(15.40 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Bude i na ministru spravedlnosti, popřípadě nové vládě, jestli bude chtít tento problém řešit, anebo jestli při každých dalších volbách, to znamená v podstatě každý další rok, budou nám, budou veřejnosti v tom veřejném zájmu poskytovány informace, které možná pocházejí - a říkám záměrně možná, protože asi se ani nepodařilo komisi zjistit, jestli to byly legální odposlechy, nebo zda to bylo pouze soukromé nahrávání si jednoho či druhého kýmkoliv, anebo zda s tím někdo bude chtít do budoucna něco dělat.
Víte, ještě před osmi, deseti, spíš možná patnácti lety jsem si neuměl představit, že by starosta obce, v níž bydlím, nebo kterýkoliv jiný, popřípadě politik na jiné úrovni mohl být... nebo vykonávat svoji činnost, svoji funkci a být přitom trestně stíhán. Poté, co jsem vedl vyšetřování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který i po sdělení obvinění z několika kauz a vedení několika řízení ve své funkci zůstal a čekalo se až na pravomocný rozsudek, aby ve své funkci musel skončit, a vím, jaké problémy mi to činilo, když jsem konal řízení proti konkrétní osobě a žádal jsem informace a on mi je zároveň poskytoval vůči sám sobě, resp. mi neposkytoval to, co jsem požadoval, tak jsem nabyl přesvědčení, že zájem společnosti o to mít osoby trestněprávně čisté už je někde jinde. A potvrzuje to v podstatě i kauza jednoho z hejtmanů, který byl obviněn před loňskými podzimními volbami, několik let předtím, právě za kauzy spojené s ROPem, nebo činností. V podstatě kandidoval, byl znovu zvolen, znovu se stal hejtmanem a dál vykonává činnost hejtmana. Možná se dočkáme doby, kdy Česká republika bude mít historicky svého prvního trestně stíhaného premiéra, možná i prezidenta republiky, možná se vrátíme do té tzv. předlistopadové historie, že budeme s úsměškem říkat: kdo nebyl trestně stíhán nebo nebyl v kriminálu, nemůže být dobrým prezidentem, premiérem nebo vykonávat jinou veřejnou funkci. Když jsem vzpomněl - ale ne, nebudu to říkat. Je mrtev, nesluší se to. Takže i taková doba asi nastane.
Bohužel stav policie, státního zastupitelství je takový, jaký je. Vy, velké politické strany, které zde jste dlouho a máte svůj vliv na bezpečnostní sbory a jiné, víme, máte své lidi uvnitř, ti lidé umí pro vás pracovat, umí odvést ten kus práce. A je zase hezké na druhou stranu, že vy se o ně umíte postarat, když oni ukončí svoji aktivní službu, že nemusí skončit na úřadu práce nebo jako poradci nebo řekněme něco méně kvalifikovaného, ale že jim dáte dobrá místa na svých kandidátkách v místech, které vedou vaši bývalí kolegové. Je to od vás hezké, že se o ty lidi staráte, ale je to ke škodě bezpečnostních sborů. A co si o tom myslí občané České republiky, to se možná zeptejte jich samotných. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne a děkuji panu poslanci Ondráčkovi. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já vás dlouho nezdržím. Navážu na to, co tady říkal předřečník. Jinak malý dovětek k otázce paní Černochové v otázce toho, co pan ministr Zaorálek jako básník chtěl říct. Já myslím, že chtěl říct, že budeme menší, ještě menší, až budeme úplně nejmenší na celém světě. To jenom k tomu Izraeli.
Pokud jde o to, co se tady dnes projednává, tak mně není jasné, jak je možné, že pan novinář Kroupa se pohybuje po republice a má informace, které evidentně pocházejí z živých kauz, ověřuje si je, pořádá rozhovory, televizní pořady, a vyšetřovací komise se tím asi moc nezabývala. Já jenom chci upozornit, že média dneska hrají podobnou roli jako my politici. Je to tzv. třetí velmoc a samozřejmě mají někdy velmi pozitivní úlohu a někdy mohou i velmi významně ohrozit bezpečnost státu. Tak jenom abychom si to uvědomili.
Dodnes jsme nebyli schopni jako Poslanecká sněmovna donutit bezpečnostní zpravodajské služby a Ministerstvo vnitra, aby vyšetřily, kdo se skrývá za skupinou Šuman, kdo nezákonně pořizuje odposlechy a nahrávky místopředsedy vlády a člena Bezpečnostní rady státu, což pokládám za naprostou šílenost v bezpečnosti, jakým způsobem se tady řeší bezpečnost České republiky. A pokud jde o ten únik informací, tak reorganizace policie je o úniku informací, protože reorganizace policie byla o tom, že někdo byl nespokojen s tím, že vyšetřovatelé ÚOOZ nedávali informace svým nadřízeným. To je celý problém. A teď už máme reorganizaci na konci a všichni budou spokojení. Ti, co tam sedí na těch funkcionářských místech.
Jenom pro ilustraci. Jistý pán telefonuje na jistou SIM kartu zakoupenou ve Spolkové republice Německo jistou osobou (upozornění na čas) na jistý telefon, který se dodnes nenašel, a ten telefon pochází z prostředí důstojníka, nebo funkcionáře policie. A ten pán říká, zítra -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče, ale musím vás taky zreorganizovat a poslat vás na vaše místo a pustit ke slovu dalšího a tím dalším bude pan poslanec Lukáš Pleticha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já cítím povinnost zde před vás předstoupit jako ten, kdo vlastně s návrhem inicioval vznik této komise, a chci vám ještě jednou z tohoto místa naposledy poděkovat za to, že jste vznik a práci této komise umožnili, a to jak tím, že vznikla, tak i následně zvolením předsedy.
Já bych velice rád zareagoval na své předřečníky, i na takové dotazy, které mám od novinářů, od různých občanů ohledně skepse, k čemu ta komise byla. Je pravda, že ta časová dotace, kterou jsme měli na práci, byla enormně krátká. Bylo přehnané očekávat, že bychom z této komise někoho usvědčili, postavili ho před soud nebo na něj podali trestní oznámení. Ono totiž účelem této vyšetřovací komise, nebo vůbec vyšetřovací komise, tak jak je předpokládaná jednacím řádem této Sněmovny, není suplovat práci orgánů činných v trestním řízení, ale reagovat na různé společenské problémy, různé konkrétní kauzy nebo i všeobecné problémy a pak je navrhnout k řešení, co s tím dále. Tak se to stalo i v případě odposlechů, nebo odposlechů a úniků. Protože my jsme se celkem záhy setkali s tím, že ne každý únik je vnímán orgány činnými v trestním řízení jako závažný, když bych použil určitého podobenství z lékařského prostředí jako zdraví ohrožující stav a vlastně tyto orgány zajímá pouze to, pokud by něco uniklo v době do sdělení obvinění konkrétní osobě do okamžiku, kdy začne vyšetřování, a pak už to nevnímají jako takový problém.
Já si myslím, že tato Sněmovna velice správně se ujednotila na tom, že to prostě problém je, kdy pak dochází k dehonestaci lidí, různých lidí podezřelých, jejich rodinných příslušníků, a ti podezřelí na počátku, tzv. sprostí podezřelí, po letech najednou třeba i u těch soudů odchází zproštěni. Nicméně uběhne několik let a ta deformace, které byli vystaveni, ta je prostě značná.
Takže naším cílem v komisi bylo prověřit tento nešvar, já bych se nebál ani nazvat vlastně ty úniky jako určitou infekci společnosti, a navrhnout řešení. Návrh řešení, to je něco jako navržení vakcíny. My jsme bohužel na samém konci volebního období, a proto nemáme možnost v tomto složení dále se tímto problémem zabývat, a tak končíme ve fázi, kdy naše komise navrhla určitý recept, určité ingredience, které když se upraví, tak by mohly za čas přinést lék na tento nešvar a tuto infekci omezit. Na základě těchto zjištění navrhujeme i určitou terapii, která spočívá v úpravě jednotlivých problematik v zákonech. Není v našich silách navrhnout přesně pozměňovací návrhy, novely zákonů. ***