(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a v tuhle chvíli nemáme dalších přihlášek. Takže asi následují závěrečná slova. (Domluva mimo mikrofon.) Předám slovo panu poslanci Zaorálkovi.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Ještě jednou mi dovolte, abych poděkoval vám poslankyním a poslancům za rozpravu, kterou jsme tady vedli. Rád bych vám něco na závěr vysvětlil. Vlastně jsem byl také vyzván, co se dělo ty čtyři roky, kdy jsem dělal ministra zahraničí. Rád bych vám řekl, že co se týče zahraniční politiky Evropské unie, tak si dovolím tvrdit, že v 95 % jsme byli schopni nalézt shodu. Ale existoval segment otázek, ve kterých ta shoda byla obtížná, někdy skoro nemožná. A to, že jsem chtěl, abychom se tady bavili o otázce Sýrie, to souvisí právě s tím, že právě Sýrie byla tím poměrně malým segmentem, ve kterém vytvořit dohodu se ukázalo být, skoro bych si dovolil tvrdit, nad naše síly.
To znamená, že já vím, že i když tady Evropa vystupuje sjednoceně, tak se pod tím skrývají dost velké otázky. A v čem je podstata toho, že tam je problém? Ten problém je jednak v tom, že ta situace je tam složitá a že představy jednotlivých států o tom, s kým jednat, se prostě lišily. Když to řeknu úplně otevřeně, Francouzi, Britové měli své partnery, o kterých chtěli, aby se stali součástí budoucího řešení, a pro mě byla často otázka, jak je ta jejich představa reálná. Já jsem se třeba v minulosti setkal s představiteli takzvané rijádské skupiny, možná vám to něco říká, a když jsem se s těmi lidmi bavil, což měla být ta alternativa k Asadovi, tak jsem zjistil, že jsou to jeho bývalí těsní spolupracovníci, které vlastně živila jediná věc - pomsta. Zjistil jsem, že ty lidi skoro vůbec nezajímá, jestli je nějaký Islámský stát v Sýrii. Je prostě zajímalo jenom to pomstít se Asadovi.
Když máte tyto konkrétní zkušenosti, tak prostě začnete mít pocit, že bohužel i v Evropě platí někdy to, že zájmy některých států jsou tak silné, že nelze dospět k jednotnému stanovisku. Prostě není úplně pravda, že Evropská unie nebyla schopna prosadit více jenom proto, že jsme tam neměli ty vojenské divize. Jeden z těch důležitých důvodů byl, jak tady říkám, že jsme se nebyli schopni úplně dohodnout. A přitom já nesdílím ten pocit, který tady často zní, že Česká republika je země, která je sama malá a moc nezmůže. Já jsem měl vždycky pocit, že ten prostor k prosazování názorů je velký, že ho spíš dostatečně nevyužíváme.
A zrovna v případě Sýrie jsme my disponovali informacemi, které byly nadprůměrné. Naše zpravodajské služby - tady se ale nehodí ani nic říkat - myslím si, že fungovaly a měly vždy pozoruhodně kvalitní informace. A byli jsme respektováni s těmito názory. Takže já jsem přesvědčen, že by česká diplomacie měla v tomto pokračovat. Ne v prosazování nějakých jednoduchých řešení, ale v prosazování toho, abychom maximálně využívali možnosti, které v té oblasti jsou. A já proto říkám, nestačí vysílat tomahawky. To je to, co jsem tady dneska podtrhl, co řekla paní poslankyně Černochová. A co bude dál? Mně jde o to, jak se na to naváže. Řekl jsem tady, že před rokem to selhalo, nenavázalo se nijak, a já bych byl nerad, kdyby se tohle opakovalo. Myslím si, že pro to tady prostor je.
Byl bych rád, kdybyste podpořili to, na čem jsme se tady shodli ve Sněmovně. To jednání výboru je jedna věc. Druhá věc je, že tam právě chceme, aby se dál prosazovalo, aby se Česká republika, česká zahraniční politika angažovala v tom, co je třeba dělat dále. Já jsem tady naznačil ty směry. To, aby se využilo té situace k jednání s těmi regionálními hráči, Ženevou a dalšími nástroji, které jsou k dispozici. My jsme tam měli velké možnosti z hlediska prosazování humanitární pomoci do těch oblastí, do kterých se nikdo nebyl schopen dostat. To jsou všechno věci, ve kterých víme a ve kterých bychom měli pokračovat. To usnesení mluví o tom, a proto podporuji, aby to usnesení bylo přijato, a proto jsem také rád, že tam zmiňujeme také zastupitelský úřad nebo velvyslanectví v Damašku jako instituci, kterou bychom měli maximálně využívat právě v tom prosazování dlouhodobého a mírového řešení v Sýrii. Čímž říkám, že budu rád, když tady tyto body toho usnesení přijmeme. Snad jsem vás většinu přesvědčil.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Je zájem o závěrečné slovo? Ze strany vlády, protože šlo o pozici vlády České republiky, říct závěrečné slovo? (Ne.) Není tomu tak. Budeme tedy pokračovat rozpravou podrobnou. V podrobné rozpravě mám přednostní právo pana poslance Miroslava Kalouska, potom přednostní právo Radima Fialy, dále paní poslankyně Černochové. (O slovo se hlásí poslanec Zaorálek.) Pane předsedo, to nejde, protože už jsem vyvolal pana kolegu Kalouska. Já vás potom - podle pořadí v podrobné rozpravě. Abyste mě potom neobviňovali, že jsem porušil jednací řád. (Poslanec Kalousek nejdříve dává přednost poslankyni Černochové a poté poslanci Zaorálkovi. Nakonec ale přichází k řečnickému pultu.) Máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: My to asi zvládneme. Já jsem chtěl pustit paní kolegyni Černochovou, popřípadě pana kolegu Zaorálka, protože jsem chtěl poděkovat za tu iniciativu, abychom se pokusili dohodnout společně alespoň na některých bodech. Takže jsem se chtěl přihlásit k těm bodům, které zazní a které jsme nějakým způsobem společně formulovali a nad jejich rámec přečíst své dva. Bude to opačně, ale myslím, že se s tím zpravodaj vyrovná. Takže dovolte, abych kromě toho, že jsme připraveni podpořit text, který přečte pan zpravodaj poslanec Zaorálek, navrhl ještě další dva body... (Odmlčuje se, protože poslanci nevěnují pozornost jeho projevu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám samozřejmě rozumím, pane poslanče. Požádám kolegy, kteří diskutují něco jiného než usnesení k tomuto bodu, aby diskutovali mimo jednací sál, aby tady byl klid.
Poslanec Miroslav Kalousek: ... abych navrhl ještě dva body. Ten první navrhuji podmíněně. Nikdy jsem si nemyslel, že v Poslanecké sněmovně zazní. A je to bod, že Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky o to, aby její zahraničněpolitická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní.
Vždycky jsem si myslel, že je to samozřejmost. Rád bych si to myslel i nadále. A pokud by do konce podrobné rozpravy pan předseda vlády vystoupil a řekl by nám, zda platí jeho stanovisko ze soboty, nebo zda platí jeho stanovisko z neděle, protože obě platit nemůžou, tak navrhuji, aby se o tomto bodu nehlasovalo. Pokud nám to pan předseda vlády nevysvětlí, tak navrhuji, aby se o tomto bodu hlasovalo, protože pokládám za národní zájem, aby zahraničněpolitická stanoviska vlády byla jednoznačná a konzistentní.
A za druhé. Poslanecká sněmovna žádá vládu o to, aby věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajišťovat její bezpečnost.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Kalouskovi. Nyní tedy zpravodaj s přednostním právem a další Radim Fiala, potom kolega Luzar.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych teď tedy nevystupoval jako zpravodaj, ale jako představitel té skupiny, která pracovala a kde jsme se dopracovali některých bodů, na kterých by mohla být poměrně slušná shoda. Já se ptám, jestli když to teď přečtu, tak o tom budeme hned hlasovat?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ne. Nejdřív musí proběhnout podrobná rozprava jako celek. Takže potom to musíte shrnout, pane zpravodaji. Já jsem vám dal přednostní právo právě proto, že jste zpravodaj, protože jinak bych musel dodržet přednostní právo pana kolegy Radima Fialy. (Poslanec Zaorálek: Aha. Tak co teď uděláte se mnou?) Já bych navrhoval, abyste to přečetl.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobře. Takže teď vám přečtu ty čtyři body, na kterých jsme se víceméně shodli:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje předsedům výboru pro obranu a zahraničního výboru uspořádat společné jednání těchto orgánů k otázce současného vývoje v Sýrii za přítomnosti předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, ministryně obrany a jimi přizvaných hostů."
Další bod, na kterém jsme se shodli, je tento, to je druhý: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR doporučuje předsedovi vlády, aby v případech závažných událostí mezinárodněpolitického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně."
Pak je tady třetí bod: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá vládu, aby vyvinula veškeré úsilí k maximálnímu využití kapacit Velvyslanectví České republiky v Damašku ve prospěch dlouhodobého mírového řešení současné situace v Sýrii, a to včetně zapojení odborných útvarů a složek našeho státu."
A pak je tu čtvrtý bod: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby podpořila reformu mezinárodních institucí směřující k jejich větší funkčnosti a efektivnosti." ***