(11.00 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Já pořád cituji kolegu Kalouska. Omlouvám se, je to velmi, velmi dlouhé. Zkracuji to, jak to jde. Opět přeskakuji osm odstavců. "Víte, já jsem zvolen do Poslanecké sněmovny jako jeden z vás. Za program, za hodnotové desatero, které jsem pomáhal spoluformulovat, a pokládám za svojí povinnost se ozvat, kdykoliv se někomu děje křivda a bezpráví. Nejen místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, ale komukoliv, kde jsme o tom naprosto pevně přesvědčeni a kde umím ukázat na větu, která je lež, a říct: to je lež. To je moje povinnost. A jsem přesvědčen, že moje povinnost křičet je tím hlasitější, čím je křivda větší a bezpráví absurdnější. Pokud přijmeme tuto přímou úměru, tak to jsem prosím pěkně ještě docela potichu. Měl bych křičet mnohem více, a nejenom proto, že se to týká úctyhodné dámy, kterou znám dvacet let a za kterou dám ruku do ohně, obě ruce do ohně, že se nikdy v životě nedopustila něčeho kriminálního, ale dokonce ani nečestného. Je to prostě moje povinnost, jsem povinen tímto způsobem pracovat. Nenechat se umlčet ani špinavými pomluvami, které třeba pan předseda John říká v ČT24 nebo na které upozorňovala paní místopředsedkyně Klasnová nebo pan místopředseda Zaorálek." A tak dále a tak dále a tak dále.
"V minulém týdnu jsem byl dvakrát terčem dvou nehorázných provokací estébáckého charakteru. Obě dvě byly zveřejněny v týdeníku Respekt. V úterý, dnes je středa, tak v úterý večer, nebo v pondělí večer, redaktor tohoto týdeníku pan Kundra exhiboval hodinu na obrazovce veřejnoprávního média, aby tam dramaticky líčil tajnou schůzku na protikorupční policii Kalouskových emisarů, kteří se sešli s protikorupčními důstojníky za účelem ovlivnění vyšetřování. Nikdo nevěděl, kdo se sešel, kde, kdy a s kým, ale všichni věděli, že ten čert je Kalousek. A ten člověk to tam hodinu na té obrazovce líčil s vážnou tváří. Kdyby přitom alespoň udělat vtip. Bylo to tak hloupé a tak neudržitelné, že to druhý den odpískal sám šéf protikorupčního úřadu Martinec a popřel, že by taková schůzka byla, a vyvrátil to, že to prošetřili, že se nic takového nestane. Takže estébácká pomluva měla jepičí život necelých 24 hodin. Ta druhá estébácká pomluva je zhruba o týden starší, a sice že jsem měl vyšetřovateli telefonicky vyhrožovat. Sotva se to v Respektu objevilo, tak se rozpoutala umlčovací vichřice, vystoupila nejsilnější opoziční strana, a tak dále a tak dále a tak dále. Tolik k poznámkám, které tady jenom padly ve veřejném prostoru.
Znovu opakuji, jsem člen této Sněmovny. Vydávání místopředsedkyně Sněmovny je řádným bodem, tedy řádnou parlamentní veřejnou diskuzí, a já si vyhrazuji právo se v této diskuzi vyjadřovat zcela svobodně, nazývat lež lží, zvůli zvůlí a nenechat se ani umlčet, ani zastrašit.
Na závěr, protože ta diskuze je veřejná, mi dovolte dvě poznámky k médiím a k občanským aktivitám - ne všem, ale k některým jejich účastníkům, k těm vypravěčům pohádek, kteří píší příběhy o těch rovných, statečných, poctivých policistech a těch zbabělých, zákeřných a podplacených politicích. Tak těm bych chtěl říct svoje přesvědčení, že rovní a křiví, poctiví a nepoctiví, stateční a zbabělí - že těch je zhruba stejný poměr mezi politiky, mezi policisty, mezi duchovními, mezi novináři, státními zástupci i mezi občanskými aktivitami, protože bez ohledu na to, co děláme, jsme stejný živočišný druh. Jediné, čemu nerozumím, je, že bez ohledu na tyto rozdílné rozlišovací povahové znaky nás Bůh miluje všechny stejně. A tomu fakt nerozumím. Ale to je asi tím, že on na rozdíl od nás je dokonalý."
Ještě je tady asi šest stran vystoupení Miroslava Kalouska. Já se mu omlouvám, že to nebudu číst celé, úplně poslední věta: "Pan poslanec Tejc tady vznesl vůči mně řečnickou otázku, zda se máme bát policie. No vůbec ne. Veškeré mé výhrady, které jsem vždy vznášel, nebyly proti policii jako celku. Řekl jsem tady ve svém vystoupení, že si myslím, že slušných a neslušných lidí je ve všech profesních kategoriích stejně. Ale bojím se policajta, který píše zjevné nepravdy. Toho se bojím. A bojím se ho o to víc, že nevím, co ho motivuje k těmto zjevným nepravdám. Někdo mu zaplatil? Špatně. Poradil mu místopředseda Zaorálek? Ještě hůř. Je nekompetentní? No, žádná sláva. Prostě ten motiv je mimořádně znepokojující. Protože ty zjevné nepravdy tam jsou a je možné je doložit. Toho se skutečně bojím. Ten motiv neznám. A protože neznám motiv, já se normálně nebojím. Bojím se jenom toho, co nedokážu rozeznat. Vím, že je tam lež, a nevím, co je motivem té lži. Toho se bojím, pane poslanče Tejci, vážně. A myslím si, že vy byste se měl bát taky, protože to je něco, co ohrožuje společnost jako celek, nikoliv jenom teď Vlastu Parkanovou."
Takže to byl krátký výcuc z debaty, kde tedy hlavní slovo měl Miroslav Kalousek. Na 41. schůzi Sněmovny 11. 7. 2012. To je poměrně dávno předtím, než hnutí ANO bylo v politice. Takže jenom abychom si připomněli.
A já bych teď volně přešel k vydávání pana docenta Svobody. V úterý 4. února 2014, to už si někteří z nás pamatujeme. A opět nejaktivnější poslanec Miroslav Kalousek: "Já se hlásím do diskuze, takže pokud někdo z kolegů, kteří mají přednostní právo, chce ihned promluvit, tak mu to rád pustím. Nikdo se nehlásí. Já, dámy a pánové, jsem se přihlásil proto - ne snad abych přesvědčoval někoho o tom, jak má hlasovat. Já si myslím, že jsme každý nějakým způsobem rozhodnut. Já pokládám za svou povinnost říct, že z důvodu, který přednesl kolega pan poslanec Polčák, budu hlasovat proti vydání pana poslance Svobody."
Pane kolego Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, příště budeme společně hlasovat proti vydání poslance Svobody. Kdybyste tady seděl, tak to budete vědět. Tak vám to sděluji prostřednictvím pana předsedajícího.
"Samozřejmě respektuji argumenty těch, kteří budou rozhodovat pro vydání. Ale prosím povšimněte si, že bez ohledu na to, zda budeme hlasovat proti vydání, nebo pro vydání, tak všichni naši kolegové, kteří v mandátovém a imunitním výboru záležitost projednávali, mají stejný pocit, jaký máme my, kteří to známe jenom z otevřených zdrojů, že to je velmi podivné. Že je tam celá řada nestandardních kroků od policie, od orgánů činných v trestním řízení a v podstatě všichni, kteří tady vystupujeme, nepochybujeme o tom, že pan docent Svoboda a jeho kolegové z rady jsou nevinní a že zcela jistě před nezávislým soudem svojí nevinu prokáže." (Listuje v materiálech.)
Přeskakuji kus řeči kolegy Kalouska a tady pouze jedna rozvitá věta: "A já bych tady chtěl upozornit, aniž bych chtěl podsouvat orgánům činným v trestním řízení jakýkoliv motiv nebo zájem, chtěl bych tady říct, že to má naprosto devastující dopad na demokracii. Kdo ze ctihodných žen či mužů v Praze by teď chtěl zastávat místo pana docenta Svobody? Člověka, který je hluboce přesvědčen o své nevině. Člověka, o jehož nevině jsme hluboce přesvědčeni my všichni, i já. Ale ono to může trvat ještě tři nebo čtyři roky, než bude moci býti řečeno no, ono se mu to neprokázalo, ale možná to byl stejně darebák, protože ho čtyři roky stíhali. Kdo tenhle osud bude chtít ve prospěch svých občanů přijmout?"
Přeskakuji další čtyři strany. Přecházím k poslanci Zbyňku Stanjurovi: "Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, hodně toho řekli mí předřečníci. Přesto bych chtěl ještě sdělit svůj osobní pohled. Nebudu vystupovat jménem celého klubu. Chci polemizovat s názorem, který zazněl od paní ministryně nebo od pana kolegy s tím, ať se každý hájí u soudu - však se jeho nevina prokáže, je to podivné, já mu držím palce, myslím, že to vyhraje. My přece máme posuzovat, zda svého kolegu či kolegyni vydáme, či nevydáme. Jsem tady druhé volební období, takže mám za sebou bohužel osm, možná deset takových jednání a osobně jsem zhruba v polovině případů byl pro a v polovině proti. ***