(15.20 hodin)
(pokračuje Richterová)
Nyní je v pozměňovacím návrhu navrženo, aby se tyto dokumenty, ty programy pro zlepšování kvality ovzduší, staly z dnešního stavu, kdy jsou opatřeními obecné povahy, aby se toto změnilo a staly se z nich dokumenty, které pouze schválí Ministerstvo životního prostředí a vydá je ve svém věstníku, čímž by došlo k tomu, že by nebyl možný soudní přezkum u správních soudů. Je to strašně důležitý bod.
Mám s tím hlubokou osobní zkušenost. Žiju v pražských Vršovicích, to je část Prahy, která je hodně zasažena znečištěním. Vzduch je u nás prostě špinavý. A já jsem tam i komunální zastupitelka. Protože tam bydlím, aktivně tam působím, tak jsem se na jaře 2016 připojila, byla jsem u toho, jak jsme - jak já osobně, tak jako spolek - připomínkovali právě vypracovávaný program zlepšování kvality ovzduší pro Prahu. Shrnuto: Kdo jste se někdy účastnil takovéhoto připomínkování, možná znáte ten pocit bezmoci, když jste sice svou připomínku vznesli, ale připomínka se řekne, že byla vypořádána, ale ve skutečnosti není zapracována, jenom se to tak odfajfkovalo, že vy jste to vznesli, a řekli, nebude to zapracováno. A protože ve výsledku ten pražský program neobsahoval účinná opatření s konkrétními kroky pro realizaci, byl velice vágní a nekonkrétní, tak jsem se rozhodla tehdy za pomoci právnické organizace podat žalobu. Byla to moje jediná žaloba v životě podaná. Říkám to tady pro to, že mi to přišlo jako dostatečně důležitá věc, kvalita ovzduší v našem městě, aby to stálo za soudní přezkum. To byl červen 2016. Na začátku února tohoto roku, čili po více než roce a půl, Městský soud v Praze rozhodl, že tak, jak ten program pro zlepšování kvality ovzduší pro Prahu vydalo Ministerstvo životního prostředí, tak je skutečně pravda, že neplní svůj zákonem předepsaný cíl, a proto byl soudem z velké části zrušen a nyní musí být vypracován znovu. O co šlo? Soud se přiklonil k tomu, že je třeba důraznější, jednoznačnější ochrana zdraví obyvatel Prahy před znečištěním. Podobně rozhodl soud i v prosinci 2017 v Ostravě.
Nyní jde o to, že i v souladu s tím soudním stanoviskem vlastně ty programy zlepšování kvality ovzduší mají obsahovat konkrétní náležitosti typu vyčíslení přínosů těch opatření ke zlepšení stavu ovzduší. Musí být zřejmé, co jsou priority, kam při omezeném času, omezených prostředcích napnout síly. Podobně má být zřejmý kontrolní mechanismus průběžného plnění cílů. Bez toho je to zase bezzubé.
O čem tady hovořím? Běžně se stává to, že se udělá takový papír pro papír. Takovým papírem bohužel byly i dokumenty zvané programy pro zlepšování kvality ovzduší pro Prahu, pro Ostravu. Protože míra nekvality byla skutečně vysoká, tak jsme se já osobně a mnozí další tím zabývali a dostali jsme to až k tomu soudu. Ten se vyslovil tak, že nám dal za pravdu. A nyní pozměňovacím návrhem, a to je to, proč tady stojím, proč o tom hovořím, by se měla tahle možnost zrušit. Přestalo by být možné soudně takto důležité věci přezkoumávat. A ano, je navrženo, aby vlastně povinně musel být časový plán realizace opatření součástí programu pro zlepšování kvality ovzduší. Ale to je bohužel málo. Kromě časových plánů právě potřebujeme i ty žebříčky priorit, účinné kontrolní mechanismy. A domnívám se, že potřebujeme nechat v těch nejzazších případech tu možnost kontroly veřejnosti a tu možnost soudního přezkumu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Ivan Adamec. Ne, pardon. Pan Jan Zahradník. Omlouvám se. Nechtěl jsem vám upřít pořadí. Máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se o slovo s regulérním příspěvkem patřičným pro druhé čtení zákona, tedy s cílem představit a zdůvodnit pozměňovací návrhy, které se chystám k tomuto návrhu zákona předložit. Nicméně když jsem slyšel předcházející vystoupení, musím říct, že to, co paní kolegyně představila, je právě něco úplně jiného, než já jsem zvyklý od zákona očekávat, tedy namísto tvoření komplikací usnadnit běh věcí veřejných.
Přihlásil jsem se proto, abych představil dva návrhy. První se týká podle mého názoru technické věci a spadá do definiční části zákona, konkrétně do § 2, kde máme dvě písmena. Písmeno r) a písmeno s). Zatímco písmeno r) definuje, co to je pohonná hmota pro dopravní účely, a říká, že to je hmota určená k pohonu silničních vozidel, zvláštních vozidel, drážních vozidel nebo plavidel na vnitrozemských vodních cestách včetně rekreačních plavidel, tak hned písmeno s), které definuje, co to je elektřina pro dopravní účely, tak tam je pouze tato elektřina definována jako elektřina používaná k pohonu silničních vozidel. Myslím si, že by tady měla tato nomenklatura být sjednocena a měli bychom si přiznat, že elektřina se může používat nejenom jako pohon pro silniční vozidla, ale také pro vozidla drážní, případně plavidla včetně plavidel rekreačních. Proto navrhuji, aby se do písmene s) definující elektřinu pro dopravní účely slova "zvláštní vozidel, drážních vozidel nebo plavidel na vnitrozemských vodních cestách včetně rekreačních plavidel" doplnila. Nevím, jestli existuje nějaký zvláštní důvod, proč definice elektřiny byla takto udělaná, ale ministerstvo jistě můj návrh zváží a samozřejmě bude mít prostor se k němu doporučujícím nebo nedoporučujícím způsobem vyjádřit.
Můj druhý návrh je už návrh, který se týká věcné podstaty toho zákona a týká se konkrétně poměrně citlivé věci související s § 17 odst. 2. Pro ty, kteří zde v této Sněmovně nebyli v minulém volebním období, připomínám, že se jedná o paragraf, po jehož zavedení vznikla možnost kontrolujícímu orgánu vstupovat do domácnosti po předchozím upozornění na páchání nějaké nepravosti ve věci spalování nedovoleného paliva a zdroj jeho okolí kontrolovat. Podle mého názoru je tímto porušována domovní svoboda, nedotknutelnost obydlí, byť uznávám, že toto posvátné ústavní právo, jehož dodržování jsme tady minulé období prosazovali až tedy i s tím, že jsme šli k podání k Ústavnímu soudu, tak je možné interpretovat i jinak. Chápu, že jsou zde lidé, kteří opakovaně otravují ovzduší svým sousedům tím, že buďto neumějí ve svých kotlech topit, nebo v nich spalují věci, které jednak zákon nedovoluje, anebo které když se spalují, kouřem z komína otravují okolní ovzduší. ***