(15.50 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Strašně se omlouvám, slíbil jsem, že už nebudu. Ale prostě nemohl jsem jinak. Tady je nějaký uznaný subjekt mezinárodního práva ze strany České republiky. A já potisící říkám, že proti mé vůli a proti mému přesvědčení. Ale nic jiného mi nezbývá než to prostě akceptovat, protože to uznala moje země a moje vláda. A musí s tím pracovat i tahle vláda nějakým způsobem. Nemůže říct, že to, co udělala Topolánkova vláda, je špatně a ona s tím nesouhlasí. Ona to prostě musí převzít. A když potom vystoupí člověk, který říká, že to je zločinný mezinárodní subjekt - možná jo, to je subjektivní pocit - a že tedy nemáme schvalovat nějaké smlouvy, a přitom je to individuum, které obchoduje s chudobou (potlesk několika pirátů) a troufá si nás tady cvičit z toho, jestli obchodujeme s nějakým jiným mezinárodním subjektem, který se mu nelíbí, tak to teda protestuju! To kdybyste laskavě, pane poslanče Volný prostřednictvím pana předsedající, zavřel ta svá chamtivá ústa! (Náhlý velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Jsme v obecné rozpravě. Do ní je přihlášen s přednostním právem pan předseda Filip. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, tak jedna malá edukace. Uznání státu se děje v několika krocích a Česká republika, pravda, usnesením vlády, které tady bylo zmíněno, uznala Kosovo. Ale Česká republika z pohledu mezinárodního práva ten akt uznání nedokončila. Každé uznání dalšího subjektu mezinárodního práva končí jmenováním velvyslance pro to území a je jedno, jestli sídlí tam, nebo jinde. A to neudělal ani prezident Václav Klaus, ani prezident Miloš Zeman. A pokud je mi známo, ani se k tomu nechystá. Takže že by Česká republika zcela podle mezinárodního práva uznala Kosovo, není pravda, protože ten proces nebyl ukončen. To je první moment.
Druhý moment je ten, že není pravda, že to ohrožuje naše ekonomické subjekty. Podívejte se, řada českých, zahraničních subjektů, které podnikají v České republice, si na ochranu investic, na ochranu před dvojím zdaněním dohodnou na úrovni těch privátních subjektů nebo i státních subjektů, že se ten jejich obchodní vztah a ta ochrana investice, případně zabránění dvojího zdanění, použije ta smlouva. V České republice se nejvíc používá například holandský model, což je pravda, stejně nás to neochránilo. Ochránilo to ovšem CME ve Spojených státech amerických, když jsme se hádali o více než 10 miliard korun za televizi Nova. Stejně tak může každý český podnikatel používat původní smlouvu s bývalou Jugoslávií, a to ještě před rozpadem na Srbsko a Černou Horu, a srbské orgány ten respekt k tomu mají. A nemyslím si, že by takzvaná vláda v Kosovu bránila tomu, aby nebylo dvakrát zdaněno, pokud si přeje, aby tam byly nějaké investice. A neznám také ekonomická čísla, která by říkala, že k tomu dvojímu zdanění došlo mezi těmi subjekty.
Takže to je věc, která vyžaduje asi mnohem podrobnější debatu o této věci, než je rozprava, která by probíhala, protože neuznáme teď v prvním čtení mezinárodní smlouvy tu smlouvu za platnou, ale jenom ji pošleme do výborů. A já jsem přesvědčen, že ještě než ji pošleme do výboru, aby nás nevázala žádná lhůta, že je potřeba jednání o té smlouvě přerušit a udělat si na to seminář, například ve spolupráci s Hospodářskou komorou, abychom si vyjasnili, jestli podmínky českých podniků jsou takové, že opravdu dochází ke dvojímu zdanění, jaká ta částka je a jaké jsou podmínky pro to, aby naše subjekty tam buď nepodnikaly vůbec, anebo jenom zčásti a za omezených smluvních vazeb. (Velký hluk v sále. Někteří poslanci se shlukují v uličkách.)
Jsem přesvědčen, a řada lidí tady řekla, že se s tím nemůže smířit, já jsem se s tím také nikdy nesmířil. A nesouhlasím s tím, co tady říkal pan zpravodaj, že to bylo prohlášeno mezinárodním soudním tribunálem za postup, který je v souladu s mezinárodním právem. Tak tomu nebylo. A myslím si, že i když Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii byl specifickým orgánem, který ani nevycházel z Římských smluv, ale byl speciálním orgánem pro potrestání těch, kteří se dopustili válečných zločinů na tomto území, tak je potřeba říct, že -
Místopředseda PSP Petr Fiala: Omlouvám se, pane předsedo. Prosím všechny opět o klid. Prosím také, aby tady neprobíhala jednání poslaneckých klubů, abychom se mohli se věnovat tomu, co máme projednávat. Máte znovu slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A jsem přesvědčen, že to je ta úvaha, která by nás měla vést k tomu, jak postupovat. To, že vláda České republiky na rozdíl třeba od sousední slovenské vlády učinila krok schválení toho uznání, nebo usnesením přijala uznání Kosova jako útvaru mezinárodního práva, je smutné ze dvou důvodů. Zaprvé, v Evropě není úplně etnický klid, a proto také Slováci, vědomi si toho, jak je to pro ně nebezpečné, ten krok neučinili. A teď se ptám vás, kolegyně a kolegové, na to, jestli jsme opravdu všichni přesvědčeni v této Sněmovně, že například situace v Katalánsku se takovým krokem zlepší, nebo zhorší. Co se odehraje v rámci brexitu s územím Severního Irska? Nastanou tam nové problémy? Máme eskalovat to napětí a mezinárodní spory tím, že postupujeme způsobem, který nelze jinak řešit? A znovu opakuji, jsem přesvědčen, že české subjekty nikdy dvakrát nezdaňují, když podnikají na území Kosova. Jsem o tom přesvědčen. Nezaznamenal jsem žádný takový krok české Finanční správy, že by zdaňovala něco, co už bylo zdaněno v Kosovu.
Postupujeme podle smluv, které tam byly uzavřeny zejména mezi Českou republikou a Srbskem. A to je podle mého soudu docela zásadní věc. Proto mě ta debata vede k tomu, abychom umožnili se seznámit hlouběji s tou situací a vyslechli si zástupce Hospodářské komory, Agrární komory, případně Svazu průmyslu a dopravy, a řekli si ano, je tady tak velký zájem, že je potřeba takovou smlouvu uzavřít, byť bude mít vratké mezinárodněprávní nohy, anebo není a můžeme se soustředit na to, že budeme jak pro toto území, tak pro jiná území, například Severního Kypru, kde také podnikají některé české subjekty, a je to neuznaný stát, neuznaný stát od roku 1974, a přitom tam ty české subjekty fungují. Čili tady je potřeba si říct, jaký má být postoj České republiky, aby byl dostatečně mezinárodněprávně vyvážený, na druhou stranu aby byl dostatečně pragmatický a nepoškozoval české subjekty ať už ve sféře podnikání, nebo ve sféře kultury, ve sféře sportu a podobně. To si myslím, že je naše odpovědnost. Jenom říct je to potřeba, my jsme to tady sjednali, tak je to dobrý, tak to tady odmáváme, a nemá to nic společného s naším vnitřním vyjádřením toho, že s tím máme fakt problém. ***