(16.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Znovu opakuji: nevěřím, ověřuji si. Až si ověřím, že došlo k něčemu takovému, klidně řeknu, že je potřeba mezinárodněprávního vojenského zásahu. Ale teď nevidím žádný důvod, proč bych měl věřit té nebo oné straně. Nebyl jsem tam a ani se tam nechystám. Když jsem poprvé ve svém životě zažil válku v Evropě po tom bezprecedentním protiprávním útoku Spojených států amerických na bývalou Jugoslávii, tak jsem to nevydržel a jel jsem tam. Viděl jsem zbořené mosty v Novém Sadě, viděl jsem vybombardovaný rozhlas v Bělehradě. Mimo jiné, ten rozhlas vysílal ve všech jazycích bývalé Svazové republiky Jugoslávie, včetně cikánštiny, podotýkám. To jsme tam viděli. Ale nám tady říkali, že tam dochází k etnickým čistkám a že není možné, aby se nepodvolil legitimně zvolený prezident.
A když jsem stál na mostě jako živý štít, tak jsem viděl, že ti lidé si chtějí sami o sobě rozhodnout. A také, i když pod nátlakem, o sobě rozhodovali. Ještě dlouhou dobu si budou jistě pamatovat, kdo vybombardoval jejich domovy a proč nechtějí vstoupit do paktu, který říká, že je obranný, ale že nakonec je jediným paktem, který útočil v Evropě a po tolika letech v podstatě zavedl agresivní válku v Evropě.
Ponechám až na podrobnou rozpravu návrh na usnesení v této věci. Ale už teď říkám, že bych chtěl vyzvat vládu České republiky, byť je v demisi, aby ctila mezinárodní právo a ve svém rozhodování a ve svých výrocích vždy stála na straně těch, kteří se postaví proti tomu, aby kdokoliv to mezinárodní právo porušoval, byť je vojensky nejsilnější na světě, byť je ekonomicky mezi nejsilnějšími osmi státy na světě.
Já chci být jako občan České republiky hrdý na svoji zem a na svou vládu. A nemyslím si, že mohu být hrdý na ty, kteří poklonkují, a promiňte mi, bez důkazů říkají, že někomu věří. Slepá víra nás přivedla k Mnichovu 1938, k 15. březnu 1939 a přivedla nás také k tomu, že jsme v roce 1968 neměli už ten pocit suverenity a museli jsme tady mít cizí vojáky. A jestli něco po roce 1989, jestli něco po roce 1989 občané chtěli, tak abychom nebyli v žádném vojenském paktu a abychom už nikdy žádnou cizí vojenskou základnu na svém území neměli. To se také ukázalo jako požadavek téměř 80 % obyvatelstva, když se tady někteří snažili vnutit nám sem radarovou základnu do Brd. Já jsem viděl lidi, kteří chodili na ty demonstrace. A dobře si pamatuji, že to prohlasování bylo v rozporu se zájmem většiny občanů České republiky.
Nechtějme opakovat tyto chyby. Jsem přesvědčen, že je jenom na naší vůli, jestli budeme dostávat svému ústavnímu slibu, anebo tak neučiníme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji panu místopředsedovi. Než se posuneme dál, přečtu nějaké omluvenky. Takže omlouvá se nám pan poslanec Koten z pracovních důvodů do 18 hodin, omlouvá se nám pan poslanec Hnilička do 17 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se nám paní poslankyně Radka Maxová z jednání od 15.30 do 18 hodin a omlouvá se nám pan poslanec Petr Dolínek do pěti hodin z pracovních důvodů.
V tuto chvíli se mi hlásí s přednostním právem pan poslanec Černohorský.
Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den. Já bych jménem pirátského klubu požádal o desetiminutovou přestávku. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Jestli tady nejsou žádné protinávrhy, tak vyhlásím desetiminutovou přestávku dejme tomu do 16.45 hodin. Děkuji.
(Jednání přerušeno v 16.35 hodin.) ***