(16.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Je přece důležité, abychom byli schopni přispět k tomu, že ten konflikt bude ukončen, že přece se máme podílet jako Česká republika na dalším mírovém vývoji nejen v Evropě, ale i jinde ve světě jako, řekl bych, zakládající nebo právní nástupce zakládajícího člena Organizace spojených národů. Je to naše právo a je to dokonce naše povinnost, abychom se tak chovali.
A legitimní otázky na to, jestli je možné přijímat v Evropě směrnice, které zcela odporují základním principům výstavby Evropské unie, přece nemůžeme umlčovat. Jestliže platí v Evropě volný pohyb osob, řekněte mi, jaká je legitimita rozhodnutí - ať už jakkoli legitimní, nebo nelegitimní Komise - k tomu, aby nám řekli, že my musíme přijmout na základě kvót někoho. Odpověděla Komise někdy některému z ministrů české vlády na to, že když nám je sem přesune, jestli je máme zavřít do věznice nebo do detenčního zařízení a držet je tam pod zámkem, protože když oni přišli do Evropské unie, tak přece - jak jim máme zabránit v tom, aby nevyužívali ten základní pilíř výstavby Unie, to znamená volný pohyb osob? To přece je zásadní problém.
Postavili jsme se někdy, nebo alespoň informovala vláda České republiky Poslaneckou sněmovnu o tom, že se postavila proti kvótám takovým způsobem, abychom tomu mohli zabránit? Nepřipadá vám to rozhodnutí od zeleného stolu - nebo možná byl hnědý, možná, já nevím, byl potažen nějakým bílým plátnem, nebo dokonce něčím jiným než jenom plátnem... Prosím vás, je to přece legitimní otázka, jestli stavíme Evropskou unii na tom, že byrokratické orgány mají větší pravomoc než volení zástupci! A teď nemluvím jenom o České republice. Starali jsme se o to někdy, aby síla národních parlamentů byla vyšší, abychom měli dostatek času podle jednacích řádů k tomu, abychom mohli říci svůj vlastní názor k tomu, co Evropská komise přijímá, co navrhuje pro Evropský parlament, v podstatě jediný legitimní, od lidu vzešlý demokratický orgán této Unie?
Ale to je přece zásadní otázka. A tady nezáleží na tom, jestli jsme politicky orientovaní nalevo nebo napravo nebo ve středu, jestli jsme konzervativní nebo liberální. Přece je důležité, jestli platí základní princip. Protože každý stát se přece udržuje jenom na těch základních myšlenkách, na kterých byl vytvořen. A jestli se chceme podílet na vytváření nějakého nového společenství, zcela záměrně neříkám státu, jako je Evropská unie nebo nějaká evropská integrace, a nemusím do toho vůbec počítat pouze unijní státy, tak přece musím pořád dodržovat a mít na mysli základní principy výstavby, to znamená i ten volný pohyb osob.
Promiňte mi, politika cukru a biče, to znamená, když nepřijmete migranty, tak my vám dáme pokutu, my vás dáme před evropský soudní dvůr, a když neposlechnete, tak vám ještě dáme pokutu a zaplatíte o to víc. Já chápu solidaritu s Itálií, s Řeckem a dalšími státy. Podívejme se na Maltu, na Kypr a podobně. To není žádná jednoduchá situace. Ale přece primárně ta Komise, když na to byla v roce 2011 upozorněna předsedou tehdejší italské vlády na zasedání Evropské rady - na to existuje protokol, záznam -, který říkal, že po tom útoku na Libyi se množí počet těch lidí, že přístavy v Itálii praskají ve švech. Když v minulém volebním období tehdejší petiční výbor, který má na starosti lidská práva v českém parlamentu, chtěl navštívit Lampedusu, tak víte, jaká byla odpověď italské strany? To je pro vás, kteří tady jste první volební období. Že je tam tak nebezpečná situace, že neumějí zajistit ochranu českých zákonodárců v přístavu. To byla odpověď, proč jsme tam nejeli, proč ta cesta nebyla vykonána.
Bavme se o tom, jestli ta Evropská komise je zcela nekompetentní, protože od roku, kdy vznikla, od roku 2014, dělá jeden podraz po druhém právě vůči základním principům výstavby Evropy. A to nejde jenom o kvóty.
Já jsem přesvědčen, že v našem usnesení kromě toho, co je navrženo, musí být výzva vůči vládě České republiky k tomu, abychom jasně řekli, že to chce aktivní politiku pro řešení příčin té krize, aktivní politiku ve prospěch míru v Sýrii, ve prospěch mírového urovnání v Libyi, v Egyptě a v Iráku.
Ale my nemůžeme platit za rozhodnutí jiných s odůvodněním, že to je naše solidární povinnost. A já to odmítám. Odmítám hlasovat pro rozpočet, ve kterém bude napsáno, že my zaplatíme Spolkové republice Německo, Itálii, Francii, dalším státům, nebo Spojeným státům americkým za to, že rozvracely tyto státy. Já to vidím jako zásadní, protože aniž bychom vyřešili příčinu, tak ta čísla, která se podobají jako vejce vejci, to znamená 1,3 nebo 1,2 mil. ročně migrantů, se nám tady budou generovat. A pak už to nepůjde tak, jak říkal pan poslanec Karel Schwarzenberg - tak se podívejte do Spolkové republiky Německo, že tam ty migranty mají, že jich tam je pár, že to nikdo ani nevidí. Já mám jiný poznatek. Nakonec jsem z Českých Budějovic a do Rakouska i do Německa to mám stejně blízko jako pan Karel Schwarzenberg, takže znám tu situaci velmi dobře. Nepřejte si, abych vám tady četl záznam od jedné zdravotní sestry, která byla napadena v nejmenovaném - abych se tady nedopustil nějakého přestupku - německém městě, když šla z práce z nemocnice a byla napadena těmi migranty. Problém byl v tom, že ona požádala o ochranu český stát, protože německá policie řekla, že to řešit nebude, že není jejich občanka.
Víte, a já vidím ten nestejný metr, který tady máme. Je smutné, že se k tomu dostáváme až nyní, v podstatě tři roky poté, kdy migrační vlna začala, a jejíž následky tady řešíme. Proto moje výzva je k tomu, aby vláda České republiky měla dostatečný mandát od Poslanecké sněmovny k tomu, aby aktivně pracovala pro to, že namísto kvót se Evropská komise má starat o řešení příčin samotné migrační krize. To je náš úkol, to je náš cíl a to je způsob řešení.
Děkuji vám. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne. Děkuji panu předsedovi Filipovi. Faktickou poznámku nevidím žádnou, takže v obecné rozpravě mám připraveného pana poslance Jana Bauera. Připraví se poslanec Václav Klaus. Pane poslanče, prosím, máte slovo. ***