(15.20 hodin)
(pokračuje Pelikán)
Jinak ten návrh není, myslím si, nijak kontroverzní. Jedná se prostě o zavedení institutu evropského vyšetřovacího příkazu tak, aby když je vydán v některém z členských států evropský vyšetřovací příkaz, tak aby na to naše právo umělo reagovat a umělo ten vyšetřovací příkaz vyřídit. Myslím, že to takhle na úvod stačí. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Dominik Feri.
Poslanec Dominik Feri: Velmi děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku číslo 57.
Vládní návrh zákona, který je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/41 ze dne 13. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, byl Poslanecké sněmovně předložen a poslancům rozeslán 18. ledna 2018. Transpoziční lhůta zmíněné směrnice byla stanovena do 22. května 2017, tedy návrh je předkládán do prvního čtení po vypršení času, který Česká republika měla k provedení zmíněné směrnice.
Dalším datem je 19. červenec 2017, kdy byla České republice zaslána Evropskou komisí výzva podle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, která je prvním krokem k takzvané administrativní části řízení o porušení povinnosti ze strany členského státu. Původní transpoziční předpis, který byl Sněmovně předložen v minulém funkčním období jako sněmovní tisk 925 na konci roku 2016, nebyl Sněmovnou projednán. Garančním výborem tisku 57 byl určen ústavněprávní výbor.
Návrh zákona má za cíl novelizovat celou řadu zákonů, zejména se ale týká zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ale i trestního řádu, zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a zákona o některých přestupcích.
Většina materie vládního návrhu se týká institutu evropského vyšetřovacího příkazu, který má být vydáván vydávajícím státem za účelem provedení konkrétních vyšetřovacích úkonů pro shromáždění důkazů ve státě vykonávajícím. Vyšetřovací příkaz by měl být vydán v případech, kdy je zjištěno, že hledané důkazy jsou nezbytné a přiměřené pro účel řízení, že je zvolený vyšetřovací úkon nezbytný a přiměřený pro shromáždění dotyčných důkazů a že je nezbytné, aby měl být prostřednictvím vydání evropského vyšetřovacího příkazu zapojený do shromáždění těchto důkazů jiný členský stát. Vydaný příkaz v sobě umožňuje provedení takových úkonů, které je jinak možné, aby provedl orgán v trestním řízení ve vykonávajícím státě. Vykonávající orgán užije případně jiného úkonu než úkonu vyžadovaného v případech, kdy vyžadovaný úkon existuje, v obdobném vnitrostátním případě by dostupný (?), například nebude-li naplněna nebezpečnost trestného činu, nebo pokud bude možné stejně tak dobře užít méně invazivního postupu. Existují-li také závažné důvody se domnívat, že provedení vyžadovaného vyšetřovacího úkonu by vedlo k porušení základního práva dotčené osoby a že vykonávající stát by tak porušil své povinnosti týkající se ochrany základních práv uznaných v Listině základních práv a svobod Evropské unie, měl by být výkon evropského vyšetřovacího příkazu odmítnut vykonávajícím státem.
Standardně je tedy požadavek efektivity úkonu vyvažován principem proporcionality a nezbytnosti.
V zájmu zajištění rychlé, účinné a důsledné spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy jsou stanoveny relativně krátké lhůty, kdy návrh stanoví lhůtu na posouzení evropského vyšetřovacího příkazu vykonávajícímu justičnímu orgánu lhůtu 30 dní a v případě splnění předepsaných podmínek musí být příkaz proveden do 90 dnů. Forma úkonu přitom může mít několik různých forem. Jde o úkony od účasti zástupců orgánů při provádění úkonů, například při výslechu, převzetí osoby omezené na osobní svobodě, provedení videokonferenčního či telefonického výslechu, zajištění informací o bankovních a jiných účtech a platebních transakcích, sledování osoby nebo věci, použitím agenta nebo předstírání převodu pro odposlechy. Návrh upravuje také provedení přeshraničního odposlechu bez součinnosti s vykonávajícím státem, kdy tuzemské státy jsou o tomto postupu vyrozumívány a mohou takový postup za splnění určitých podmínek zakázat.
Zákon v sobě dále obsahuje úpravu nového přestupku porušení povinnosti mlčenlivosti podle § 8 odst. 7 trestního řádu se sankcí pro fyzické osoby nebo právnické osoby ve výši až 500 tisíc korun. Přestupek spočívá ve vyzrazení informací souvisejících s trestním řízením třetími osobami, například povinnými subjekty součinnosti. Podle předkladatele toto ustanovení směřuje jednak k ochraně presumpce neviny podezřelé nebo obviněné osoby a dále k omezení unikání informací, které mohou mařit vyšetřování. Nutno podotknout, že toto ustanovení nemá k transpozici přímý vztah a je ke zvážení, zda povinnost mlčenlivosti má být vymáhána zrovna touto cestou.
Novela v sobě obsahuje také terminologické úpravy v souvislosti se změnou unijní legislativy. Spíše formálním problémem je zvláštnost přečíslování § 357 a § 358, což je standardně v rozporu s legislativními pravidly vlády. Předkladatel upozorňuje na to, že v tomto zákoně byla tato praxe již připuštěna. Důvodem je častá novelizace zákona o justiční spolupráci, která před oddělením do vlastního zákona paralyzovala částečně trestní řád. Je nicméně otázkou, proč tento legislativně technický postup má být tolerován v jednom zákoně, ne v zákonech ostatních.
Lze tedy uzavřít, že zde máme návrh zákona po transpoziční lhůtě, který přispívá k lepšímu vyšetřování trestných činů. Doporučuji tedy pustit do druhého čtení a případné problematické části řešit s předkladatelem. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, kdo se do ní hlásí. S přednostním právem pan ministr.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Formálně musím v této fázi. Žádám ctihodnou Sněmovnu, zda by zkrátila lhůtu pro projednání návrhu ve výborech o 30 dnů, a tedy na 30 dnů, přičemž k tomu zpoždění, kterým to chci odůvodnit, bych chtěl ještě zdůraznit, že my jsme skutečně... Tehdejší vláda schválila tenhle zákon už 21. září 2016, tedy téměř rok před uplynutím té transpoziční lhůty. Bohužel minulá Sněmovna se k němu pořádně nedostala, takže je tu znovu. Skutečně jsme byli již formálně upozorněni na to, že ačkoli všichni vědí, že jsme ten zákon měli připravený mezi prvními, tak že ho pořád nemáme schválený. A moc prosím o zkrácení té lhůty, abychom to co nejrychleji napravili. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane ministře. Ptám se, jestli je tu ještě někdo, kdo má zájem. Pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, asi nemám až tak nic úplně proti této normě, tak jak je nám předkládána, protože nám nic jiného nezbývá. Mnohem základnější problém je, že jsme v situaci, kdy už nám nic jiného nezbývá. Toto jsou věci, které se mají na půdě Sněmovny diskutovat předtím, než jsou schváleny v evropských orgánech. Tady se má vést diskuse. Ano, dneska už je všechno podtrhané, takže se tam opravdu neprovádí téměř nic navíc.
Budu mít k tomu spíše několik technických otázek, jako jestli například odposlechy budeme provádět za podmínek stanovených naším trestním řádem, resp. pro skutky stanovené v našem trestním řádu, nebo pro skutky stanovené v trestním řádu Irska, Portugalska nebo dotyčné země, což tedy tady z toho není úplně patrné, kdy ty invazivní zásahy do soukromí jsou možné na vyžádání evropského vyšetřovacího příkazu. Ale problém je, že toto jsou věci, které se mají ve Sněmovně diskutovat mnohem dříve, než jsou na evropské úrovni podepsány. A tam máme vést... Pak jsme už tady vždycky postaveni jen před hotovou věc. Všichni se takhle dohodli. Všichni se dohodli, že může kdokoli z kteréhokoli státu Evropské unie vyrazit do České republiky a říct: tady mi ho stíhejte, sledujte mu účty, odposlouchávejte ho a já vám k tomu předám jenom nezbytné podklady. A ano, máme tam samozřejmě některá pravidla, že například ty činy musí být oboustranně trestné. To bych řekl, že alespoň toto pravidlo je zachováno a patří do pravidel civilizované mezinárodní spolupráce.
Mám ale pocit, že už tam například není úplně vyjasněno - právě ty invazivní zásahy. A ono to souvisí s bodem, který budeme projednávat zítra u daňového řádu. Jestli ty invazivní zásahy do lidského soukromí, které my tady vždycky odvažujeme na lékárnických vahách, a říkáme, ještě tohle je možné, ještě v tomhle skutku jsme ochotni připustit odposlech. A pak najednou zjistíme, že si připouštíme odposlech u nás ve velmi specifikovaných činnostech. A když si ho vymyslí někdo, a to dokonce podle 390 s technickou pomocí jiného členského státu, to znamená, že ho musíme provést fakticky my, když si ho vymyslí někdo z druhého konce Evropy na základě trestných činů, které bychom my vůbec do toho nepřipustili, tak najednou je tady možný. ***