(11.50 hodin)
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, přeji hezký dobrý den. Tak nám to pěkně začínalo ten dnešní den. Myslel jsem si, že se pondělí nebude opakovat, ale vidím, že možná ano.
Já se prosím pěkně ohrazuji proti každému, kdo bude toho druhého jakkoliv nálepkovat. Teď jsme slyšeli, že pan kolega předřečník označil pana kolegu Grospiče za stalinistu. No, máme mezi sebou různé nálepky. Já je tady nebudu všechny vytahovat. Ale chci poprosit. Pan kolega Grospič je poslanec Poslanecké sněmovny zvolený ve Středočeském kraji. Byl zvolený, na poměry, které jsou po letošních volbách, docela velkým počtem hlasů voličů a jakékoliv jeho zpochybňování nebo nálepkování je také plivnutím do tváře těm voličům, kteří ho zvolili. A připustíme-li rovnost občanů, rovná práva všech občanů, zejména ve vztahu k právu zvolit si své zástupce v parlamentní demokracii, tak prostě trvám na tom, že každé nálepkování tohoto typu je plivnutím do tváře voličům, kteří kohokoliv z nás, kdo jsme takovýmto způsobem dehonestováni, zvolili.
Naopak chci požádat, aby nejen ti komunističtí poslanci, nebo ti komunisté, kteří zde sedí v Poslanecké sněmovně, ale možná i ti bývalí komunisté - to znáte, jediná strana, kde nejsou bývalí komunisté, je Komunistická strana Čech a Moravy. Jinak téměř ve všech jsou, že? Možná u lidovců nebudou, ale tam je to něco jiného. A možná u Pirátů. Tam jsou příliš mladí na to, aby tam jakýkoliv bývalý člen KSČ, předlistopadové KSČ, mohl být už z hlediska věkového.
Ale prosím pěkně, jestli chceme v tomto volebním období spolu tady v devíti poslaneckých klubech a v interakcích mezi nimi a v interakcích mezi, řekněme, Sněmovnou, vládou, společností, občany obstát a nebýt zase hodnoceni jako vláda, či Sněmovna, která se jenom hádala o svých vnitřních poměrech, nebo se hádaly mezi sebou jednotlivé politické strany, jestli chceme být hodnoceni, že jsme konečně začali dělat něco pro občany a nejenom sami pro sebe, prosím, upusťme od těchto vzájemných sporů a půtek.
Podle mého soudu patří půtky o věci, nikoliv o lidech, kteří kolem té věci jsou. Mám řadu výhrad k řadě z vás, kolegyně a kolegové. S panem kolegou Kalouskem, který se tady hlásí po mně, jsme si užili mnohé spory a střety. S panem kolegou Stanjurou ostatně také. Že, pane kolego prostřednictvím předsedajícího? Ale to nám nesmí bránit v tom, abychom v okamžiku, kdy je třeba, aby se rozhýbala Poslanecká sněmovna měsíc a více po volbách, tak abychom konečně začali dělat něco jiného, než vzájemně hledali mouchy jeden na druhém.
Pan kolega Grospič - byl tady citován, jeho projevy tady tedy byly citovány. Já jsem nedávno slyšel při jiném podobném sporu, kde ovšem byla obrácená znaménka, že každý má přece právo na svůj názor. Prosím tedy, aby právo na názor bylo ponecháno i kolegovi Grospičovi, i mně, i kolegovi Stanjurovi, i kolegovi Kalouskovi a komukoliv z nás. Važme si jeden druhého a nedělejme si jeden z druhého akorát terč nějakých nechutných útoků. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Předsedající Jan Hamáček: Pan předseda Kalousek, potom pan předseda Bartošek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci.
Prostřednictvím pana předsedy - já jsem vám teď ani při nejlepší vůli nerozuměl, pane předsedo Kováčiku. Tady přece nedošlo k tomu, že by pan předseda Stanjura zpochybnil poslanecký mandát pana doktora Grospiče nebo že by mu upíral právo na názor. On pouze ocitoval projev pana doktora Grospiče, který, myslím, citoval autenticky, a na základě vyjádření pana poslance Grospiče, že je hrdý na své členství v komunistické straně před rokem 1989, konstatoval, že pan poslanec Grospič je stalinista. To si myslím, že není ani plochá nálepka, ani útok. To je prostě konstatování faktu. Když o mně na základě mých postojů a mé účasti na bohoslužbách řeknete, že jsem věřící katolík, tak se také neurazím, protože je to pravda. A nijak tím nezpochybňujete ani můj mandát, ani mé právo na názor.
Vzhledem k tomu, že předsedu jakéhokoliv výboru, tedy i mandátového a imunitního, potvrzuje Poslanecká sněmovna, tak to je celkem vážný akt. A já chci poděkovat panu předsedovi Stanjurovi, že zejména novým kolegům, kteří nemusí být tak podrobně seznámeni s postoji kandidáta na předsedu mandátového a imunitního výboru, zprostředkoval jeho postoje, jeho názory. Nikdo z nás nemá nárok brát mu právo na tyto názory, ale je dobře, aby každý z nás, kdo bude o něm hlasovat, tyto názory znal, byl s nimi seznámen a věděl, na základě jakých postojů svůj výbor povede. O nic jiného tady nešlo. Nešlo ani o nálepkování, ani o urážky, šlo jenom o doplnění nezbytných informací k naší volbě. Já za to děkuji.
Předsedající Jan Hamáček: Pan předseda Bartošek, potom pan vicepremiér Bělobrádek.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Rád bych promluvil k panu předsedovi Kováčikovi vaším prostřednictvím. Vy jste říkal, že lidovci jsou trochu jiná kapitola, to máte pravdu. Není možné se nepodívat zpátky, abychom řekli, že ano, komunisti, to byla ta strana, která vraždila naše členy a zavírala je. Bohužel to tak prostě je. A na čas jsme se stali stranou nesvobodnou díky tomu, jakým způsobem jste se chovali nejen k naší straně, ale i k této zemi. ***