(16.40 hodin)
(pokračuje Kupka)
Tak já bych tady rád znovu vyzval, odhlédněme od toho, že se objevila ta tři slova - přímá volba starostů - někde na volebních plakátech. Ale dokud to není odpracováno, dokud to není opravdu rozsáhlejší diskuse s připravenými dalšími zákony, tak se nepouštějme do takového hazardu. Opravdu by to České republice neprospělo. Je to zbytečné. A když je něco zbytečné, tak se to pokud možno dělat nemá.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. Mám tady jednu faktickou poznámku, ano, pan poslanec Ferjenčík. Prosím, pane poslanče, nyní máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Jenom velmi faktická věc - už dnes proběhlo za uplynulé volební období víc než sto doplňujících komunálních voleb, takže to není žádná změna.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci. A pan poslanec Martin Kupka. Prosím, máte faktickou poznámku.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji za připomínku, abych mohl doplnit ty faktické statistické údaje. Ano, máte pravdu. I v České republice se v roce 2016 konaly doplňující volby do zastupitelstev prostě proto, že se tam třeba zastupitelstvo nedokázalo usnášet. Ale podotýkám, že v roce 2016 takových voleb v České republice bylo 34 při existenci více než šesti tisíc obcí a měst. Na Slovensku ve stejném roce musely opakované volby starostů probíhat ve 45 případech při polovičním, nebo dokonce méně než polovičním počtu obcí a měst. To je přeci jasná statistika.
A chceme-li všichni pružnou veřejnou správu, a to si troufnu tvrdit, že se objevuje ve všech případech, a každý soudný ví, že veřejná správa má být co nejpružnější, tak přece nemůžeme na druhou stranu konkrétním návrhem zákona dělat pravý opak.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Do obecné rozpravy požádám o vystoupení pana poslance Milana Poura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Pour: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi sdělit vám také názory k návrhu zákona o změně Ústavy České republiky, která umožní přímou volbu starostů a hejtmanů.
Osobně jsem přesvědčen, že přímá volba starostů patří jednoznačně k současnému evropskému trendu. Měli bychom se určitě inspirovat zkušenostmi z okolních států, kde přímou volbu starostů v určitých úpravách aplikují již mnoho let. U nás v České republice se však v žádném případě také nejedná o nové téma. O přímé volbě starostů na území České republiky se diskutovalo a analyzovalo, jak jistě si z vás většina pamatuje, i za období Topolánkovy i Nečasovy vlády. Bohužel, jak je již v naší vlasti nepsaným pravidlem, pokud chce vláda učinit zásadní koncepční kroky, potom nám trvá případná implementace koncepce mnohem déle, než je obvyklé v našich okolních zemích.
Po prostudování sněmovního tisku včetně důvodové zprávy jsem nabyl jako starosta, ale i jako poslanec přesvědčení, že případná realizace přímé volby starostů a hejtmanů v navrhované podobě by znamenala rozvrat ve vedení a v rozvoji obcí. Chybí zde návrh parametrů přímé volby a rozdělení kompetencí mezi orgány obcí a kraje. Tuto významnou koncepční změnu, jakou je přímá volba starostů a hejtmanů, je dle mého názoru klíčové projednat napříč politickým spektrem, rovněž se zástupci Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv. A rozhodně by do diskuse měli vstoupit i zahraniční zástupci z Polska, Slovenska, spolkových zemí Německa, kteří již mají zkušenosti s přímou volbou starostů.
A rozhodně je třeba definovat následující parametry, o kterých už se tady asi diskutovalo minulý týden, ale já je shrnu. Zaprvé - v jakých velkých obcích bude starosta volen přímo. Zadruhé - odpovědnost a odvolatelnost starosty. Za třetí - vztah starosty k ostatním orgánům obce. Ale samozřejmě nemělo by se zapomínat i na místostarosty, to znamená postavení a kompetence místostarosty a postavení a kompetence starosty.
Dále se tady ještě chci vyjádřit k výběru kandidátů na starosty a hejtmany formou výběru stranických sekretariátů, jak se tady v minulém týdnu zmínil ve svém příspěvku kolega za Piráty. Dle mého názoru je potřeba si nastavit parametry, jak moc demokratický má být výběr kandidátů. Ale tam je potřeba zdůraznit pro ty volby, jestli lídry na kandidátky mají vybírat občané, nebo stranické sekretariáty. Stranické vedení dle mého názoru zná obvykle potenciální kandidáty z měst mnohem lépe, neboť jsou s nimi v kontaktu, pracují s nimi. Rovněž také vědí, jak tito kandidáti reagují ve stresu a zda jsou komunikativní a schopní vyjednávat. Mají proto lepší pozici pro rozhodování na rozdíl od občanů, kteří je mnohdy znají pouze z nahodilých setkání, nebo co se dozvědí z lokálních médií či od sousedů. Je podle mě důležité a klíčové pro rozvoj obcí vybalancovat složku zastupitelské demokracie a složku přímé demokracie. Ze zkušenosti z komunálních voleb vím, že občané často volí zástupce profesních elit. Občas se však stává, že právě tito lidé dostávají nejvíce preferenčních hlasů, ale ačkoliv ve své profesi vynikají, tak bohužel pro výkon funkce starosty nemusejí mít vždy dostatečné předpoklady.
Pokud se zmíním o stavu, kdy převládají prvky zastupitelské demokracie, potom občané mají v těchto případech pocit, že na jejich hlasech vlastně vůbec nezáleží. A dotknu se i konkrétní situace. Například v současné době starostou může být zvolena osoba, které nevznikl ani ve volbách mandát zastupitele. Stane se například při odstoupení zvoleného zastupitele, na jehož místo přichází náhradník. Tomu nic nebrání v tom, aby se ucházel o post starosty. Starostou se tak, a bohužel se to tak i stává, může stát člověk s nízkou podporou voličů, kteří následně ztrácejí zájem o věci veřejné. Důvodem je potom domněnka voličů, že nemají reálnou možnost politiku své obce ovlivnit. Těchto případů opravdu, můžu říkat potom konkrétní města, znám od svých kolegyň starostek a starostů několik.
Na úrovni komunální politiky v České republice najdete také řady zastupitelů, kteří jsou schopni jednat věcně, bez zbytečných průtahů a politikaření. Bohužel se však i stává, že jsou i zastupitelstva, kde dochází k opačnému jednání. Určitě nyní, když se podívám, je tady spousta starostů, tak se najdou obce a města, kterým by posílení pravomoci starosty prospělo, ale na druhé straně určitě v České republice najdeme spoustu měst a obcí, kde by to bohužel i uškodilo.
Co se týká mého názoru na přímou volbu starostů, tak já podporuji přímou volbu starostů na rozdíl od některých svých předřečníků, protože si myslím, že by to pomohlo k rychlejšímu rozhodování a prosazování záměrů vedoucích k rozvoji obcí a měst. Jsem přesvědčen, že bychom měli uzákonit přímou volbu starostů v obdobném pojetí jako na Slovensku, je však potřeba reagovat na úskalí slovenského modelu přímé volby starostů a provést určitá opatření. Mezi nevýhody toho systému totiž patří slabá vnitřní kontrola činnosti starosty, jehož nemůže kontrolovat ani zastupitelstvo. Rovněž rubem silného postavení starosty na Slovensku je jeho malá, v podstatě pouze politická odpovědnost, což se s ohledem na jeho silné postavení a odbornou náročnost na výkon jeho funkce nejeví jako dostatečné. Vzniká také řada problémových situací v případech, kdy starosta a obecní zastupitelstvo nemají vůli vzájemně spolupracovat. Na Slovensku totiž dochází, a bohužel je těch případů více, ke stavu tzv. kohabitace, kdy je starosta volen odděleně od zastupitelstva a důsledkem toho je, že se v některých případech potýká s nesouhlasnou většinou v zastupitelstvu.***