(14.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Dál mě mrzí, že ve vládním prohlášení je i, řekl bych, závazek vlády České republiky, že je ochotna vysílat naše vojáky do misí i bez souhlasu Rady bezpečnosti. To považujeme za krok, který nevede v současné době k udržení a posílení míru ve světě, protože jsme přesvědčeni, že i Česká republika jako právní nástupce zakladatele Organizace spojených národů má přispívat k tomu, aby prvním mezinárodněpolitickým subjektem, jehož chartu a rezoluce plníme, je Organizace spojených národů a že naši vojáci budou vysíláni jenom tam, kde je rozhodnutí toho jediného autoritativního orgánu na světě, a to je Rada bezpečnosti. Klub KSČM i v minulosti hlasoval proti vysílání vojáků, kteří neměli takový souhlas, a naopak hlasoval pro vyslání českých vojáků do těch misí, kde takový souhlas je, protože jsme přesvědčeni, že v 21. století nemůžeme hazardovat s tím, jak a jakým způsobem bude používána Armáda ČR a jak bude zajišťována ochrana našich hranic, ať už státních hranic, anebo ochrana vnější hranice schengenského prostoru.
Jsme rádi, že vládní prohlášení obsahuje ochranu přírodních surovin České republiky, a to včetně ochrany vody. Neradi bychom se dočkali v tomto volebním období takových kroků, kterých jsme se dočkali v minulém volebním období v té kauze lithia. A rádi bychom, abychom už se také nedostávali do takových situací, které potom končí u mezinárodních soudů, a Česká republika se připojuje k náhradám škody, např. ve věci řekl bych podivné, když to řeknu hodně diplomaticky, privatizace a krachu Mostecké uhelné společnosti. A teď bych mohl jmenovat další - promiňte mi, teď už nebudu diplomatický - odporné kauzy, které provázely 90. léta, začátek nového tisíciletí v České republice.
Co tam není? My jsme požadovali při jednání skutečný program trvalého navyšování minimální mzdy. Aby tady existoval čtyřletý program pro celé působení této vlády, vlády České republiky v tomto volebním období, který by vedl k tomu, že jako jediný nástroj, který může i u soukromého sektoru vést k tomu, abychom vyrovnávali nižší mzdovou úroveň českých občanů při vysoké, nebo stejně vysoké, nebo dokonce vyšší cenové úrovni zboží v České republice proti okolním sousedům, abychom tedy dosáhli toho, že při srovnání naší ekonomiky s ekonomikami sousedními bychom přiblížili mzdy u nás. Ta obecná jedna věta, která je ve vládním prohlášení, nám nedává záruku na to, že takový skutečný program navyšování minimální mzdy jako jednoho z nástrojů vyrovnávání sociální, mzdové a příjmové úrovně českých občanů tam bude.
Co považuji za potřebné říct. Jestliže vláda České republiky žádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu, měla by také důvěryhodným způsobem říct, jak jednotliví ministři budou schopni naplňovat to konkrétní vládní prohlášení. U těch, kteří byli ministry v minulém volebním období za hnutí ANO, máme určitou zkušenost. U těch nových nemáme zatím zkušenost žádnou, anebo z jejich působení v jiných rezortech, případně na jiných postech mimo státní správu. Nemáme ani záruku, že budou schopni naplňovat jednotlivé úkoly, které ve vládním prohlášení jsou.
Vím, že to není věcí Poslanecké sněmovny. Náš systém, ústavní systém, umožňuje Poslanecké sněmovně při kontrole vlády se vypořádat pouze s vládou jako celkem, a neumožňuje tedy návrh na odvolání jednotlivého ministra, byť se tady o to už v minulosti některé Poslanecké sněmovny v minulých volebních obdobích pokoušely, takový návrh najít, nebo takové usnesení najít a pokusit se vytvořit větší tlak na předsedu vlády, aby předložil návrh na výměnu ministra prezidentu republiky, ať to bylo v tom začátku 90. let, nebo i na přelomu tisíciletí.
Zatím máme krátkou zkušenost, a hovořili tady o tom moji předřečníci, s působením jednotlivých ministrů. A nakonec ani návrhy, které nám zatím tady byly dány, nám nedávají úplnou záruku, že všichni ti, kteří byli do vlády nominováni, budou schopni vládní prohlášení naplňovat. To samozřejmě snižuje naši důvěru v to, že vládní prohlášení v těch věcech, které buď jsou tam pro nás velmi pozitivně zaznamenány, nebo byly přímo akceptovány při tom vyjednávání, budou naplněna.
Abych nebyl příliš dlouhý a abych nebral vítr z plachet těm, kteří se budou vyjadřovat k jednotlivým částem programového prohlášení, dovolte mi na závěr jednu maličkost. Jsem přesvědčen, že Česká republika si zaslouží vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Zaslouží si poměrně rychle dojít k určitému výsledku tak, abychom po těch počátečních peripetiích byli schopni jednotlivé věci, které jsme slíbili občanům, ať už to bylo v našich volebních programech, nebo v jiných volebních programech, abychom je naplnili a abychom udrželi Českou republiku mezi těmi státy, které mají nejen nízkou nezaměstnanost, ale mají také velkou míru rozvoje. Abychom byli schopni naplnit ten hlavní cíl, který je pro nás jako pro KSČM podstatný, to znamená vyrovnání sociální situace uvnitř Evropy, srovnání tedy té příjmové úrovně občanů České republiky, ať je to z mezd, nebo ze sociálního systému, s těmi státy okolními.
Protože toto vládní prohlášení nenaplňuje zcela naše záměry a věděli jsme, že půjde o určitý kompromis, že nemůže dojít k naplnění všech našich zájmů, tak jsme museli řešit otázku, jestli míra té akceptace je pro KSČM již přijatelná. Z toho, co jsem řekl na začátku, když sečteme to, co je součástí vládního prohlášení, to, co tam, promiňte mi, přebývá, a to, co tam není, ukazuje na to, že klub KSČM nemůže být spokojen se současným prohlášením vlády České republiky. Ale na druhou stranu jednání, která jsme vedli, akceptace některých návrhů nám dává možnost, abychom pro další jednání byli nejen připraveni, ale abychom i lépe specifikovali, případně lépe docházeli ke kompromisu v jednáních s hnutím ANO tak, aby ten příští pokus byl úspěšnější. ***