(11.00 hodin)
(pokračuje Kupka)
Nebavíme se o tom, že by individuálně, podle konkrétních individuálních možností, nebylo možné dítě mladší tří let do mateřské školy přijmout. Bavíme se o tom, jestli má školský zákon obsahovat tuhle povinnost, hlava nehlava. Jestli bez ohledu na to, v jakém se ocitáme stavu, jak jsou na to připraveny mateřské školky, jaká je reálná situace na straně pedagogického sboru, jestli tohle je prostě možné zajistit. A já tvrdím, že není a že to nebude na mnoha místech v České republice, i kdyby se rozkrájeli ministři, kdyby se rozkrájeli starostové a ředitelky škol, že to prostě v tom roce 2020 nebude možné zařídit. Prostě to nepůjde pro zcela konkrétní faktické podmínky. A v okamžiku, kdy zákon tímto způsobem odporuje realitě, tak je přece něco špatně. V ten okamžik dělá nešťastnými opravdu širokou škálu lidí, kteří přes veškerou dobrou vůli se s tím zákonem prostě vypořádat nemůžou. No to je přece dobrý důvod na to, abychom takové ustanovení zákona okamžitě zrušili, protože přece není v zájmu právního státu, aby postavil tolik lidí do neřešitelné a fakticky nezákonné situace.
Znovu se vracím k tomu původnímu obratu paní ministryně, která říkala, že to měl být takový zdvižený prst nade všemi. Tak já znovu apeluji na to, aby vláda do budoucna neplánovala to, že bude zdvihat nějaký prst, protože to k ničemu dobrému nevede.
Poslední poznámka se týká povinného předškolního vzdělávání, toho povinného posledního roku předškolní výchovy, předškolního vzdělávání. Podle všeho hlavním argumentem bylo, že zvláště v sociálně vyloučených lokalitách je složité zajistit, aby děti opravdu do škol chodily, a tak geniální řešení znamenalo: tak tu povinnost rozšíříme o rok. Hledáme řešení pro to, aby chodilo víc dětí do škol, tak už nemusí respektovat jenom devítiletou školní povinnou docházku, ale dokonce desetiletou. No to se přece míjí terč. Tím posouváme věkovou hranici. Nezajišťujeme to, že v sociálně vyloučených lokalitách bychom připravili děti lépe na to, aby mohly nastoupit do prvních tříd základních škol. To řešíme jiný problém, než o kterém se mluví.
Na závěr. Já jsem, sice nerad, otevíral takovou malou kancelář pro napravování rozšířených omylů. Vlastně mě mrzí, že předkladatelka toho zákona a bývalá ministryně školství opravdu použila nepřesné, ale fatálně nepřesné údaje o tom, kolik dětí v jednotlivých věkových skupinách navštěvuje mateřské školy. Abych doplnil patřičné údaje, čerpal jsem z oficiálního dokumentu, z Ročenky výroční zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde ty údaje je možné dohledat právě za předchozí školní rok. Pevně doufám, že v té debatě, která je pořád věcná, budou vítězit fakta a že se nám podaří tohle nedopatření, tenhle možná ideologický, nesmyslný počin ze zákona školského vyloučit a odbřemenit tak spoustě mateřských škol, spoustě zřizovatelů. A samozřejmě že se nemá zastavit zlepšování podmínek pro dětské skupiny, kde jsme schopni hledat lepší řešení než v případě mateřských škol i pro dvouleté děti, že se nezastaví konkrétní kroky pro to, aby rodiče dvouletých dětí, kteří by chtěli do práce, tak aby našli řešení. Ale cesta nevede přes školský zákon, přes další mus, přes řešení hlava nehlava, které všechny přivádí opravdu do neřešitelné, nezákonné a nepříjemné situace.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Faktická poznámka, paní poslankyně Valachová.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím ke kolegovi Kupkovi. Samozřejmě se omlouvám. Tak jak on to teď řekl na mikrofon z hlediska těch dvou skupin, tak opravdu řekl pravdu a jenom jsem reagovala na vícero otázek z diskuse. Rozhodně to nebyl úmyslný omyl z mé strany. Jenom to chci zpřesnit. V případě pětiletých dětí, to je ta největší skupina, vlastně v posledním roce došlo k tomu, že se zvýšil ten poměr onoho ročníku zhruba z 91 % na 97 % a potom právě nejrychleji z jednotlivých ročníků ten poměr dvouletých před třemi lety z 35 % na nynějších zhruba 45 %. Ti ostatní tříletí a čtyřletí zůstávají zhruba stejní. Tak jenom bych to chtěla vysvětlit, jak jsem to myslela. Jinak tak jak on to opravdu řekl, tak je to pravda. Omlouvám se.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další faktická není, takže prosím pana poslance Staňka a připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Antonín Staněk: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Musím opět konstatovat, že za mimořádného zájmu kolegů a kolegyň napříč politickým spektrem projednáváme návrh novely školského zákona.
Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vaším prostřednictvím, pane předsedající, i vážená paní poslankyně Černochová, v říjnu tohoto roku tomu bude pouhých osm let, co jsem v komunální politice. Takže se s paní poslankyní Černochovou a jejími dvaceti lety v komunální politice opravdu nemohu měřit. Také nemohu trumfnout její úspěchy, k nimž jí bezesporu gratuluji. Chtěl bych vám, paní poslankyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího prozradit, že i statutární město Olomouc spravuje dětské jesle. Kapacita jesliček, které mají v současné době dvě oddělení, je 35 míst, takže o 15 dětí v oddělení mladších batolat pečují tři dětské sestry, oddělení starších batolat je pro 20 dětí, o které se starají další dvě dětské sestry. Odbornou péči provádí registrované všeobecné sestry se specializací dětská sestra s dlouholetou praxí. Každé oddělení má dvě vybavené herny, ložnice, sociální zařízení, pro pobyt dětí venku využíváme jeslovou zahradu, kde si hrají děti v dřevěném domečku, vláčku, na skluzavce ve tvaru žabičky i na pískovišti, které je kryto pergolou. Za pobyt v jeslích se ale platí v měsíčních intervalech, částka se skládá ze stravného a provozních nákladů. Jsme také zřizovateli mateřských škol, základních škol, třísložkového Moravského divadla, Moravské filharmonie, Zoologické zahrady. A ty dotujeme nemalou částkou. Dotujeme také městskou hromadnou dopravu. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Také výkon státní správy v přenesené působnosti, za který nedostáváme adekvátní kompenzaci od státu, dotujeme. Ale myslím si, že vás, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, s vašimi zkušenostmi v komunální politice nemusím přesvědčovat, že nám v Olomouci také jde o naše spoluobčany, mladé rodiny a seniory. Ale jistě chápete, že jsem poněkud podrážděný, když slyším, jak jednoduše se zde přesouvají povinnosti - a mnohdy i oprávněné - na obce, aniž by se přemýšlelo, kde mají na jejich plnění brát finance.
Omlouvám se za tento úvod, ale cítil jsem potřebu se vyjádřit k dost osobní a tak trochu útočné reakci na mou faktickou poznámku ze včerejšího večera. Myslím si, že jsem byl racionální a věcný.
Vážené kolegyně a kolegové, v rámci prvního čtení je nám předkládán návrh skupiny poslanců, který se v podstatě dotýká tří oblasti. Na úvod svého vystoupení bych si dovolil připomenout, že jsme národem Jana Amose Komenského. Dost často se na to zapomíná. A ten je autorem celé řady spisů, mimo jiné i Informatoria školy mateřské, což je neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes, jak rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou, a dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství, nebo naopak chudobu. A u chudoby bych také chvíli zůstal.***