(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Janu Farskému. Vyvolal dvě faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Jan Zahradník, poté pan poslanec Adamec. Kolega Blažek vyčká. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem tady už v minulosti k tomuto problému vystupoval nikoliv jako znalec insolvenčních procesů a exekučních praktik, ale jako učitel matematiky, který jsem své žáky učil, jaký praktický význam má tato krásná věda. Mimo jiné také, aby se uměli orientovat právě v té finanční matematice. Tedy aby si uměli přepočítat, a někdy pro ně jen málo určitá procenta, na ty konkrétní částky, které budou muset svému věřiteli skutečně zaplatit. A dneska v tom jako učitel učitelů na pedagogické fakultě, sice už na zkrácený úvazek, ale stále ještě pokračuji. Je to těžké. Lidé se matematiku ne úplně rádi učí, i když by jim případně mohla přinést mnoho užitečného. Včetně tady těchto znalostí.
Mám obavu, že pokud my tento zákon přijmeme, tak jak jeho předkladatelé a jeho zastánci navrhují, tak tím dáme těm žákům vzdorujícím přijímání těchto poznatků ještě další argument, když budou říkat: Proč bychom se to učili, když za nás nejenom ty úroky, ale za nás ty dluhy nakonec zaplatí stát? Takže proč se učit počítat úroky, počítat vrácené částky, když stejně pak nakonec se z té dlouhé pasti státním přičiněním dostaneme? Proto tedy prosím o pečlivé zvážení při přijímání tohoto zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Adamce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, pane ministře, mě k tomu navedl pan poslanec Farský. Mě by zajímalo, a proto jsem to chtěl vrátit, protože my ta čísla nemáme. Mě by fakt zajímalo, kolik z těch 863 (tisíc) exekucí vůbec může spadnout do režimu tohoto návrhu zákona. To je podle mě strašně důležité. Já to fakt nevím.
A druhá věc je to, co říkal o té, řekl bych o tom naturálním plnění tou prací, resp. že oni by dostali zaplaceno, z toho aby se jim to strhávalo. No nic proti tomu. Přece účelem je, aby lidé pracovali, starali se o sebe, o svoji rodinu a nezatěžovali stát. To je jasné. Ale mě by fakt zajímalo, kolik z těch 863 tisíc exekucí, kolik opravdu spadne do režimu tohoto návrhu zákona. Abychom si tady nehráli na něco, co pak v důsledku zjistíme, že ta účinnost je velmi nízká. Je úplně někde jinde, než jsme si ji všichni představovali.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Adamcovi. Nyní pan poslanec Dominik Feri a pan poslanec Stanjura s faktickými poznámkami. Kolega Blažek je jistě trpělivý, řádně přihlášen do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jsem velmi rád, že zde můj předřečník z ODS zmínil právě ten signál, který vysíláme směrem k veřejnosti, směrem k dlužníkům. Právě to, že se dluhy nemusí platit. V této podobě je opravdu tento návrh pro mě nepřípustný a ve třetím čtení bych, kdyby nedošlo k žádné změně, pro něj rozhodně nehlasoval.
Kdyby se změnil, to znamená, že kdyby si ta situace řešila, kdyby došlo k určitému zmírnění, tak pak si ale myslím, že by ten signál směrem k dlužníkům a třeba i k těm dětem dlužníků byl, myslím, velmi pozitivní a docela také přísný. To by znamenalo, že by ty děti viděly: tak mí rodiče se museli na sedm let uskromnit, insolvenční správce na ně ve velkých uvozovkách šlape, dohlíží na to, jestli chodí do práce, jestli někam neulívají majetek. A to si myslím, že je ve skrze pozitivní. Co ovšem chybí, co se dat týče, kromě tedy toho jasného definování, kolik lidí tam spadne, kolik těch návrhů bude moci být, což nedokážeme z místa říct. Ono to není jenom u vícečetných exekucí. Ono je to i o tom, kdo opravdu tohoto beneficia využije, ale byly by to bezesporu stovky tisíc, což si myslím, že by nebylo absolutně zvládnutelné. To je nepředstavitelný nápad. Ale jaké číslo dobře vyčíslené chybí, a vím, že se dost špatně počítá, tak je to, o kolik peněz přichází ekonomika, o kolik peněz přichází stát, když tito dlužníci pracují načerno, nelegálně, anebo když nejsou součástí společnosti toho hospodářství. Pro vaši představu, dneska jsem se to dozvěděl. V Británii se to pokoušeli vyčíslit a vyšlo jim, že právě tou neúčastí dlužníků přichází stát o 8,5 mld. liber ročně. Kolik je to v Česku, nevím. Možná že by to ministerstvo mělo zpracovat. Mělo to rozhodně udělat už dávno. Ale myslím si, že to číslo by rozhodně bylo nezanedbatelné.
Ale ještě na závěr. Rozhodně nevysílejme směrem k dlužníkům zprávu o té nule. O tom, že nemusí zaplatit vůbec, vůbec nic. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou... Ne. Kolega Blažek je připraven, takže... S přednostním právem potom, po kolegovi Blažkovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Máme s panem ministrem... on to vždycky někde řekl, taková témata, která se nám neustále opakují, jako jsou olomoučtí státní zástupci anebo třeba insolvence. Já bych tady mohl mluvit stejně jako v minulém období o tomto tématu hrozně dlouho, ale protože mi je líto dnes jak pana ministra, tak vás ostatních, tak se omezím na (nesroz.) některých jenom opravdu základních tezí.
Tak ta první. Když poslouchám tu debatu, tak mě hlavně zaujalo to číslo, kolik těch lidí je, těch dlužníků. Kolegyně Valachová říkala skoro milion, pak tady padaly stovky tisíc, 850 tisíc. A já prostě podezírám odjakživa, když přicházejí tyto docela radikální návrhy, ty, kdo je předkládají, že si za slovo dlužník musíme dát jiné slovo - a to je volič. To je obrovské množství lidí, kteří se dozvědí, jak se o ně vláda nebo různé politické strany chtějí postarat, a předpokládá se, že budou těmito lidmi samozřejmě voleni. Kdyby bylo tolik věřitelů, jako je dlužníků, tak takový zákon tady nikdy nebyl. A já jsem přesvědčen, a už to říkám poněkolikáté v této sněmovně, že mám pravdu, byť samozřejmě dokázat to nemohu, ale myslím, že to tak je.
Druhý okruh těch problémů je - tady bych asi ocitoval Haškova Švejka: "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují." Ale já teď nebudu asociální, já nebudu říkat, že všichni dlužníci hodují. To bych asi také neměl pravdu. Ale řeknu to jinak. Když poslouchám, kolik poslanců a vlastně vláda chtějí tak strašně pomáhat, tak to ten výrok budu parafrázovat: To se nám to pomáhá, když to jiní zaplatí. To znamená věřitelé. Tady vystupuje obrovské množství lidí, kteří říkají, jak strašně chtějí pomoci těm dlužníkům, kteří se ocitli v této, řekněme, nelehké situaci. Nicméně stát nedá ani korunu. To všechno zaplatí ti věřitelé. A já poprosím - poslouchal jsem paní kolegyni Valachovou. Takový ten slovník až z Rudého práva, že to jsou nějací, ti věřitelé, že to jsou všechno nějací vydřiduši a podobně, to přesně takhle bylo, akorát se to používalo třeba k Wall Streetu nebo ke kapitalistům obecně. Je nesprávný. Ano, samozřejmě se na trhu pohybují různé firmy, které jsou třeba nekalé a dělají to, řekněme, s nějakými podvodnými záměry. Ale ti věřitelé jsou často lidé jako my. Pronajímatelé. Nebo to jsou obce, kterým někdo dluží za svoz odpadu apod.
Důsledkem tohoto zákona bude, že ti, co neplatí, nebudou platit dál. A ti, co platí svoz odpadu v té obci, tak ho budou možná - možná - platit dál. Nicméně ponesou to na úkor těch, kteří naprosto klidně platit nebudou. A my si nemysleme, že po tomto zákonu platit budou. Bude tomu přesně naopak a možná se přidají ještě další.
A třetí věc, kterou jsem chtěl říci. Víte, pan předseda vlády Babiš často se zmiňuje o Tomáši Baťovi, proč ne? Toho je potřeba si vážit. Ale nemůžeme vidět ty konce jeho podnikání, to znamená obrovský Zlín, obrovská firma a spoustu aktivit a zaměstnanců, kterým on říká spolupracovníci. Já bych chtěl připomenout, že on když začínal, tak jeho první firma zkrachovala a Tomáš Baťa potom po nocích pracoval proto, aby splatil ty dluhy. A ve svých pamětech napsal krásnou větu: Bankrot je věc mravního přesvědčení. Myslíte si, že pomůžeme jakékoliv morálce, když schválíme tento zákon? No v žádném případě. Ti dlužníci mnozí nebudou číst ten zákon dopodrobna. Oni se prostě dozvědí, že se může občas stát, že i když se zadluží, tak přijde všemocný stát, který vstoupí do těch právních vztahů, které oni uzavřeli, a nějakým způsobem jim pomůže. Povede to k tomu, a to zcela nepochybně, že platební morálka už teď bude mnohem horší, ale nemysleme si, že to povede k tomu, že ubude půjček. Naopak přibudou. Protože tohle se nedá nazvat jinak než návod k tomu si půjčovat.
A ta čtvrtá teze je - prosím vás, jak k tomu přijdou ti, kteří si buďto nepůjčují, ne, že jsou milionáři, ale prostě si nepůjčují z principu, protože si nekupují spoustu věcí, které nepotřebují nezbytně. Teď mám na mysli zejména spotřební zboží. Tak si nepůjčují. Anebo ti, kteří splácejí. Ti si musí připadat jako idioti za to, že se chovají řádně. A tenhle zákon prostě směřuje k tomu, že národ rozdělíme na ty zodpovědné, kteří trpí a budou se dívat na ty nezodpovědné, kteří naprosto v klidu neplní své povinnosti a mají se vlastně možná stejně dobře jako oni.
Děkuji za pozornost. ***