(10.50 hodin)
(pokračuje Valenta)
Otázka druhá, kterou si v této souvislosti kladu. Proč nevarovala či neupozornila na tento český hendikep spočívající ve zpoždění národní legislativy eurokomisařka Jourová? Paní Věra Jourová, která byla dříve, jak jistě víte, ministerskou nominantkou hnutí ANO, již asi zcela podlehla centristickému tlaku bruselských byrokratických struktur, a to zejména těch nevolených. Nejen že tuto až paranoidně všeobjímající směrnici, byť sice s bohulibým základem ochrany digitálních práv, zcela podporuje, ale dokonce ještě veřejně odsuzuje podle ní - a teď cituji - abnormální a hysterické reakce od lidí a firem z České republiky, které vedou k dalšímu zhoršování obrazu Evropské unie v očích české veřejnosti... No tak to je skutečně pročeský postoj! Ještě koncem února také např. vyhlašovala, že GDPR dopadne zejména na firmy s počtem zaměstnanců nad 250, což se dnes ukazuje jako zjevná nepravda, neboť směrnice dopadne skoro na každého, kdo nějakým způsobem manipuluje s osobními údaji, a je lhostejno, zda se jedná o údaje zaměstnanců, zákazníků, pacientů, žáků či např. klientů.
Bylo zkoncipování a uvedení GDPR v život skutečně nutné? Toto je poměrně složitá otázka, přičemž já se osobně domnívám, že v jistém smyslu ano, a to např. v souvislosti s nutným omezením zásahů některých internetových či dalších komunikačních technologií podnikajících subjektů do osobních práv každého z nás, ať se již např. jedná o nelegální kontrolu e-mailové korespondence, podprahově servírovanou a individuálně směrovanou reklamu nebo monitoring míst, kde se nacházíme atd. atd. Zejména na internetu byla často osobní a citlivá data občanů beztrestně zneužívána ve prospěch některých subjektů, ať již ekonomických, tak i politických. Ovšem co se týče samotného rozsahu a záběru GDPR, připadá mně silně předimenzovaný a ve svých důsledcích bude pro kvalitu života člověka v naší zemi až kontraproduktivní. Je přece nesmyslné, aby např. na školních webových stránkách, příp. školní nástěnce bylo nutno mít ke zveřejnění fotky skupiny žáků povolení od rodičů každého z těchto žáků. A takovýchto obludností bychom mohli najít v této směrnici ještě mnohem více.
Poslední povzdech - a poměrně zásadní. A už to tady také trošku padlo, naznačil to kolega Benda. Hlavním regulátorem byl u nás doposud v oblasti ochrany údajů Úřad pro ochranu osobních údajů a ten by se měl takto angažovat v budoucnu i nadále. Na jedné straně se mu sice dostane navýšení pravomocí, na druhé straně bude již částečně podřízen Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů, EDPB. To bude v praxi znamenat, že v případě nesouhlasu s rozhodnutím našeho úřadu bude mít konečné slovo právě tento zastřešující orgán. Takže i zde je vidět, jak plíživým, ale o to více soustavným a nekompromisním je proces zbavování suverenity národních států ve prospěch často dysfunkčního evropského molochu pod diktátem ekonomicky nejsilnějších zemí. A na tomto základě by spolupráce v Evropské unii, nebo potažmo v celé Evropě, alespoň podle mého názoru rozhodně fungovat neměla.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím pana poslance Výborného. Máte slovo.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych začal spíše obecnou poznámkou k těm obavám, které tady plynou. Ano, skutečně příští týden to budou, pokud se nepletu, dva roky, kdy začalo platit evropské nařízení. Od té doby Ministerstvo vnitra, potažmo vláda nebyly schopny předložit patřičný zákon a dostáváme ho v situaci, kdy naopak za měsíc, nebo měsíc a kus, 25. května, máme povinnost se evropským nařízením řídit. Na druhou stranu pokud se podíváme do jiných států Evropské unie, tak podle těch informací, které mám, třetina zemí je na tom s implementací evropského nařízení ještě podstatně hůře než Česká republika, zhruba třetina zemí je na tom tak jako my, tzn. probíhá tam implementace a přijímání národních legislativ, a pouze zhruba třetina zemí je připravena tak, aby 25. května mohly začít plně fungovat v relaci evropského nařízení. To jenom situace, jaká panuje, že určitě nejsme v tomto smyslu někde na chvostu mezi zeměmi Evropské unie. Jeden kolega navštívil nedávno Francii a ptal se několika starostů ve Francii, jestli vědí něco o GDPR, a koukali na něj naprosto netušíce, o co se jedná.
Na druhou stranu já tím nechci zlehčovat to, že když něco máme plnit, tak že bychom k tomu měli přistupovat lehkovážně. Na druhou stranu za klub KDU-ČSL se připojujeme k tomu, co už tady zaznělo - ten právní předpis je tak zásadní a tak složitý a komplikovaný, že by určitě neměl být projednáván v režimu § 90. Možná je skutečně na zvážení to, zda i ty lhůty neprodloužit, abychom přijali skutečně normu, která bude v souladu i se všemi dalšími Ústavou chráněnými právy a zájmy občanů. Tolik tedy obecná poznámka.
Pokud jde o konkrétní obsah tohoto návrhu, tak zásadní věci tady detailně už říkal pan zpravodaj. Nechci tady prodlužovat čas a věci opakovat. Okomentoval bych jedinou věc a vlastně i ta zazněla tady už od kolegyně Kovářové. Pokud dnes hovoříte se starosty, tak rezonují dvě věci, dva problémy, které je trápí. Je to právě nařízení GDPR a pak případně ještě tady také už probíraný střet zájmů. Sankce, které v tuto chvíli jsou uváděny, těch 10 milionů, v situaci, kdy skutečně - a tady si dovolím odcitovat čl. 83 odst. 7 evropského nařízení - každý členský stát může stanovit pravidla týkající se toho, zda a do jaké míry je možno ukládat správní pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům usazeným v daném členském státě. Je tedy skutečně na zvážení, zda bychom neměli v tomto smyslu diskutovat o buď snížení, či úplném zrušení těchto sankcí pro tyto veřejné subjekty. Jednak nejenom že nám to umožňuje evropské nařízení, ale tento model funguje i v řadě dalších států včetně Rakouska.
A má to ještě jeden důvod, který tady nezazněl a který bych rád zdůraznil. Vznikl tady institut tzv. pověřence. Když pominu to, že to je velmi dobrý byznys pro ty, kteří se tomu věnují, tak právě ten institut pověřence by měl být garantem toho, že evropské nařízení budou veřejné subjekty plnit v souladu se zákony. Ten institut pověřence tam byl evropským zákonodárcem dán právě proto, aby zde mohl vzniknout institut toho snížení či úplného zrušení sankcí směrem k veřejným subjektům. Bylo by tedy vhodné tuto věc skutečně otevřít a diskutovat.
My jako klub KDU-ČSL jsme v tomto smyslu předložili i novelu zákona 101, kterou dneska projednala s negativním stanoviskem vláda. Jenom tedy není pravdou to, co říkal pan ministr Pelikán na tiskové konferenci, že bychom šli proti nařízení. To nařízení, jak jsem tady citoval, to samozřejmě umožňuje. A ten důvod, proč tak činíme, jsem tady již říkal. Samozřejmě v okamžiku, kdy stojednička bude mrtvá, protože bude nahrazena touto novou legislativou, tak se otevírá cesta v rámci pozměňovacích návrhů řešit tuto věc v nové právní úpravě, kterou tady nyní projednáváme.
Další věci, které se týkají konfliktu práv na ochranu soukromí, naopak práv na informace, ty tady byly zmiňovány a my se velmi přikláníme k tomu, aby proběhla opravdu fundovaná debata před druhým čtením v rámci výborů, kde by tyto věci měly být velmi detailně, i možná za účasti odborné veřejnosti, prodiskutovány.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Než vyzvu dalšího řečníka, tak tady mám omluvenku. Pan poslanec Radim Fiala se nám z pracovních důvodů omlouvá do 14 hodin. A nyní prosím pana poslance Luzara.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím být možná trošičku delší, protože tady budu v dvojí roli i jako zpravodaj petičního výboru, který tento zákon dostal přidělený. Musím říct, že v prvním případě se určitě připojíme k vetu na devadesátku, protože si myslíme, že tento zákon je bohužel v tom stavu, že nejsme schopni ho dneska přijmout. ***