(17.40 hodin)
(pokračuje Matušovská)
Domnívám se, že tento zákon plní svou prvotní funkci, kterou je sladění rodinného a pracovního života. Podle mého názoru bychom naše děti měli učit, že svátek je významným dnem a měli bychom vzpomenout a uctít památku a ne s nimi korzovat po obchoďácích.
Jak už řekl jeden z předřečníků, jedinou nevýhodou tohoto zákona je, že se nevztahuje na všechny svátky, a proto bychom jako klub neměli samozřejmě problém s tím, pokud by se zákon o prodejní době rozšířil na všechny svátky.
Dále se také připojuji k návrhu na zamítnutí, který tady vznesla paní kolegyně Gajdůšková. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Matušovské. Nyní vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Dobré pozdní odpoledne, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážený pane předsedo vlády, ctěná vládo. Dovolte mi, abych se také vyjádřil.
Mnoho tady bylo řečeno, ale já mám trošku pocit, že nám v té debatě trošku utíká ten smysl. My se přece nebavíme o tom a nikdo tady nechce linkovat, co mají dělat zákazníci, my běžní spotřebitelé, o státních svátcích. Přece smyslem této regulace - a já nemám rád to, když stát přehnaně vstupuje do svobody podnikání, do osobních svobod každého z nás - smyslem tohoto zákona je dát šanci, aby se ti, kteří tam pracují, mohli věnovat svým rodinám a blízkým. A myslím si, že pokud stát může zužovat ten výčet agend, které běží sedm dní v týdnu, tak si myslím, že by do určité míry k tomu měl přispívat, protože pokud by platil princip, o kterém tady hovořili kolegové z ODS, a já jim principiálně rozumím, já jim jejich názor neberu, potom bych se musel ptát, proč omezujeme mnoha režimy například autodopravu, jízdu kamionů, spedici, proč máme různé režimy pro víkendy, pro prázdniny, pro státní svátky. Kdybych byl majitelem autodopravy, tak si kladu otázku, proč když autodopravce v Rakousku nebo v Německu může ten den jezdit, proč nemohu jezdit já v České republice.
Prostě v některých momentech ten stát svou regulací i do osobní svobody i do svobody podnikání vstupuje. Ale na druhou stranu si myslím, že když se podíváme do zemí, jak už tady zaznělo - Německo od roku 1919, myslím, že tam se velice ctí svoboda podnikání, Velká Británie, Belgie, Rakousko, to jsou státy, které mají daleko výrazněji vyšší omezení. A my tady diskutujeme pouze o státních svátcích. Nikdo nehovoří o nedělích. Myslím, že o těch státních svátcích bychom měli dát těm lidem, kteří tu osobní svobodu nemají, oni nemají na výběr - tady jsem slyšel v diskusích, ať jdou dělat něco jiného. Prosím pěkně, sejděme z těch výšin Poslanecké sněmovny se zeptat těch lidí, kteří pracují deset patnáct let v Tescu, jestli i dnes při takovémto trhu práce v mnoha lokalitách České republiky mají vůbec šanci jít dělat něco jiného. Já když jsem s těmi lidmi mluvil, tak oni vám řeknou, že dost často žádnou jinou možnost nemají.
A pokud se na to dívám optikou toho nejslabšího článku společnosti, tak já tu svobodu v tom, jestli si nakoupím den před státním svátkem, nebo den po něm, já tu svobodu mám, musím se ale ptát, jestli ten člověk, který tam kvůli mně musí být - a není to nemocnice, není to nezbytná doprava - jestli ten člověk tam nezbytně musí kvůli mě být. A pokud nemusí, tak já bych mu rád tu možnost, aby i on byl doma. A jestli si půjde do přírody nebo do muzea, to už je mi opravdu srdečně jedno, to je jeho osobní svoboda. Ale dát mu tu šanci, že nemusí, pokud to není nezbytně nutné pro tuto společnost a pro tento stát, aby tam nemusel být, o tom to je.
Jednou se dokázat podívat na tu optiku, jestli hodnotím na prvním místě ekonomiku, ekonomické ukazatele, nebo jestli také hodnotím jiné hodnoty, které se úplně ekonomicky do koruny spočítat nedají, a to je, aby lidé mohli být se svými blízkými. Já když jsem mluvil, a měl jsem anketu i na facebooku, tak mi mnoho žen napsalo, především ženy samoživitelky, že ony jsou opravdu za to, co od poloviny roku 2016 tady vzniklo, vděčné. A touto optikou se zkusme na to dívat.
Děkuji za pozornost a pochopení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marianu Jurečkovi. Pan kolega Adamec ještě počká, faktická poznámka - samozřejmě stranická disciplína zafungovala. Pane místopředsedo, máte slovo k faktické poznámce.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Velmi krátká faktická poznámka. Ta argumentace zahraničními příklady, Německem, Rakouskem a dalšími zeměmi, kde taková regulace existuje, ta argumentace není úplně přesná, protože bychom se museli podívat, jak se tam ta regulace vyvíjela. My jsme tady začali regulovat prodeje o státních svátcích a máme tendenci zpřísňovat, zatímco ve všech těchto zemích je tendence opačná. Ta tradice byla přísná, regulace prodejní doby - v Německu se před dvaceti třiceti lety nesmělo prodávat po určité hodině večer, v sobotu to bylo omezeno, pak povolili, že ve čtvrtek to může být do deseti hodin, týkalo se to i menších prodejen, a postupně tendence v těchto zemích je liberalizace. A to je celoevropská tendence. Zatímco my tady jdeme opačnou cestou, nebo šli jsme před dvěma lety. Teď my navrhujeme, abychom se vrátili do něčeho, co je normální a co odpovídá i tendenci v zemích, které jste tady zmiňoval.
Samozřejmě platí, že tam, kde byla silná církev nebo byly silné církve a kde byly silné odbory, tak ve spojení těchto dvou aktérů na politické scéně vznikaly poměrně silné regulace třeba ve čtyřicátých, padesátých letech a následně. Ale v posledních desetiletích právě proto, že se to neosvědčilo, je ta tendence úplně opačná. Takže pokud argumentujeme těmito zeměmi, tak si všimněme, jaký je tam trend a co se tam děje. A pak ty příklady nesedí. My tady jdeme proti trendu liberalizace a toho, aby se lidé rozhodovali, co chtějí dělat, jak to chtějí dělat a kdy si chtějí jít nakoupit, kdy kdo chce prodávat, a zpřísňujeme to. A to je důvod, proč my navrhujeme, abychom se vrátili do normální situace a to, co jsme tady před dvěma lety neuváženě přijali, abychom napravili a tuto regulaci zrušili.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fialovi za dodržení času k faktické poznámce. Zatím posledním přihlášeným je pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hezký už skoro večer. Já bych tady také chtěl promluvit k tomuto tématu. Měl jsem tu čest se zúčastnit projednávání tohoto zákona, který dneska chceme rušit, v minulém volebním období ve Sněmovně. Chtěl bych se podělit o několik poznatků, jak to vlastně probíhalo.
Tamhle na galerii seděli zástupci odborů, nevím, jestli to byli zaměstnanci Tesca nebo nějakého jiného obchoďáku nebo vůbec ne, kteří tady jásavě tleskali, pokud padaly pozitivní příspěvky pro zavedení tohoto návrhu. Pokud ne, tak se samozřejmě chovali úplně jinak. Ale to není to, co jsem chtěl říci. Já si myslím, že odbory by měly své místo mít právě v těch jednotlivých prodejnách, řekněme řetězcích, ale ony zklamaly, protože zvolily jednodušší cestu. Šly do Poslanecké sněmovny přes spřízněné politické strany nebo takové politické strany, které souhlasí s tímto názorem, a prosadily si to formou zákona, což já si nejsem úplně jistý, jestli to bylo správně.
My se tady bavíme o tom, zda o státních svátcích těm zaměstnancům ulevíme, zda část společnosti, která je evidentně minoritní, donutíme slavit státní svátky nějakým odpovídajícím způsobem - sice nevím jakým, protože moje zkušenosti jsou takové, že když máte někde nějaké slavnostnější shromáždění, setkání, tak chodí pořád ti samí a už dneska se to musí přesouvat na všední den, protože pokud je volno, tak prostě nepřijde nikdo.
Já vím, že nám většinově ty velké krámy vadí, ta Tesca, Alberty a já nevím, jak se to všechno jmenuje, Hypernovy. Ale problém je jinde. Já také nejsem jejich podporovatelem, ale když se podíváte, kdo v těch krámech je ve všední den nebo o těch svátcích, kdy je to zatím dovoleno, tak jsou plné lidí. Lidé se rozhodli, že tam budou chodit, ať chceme, nebo nechceme. Já jsem tady zažil několik ataků v posledním volebním období na ty řetězce. Některé možná jsou ospravedlnitelné, některé si myslím, že jsou jenom pocitové. Ale lidi se rozhodli, že tam prostě chodit budou. Rozhodli nohama, jak se říká. A žádný zákon podle mě jim v tom nezabrání v důsledku.
A já vám řeknu, jaké jsou následky tohoto našeho rozhodnutí ve druhém volebním období. My jsme rozhodli, že prodejny - teď je jedno jaké, prostě nad 200 metrů - budou mít ve vyjmenované svátky zavřeno. No, když jsem to viděl teď po svátcích a před svátky, tak já vám řeknu, jak to bylo. Třiadvacátého najeli naši čeští obchodníci vietnamského původu do těch marketů, vykoupili kompletně markety, a protože na ně se zákaz nevztahuje, tak prodávali ve svých krámech toto zboží samozřejmě s přirážkou. A co se stalo potom, když se otevřelo první den? Byl jste někdo v marketu, když se otevřelo první den po tom státním svátku? To bylo o nepřežití. Takže lidé si s tím poradili. Jediný, kdo si s tím neporadí, je vlastní market a samozřejmě zaměstnanci, kteří jsou doma a neberou mzdu. ***