(14.20 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím pana předsedajícího vám děkuji, ale je to pokaždé, když mluvím.
Takže je to situace, kdy je bytostným národním zájmem České republiky, abychom byli čitelní.
Jestliže v sobotu ministryně obrany, ministr zahraničí zveřejnili nějaké stanovisko, to stanovisko převzal předseda vlády, a za sebe mohu říct, že pod ta stanoviska bych se mohl okamžitě podepsat, pod sobotní stanovisko předsedy vlády bych se mohl podepsat, tak jsem vytřeštěně zíral na to, když v neděli pan předseda vlády své sobotní stanovisko razantně popřel. Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Prostě přestali jsme být čitelní nejenom pro českou veřejnost, ale přestali jsme být čitelní pro své partnery. A v zahraniční politice když nejste čitelní pro své partnery, tak ztrácíte jakoukoliv možnost prosadit jakoukoliv prioritu svého národního zájmu, protože s vámi všichni přestanou počítat, pokud nejste zrovna 200milionový trh anebo jaderná velmoc, což Česká republika zcela jistě není. To se prostě stalo.
A já si myslím, že je povinností vlády České republiky, vlády, nikoho jiného - prezident neformuluje zahraniční politiku, formuluje ji vláda, je za ni odpovědná a je kontrolovaná Poslaneckou sněmovnou - je povinností vlády formulovat jasná, čitelná stanoviska konzistentní s naší dlouhodobou strategií zahraniční a obranné politiky. To se bohužel stalo v sobotu a popřelo se to v neděli.
Možná vás překvapím, TOP 09 podpoří návrh pana předsedy Zaorálka, ale podpoří ho ne proto, abychom tady diskutovali o naší politice k informacím a fake news, (ale) abychom diskutovali o našich prioritách v zahraniční a obranné politice. A v tom, že v rozhodujících okamžicích, tak jako de Gaulle v roce 1962, tak i česká vláda, ať je jakákoli, musí najít odvahu podpořit své spojence, protože pokud tu odvahu nenajde, tak o ty spojence přijde, a tím ztratíme tu zásadní prioritu obranné politiky České republiky.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem ministr zahraničí Martin Stropnický. Pro kolegy, kteří se přihlásili s faktickou, upozorňuji, že se nenacházíme v rozpravě, nemohu udělit faktické poznámky. Prosím.
Místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, úvodem si jenom dovolím omluvit se za případnou indispozici, protože asi bych měl být někde jinde než tady v tuto chvíli, ale nechtěl jsem se tomu tématu vyhýbat. Rozhodně jsem nechtěl, abych byl označen, že se někde skrývám před kauzou nebo případem Sýrie.
Já se domnívám, že to téma dnes na program nepatří z důvodů, které se pokusím vysvětlit. Myslím, že to je téma mnohovrstevnaté, je to nesmírně složitý problém. Nepochybně, jak řekl jak António Guterres, tak Jens Stoltenberg, je to vlastně největší bezpečnostní problém dnešního současného globálního světa a obávám se, že ho tady příliš neposuneme. Na druhou stranu mám samozřejmě přirozený respekt k názorům všech zde přítomných, aby je mohli vyjádřit, ale přesto zvažme, protože nepochybně se to protáhne, nepochybně to značným způsobem naruší dnešní program.
Já se pokusím jenom bleskově zrekapitulovat to, co se stalo. My jsme zhruba v půl páté, tedy v době, kdy ještě ta vojenská akce probíhala, začali řešit nějaký náš postup na Ministerstvu zahraničí. Koordinovali jsme to se službami atd., čili jsme rozhodně nezačali pozdě, abych tak řekl, a zároveň jsme se samozřejmě snažili v žádném případě nepodléhat jakémukoli náznaku paniky. Taky k tomu objektivně nebyl důvod. My jsme věděli, že k nějakému takovému vojenskému aktu dojde, nevěděli jsme úplně přesně kdy a jakým způsobem.
Co se stalo? Stalo se to, že s největší pravděpodobností byly zasaženy tři sklady plus výrobna nebo vývojové prostory pro výrobu a skladování chemických útočných zbraní. Nebyla žádná osoba usmrcena, tři osoby byly zraněny. 29 členských států NATO verbálně tuto akci podpořilo, 27 členských zemí Evropské unie tuto akci verbálně podpořilo. Dovedete si představit, že bychom tady řešili situaci, kdy by Česká republika byla jedním nebo druhým nebo třetím státem, který by udělal opak? Já si to představit nedokážu.
Padlo tady slovo spojenci. Já myslím, že je zcela zásadní. Někdy mám pocit, že tady slýchávám mluvit o našich spojencích, dobrovolných spojencích, které my jsme si zvolili, jako o někom, kdo nám snad něco určuje, kde my potřebujeme připochlebovat, jak jsem si přečetl, kde si chceme kupovat do budoucna jejich respekt. Prostřednictvím pana předsedajícího pane Zaorálku, nemáte to zapotřebí, takovou dikci. To je Právo... rudé.
Já bych se tedy přimlouval za to - mimochodem, v tuto chvíli to projednaly tři parlamenty evropských zemí, resp. dva, francouzský a britský, a Kongres, pokud mám správné informace, je to zařazeno také v Bundestagu a pak si myslím, že v Estonsku, a to je všechno - čili pokud by někdo měl pocit, že my jsme něco strašlivě zanedbali, protože všichni o tom teď spřádají mohutné, masivní a substanciální debaty, tak tomu tak úplně není. Ale je to jenom můj pocit z toho, můj názor, nikomu ho nevnucuji. Znova opakuji, že si myslím, že je lepší, abychom to probrali na obou výborech, jak výboru pro obranu, tak výboru pro zahraničí, v určitém detailu a pak se k tomu vrátili třeba i na plénu. To už záleží na vaší vůli. Ale obávám se, že jinak se po dlouhodobé diskusi, kterou nepochybně někteří využijí ve svůj osobní mediální prospěch, dobereme jenom k tomu, že mír je lepší než válka, že mít rezoluci Rady bezpečnosti je lepší než ji nemít a že nepoužívat chemické zbraně je lepší než je používat. Ale to víme už teď. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a nyní zde mám několik přihlášek s přednostním právem. Nejprve v nepřítomnosti předsedy za klub KDU-ČSL pan místopředseda Benešík, poté za nepřítomnosti předsedy místopředseda klubu ČSSD pan poslanec Birke a poté paní ministryně Šlechtová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedo. Já jsem chtěl právě vystoupit s tím za náš klub - protože si nejsme jistí, jestli tento bod vůbec bude zařazen a jestli je vůbec vhodné, aby byl zařazen, protože toto je veřejné zasedání a já chápu, a pan ministr to jasně řekl, že jsou informace, které jsou velmi podstatné, ale v současné době veřejně nesdělitelné, tak aby se on spolu se svým přednostním právem, stejně jako paní ministryně obrany Šlechtová, k tomu vyjádřili, abychom dostali alespoň rámcovou informaci o tomto. My se nijak zásadně nebráníme tomu, abychom tento bod projednávali na zasedání Poslanecké sněmovny, jenom jsme trošku skeptičtí k tomu, jestli se projednávání tohoto bodu nestane arénou pro, řekněme, osobní zviditelňování kde koho místo toho, abychom se dobrali podstaty věci.
A víte, co je na tom velmi zajímavé? V Sýrii se vraždí pět let, dokonce déle se tam vraždí. On Asad není žádný beránek, co si budeme povídat. Aby tam extremisty držel na uzdě velmi brutálními prostředky, tak tam držel na uzdě úplně stejně brutálními prostředky takzvanou demokratickou opozici. To si prostě namalujme tak, jak to je. No a teď řekněme spojenci, zejména Spojené státy, Spojené království a Francie, provedou laserově přesné útoky poté, co jsou přesvědčeny o tom, že Asad už poněkolikáté použil proti vlastnímu obyvatelstvu chemické zbraně, nikoho nezabil, zřejmě ani nikoho nezranil, a my máme obrovskou potřebu toto diskutovat. Bože můj, proč až teď? Tam se vraždí na všech frontách několik dlouhých let, a proč nás k tomu vyprovokovalo až něco, co se prostě nelíbí některým, jako je Asad s Putinem? Odpovězme si na to.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Poprosím všechny - já mám pocit, že hladina hluku byla zbytečně vysoká. On to pan místopředseda dokázal přehlušit, ale buďme ohleduplní, buďme tiší. Teď pan místopředseda Birke.
Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedo. Dovolte mi, abych pouze doplnil návrh kolegy Zaorálka, který v tom úvodním slově podle mého názoru dostatečně nezmínil zařazení bodu, o kterém je hovořeno. (Předsedající: Nezmínil.) Takže mi dovolte, abych tím přednostním právem zařadil tento bod na dnešní den jako první bod jednacího dne. Děkuji.***