(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Fiedler a jeho faktická poznámka.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Jen doplním slova předřečníků a obavy, které tady byly vyslovovány. Když se dívám na tabuli, máme tam zase smlouvu mezi Kanadou a Evropskou unií, čili Evropská unie je to, co se nás týká. Myslím si, že v naší společnosti začíná rezonovat nejenom téma přijetí eura, ale i potlačované téma referenda o setrvání v Evropské unii. A myslím si, že bychom měli být velmi obezřetní. Jedna Lisabonská smlouva už přece stačila, která výrazným způsobem změnila to, jak dopadne hlasování v Evropském parlamentu a jak je ovlivněna a výrazně zhoršena pozice České republiky.
Nemohu zde neříct svůj názor, že si myslím, že by bylo lepší se k takové materii vrátit případně jako samostatná Česká republika. Myslím si, že potom obsah té smlouvy bude daleko jiný, výhodnější pro Českou republiku, pokud tedy dojde ke shodě. Varování, která tady zazněla v dlouhé, obsáhlé diskusi, byla poměrně vážná. Proto si myslím, že bychom neměli se schválením této smlouvy spěchat. Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. V tuto chvilku nemám další faktickou poznámku. Dovolte mi přečíst omluvu. Omlouvá se pan ministr financí Ivan Pilný od 12 hodin z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Karel Schwarzenberg mezi 10.30 a 13.00 ze zdravotních důvodů. Omlouvá se pan místopředseda Petr Gazdík od 12 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů.
Nyní s řádnou přihláškou do rozpravy paní poslankyně Hana Aulická. Prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo. (Reakce zprava.) Opět. Ano. Vím, že pan ministr už si říká, aby byl konec. Ale já bych ho možná prostřednictvím pana předsedajícího opravdu vyzvala, aby nám na některé závažné otázky odpověděl. Byla bych ráda, kdyby vstoupil do diskuse, protože mám obavy, že v závěrečných slovech už nebude možnost nějaké argumentace. A myslím si, že jsme si všichni vědomi toho, že pokud se říkají odpovědi nebo připomínky nebo se prostě vystupuje v závěrečných slovech, tak někdy máme opravdu chuť argumentovat a bohužel už nám to není umožněno.
Myslím si, že tady bylo řečeno opravdu mnoho argumentů, které jsou závažné a které možná některé z vás stále nezajímají, ale pro občany této země jsou to dopady, které opravdu můžou ovlivnit jejich životy, ať už je to v rámci třeba zaměstnávání, tak vůbec snížení ochrany zaměstnanců, nebo možnost toho, aby se zaměstnávali lidé, kteří nejsou občany této země, ale budou účelově dodáváni na práci v České republice. My se teď zrovna pyšníme tím, že máme nejnižší nezaměstnanost, a naopak budeme dělat všechno pro to, abychom si tu nezaměstnanost zvyšovali.
Dovolte mi tedy jenom možná shrnout oblasti, kterých se to opravdu týká, ať už jsou to finanční služby, obchod se službami, veřejné služby, je to i domácí regulace, znamená to, že můžeme vstupovat nebo vůbec regulovat jako stát určité oblasti, duševní vlastnictví, zemědělství, pracovní právo, klima, energie a tak dále. Myslím si, že bychom se opravdu měli zamyslet nad tím, co tady řekl můj kolega Leo Luzar, nad tím, abychom měli možnost, i když asi tato Poslanecká sněmovna, nebo v tomto složení, by už neměla možnost se k tomu vrátit, pokud se nám podaří prohlasovat, aby se vrátila tato smlouva předkladateli a přinejmenším byly sděleny nebo vyargumentovány naše obavy, což se zatím nedělo. A musím říci, že si stále myslím, že by to mělo být projednáno i na dalších výborech, nejenom zahraničním, protože to opravdu má dopady v mnoha oblastech pro Českou republiku.
Opravdu jsem chtěla apelovat, teď už nebudu dlouhá, abychom hlasovali pro návrat k přepracování a abychom znova přehodnotili celou smlouvu a dostali ty potřebné informace a získali tak čas na to, abychom v zájmu naší republiky, a teď vůbec neříkám, jak už tady bylo řečeno některými kolegy, že jsme se dostali do té elity, já mám pocit, a myslím si, že i naši občané této republiky mají pocit, že my jsme někde na chvostu v rámci Evropské unie a že s našimi zájmy, anebo my to vlastně ani s našimi zástupci neumíme vyjednávat, tak s námi se pomalu nikdo nebaví, a jsou tam především zájmy Francie, Německa. Ti jsou ti silní, kteří si vlastně diktují, jak má vypadat Evropská unie, a domlouvají i jiné záležitosti se zeměmi mimo Evropskou unii. A bohužel opravdu vnímáme ze zahraniční politiky to, že naši zástupci této země, nebo této republiky, nemají dostatečnou sílu na to, aby se něco změnilo. A opravdu vidíme v této dohodě zase, že když to schválíme, že jsme zase jenom ovce a posloucháme nadnárodní zájmy, nadnárodní korporace, které ale nemají zájem o občany naší země. Děkuju.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Nebudu zde výrazně zdržovat a protahovat čas, který bude do hlasování, abychom už mohli k němu přistoupit. Jenom bych chtěl ještě jednou zmínit to, že pokud tato Poslanecká sněmovna, což znám její složení, znám její názory, není ochotna akceptovat, co jsem říkal v mé faktické poznámce, tak bych chtěl podpořit i to, co říkala paní kolegyně Aulická.
Opravdu zvažme všechny aspekty. Nechme si předložit všechno, co k tomu je. Nebuďme unáhlení při schvalování toho, co vlastně neznáme, všechny důsledky. A mysleme hlavně na české firmy, na náš trh. Častokrát se ukázalo, že všechna unáhlená a rychlá rozhodnutí pod tlakem, musíme to přijmout, budeme poslední, už máme zkušenosti s tím, co se takto odehrálo. A dovolím si říct, že nechvalně známá Lisabonská smlouva, která nás zbavila hodně pravomocí a hodně samostatnosti, stačila.
A co jsem tady slyšel o rozhodování ve sporech, jak se bude rozhodovat, jak budou mít navrch nadnárodní společnosti, což se ostatně debatovalo dlouhou dobu i při smlouvě TTIP, která naštěstí v tuto chvíli není tak aktuální. Buďme, kolegové, obezřetní a nespěchejme. A pokud odmítáte to, co jsem říkal v předchozím příspěvku, tak počkejme s tímto schválením, nechme si vysvětlit uvážlivě tyto věci, a teprve potom zavažme Českou republiku k něčemu, z čehož se už těžko bude vystupovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Pěnčíková. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Dámy a pánové, už to vypadá, že se s diskusí řítíme do závěru. Ale já mám pocit, že si z nás děláte srandu. Podívejte se na ty lavice za námi. (Vládní lavice je prázdná, na jejím pravém konci sedí pouze ministr kultury Herman.) Vy tady od února tvrdíte, že to je jedna z nejdůležitějších smluv, které tady projednáváme, a za mnou sedí akorát pan ministr Herman s jeho antikomunismem a nikdo nám tady neodpovídá. Omlouvám se panu ministrovi Havlíčkovi (u zpravodajského stolku), sedí, kouká, nereaguje. Já se mu moc nedivím. Pochybuji, že tu smlouvu možná i četl. Ale takhle přece nemůžeme jednat o něčem, o čem tvrdíte, že je to pro naši republiku tak zásadní. Vzpamatujte se! (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, paní poslankyně. Ptám se, jestli má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Nikoho nevidím, končím rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova za navrhovatele. (Není.) Pan ministr? (Kroutí hlavou.) Nemá zájem. Má? Má? Já jsem to tak pochopil... Tak prosím, pane ministře, je to vaše. ***