(10.50 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Chtěl bych se vyjádřit především k návrhu pana Michálka, který považuji opravdu za neuvěřitelný. Podle mého názoru je to ve Sněmovně v tomto funkčním období vůbec nejvýraznější a nejzávažnější snaha, jak se nabourat do soukromí a jak nabourat svobodu občanů, stejně jako je to podle mého názoru obrovská rána principům právního státu, protože ač nejsem právník a nestudoval jsem hluboce teorii práva, podle mého názoru mlčenlivost advokátů mezi základní principy právního státu prostě patří.
Musíme si uvědomit, že my tady ve Sněmovně máme obrovskou moc vstupovat do soukromí spoluobčanů, máme obrovskou moc omezovat svobody, nicméně bychom měli vážit na lékárnických vahách, kdy to udělat a kdy ne, kdy to pro stát smysluplné je, kdy to není a kdy je tou větší hodnotou svoboda občana a ochrana soukromí. Každý tu bilanci bude mít trošku jinou. Někdo lpí na svobodě a soukromí jako já více, někdo méně, nicméně pro každého z nás by to mělo být vždycky o tom, třikrát se rozmyslet a jednou říznout, pokud se bavíme o svobodě občanů.
Když se bavíme o tomto zákoně, představme si situaci, že bychom do každé ulice dali nějakou kameru, do každé advokátní kanceláře bychom dali odposlouchávací zařízení, do každé firmy bychom dali odposlouchávací zařízení, každý bychom měli povinnost navzájem se udávat, své rodinné příslušníky. Bezesporu by taková opatření vedla k tomu, že by se snížila v České republice kriminalita, a to nejen v oblasti daňových úniků. Ale máte pocit, že ta cena, kterou bychom za to zaplatili, za větší bezpečí, by byla adekvátní? Já si to nemyslím, já v takové zemi žít nechci. Já chci žít v zemi, kde klient bude mít nadále důvěru ke svému advokátovi, kde bude ochrana advokátního tajemství a kde nebudeme těmito neuvěřitelnými návrhy budovat toho big brothera, který nám tu už pár let roste, a tohle je velmi výrazný krok, abychom se k němu zase přihlásili.
Apeluji na všechny poslance, vezměte rozum do hrsti. Není to jenom nějaká technická právní nebo ekonomická debata o tom, jak bránit daňovým únikům. Je to velká debata o tom, že tu máme nakročeno k velmi výraznému zásahu do soukromí a do svobody a k velmi výraznému narušení jednoho ze základních právních principů, který k demokratickým státům patří.
Děkuji pěkně.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Dalšího přihlášeného do rozpravy mám pana poslance Ferjenčíka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl stručně shrnout, jak ten zákon vznikal, a pokusit se vyvrátit některá tvrzení z pravé části sálu.
Předně je potřeba říci, že ten vládní návrh prošel poměrně značným vývojem v ústavněprávním výboru. A ten náš pozměňovací návrh není nějaký obecný pozměňovací návrh, který umožňuje vládní návrh rozšířit, nicméně je to pozměňovací návrh čistě k návrhu ústavněprávního výboru. A co se stalo s tím zákonem v ústavněprávním výboru? Tam byla zrušena retroaktivita toho zákona, byť nepravá, takže by to pravděpodobně také prošlo, kdyby tam zůstala, nicméně se to týká pouze informací, které klienti, a jsou to obchodní klienti, nejde o právní poradenství, sdělí advokátům, kteří je zastupují čistě v obchodních transakcích a pouze v budoucnosti. Ústavněprávní výbor přijal toto opatření. To znamená, vůbec se to netýká informací obchodních, opět zdůrazňuji, které se řešily v minulosti. Je to pouze do budoucna. Takže to byla jedna změna, co tam nastala.
Dále byl vyškrtnut paragraf právě v té netranspoziční části zákona, o které mluvila paní Langšádlová. Ta se velmi výrazně zredukovala, vypadly z toho právě IP adresy a geolokační údaje klientů bank. O to byl vlastně největší spor v prvním projednávání na rozpočtovém výboru, o tu netranspoziční část směrnice, kdy se rozšiřovalo prolamování bankovního tajemství. My jsme se proti tomu velmi ostře postavili a na ústavněprávním výboru se podařilo vyškrtnout tu nejproblematičtější pasáž této novely, a to že by musely banky sdělovat IP adresy svých klientů a geolokační údaje svých klientů libovolným správcům daně včetně obecních úřadů atd. Tato pasáž byla ze zákona vyškrtnuta.
Za třetí, ústavněprávní výbor schválil, aby se centralizovaly žádosti o informace. To znamená, žádá se pouze skrze Generální finanční ředitelství, které následně žádá pouze skrze advokátní komoru. Rozhodně to není tak, jak vláda původně navrhovala, že by nějaký správce daně žádal přímo toho advokáta, ale je to tak, že Generální finanční ředitelství skrze advokátní komoru žádá advokáta. Takže ten proces má dokonce dvě instituce, skrz které probíhá nějaký filtr, jestli to není zneužívané. Už tam nehrozí, že by prostě nějaký úředník z obecního úřadu, který má pocit, že někdo nezaplatil poplatky za psy, to zneužíval. Věřím, že takové věci by Generální finanční ředitelství odfiltrovalo, a současně advokátní komora zase může filtrovat věci, kdy považuje požadavky finančního úřadu za excesivní. Má na to aparát, má na to zdroje, je to rozhodnutí podle správního řádu, může se normálně soudit v případě, že by měla pocit, že se dělá nějaká nepravost.
Vzhledem k tomu, že tyto změny v zákoně dostaly podporu, tak jsme řekli OK, teď už ten zákon má hlavu a patu, a pokud tedy chceme jako Česká republika implementovat nějaká opatření - a týká se to mezinárodní spolupráce při správě daní, to je potřeba zdůraznit, že ta směrnice se týká mezinárodní spolupráce při správě daní - a pokud tato opatření považujeme za rozumná v rámci celé Evropské unie, tak nám přijde logické, abychom je používali i v rámci České republiky. Pokud je nepovažujeme za rozumná v rámci Evropské unie, tak za prvé předchozí vlády to měly řešit a nemáme to schvalovat jako celek, ale tvrdit, že tohle musíme přijmout a tohle nemůžeme, nám nepřijde adekvátní.
Dále bych se soustředil na to, co říkal prostřednictvím pana předsedajícího kolega Munzar o právu na advokátní pomoc. Tady všichni citují náš pozměňovací návrh, akorát taktně zamlčují § 1, na který odkazuje. Paragraf 1 říká: Povinná osoba podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to i v případě, že se jedná o osobu podle § 57, je povinna na vyžádání správce daně poskytnout tyto údaje nebo dokumenty: a) údaje získané při provádění identifikace klienta, b) údaje získané při provádění kontroly klienta podle zákona o legalizaci výnosů z trestné činnosti, c) údaje o způsobu získávání údajů podle a) a b) a dokumenty obsahující údaje podle a) a b). ***