(16.20 hodin)
(pokračuje Okamura)
Pokud vím, tak například u řešení exekucí mají němečtí exekutoři taxativní relativně nízké paušály. Tato novela stanoví, že v případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkurzu. Ať mě pan ministr případně opraví, ale znamená to, že insolvenční správce má nárok zvýšit dluh o celou čtvrtinu a tuto částku si přednostně strhnout? Pokud ano, tak je to špatně.
Dále nám tu v zákoně chybí osvobození odměn pro insolvenčního správce od platby DPH, protože tady se nám odměna zvyšuje v současné době o další pětinu, na které bude parazitovat stát. A aby nám bylo jasno, jde o peníze, které v důsledku nedostane věřitel.
Jako první a dlouhodobě po celá léta bojujeme za pomoc lidem v exekucích a za lidi v neřešitelných dluhových pastích. Ale nikdy, opakuji nikdy, jsme nebojovali proti věřitelům. Naopak, každé řešení dluhů musí směřovat k tomu, aby věřitel byl maximálně uspokojen a současně aby dlužník nebyl zničen. V praxi to znamená zastropování úroků u všech příplatků či penále a poplatků, které se na dluhy nabalují. Znamená to faktický zákaz a konec úrokům z úroků, ať už jsou v praxi pojmenované jakkoli. To je podle našeho názoru nutné prosadit.
Znamená to také jasné zastropování poplatků exekutorům a také insolvenčním správcům. Procentuální odměna nemá logiku. Správce, který řeší stovku malých dluhů v celkové výši například sto tisíc, dostane méně než ten, kdo bude spravovat jedinou pohledávku deset milionů? Většina neřešitelných dluhů vzniká tím, že na stávající dluhy se nabalí násobné částky z pokut, penále a přísudků. A ty často marginální částky udělají neřešitelný problém.
Další problém je, že lidé prioritně musí platit tyto přísudky a jistinu, tedy samotný dluh platí až nakonec. V praxi to znamená, že dlužník je zruinovaný, všechny peníze dostává exekutor nebo insolvenční správce a věřitel nedostane nic. To je bohužel hanebná praxe, kterou bychom měli prioritně řešit, a bohužel ani v tomto zákoně nevidím náznak systémového řešení. V každém případě ho bereme jako dobrý pokus jít správným směrem, ale je to jen malý střípek v mozaice, který dluhové pasti neřeší systémově a v celku. Je potřeba komplexní systémovou pomoc lidem v dluhové pasti.
Součástí řešení musí být také zákon o lichvě, tedy nastavení jasného procenta odměny za úvěr, chcete-li zastropování, od kterého je vyšší plnění lichvou. Jak jsem říkal, tak je potřeba navrhnout také stopnutí úroků z penále ihned po soudním rozhodnutí o dluhu. Bylo by také dobré zrušit DPH státu na exekucích a insolvenci. A jak jsem již poznamenal, tak by bylo dobré, aby byla jistota i pro věřitele, to znamená první splácení jistiny a pak teprve poplatky a exekuční náklady. Jenom obrátit ten systém splácení by jistě pomohlo, v návaznosti jistě také na to, že by bylo dobré zlepšit možnost, aby lidé požádali o prominutí dluhu státu, to jsou ty různé odvody, například poté, co zaplatí jistinu dluhu. Dnes je tato možnost velmi omezena právními kličkami a termíny, kdy je možné žádat.
Samozřejmě součástí systémového řešení by měl být také návrat exekutorů do soudního systému, chcete-li zestátnění exekutorů. To znamená, exekutor je placený soudní úředník, nikoliv podnikatel s dluhy. K diskusi, a to jsou všechno návrhy našeho hnutí SPD, by určitě bylo i zavedení bezplatné právní pomoci pro lidi v dluhové pasti. Myslím, že to by byl dobrý návrh, nebo bylo by dobré to prosadit. Tak jako je ex offo právník pro pachatele trestných činů, měl by mít i dlužník skutečně za nějakých podmínek, který se nemůže dostat z dluhové pasti nebo mu reálně skutečně hrozí neřešitelná dluhová past, tak by mohl mít právo na právníka, protože všichni víme, že mnoho dluhů a exekucí narůstá díky tomu, že lidé se neumějí prostě bránit, že se v tom prostě nevyznají.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že jakákoli pomoc státu se nám určitě i ekonomický vrátí, protože lidé v exekuci, jak víme, pracují načerno, exekuce zatěžují i firmy tím pádem, lidé nemají motivaci oficiálně pracovat.
Takže za nás, za hnutí SPD, my samozřejmě podpoříme propuštění tohoto návrhu dále, nicméně máme tady celou řadu návrhů a doufám, že v diskusi se k nějakému z nich dopracujeme, co se týče podpory napříč Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Než dám slovo panu poslanci Bauerovi, tak přečtu omluvy. Pan poslanec Pražák se omlouvá od 16.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan ministr Milek se omlouvá z pracovních důvodů a paní poslankyně Adámková se omlouvá od 18.00 hodin z pracovních důvodů.
A teď už tedy prosím pana poslance Bauera a připraví se paní poslankyně Valachová.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové. Vážený pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, ono to tady už dneska zaznělo z úst pana kolegy poslance Jana Chvojky, ale vy předkládáte totožný, identický návrh zákona, který se tady objevil již na sklonku minulého volebního období a ke kterému tady z řad mnoha institucí byla vznesena opravdu velká kritika a ke kterému se v minulosti již mnohokrát požadovaly mnohé analýzy, které jste nedodal. Pan ministr Pelikán bez důvěry projevil předložením návrhu novely insolvenčního zákona minimum pokory, podle mého názoru minimálně vůči Poslanecké sněmovně. Předkládá Parlamentu návrh, který je totožný s jeho návrhem z konce minulého volebního období. Připomínám, že již tehdy ho odmítla řada klíčových institucí. Byl podroben kritice i v prvním čtení, to tady dnes také zaznělo, a byl také přerušen v prvním čtení po rozpravě. Dovoluji si připomenout, že ani na jednu z věcných a závažných výtek, které tehdy zazněly, pan ministr nereagoval a v debatě vůbec nevystoupil. Bohužel, podle mého názoru pan ministr Pelikán nevyužil ani ten čas, kterého se mu dostalo, a v průběhu, podle mého názoru, pěti měsíců zákon ani neupravil, ani nedoplnil. Přesto nyní posílá do legislativního procesu návrh v tom původním, identickém znění.
Chtěl bych také říci, že již podruhé obešel Legislativní radu vlády. K zákonu se nekonalo meziresortní připomínkové řízení, což je s ohledem na stejné znění zákona naprosto logické, ale současně to znamená, že jsou platné připomínky uplatňované k zákonu v legislativním procesu v minulém volebním období, vážené dámy a pánové, co se z předloženého materiálu ale vůbec nedozvíme.
V předloženém návrhu zákona chybí zásadní analýzy a informace, na základě kterých by bylo možné posoudit, zda je návrh vůbec v souladu s právními, nebo ústavními pravidly v České republice, jaké budou jeho finanční náklady a zda namísto pomoci lidem ve skutečné bezvýchodné situaci nepovede k masivnímu zneužívání na úkor věřitelům. Já osobně postrádám řádné zdůvodnění potřebnosti předložení této úpravy. Důvodem nemůže být jen aktuální číslo lidí v dluzích ani mediální masáž podpořená některými neziskovými organizacemi. To podle mého názoru nedává obrázek o tom, proč a jací lidé se zadlužují. Dokonce ani nevíme, v kolika případech se ocitají v dluzích jen vlastní nezodpovědností a v kolika případech vinou objektivních příčin, které nemohou ovlivnit.
Dále mi podle mého názoru chybí analýza dopadů na věřitele a podnikatelské prostředí obecně. V postavení věřitelů nejsou jen finanční nebo bankovní instituce, jsou to i firmy poskytující služby a zboží, jsou to sdružení vlastníků bytů, obce a mnoho dalších. Považuji za nemyslitelné, abychom se rozhodovali o tak zásadní věci, jako je promíjení dluhů, bez zmíněné analýzy. Nevíme, kolik by nás nový systém oddlužení podle představ pana ministra Pelikána stál. Respektive to nevíme přesně. I při velmi konzervativním odhadu nových žádostí o oddlužení a se znalostí průměrných nákladů na správu a vedení jednoho oddlužení se ale dostaneme k částkám v řádu miliard. Nejde přitom jen o celkové náklady státu na oddlužení lidí v dluzích, ale také o záruku na odměnách insolvenčních správců. Pro pana ministra to není nic nového, protože s dotazy na dopady do rozpočtu byl konfrontován již před rokem a bohužel, tak jak jsem viděl na stenozáznamu, na ně nereagoval.
Myslím si, že nejsem sám, koho by zajímaly dopady na rozpočet, a tak jak jsem opět ze stenozáznamu viděl, s tímto dotazem se dokonce vyjádřil tehdejší ministr financí, současný premiér bez důvěry Andrej Babiš, a já si dovolím citovat jeho tehdejší požadavek: Požadujeme doplnit, že všechny údaje vyvolané přijetím předloženého návrhu budou pokryty v rámci narozpočtovaných prostředků a stávajícího personálního zabezpečení kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Chtěl bych se proto zeptat, zda je toto zajištěno. A pokud ne, jak budou výdaje v souvislosti s předkládaným návrhem pokryty.***