(15.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Klub KSČM po hodnocení, které provedly politické orgány naší strany, a po jejich jednání akceptoval doporučení našeho kolektivního orgánu a bude se vyjadřovat proti návrhu na vyslovení důvěry Poslanecké sněmovny. Ale můžeme tady, když už prezident začal svými závazky do příštího období, přednést náš závazný slib, že jsme nejen připraveni, ale ochotni k dalšímu jednání a ke kompromisům, které by vedly v budoucnu k lepšímu výsledku a k vyslovení důvěry například v příštích několika měsících. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní je na řadě s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Chvojka. Po něm vystoupí pan předseda Farský. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, je to pár dní, co už jsme si připomenuli 25. výročí vzniku samostatné České republiky. Za těch 25 let se v čele naší země vystřídalo celkem čtrnáct vlád. Když se podíváme na přesná čísla, tak z těch třinácti vlád, které doteď požádaly o důvěru, bylo deset vlád politických, tři premiéři měli za sebou úřednický kabinet, nebo, chcete-li, vládu odborníků. Z těch tří menšinových vlád dokázala jen jedna, a byla to vláda Miloše Zemana, dotáhnout svůj čtyřletý mandát. Nemusím připomínat, že to bylo možné jen se smluvním zajištěním od opoziční ODS. Ty dvě menšinové vlády, které důvěru a mandát nedostaly, tak to byla první vláda Mirka Topolánka a potom úřednická vláda Jiřího Rusnoka.
Proč tato všem známá fakta připomínám? Protože tu máme před sebou žádost premiéra Babiše o vyslovení důvěry jeho vládě a už na první pohled je všem zcela jasné, že tahle vláda nemá nic společného s žádnou z těch vlád, o kterých jsem mluvil. Není to politická vláda, ale je to hybrid, který je osazený z jedné třetiny úředníky, a to nemyslím nijak hanlivě vůči úředníkům. Není to ani vláda koaliční, protože v ní kromě úředníků sedí jen ministři v dresu hnutí ANO. Není to vláda, která by se ve Sněmovně opírala o většinu. Naopak ve svém programovém prohlášení se sama prohlašuje za vládu menšinovou. Není to ale menšinová vláda, která by si vyjednala toleranci opozice.
Oproti minulým vládám, o kterých jsem tedy mluvil, o těch vládách za předchozích 25 let, je tedy první vláda premiéra Babiše vláda, která je naprostou anomálií. Další anomálií je to, že už měsíc se o téhle vládě ví, že důvěru Sněmovny, o které dnes jednáme, že žádnou důvěru Sněmovny dnes nedostane. A to, že svůj první pokus o získání důvěry prostě premiér Babiš s klidem hodí do koše. Já tady nechci rozebírat, proč se k tomuto kroku pan premiér rozhodl nebo kdo mu to poradil. Myslím, že z hlediska Sněmovny je to totiž úplně jedno. Důležité je pouze to, že předseda vlády svůj první pokus o získání důvěry těmi svými slovy prostě neodmakal a už dnes ví, že ho čeká reparát.
A jak se k tomu tedy má Sněmovna postavit? Máme tady vůbec diskutovat o programovém prohlášení Babišovy vlády, anebo to máme rovnou zabalit a říci "tak to dneska nebude, tak přijďte za měsíc nebo za dva, pane premiére, a uvidíme, jak to dopadne"? Já myslím, že ne, že důvěra vládě je i přes ty okolnosti, o kterých jsem mluvil, vážná věc, a i když se podle toho pan premiér nechová, tak Sněmovna má povinnost přistoupit se vší vážností k tomuto aktu. Prostě nemá oplácet stejnou mincí.
Proto mi dovolte alespoň několik poznámek k vládnímu programu vlády, která dnes žádá o důvěru.
Za prvé. Prohlášení vlády na mě vůbec nedělá nějaký dojem programu, za který se chce Babišova vláda postavit. Spíš je to takový kompilát různých programů ostatních politických stran, o kterém si hnutí ANO myslí, že by to mohlo projít. To je ale asi tak přibližně úspěšná strategie, jako když student opíše do své diplomové práce články a knížky svého profesora s nadějí, že mu udělá radost a dostane za jedna. Tak tomu bohužel, nebo naštěstí, nebývá.
Za druhé, a to souvisí s bodem, o kterém jsem mluvil, s bodem číslo jedna. Prohlášení vlády je naprosto, ale naprosto nedůvěryhodné z fiskálního hlediska. Není prostě možné věřit tomu, že vláda na jednu stranu dokáže snižovat daně a na druhou stranu bude zvyšovat důchody. Není možné věřit tomu, že bude vyrovnaný rozpočet, když fiskální opatření ukrytá ve vládním programu znamenají propad příjmů státu minimálně v desítkách miliard korun.
Za třetí. Já mám ještě jako poslanec v živé paměti agonii vlády Petra Nečase, která svými takzvanými reformami dokázala jen rozorat stát a vyděsit lidi. V programu Babišovy vlády se nám slovo reforma zase vrací na scénu - důchodová reforma, reforma státu, reforma právního řádu, to tam je napsáno. Takže zase se chce někdo začít vrtat v důchodech, v nastavení sociálního systému a v dalších věcech. Já tohle vnímám ne vždy pozitivně, ne vždy jako krok dopředu, ale občas i jako obrovské riziko pro náš stát a pro lidi.
Za čtvrté. Myslím si, že programové prohlášení vlády by mělo být mnohem ambicióznější v boji proti globálním změnám klimatu. To je obrovská agenda, která se řeší především na úrovni Evropské unie, a já ji v návrhu vládního programu bohužel nevidím. Přitom jde opravdu o hodně.
A poslední poznámka. Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdí, že chce o svých návrzích jednat s opozicí. Ano, menšinová vláda, každá menšinová vláda vyžaduje aktivní spolupráci s opozicí a získávání podpory u ostatních parlamentních stran. Už stylem, jak vedl vyjednávání, resp. nevyjednávání o podpoře pro svou vládu, nám bohužel Andrej Babiš ukázal, jak by to asi vypadalo v praxi.
A tím se vracím k základnímu problému celé věci. Nedůvěryhodné je složení Babišovy vlády, její program, ale i její vztah k Poslanecké sněmovně, a proto si také žádnou důvěru nezaslouží.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Chvojkovi. Nyní pan poslanec Farský a připraví se pan poslanec Bartoš. Stále jsme u přednostních práv předsedů klubů nebo předsedů politických stran. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji. Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, milí hosté, rád bych zde za celý poslanecký klub Starostů a nezávislých bez emocí pokud možno racionálně vysvětlil, proč nemůžeme jako veřejní činitelé vázaní slibem jednat výhradně v zájmu občanů České republiky dát důvěru Andreji Babišovi a jeho vládě.
Nebudu zde mluvit k těm, co zastávají stejné stanovisko. Dovolte mi, abych svoji řeč adresoval zejména těm, kteří důvodu vládě vyslovit chtějí.
Vzájemné pochopení, nebo alespoň pokus o ně je totiž opravdovým základem demokracie. V centru celé úvahy je skutečnost, že Andrej Babiš není svobodný člověk. Nemůže se chovat, jak sám uzná za vhodné. Nemůže jednat v zájmu občanů České republiky, protože ho omezuje jednak jeho minulost, ale také současnost. Co se minulosti týče, vezměte například okolnosti privatizace Unipetrolu, po kterých ho současný podporovatel Miloš Zeman ohodnotil slovy - cituji: "Pokud jde o pana Babiše, byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody s ním při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel. To je pro mne dostatečný důkaz k nevěrohodnosti pana Babiše, nehledě na jistá další podezření, která se - doufám - časem prošetří." Tolik citace Miloše Zemana z roku 2011. ***