(16.10 hodin)
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jako zpravodaj uvedl návrh novely zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon. Tato novela insolvenčního zákona, kterou budeme projednávat jako sněmovní tisk číslo 71. Jedná se o normu, kterou před sebou nemáme poprvé. Koneckonců ani já jako zpravodaj ji nemám jako zpravodaj poprvé. Vláda tento návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně již v minulém volebním období. Legislativní proces však nebyl dokončen a rozprava o něm byla přerušena v prvním čtení, a to konkrétně 19. května minulého roku. Nedostalo se tak bohužel ani k projednávání ve výborech.
Návrh, který nyní vláda Andreje Babiše v demisi opětovně předkládá, je s návrhem z minulého volebního období totožný. Vláda jeho předložením reaguje na současný stav, který neumožňuje významné části dlužníků řešit svoji dluhovou situaci, protože jejich dluhy v průběhu času dosáhly takové výše, že je již nejsou sami uhradit splátkami ze svých příjmů ani výtěžkem z prodeje svého majetku. Nejsou tedy tito lidé schopni vyřešit svůj problém.
Podle předkladatelů má tato novela podat předluženým lidem pomocnou ruku, aby se vymanili z dluhové pasti a mohli se vrátit do aktivního ekonomického života. Novela tak především navrhuje změnu podmínek pro vstup do oddlužení a umožňuje přístup k tzv. sanačnímu řešení úpadku širšímu okruhu dlužníků. Podmínkou oddlužení již do budoucna nemá být předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů v období pěti let. Soud bude moci v krajních případech - opakuji, v krajních případech - po nově stanovené lhůtě sedmi let oddlužit každého, kdo ke splacení pohledávek - cituji - vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat.
V souvislosti s uvolněním podmínek oddlužení obsahuje novela celou řadu souvisejících ustanovení a na to upravuje některé procesní záležitosti, které se v dosavadní praxi ukázaly jako nevyhovující. Namátkou, insolvenčním správcům se předepisují nové povinnosti dohledu nad dlužníky, zavádí se nová úprava vztahu insolvenčního řízení a vypořádání společného jmění manželů, zakotvují se případy, ve kterých nebude oddlužení umožněno, například u dlužníků se zvlášť vysokými dluhy nebo těch, kteří vykazují nepoctivý záměr. Navrhuje se, aby v odůvodněných případech mohl insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit dlužníkovi povinnost využít službu odborného sociálního poradenství. Do insolvenčního zákona se předloženým návrhem dostávají také nové právní instituty, například přerušení průběhu oddlužení a prodloužení průběhu oddlužení.
Předkladatel v důvodové zprávě k zákonu zdůrazňuje, že i s účinností nové právní úpravy se předpokládá, že dlužník bude muset hradit své závazky v maximálním možném rozsahu a bude muset plnit určité povinnosti, aby byl oddlužen. Jinými slovy ujišťuje, že nová pravidla nebudou pro dlužníky takříkajíc zadarmo. Budou vykoupena přísným dohledem po stanovenou dobu oddlužení. Zákon podle předkladatele obsahuje dostatečné pojistky pro to, aby nebyl obcházen a zneužíván nepoctivými dlužníky. Pokud bude novela schválena, předkladatel si od ní slibuje nárůst počtu oddlužení, kterými dlužníci projdou úspěšně, omezení počtu exekučních řízení a omezení nelegální práce, která s sebou v současnosti nese řadu negativních jevů.
Dámy a pánové, tolik stručně k obsahu předkládané novely. Přestože návrh zákona předkládá vláda bez důvěry, jedná se podle mého názoru o potřebnou právní normu a věřím, že napříč politickým spektrem projevíme vůli se návrhem zabývat.
Poslední veřejné dostupné údaje o zadluženosti v České republice jsou alarmující. V současnosti mezi námi žije více než 860 tisíc lidí, kteří jsou zatíženi exekucí. Téměř půl milionu lidí je přitom zatíženo nejen jednou exekucí, ale hned třemi a více exekučními řízeními. 150 tisíc lidí má dokonce více než deset exekucí. Jsem přesvědčen o tom, že úkolem nás politiků není předlužené občany umravňovat už proto, že důvody, které k předlužení vedou, mohou být velmi rozmanité a různorodé. Řada lidí se v dluhové pasti neocitla vlastní nezodpovědností, ale z objektivních důvodů, které nemohli jednoduše ovlivnit. Naším úkolem jako politiků je tedy hledat řešení, takové řešení, které těmto lidem v bezvýchodné situaci pomůže se vrátit do normálního života, začít pracovat a starat se o rodinu. Prospěch z něj bude mít celá společnost, to znamená my všichni. Určitě větší, než když dopustíme, aby se tisíce lidí donekonečna a bez vyhlídky na zlepšení potácely na hraně chudoby. Chci vyjádřit přesvědčení, že se na tom shodneme všichni, ať už z levicových, nebo pravicových pozic.
Současně ale je také třeba přiznat, že již v době vzniku této novely v minulém volebním období zaznívaly také kritické hlasy. Připomínky uplatňovaly některé vládní rezorty, organizace hájící věřitelů nebo také obce. Obavy z naplňování zákona v praxi vyjádřil také Nejvyšší soud a objevily se také poměrně vážné pochybnosti o tom, zda budou soudy schopné čelit očekávanému náporu nových návrhů na oddlužení. A já předpokládám, že tyto připomínky budou doprovázet projednávání novely také v tomto volebním období, a považuji za přirozené, že je nebudeme pomíjet, ale budeme se jimi velmi poctivě zabývat, a to, jak předpokládám, nejen na půdě garančního ústavněprávního výboru, ale také na jeho podvýboru, podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení, a také v dalších výborech, do kterých bude zákon případně přikázán. Mám také za to, že by nebylo od věci uspořádat určité semináře, kolokvia, je jedno, jak to nazveme, kde by byli pozvaní jak zástupci věřitelů, tak zástupci dlužníků, aby si mohli říci svůj případný názor. Věřím, že výsledkem debaty v Poslanecké sněmovně bude zákon, který vrátí předluženým lidem důstojnost a dá jim šanci na nový začátek. Tato pomoc musí být ale vyvážená. Musí být vyvážená dostatečnými pojistkami proti případnému zneužívání v neprospěch věřitelů. Věřím, že na konci ve třetím čtení přijmeme zákon, který bude férový a spravedlivý k oběma stranám.
Vzhledem k obsažnosti navržené právní úpravy a také důležitosti a očekávané živé debatě a její podobě navrhuji prodloužení lhůt na projednání ve výborech o 20 dnů na 90 dnů podle § 91 jednacího řádu.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Jenom pro pořádek prosím, abyste tento svůj návrh zopakoval v rozpravě, kterou teď otvírám. A předtím než dám slovo přihlášeným s řádnou přihláškou, tak s přednostním právem pan místopředseda Okamura.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi pár poznámek k projednávanému návrhu zákona o oddlužení. Jasnou věcí je, že míříme správným směrem, a jsem rád, že se tady konečně reflektuje požadavek jak veřejnosti, tak i našeho hnutí SPD na systémové řešení dluhových pastí. Součástí tohoto řešení musí být možnost pro každého člověka, který se ocitne v dluhové pasti, aby se z ní legálním způsobem v přijatelné době dostal, a to za realistických podmínek. Současný koncept pevné vstupní bariéry diskriminující nejchudší vrstvy obyvatelstva je v Evropě i západním světě ojedinělý a je správné, že novela zákona tuto bariéru konečně ruší. Jde o opsaný německý model, což není kritika. Vždy je lepší opsat něco fungujícího než za každou cenu vymýšlet něco nevyzkoušeného. Potud chvála. ***