(14.10 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan předseda zřejmě rozporuje, že kdybychom jednou hlasovali o vyřazení a nebylo by hlasováno, tak nemůžeme podruhé hlasovat znovu o vyřazení. Jeho protinávrh je, že bychom prvně hlasovali 61 a 65 a poté 63, 64. Je to přijatelné pro navrhovatele tohoto bodu? Já nechám chvíli na poradu a dám slovo panu poslanci Zaorálkovi, který je přihlášen jako další k pořadu schůze. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení kolegové. Já bych vás chtěl požádat o zařazení nového bodu, prvního bodu na jednání dnešní Sněmovny, který bych nazval Stanovisko České republiky k událostem v Sýrii. Já tady dnes ten bod navrhuji, i když jsem si vědom toho, že pro plénum není jednoduché zvládnout takovéto debaty, a pokusím se zdůvodnit, proč v tom dělám výjimku. Předesílám, že zahraniční výbor se tímhle zabýval minulý týden, na konci týdne. A důvod, proč bych byl rád, aby to tady bylo zařazeno, je ten, že ta událost byla jednak, myslím, velice mimořádná, tohle je něco, co se neděje každý měsíc, a proto, že si myslím, že stanovisko České republiky úplně zřejmé není.
Tak jak jsem ta stanoviska sledoval, a teď nemám na mysli to, že u nás, já to vím, nebylo vždy jednoduché najít shodu mezi ústavními činiteli. Ale já jsem pozoroval, že nebylo docela jasné ani stanovisko členů vlády. Připadá mi, že k určitým posunům a změnám docházelo ve stanovisku premiéra. Dokonce jsem zaslechl a zaregistroval určitou distanci premiéra od stanoviska ministryně obrany a ministra zahraničí, takže si myslím, že z toho veřejnost může mít docela hokej.
Mně připadá, že to je téma důležité proto, a já jenom aspoň naznačím, v čem je ta vážnost. Před rokem v dubnu došlo v Sýrii k něčemu velice podobnému. Možná si pamatujete, tehdy také bylo podezření na chemický útok provedený Asadovým režimem a na to vystartovalo těch prvních 59 tomahawků, které opět odpálily Spojené státy. A možná si vzpomenete, že jsme to komentovali různě tehdy. Někteří byli opatrnější, někteří možná nadšenější, ale v něčem se ty komentáře shodovaly. Shodovaly se v tom, že hodnocení smyslu útoku těch 59 tomahawků se odvíjí od toho, jestli se ukáže, že to je součástí nějaké celkové strategie, nějaké koncepce toho, jak budeme dále postupovat, a že ten krok nezůstane ojedinělý, vytržený, ale že bude součástí nějaké opravdové politiky vůči Sýrii.
Ten důvod, proč si myslím, že tahle situace není teď jednoduchá, je proto, protože si v každých médiích i ve světě přečtete, že současný prezident Spojených států Donald Trump zasévá zmatek do jakékoliv pozice Západu vůči Sýrii. A to cituji třeba Economist, to není nějaká superoriginální věta. A je to proto, protože v průběhu měsíce také úspěšně, docela zásadně měnil svou pozici.
A teď jde o to, že není jednoduché v takové situaci se k tomu postavit. A pro mě je pro veřejnost docela nesrozumitelné, pokud jednoduše řekneme, že to odfajfknem, řekneme si ano. Proto jsem řekl, že tady nestačí si jenom říci "v pořádku, zase bombardujeme", když přece vidíme, že je to spojeno s obrovskými nejasnostmi a problémy, s obrovskými otázkami, co to vlastně v té Sýrii dneska děláme. A my jsme součástí Aliance, jsme součástí Evropské unie a měli bychom si tyto otázky klást.
Kdysi jsme si tady ve Sněmovně kladli otázky, co děláme v Afghánistánu, a víte, jaké jsou důsledky toho, když děláme takovéto kroky, které stojí lidi, stojí to kapacity, stojí to energii a nakonec to nemá výsledek. A dneska, když to zjednoduším, v Damašku jsem slyšel, jak se radují lidé v ulicích, že to stálo tak málo, že to vypadá, že je to vlastně legrace a že se nic neděje. Takže tady se dělají spektakulární divadelní akce. My to všichni pěkně odsouhlasíme, ale vůči těm lidem, kteří tam jsou, se nezměnilo vůbec nic.
Takže mi připadá, že tohle za debatu stojí. A jestliže je ta situace tak nejasná ze strany společenství, dokonce ze strany našich vlastních prohlášení, tak to podle mě skvěle pomáhá tomu, aby veřejnost byla znejistěna, aby tady kvetly fake news, aby tady kvetly konspirační teorie, protože politika, která není schopna věci pojmenovat, která není schopna říci, že je kompetentní, tak vlastně ztrácí důvěru. A to je dneska to, co obecně hrozí. Navíc máme vládu, která je v demisi. To znamená, tady není vláda, která by prošla tím procesem důvěry, a tím to formování postoje je o to složitější. To je prostě objektivní situace.
Proto si myslím, že je dobré, abychom o tom dnes tady mluvili, abychom to stanovisko slyšeli a abychom nahradili to, že v této chvíli možná Česká republika není v nejlepší kondici, s vládou, která je schopna reprezentovat stoprocentně, a zároveň abychom i veřejnosti řekli, že tady jsou prostě politici, kteří o tom přemýšlejí a kteří jsou si vědomi toho, o co v Sýrii jde. Já si myslím, že v této chvíli pro veřejnost to ze stanovisek představitelů této země jasné není. A proto ten bod navrhuji a doufám, že to schválíte. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Zřejmě na vaše vystoupení chce reagovat pan předseda Kalousek. Poté vystoupí pan ministr zahraničí Stropnický. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, vážené dámy a pánové.
Fake news a konspirační teorie by kvetly tak jako tak, protože je to součástí té situace. Ale samozřejmě sílí na základě takových vystoupení, jaké bylo vystoupení pana předsedy zahraničního výboru Zaorálka.
Já si dovolím říct jeden pro vás, asi pro většinu z nás známý příběh, kdy během karibské krize, kdy také byly fake news a byla spousta konspiračních teorií, i když nebyl internet, navštívil americký velvyslanec francouzského prezidenta de Gaulla, aby mu předložil zpravodajské snímky o tom, že skutečně jsou ruské jaderné rakety na území Kuby. A když mu chtěl ty snímky ukázat, tak de Gaulle, který v té době vyvedl Francii z NATO - zdůrazňuji, vyvedl Francii z NATO - z řady jiných důvodů, tak ho zastavil, nechtěl ty snímky vidět a řekl mu: Není potřeba, slovo prezidenta Spojených států mi stačí. Vyřiďte prosím panu prezidentovi, že Francie stojí za Spojenými státy.
Říkám tuhle historii proto, že to je princip spojenectví. Pan předseda Zaorálek hovoří o naší politice k Sýrii. Nějakou asi máme, ale hlavně máme společnou bezpečnostní a zahraniční politiku. Jsme součástí Severoatlantické aliance. A Spojené státy, Velká Británie a Francie - a teď v takové té dnešní zvláštní diskusi o tom, kdo je či není eurohujer, tak vás prosím, abyste si všimli, že v té koalici je jak Theresa Mayová, která realizuje brexit, tak pan prezident Macron, který platí za jednoho z největších evropských integrátorů. Tak v této koalici tří našich klíčových spojenců - oni něco provedli na základě informací svých zpravodajských služeb a informací, o kterých nepochybovali, a my jsme jejich spojenci. Anebo chceme, jak by si přál pan prezident Zeman, být trojským koněm Evropské unie - Kremlu. Jedno, nebo druhé, tohle je situace, kdy se musíme rozhodnout, jestli chceme, nebo nechceme podporovat svoje spojence a kam se máme přidat. A já v okamžiku, kdy pan předseda...
(Reakce na bavící se poslance v první řadě:) Nemůžu pokračovat, dokud ta řada přede mnou... Hele, pane Faltýnku, děláte to schválně nebo...
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, že oslovujete kolegy prostřednictvím. Ostatní poprosím, aby setrvali na svých místech a pokud možno nerušili. ***