(14.50 hodin)
(pokračuje Staněk)
My víme, že potřebujeme řešit určitý segment ve společnosti, který prostě nemá finanční prostředky na to, aby si mohl zajistit soukromé jesle, aby si mohl zajistit soukromé hlídání, a potřebuje ho zajistit jiným způsobem. A my dnes hledáme způsob, jak poté, co ty jesle byly zrušeny. Že to bylo neobratné, to je možná pravda. Na druhou stranu ale znovu říkám, nemůžeme zapomenout a nemůžeme pominout to, že ty peníze, které do toho budou investovány ze strany státu, to budou peníze investované do dětí. Je to investice, která si myslím, že se vyplatí. Takže nevidím úplně problém v tom, o čem se tady takto už dlouho bavíme.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Ventruby. Máte slovo.
Poslanec Jiří Ventruba: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám řekl, jak vidím tuto situaci, tento problém, který se nás týká všech. Já si velice vážím té diskuse, která tady proběhla. Byly tady názory chránící rodinu, chránící ty, kteří to mají vyučovat nebo se starat o ty děti, a těch dětí samotných. Já bych vám jenom chtěl říct, že si vážím všech, kteří do toho dávají ten svůj entuziasmus, ať je to tedy paní bývalá ministryně, nebo paní poslankyně Gajdůšková, anebo to, co říkal náš pan předseda, pan profesor Fiala. Já vám řeknu, že všichni mají v něčem pravdu a že v tomto momentě, kdy budeme jednat o tomto zákoně, bychom měli se nedržet těch idejí. Jde to napříč podle mě, tento problém, politickým spektrem. A já vám to řeknu jednak jako otec čtyř dětí, jednak jako lékař, který se setkával s těmi případy, ještě než se narodí, když jsme dělali indikační komise a určovali jsme podle ultrazvuku: tohle dítě se má nebo nemá, doporučovali, pak jsme to sledovali, jak se to vyvíjí, a až po člověka, který má čtyři děti.
To, co vám chci říct, je to, že jsem měl první dvě děti s lékařkou, která musela jít hnedka, jak jsme měli dítě, atestaci musela dělat, protože to bylo tak, že já jsem s tím nejstarším klukem už odmala musel jít do jesliček. Manželka byla ve Znojmě, já už jsem byl v Brně na klinice. Kluk byl v jeslích a ve školce do půl sedmé, na plotě sám, já jsem pro něho chodil. To byla jedna -
Místopředseda PSP Petr Fiala: Já se omlouvám, pane poslanče, čas faktické poznámky vypršel.
Poslanec Jiří Ventruba: Tak se omlouvám. Zkusím ještě jednou, abych to dopověděl.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní v obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Matušovská. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Květa Matušovská: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k problematice dvouletých dětí v mateřských školách, a to nejen jako maminka dvouapůlleté dcery, ale zároveň i jako poslankyně za Pardubický kraj, která minulý poslanecký týden strávila tím, že jsem objížděla mateřské škol osobně. Navštívila a vyslechla jsem si připomínky ředitelek a samozřejmě i učitelek.
Pokud jde o dvouleté děti, považuji tento návrh za oprávněný. Stejný názor sdílí lidé z praxe, se kterými jsem se setkala, ale i ti, kteří se podělili o své zkušenosti na veřejném slyšení v Senátu. Učitelky, dětští psychologové, speciální pedagogové a další, kteří zde vystupovali, jednoznačně potvrdili naše argumenty, které jsme říkali už v minulém volebním období. Připomínám, a to velmi důrazně, že jsme v minulém volebním období jako komunističtí poslanci pro tuto novelu nehlasovali. Dvouleté děti potřebují úplně jinou péči, jak už tu bylo zmíněno. Jiný denní režim, jiné prostředí, jiné požadavky na bezpečnostní a hygienické předpisy. Často ještě nosí plínky, jak už tady bylo řečeno, neumí mluvit a sebeobslužné návyky jsou naprosto jiné než u dětí starších. Je to o vývojové psychologii a tu nijak neovlivníme žádnou vyhláškou ani zákonem. Ve třídě mateřské školy, kde bývá i 28 dětí, se tyto děti ztrácejí. Vhodné to není samozřejmě ani pro předškoláky, kteří se zase potřebují připravit na vstup do základních škol, a to především se vším všudy.
Obdivuji učitelky v mateřské škole. Musí zabezpečit kvalitní předškolní vzdělávání, zároveň se starat o ty nejmenší mrňousky a ještě nyní v důsledku nesmyslu zvaného inkluze věnovat individuální péči dětem s nejrůznějším druhem a stupněm postižení a do toho vyplňovat hory papírů. A v tuto chvíli ještě hledají peníze na asistenty a chůvy. Je načase přiznat, jak obrovská chyba byla rušit všechno to, co fungovalo. Vadily jesle. Bylo tu už o nich hodněkrát mluveno. Dobře, můžeme tomu říkat jinak, třeba miniškolky, mikrojesle, dětské skupiny, které by byly zaměřeny na děti do tří let. Bohužel došlo i k situaci, že ač učitelky v mateřských školách vůbec nejsou z přijímání dvouletých dětí nadšené, často je k tomu nutí existenční důvody. Jak přiznaly některé ředitelky, kvůli financování byly postaveny před rozhodnutí buď propustit učitelku, nebo přijímat dvouleté děti. Všechny se však shodují na tom, aby se snížil počet dvouletých dětí na jednu učitelku.
Ze všech důvodů, jež jsem uvedla, bych se proto přikláněla k podpoře návrhu zrušit povinnost, ale zachovat možnost dvouleté děti přijímat. Na druhou stranu však nepodporuji druhé dva návrhy obsažené v této novele, to znamená zrušení povinné předškolní docházky od pátého roku věku dítěte a zrušení bezplatného pobytu v posledním ročníku mateřské školy. Pokud jde o povinné předškolní vzdělávání rok před vstupem na základní školu, považuji ho za potřebné. A i když vím, že stejně většina předškoláků do mateřské školy chodí, je však určité procento dětí, které zůstávají doma, a přitom právě ony potřebují mateřskou školu jako sůl. Mateřská škola totiž kromě vzdělávání plní i roli výchovnou a socializační a vyrovnává rozdíly mezi dětmi z různého rodinného prostředí a napomáhá tak těm, jimž podnětné domácí prostředí schází.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě dále vystoupí pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Luzar. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezký dobrý den, pane předsedající, hezký dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Já s poměrně velkým údivem sleduji celou tu diskusi celý ten den, protože ten spor je vlastně postaven úplně na hlavu. Tady je spor o to, jestli mají děti chodit ve dvou letech do školky, nebo jestli mají být povinně v předškolní výchově v posledním roce. Ale nikdo neřeší problém, jak odstranit ty problémy, které to v sobě má.
Jenom ke kolegovi Staňkovi, k jeho poznámce o volebním právu žen. Ony ho v roce 1919 skutečně dostaly, ale to právo neříká, že k těm volbám musí chodit. Jen dostaly to volební právo. A jestli budou volit, k tomu se rozhodnou. Proto váš příklad je úplně jaksi mimo ten děj.
Já naprosto souhlasím s každým, kdo tady říká, že dvouleté dítě ve školce je problém. Tady se kdekdo chlubil tím, jaký má vztah a zkušenosti s dětmi. Já mám dětí celkem pět a něco o tom vím, protože mám ještě nějaké děti, které jsou blízko těmto zařízením nebo jsou v nich. A vím naprosto bezpečně, že když jesle byly zdravotnickým zařízením a školka školským, že to bylo velmi správné rozhodnutí. Prostě proto, že školka není pro vychovávání dvouletých. Školka je terminologicky, češtinářsky je totiž malá škola. To znamená, je zaměřená jen a jen na výuku a s tou výukou související výchovu. Dvouleté děti skutečně ještě v mnoha případech nejsou schopny žít bez plenek. Je to zvlášť dané tím, že máme dneska ty plenky propustné, takže ony ten návyk nečistoty vlastně nemají. Je samozřejmé, že učitelky ve školkách jsou připravované, vzdělávané na něco jiného. Jsou připraveny v té malé škole učit a nejsou připraveny na to, aby se staraly o děti. ***