(14.40 hodin)
(pokračuje Fiala)
Já bych chtěl paní poslankyni vaším prostřednictvím, pane předsedající, říci, že toto je příliš zúžené, zjednodušené a v podstatě i nesprávné pojetí toho socializačního procesu. Je samozřejmé, že socializace probíhá ve škole a škola je důležitým aktérem socializace, ale zdaleka ne jediným a zdaleka ne tím nejpodstatnějším, protože klíčovou institucí, kde probíhá socializace, je přece rodina. Tak to je a bylo a jinou interpretaci vám žádný sociolog nebo sociální antropolog nedá a ani nemůže dát. Ať už chápeme socializaci v tom užším smyslu, že se nějak naučím zvládat svoji sociální roli, nebo v nějakém širším smyslu, že jsem si třeba vědom i své společenské odpovědnosti, tak vždycky je to primárně rodina, kde ten proces socializace probíhá. A to, že se do něj zapojují i další instituce a že tam velmi podstatnou roli má škola, to je samozřejmě pravda, ale nelze to zúžit na to, že prostě dítě neprojde dostatečně socializačním procesem, pokud se nezúčastní vzdělávání v předškolním zařízení.
Druhá poznámka k vystoupení paní kolegyně Gajdůškové se týká konzervativního modelu rodiny, který jste tady zmínila, a říkala jste, že ta konzervativní představa o rodině je i zdrojem toho, proč v České republice byly zrušeny jesle a nějak tak podobně - já vám nechci podsouvat úplně přesnou formulaci, kterou jsem si samozřejmě nezapsal. Tak já se hlásím ke konzervativnímu modelu rodiny, dokonce bych řekl, že nejenom se k němu hlásím, ale moje rodina tu konzervativní představu naplňuje v praxi, nebo v ní žije, ať už tedy tím myslíme cokoliv. Konzervativní model rodiny ale v žádném případě neznamená, že se žena nemůže věnovat své kariéře. Konzervativní model rodiny neznamená, že je žena vyloučena z profesní činnosti. Pokud tím myslíte ale to, že některé ženy upřednostňují delší péči o dítě před tím, že se věnují svému zaměstnání, pak možná ano, ale pak takovéto ženy mají na to také mít právo a mají mít možnost se věnovat péči o dítě a přípravě dítěte na školu, na život a na další povinnosti, pokud chtějí, pokud to sociální situace rodiny umožňuje, pokud se třeba ta rodina rozhodla, že je připravena mít nižší sociální standardy za cenu toho, že se matka bude moci věnovat dítěti. Já neříkám, že to je jediný model, já ani všem nepodsouvám, že to je model jedině správný, já jenom hájím právo těch, kteří takovýto model chtějí uplatňovat, aby takové právo měli.
A vy jste tady, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, velmi horovala za matky, které chtějí co nejdříve nastoupit do práce, které potřebují mít podmínky pro to, aby měly kam dát své dítě atd. A to je všechno v pořádku. S tím já souhlasím. Ale proč nemají mít svobodu volby matky, které tohle nechtějí a které se z různých důvodů chtějí dítěti věnovat až do okamžiku, než nastoupí do školy, než musí nastoupit do povinné školní docházky? Jediné, pro co já tady jsem, moji kolegové, a proč vznikl tento návrh, je to, aby i tyto matky, aby i tito lidé, aby ti, kteří vyznávají - já nevím, jak to nazveme - konzervativní model rodiny, nebo prostě chtějí být déle doma s dítětem, nebo tam mají babičku, nebo je to nějak jinak, tak aby všichni tihle lidé měli také takovou možnost. A vy jste jim tu možnost vzali tím, že nutíte úplně absurdně i ty, kteří to nepotřebují, kteří dokážou zvládnout své dítě, provést ho procesem socializace, vzdělat ho, vychovat, připravit na školu, tak i těmto bráníte v tom, aby takovýto svůj model života svobodně mohli žít.
Další poznámka se týká vystoupení paní poslankyně Valachové, která zde citovala výzkum myslím Akademie věd, ze kterého vyplynulo, že většina občanů si přeje - naprostá většina, velká většina - aby předškolní vzdělávání bylo v tom posledním roce povinné, a že většina si také přeje, aby měli nárok na to dát děti do školky od dvou let věku. Řekla jste, že je to fakt. No paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, je to fakt, ale není to argument. A není to dokonce žádný argument.
Vy jste z toho dokonce vyvodila závěr, že je-li to tak, pak je to pobídka pro politiky, aby podle toho jednali. Ale podle mě to není pobídka pro politiky, aby podle toho jednali. To je pobídka pro některé politiky, aby podle toho jednali. Podle mě politik se nemůže řídit jenom tím, co je momentálním zájmem většiny, ale politik musí a má hájit i zájmy menšiny a hájit zájmy svých voličů a různých skupin občanů. Přece se nemůžeme řídit při rozhodování ve státě jenom podle průzkumu veřejného mínění a podle toho, co si myslí většina, a řídit se jen podle většiny. Takto přece politika nesmí a nemůže fungovat. Já vám neberu vaše přesvědčení, vaše argumenty, vaši politickou pozici, ale jsem přesvědčen, že je potřeba hájit a vytvářet prostor i pro menšinové alternativní modely žití ve společnosti, a zvláště takové, které nic neohrožují, nikomu neubližují a naopak se věnují ochraně zájmů dětí a tomu, aby zde třeba byla funkční rodina. Tak já nevidím jediný důvod, proč by na základě vůle většiny měly být omezeny svobody těch, kteří chtějí žít jinak a mají jinou představu o vzdělání a výchově svých dětí. Toto podle mě opravdu není žádný argument.
A ještě abych zpochybnil - jako sociální vědec snad mohu - relevanci tohoto sociologického výzkumu, který jako takový nijak nezpochybňuji. No tak je přece logické, jestliže 95 % dětí chodí do předškolního zařízení a chodí tam dobrovolně, protože je tam rodiče dávají, protože to považují za rozumné, potřebné, dobré, tak že v průzkumu většina řekne, že si prostě myslí, že děti do předškolního zařízení mají chodit. Opravdu toto je fakt, s tím souhlasím, ale není to žádný argument pro to, abychom podle toho jednali, a já podle toho určitě jednat nebudu.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Mám tady s faktickou poznámkou paní poslankyni Gajdůškovou. Dvě minuty.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom skutečně rychle. My jsme si trošičku neporozuměli asi v tom výkladu socializace. Já jsem ve svém vystoupení mluvila o navazování vztahů v kolektivu dětí, v kolektivu vrstevníků, a to prostě neuděláte uvnitř rodiny. To nijak nenahradíte. To je jedna věc.
Druhá věc je, že nikomu neupíráme právo se starat o své děti. V žádném případě. Každá maminka může, když bude chtít s dítětem být do patnácti let doma, nechť si je, třeba napořád, vždyť máme svobodu a svobodu respektujeme. Já jsem ale mluvila o těch, kteří si chtějí zachovat svoji profesi, kteří potřebují druhý výdělek v rodině atd. A těm musíme také vytvořit podmínky.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Faktická poznámka pana poslance Staňka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom faktickou poznámku k celé té debatě, která zde je. Je to opravdu trošičku ideologické. Je to ideologie, kterou zastávají pravicové strany, a ideologie, kterou zastává Česká strana sociálně demokratická. Já bych to nicméně možná neobratně přirovnal k situaci v roce 1918. Tehdy také ještě nebylo volební právo pro ženy. Část byla přesvědčena, že ženy volit nemají, část byla přesvědčena, že volit mohou. Nicméně bylo třeba pro to přijmout zákon. A ono se to potom nějakým způsobem dál rozvinulo. Já si myslím, že ta situace je stejná i dnes. ***