(11.00 hodin)
Poslanec Mikuláš Peksa: Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážení kolegové. Já jsem si přečetl návrh toho usnesení a bohužel jsem z něj trošičku zklamán, protože to přesně navazuje na tu předchozí tradici, kterou česká a evropská politika měla v minulých letech. My se tady jasně negativně vymezujeme vůči nějakému konkrétnímu mechanismu, který Evropská komise předkládá, ale zároveň nenabízíme žádnou konstruktivní alternativu. To bohužel není možné a já se obávám, že to skončí tak, jako to skončilo v těch minulých letech, že budeme přehlasováni.
Chtěl bych vás upozornit, že o tom rozhoduje společně s Evropským parlamentem Rada ministrů, kde se hlasuje příslušně kvalifikovanou většinou. To znamená, že se bude skutečně hlasovat. A my musíme postavit v případě, že chceme nějaké rozhodnutí blokovat, příslušnou blokační menšinu. Obávám se, že tohle ani ve spolupráci s Polskem a Maďarskem nebude možné. Takže musíme hledat nějaké konstruktivní řešení, které by bylo přijatelné i pro ty ostatní evropské státy. My totiž v současné situaci v tom problému nejsme sami. Česká republika je součástí Evropské unie, součástí schengenského prostoru, a pokud se chceme po Evropě pohybovat svobodně, jako tomu bylo doposud, tak musíme dodržovat společná pravidla. Protože svoboda je i o odpovědnosti. A my se ta společná pravidla musíme snažit dohodnout s těmi ostatními. Česká republika nikdy nebude mít sílu, aby zbytku Evropy diktovala. V této pozici jsme nikdy nebyli za posledních tisíc let a myslím si, že následujících tisíc let nebudeme.
Proto bych chtěl navrhnout alternativní usnesení k tomu, které tady bylo. Já bych vám ho teď rád přečetl.
Konkrétně tedy: "Pozice vlády České republiky pro jednání Rady ministrů Evropské unie.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby
předložila konstruktivní alternativní návrh k navrhovanému automatickému korekčnímu mechanismu v podobě automatického relokování žadatelů o mezinárodní ochranu mezi členskými státy;
dále, podpořila efektivnější fungování evropských informačních systémů, a snížila tak administrativní zátěž na správní orgány členských států;
dále, podpořila tvorbu funkční společné evropské politiky pro navracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu a podpořila zlepšení ochrany vnější schengenské hranice."
Myslím, že tohle je skutečně důležité, protože tak jak to v současnosti funguje, jak to vytvářejí ty stávající tradiční strany, které nejsou schopné efektivně zdigitalizovat a zautomatizovat ta azylová řízení, prostě nemůžeme fungovat. A my jako Česká republika se společně s dalšími státy musíme Evropskou unii snažit modernizovat.
To je z mé strany všechno. Prosím, abyste podpořili toto alternativní usnesení. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců pirátské strany.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pokud to chápu, pan poslanec Peksa se nechce stát zpravodajem. A nyní se mi do rozpravy hlásil pan předseda vlády Babiš. Takže ho poprosím, jestli chce s přednostním... Vzdává se ve prospěch poslance Okamury. (Dohady mimo mikrofon, kdo nyní vystoupí.) Tak se pánové domluvte. Tak pan poslanec Okamura. (poslence Okamura mimo mikrofon: Tak já budu tím zpravodajem klidně.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jsem rád, že jsme se tady domluvili na pořadí s panem premiérem.
Debata o revizi Dublinských dohod, které se týkají udělování azylu migrantům v Evropě, by měla mít na základě návrhu Evropské unie několik rovin. Protože popravdě řečeno jde jen o vrcholek ledovce, který jednou potopí celou Evropu. Dublinské dohody původně řeší mechanismus udělování azylu uprchlíkům, a to tak, aby uprchlíci necestovali po Evropě a nežádali o azyl ve vícero zemích naráz. Jejich principem bylo, že žadatel žádá v první bezpečné zemi a tato země jeho případ řeší. Žadatelem se tu míní žádost o mezinárodní ochranu lidí, kteří jsou nějak pronásledováni. Rozhodně se nejedná o ekonomické a sociální migranty. Jak víme, nikdo toto nařízení nedodržoval. Za azylanty dnes považujeme i ekonomické migranty a ti běhají po Evropě, jak se jim zlíbí, přesněji podle toho, co která země výhodného migrantům nabízí.
Evropská unie na to zareagovala pokusem zavést povinné kvóty, které by donutily země jako Česká republika, aby začaly přijímat migranty. Některé země, jak víme, ani přes nátlak kvóty nepřijaly. A dnes tu máme další pokus Evropské unie, jak nám vnutit kvóty, ale jinou cestou. V případě Bruselu by se dal použít krásný bonmot Karla Kryla: "Nevěř ostnatému drátu, ani kdyby se stokrát tvářil jako růže." Brusel zůstane Bruselem a pařez pařezem, napsal by jiný náš klasik.
Taky by mě zajímalo, co dělala naše diplomacie. Vždyť tyhle plány se pekly celý loňský rok. Naše diplomacie spala? Anebo souhlasila? Netuším. Víme jen jedno. Opět hanebně selhala. Selhala reprezentace státu jak v Bruselu, tak i v Černínském paláci.
Nyní si dovolím zopakovat ta nově navrhovaná kritéria k přerozdělování takzvaných uprchlíků. Uprchlík bude v rámci tohoto systému přesunut do jedné ze čtyř zemí, které dosud přijaly nejmenší procento žadatelů o azyl ze svého objemu kvót. Výše kvót se bude stanovovat podle počtu obyvatel jednotlivých zemí EU a jejich ekonomické síly vyjádřené v HDP, tedy v hrubém domácím produktu. Podle návrhu Evropské unie by se noví uprchlíci měli přednostně umisťovat v těch státech, které mají v poměru k počtu obyvatel imigrantů nejméně. V praxi by tedy na naši republiku nepřipadly tisícovky, ale minimálně 100 až 150 tisíc uprchlíků, tak aby se jejich podíl vyrovnal státům jako Německo nebo Švédsko.
Všichni se teď můžeme uklidňovat slovy bývalých ministrů, kteří nám lhali, když říkali: Vždyť oni ti migranti k nám nechtějí a nebudou u nás. No, tak tuhle věc se těsně před svou demisí pokusil vyřešit jistý pan Bohuslav Sobotka z ČSSD, který podepsal za Česko dokument, který k nám migranty pozval, když v listopadu podepsal takzvaný evropský pilíř sociálních práv, v němž se počítá s tím, že sociální, zdravotnická a školská politika se bude v Evropské unii postupně sbližovat. Neboli imigrant nalákaný německou štědrou sociální politikou do Evropy, chycený v Itálii na základě její lajdácké ochrany hranic a přerozdělení na základě kvót navrhovaného systému Dublin IV do České republiky má podpisem Bohuslava Sobotky dostat stejnou sociální dávku, jakou by dostal v Německu, takže najednou získá dost dobrý motiv u nás zůstat.
Děravé hranice, dovoz migrantů z pobřežních vod Libye až do Itálie, povinné přerozdělení do států Evropské unie a finanční motivace migrantů. Tak vypadá v praxi migrační politika Evropské unie. Připomínám, že už samotný princip přerozdělování migrantů je motivační faktor pro migranty a pašeráky lidí, protože ti dostávají jasný signál, že místa je dost a že Evropská unie nemíní lidi vyhazovat, ale naopak přerozdělovat si je. A dokonce se blíží i jednotný sociální systém, takže už není třeba, aby se migranti v další fázi pachtili až do Švédska nebo do Německa. ***