(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Nyní s přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, připraví se paní poslankyně Válková. Pořád eviduji přihlášku pana zpravodaje.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nebyl jsem si jist, jestli ve dvou minutách, ale zkusím to. Já bych se chtěl zaměřit spíše - vyplynulo to z té diskuse - na otázky na pana ministra. Z té skupiny věřitelů bych vybral dvě skupiny.
Za prvé stát jako věřitel. To znamená, bude se to vztahovat i na ty, kteří neplatí daně? Kteří nezaplatili daně? Honíme živnostníky, dáváme třicetitisícové pokuty za to, že pošlou se zpožděním kontrolní hlášení, a teď říkáme těm, kteří nezaplatili daně, že jim to odpustíme? To je první skupina, první věřitel.
Druhý věřitel jsou obce a města. Já bych poprosil, a ta analýza určitě vznikne rychle, když požádáte Svaz města obcí, případně Sdružení místních samospráv, aby vám jednotlivá města dala informaci, jaké mají pohledávky za poplatky za psy, poplatky za odpad a z nájemného, případně služby za nájemné. A věřte tomu, že města velmi často nepoužívají exekuce, takže tam to asi v tom čísle promítnuto nebude. A já vám garantuji, že ta suma bude mimořádně vysoká. Já znám šedesátitisícové město a vím, kolik tam jsou dlouhodobé dluhy z nezaplacených poplatků, případně z nájemného. A těch bytů je pár set, to nejsou žádné desetitisíce bytů.
Mluvil o tom můj kolega Pavel Blažek. Tak co ti chudáci, kteří každý rok platí poplatek za odpad, kteří platí za svého psa? Jak k tomu přijdou? To nejsou žádné nekalé skupiny a nějaké agresivní metody různých firem. Ty v tom bezesporu jsou, ano, jsou také. Ale já se ptám konkrétně na ty dvě skupiny věřitelů - stát, daňové nedoplatky, resp. nezaplacené daně - teď to porovnejte s tím, co tady tato koalice, nebo minulá koalice předváděla v honu za každou korunou: zajišťovací příkazy, nezákonné atd. A teď najednou říkáme: nezaplatil jsi daně, tak my ti odpustíme. Jak to souvisí s narovnáním podnikatelského prostředí, o kterém tak rádi mnozí z nás včetně mě mluví tady od tohoto mikrofonu? Jak to souvisí? Jak to souvisí s tím, že města nemohou dávat dostatek peněz na čistotu, zeleň, sociální služby? Protože mají desítky milionů nezaplacených poplatků. A vy říkáte: Tak to prostě smažeme.
Já bych prosil o tu analýzu. Určitě když se obrátíte na ty organizace, které sdružují města a obce, tak vám ji určitě poskytnou. Já neříkám, že všech 6 200 obcí, ale mnohé to mají k dispozici, má to vlastně každá radnice v rozpočtu. Velmi často je to vyčísleno, každoročně se aktualizuje poplatek za odpad, u toho velmi často v materiálech pro všechna zastupitelstva jsou nezaplacené poplatky. Nejsou to žádné dramatické částky. Tam nejsou žádné úroky, které naskakují.
A když už mluvíme o úrocích, které naskakují, tak se podívejme, jak je například Finanční správa, resp. stát díky našim zákonům, které jsme schvalovali buď my, nebo naši předchůdci, jaké jsou úroky, když máte zpoždění, a můžete být v druhotné platební neschopnosti. Úroky jsou poměrně vysoké, to si řekněme. Tam také může vznikat problém.
Pokud to chceme opravdu řešit poctivě, tak prostě musíme rozlišit skupiny a rozlišit příčiny, proč se do dluhové pasti někdo dostal. Já neumím kvantifikovat, kolik je kterých, kteří měli objektivní příčinu, zhoršení zdravotního stavu, ztráta zaměstnání, a mohli bychom jmenovat další a další objektivní důvody. Ale zkušenost z komunální politiky je ta, že naprostá většina těch, kteří dluží, nekomunikuje s úřadem. Nemají snahu si sjednat splátkový kalendář, nepřijdou říci: Já mám problém, přišel jsem o zaměstnání, pojďme se domluvit o nájmu, že to rozložíme, nebo něco takového. A kdo to všechno platí? Ti občané, kteří řádně splácejí své závazky. A ti druzí, ti nezodpovědní - nemluvím o těch, kteří mají objektivní důvody -, ti se jim velmi často smějí do obličeje a říkají: Vy jste úplně pitomí. A my teď vlastně podpoříme mimo jiné ty skupiny. Takže bez toho rozdělení, pokud to bude takovýto generální pardon nebo generální amnestie, to je jedno, jak to budeme nazývat, tak na to doplatí pouze ti slušní. A když vyjdeme z těch čísel a řekneme, že je 830 tisíc těch, kteří jsou v dluhové pasti, tak mi pořád vychází mnohem větší skupina lidí, kteří řádně plní své závazky. A mnohdy s tím mají velký problém a opravdu od výplaty k výplatě, a plní to a odřeknou si zahraniční dovolenou, nový, dražší mobil atd. A ti to mají nakonec zaplatit, protože obce a města chybějící peníze nemají.
Pan ministr se na mě tak dívá - zeptejte se v Praze své primátorky, kolik má Praha a jednotlivé městské části z poplatků za odpad. A to jsou všechno peníze, které ve veřejných službách chybí. A ti ostatní, kteří ty veřejné služby také nedostanou, protože město na to případně nemá, ti ale své povinnosti plní.
Ten návrh je podle nás nevyvážený. Současně říkáme, že ten problém reálně existuje a že jsme připraveni se podílet na řešení, ale s jinými parametry. Já si nejsem jistý, pane ministře, že jsme schopni před druhým čtením se shodnout na parametrech a změnit parametry toho zákona. Pokud se domluvíme, když neprojde vrácení, že to někde zaparkujeme a bude dostatek času na politickou debatu a hledání řešení, tak my jsme připraveni. Pokud to ale budete chtít protlačit na sílu, tak uděláte medvědí službu městům, obcím, ale i státu.
Speciálně mě zajímají ti, kteří neplatí daně. Při tom boji proti daňovým únikům jak současně můžete navrhovat, že někdo se z toho jakoby dostane a tu daň nakonec legálně se souhlasem státu nezaplatí?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Nyní paní poslankyně Helena Válková, poslední přihlášená do rozpravy.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěla upozornit na pár věcí, které v podstatě jsou nebo byly obsahem některých příspěvků.
Ta novela insolvenčního zákona v sobě má vzácně několik úhlů pohledu, nebo chcete-li, několik aspektů - etický, politický, sociální, fiskální. Je škoda nevyužít té možnosti. Myslím, že tady by se měla opravdu spojit opozice s vládou a společně najít řešení. Sama za sebe, abych byla pro vás transparentní, jsem pro přijetí novely insolvenčního zákona, ale v trošku jiném znění, byť bych to nenazývala, ale to už ponechám na vás, změna zásadních parametrů.
O co mi jde? Sama nejsem specialistka, a vždycky jsem to říkala jako ministryně spravedlnosti, na insolvenční řízení, takže v tomto si většinou pokorně nechám poradit nebo si vyslechnu ty, kteří se v praxi touto problematikou zabývají, což jsou insolvenční správci a jsou to také insolvenční úseky soudů. Po rozhovorech s nimi upozorňuji na několik aspektů, které tady již zazněly, ale já se je pokusím říci naprosto jednoznačně tak, jak jsem je slyšela.
Upozorňují, že v případě, že bychom tu novelu schválili v předloženém znění, s velkou pravděpodobností dojde k velké zátěži obou těchto institucí, zejména soudů, a může podle některých z nich dojít až k určitému paralyzování té činnosti po dobu, než se s tím vyrovnají, nabere se vyšší počet asistentů, případně jiných pomocníků.
Současně jsem byla upozorněna na vágní termíny, které umožní, aby některé soudy, které budou zahlcené, v podstatě dohled nad tím, jestli opravdu dlužník vykonal všechno, co po něm spravedlivě lze požadovat, aby se dluhů v průběhu sedmi let zbavil, tak dohled budou provádět velmi formálně, že v podstatě každého oddluží, což by byl opravdu ten signál, o kterém tady hovořili dva předřečníci přede mnou, že by to byl signál pro ty, kteří dluhy už od začátku platit nechtějí. Myslím si, že to by byla veliká škoda.
Koneckonců velmi zajímavé vyhodnocení těch, kteří se tím více zabývají a jsou právníky, vyšlo i na adrese lidovky.cz, kde zhruba 50 % právníků bylo proti a 30 % říkalo naopak "ano, určitě". Dokonce - protože se mi vždycky líbí, jak pan poslanec Blažek, vaším prostřednictvím, tady cituje, tak já jsem si dovolila vypsat citát, který tam také zazněl, kde se v podstatě poukazuje na knihu Leviticus z Bible, kde bylo doporučeno, aby každých padesát let byli otroci propuštěni a má jim být navrácen majetek, o který přišli. V podstatě to znamená každých padesát let vymazání dluhů. Za dvě generace se totiž sociální vztahy stanou natolik spletitými, že bylo lepší vše smazat a začít znovu. To už je samozřejmě parafráze. Ale vidíme, že i v Bibli je tohle milosrdenství, a myslím si, že bychom se v tomto ohledu k těm, kteří si ho zaslouží, vrátit měli, a proto jsem pro tu novelu. ***