(11.30 hodin)
(pokračuje Chovanec)
Bezpečnostní informační služba ale, pokud se správně pamatuji, se jmenovala Úřad na ochranu Ústavy. Jaká větší hodnota v této zemi, naší ústavnosti, jaká je větší než svobodné volby? Pokud je někdo maří, a vy máte důkazy, o kterých tak často hovoříte, tak je dejte na stůl, případně se obraťte na tyto orgány přesně podle zákona v rámci právního státu. Z úst ministra spravedlnosti to má devastační účinek na důvěru české veřejnosti ve stát a ve spravedlnost, kterou ministr spravedlnosti má hájit.
Dnes nezbývá nic jiného než ten proces dokončit. Já tu nechci dělat žádnou politickou proklamaci. Já prostě a jenom chci, aby bylo zjevné, jak se postupuje v trestním řízení. A abyste, prosím pěkně, nenasazovali psí hlavu policii. A pokud máte důkazy, abyste konali po právu. Tak jak se obracel jako na poslední brzdu a záchranu, když neví, kudy kam, pan poslanec Vondráček, který říkal: Nevím-li kudy kam, obrátím se k právu. Proč to neděláte? Proč nehájíte principy právního státu? A proč je nehájí ministr spravedlnosti, to už mi není jasné vůbec.
Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Vondráček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem viděl ty pohledy kolegů, jak jsem nesl ty papíry. Ale nebojte se, já opravdu výrazným způsobem zkoriguji svůj projev, protože už jsem si mnohé řekl. Teď jsem si všiml, že jsem něco zapomněl nahoře, tak to bude ještě o to jednodušší.
Samozřejmě jsem se na tuto debatu nějakým způsobem připravoval, protože je to vlastně první chvíle, kdy se k tomu člověk může uceleně vyjádřit, samozřejmě, vyjadřoval jsem se i do médií. Nicméně tam člověk většinou reaguje na nějaké otázky a nemůže předestřít svoje myšlenky. Já považuji za důležité, mám niternou potřebu vám sdělit, proč se zachovám při hlasování tak, jak se zachovám, ačkoli vlastně ta prvotní pozice hnutí ANO byla naprosto jednoznačná v roce 2013. My jsme v roce 2013 přicházeli s tím, že považujeme za vhodné, aby byla zachována pouze tzv. indemnita, kdežto imunita, o které nyní hovoříme, je v podstatě reliktem a historickým přežitkem ve fungujícím právním státu, který má justici, které můžeme důvěřovat.
Bohužel, některé osobní zkušenosti jsou opravdu nepřenosné, nenahraditelné a my zde čelíme konfrontaci s realitou a se situací, která kolem nás nastává, která se kolem nás děje. My jsme především vycházeli z toho, a byla to taky součást debaty s panem kolegou Polčákem, že vlastně imunita původně vznikla v Anglii na ochranu členů parlamentu v absolutistické monarchii před panovníkem a probíhala 40 dnů před a 40 dnů po zasedání parlamentu. Sloužila k tomu, aby je král nemohl zavřít cestou do parlamentu, aby se mohli zúčastnit jednání parlamentu. Takže to nebyla ochrana parlamentních členů, ale byla to ochrana parlamentu, aby se vůbec mohl konat a aby jednoduchým způsobem jim král nezamezil v jejich činnosti. Postupně se ta imunita vyvíjela, nicméně stále to není právem jednotlivce, imunita, ale je to privilegium Sněmovny a my jsme pouze její nositelé.
Já jsem se už víckrát... naštěstí tedy už v rámci faktických poznámek jsme se vypořádali s tím, že už nebudu číst sám sebe, nicméně rád bych skutečně poukázal na tu debatu, která má hodně společného s tím, co se děje dnes. A jedním z hlavních aktérů byl skutečně třeba Stanislav Polčák, který už dnes není členem parlamentu, který třeba uváděl: "Musím říct, že po pečlivém prostudování spisu a dalších materiálů jsem dospěl k závěru, že zde není trestní stíhání namístě. A stejně jako pan kolega Tejc musím do jisté míry zapochybovat nad tím, zdali ta kvalifikace úmyslného trestného činu, kterou nám předložila policie, není dostatečně opřena o konkrétní skutkové okolnosti, z níž by to zavinění ve formě úmyslu vyplývalo."
My jsme se už u pana kolegy Svobody hádali o ten úmysl. To, co jsme naznačovali s paní poslankyní Válkovou v rámci technických poznámek, podstatný byl ten úmysl. A tehdy argumentoval také Stanislav Polčák judikaturou, která je plně použitelná například pro případ pana kolegy Faltýnka, kdy uvedl judikát, že jestliže se laické osoby, což pan Faltýnek je v tom postavení, ve kterém měl uzavírat smlouvu, spolehnou na právní rady poskytnuté advokáty nebo jinými samozřejmě osobami znalými práva, aniž by zde byly nějaké další konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění. To je rozsudek Nejvyššího soudu, který je zcela protichůdný proti tomu, co bylo už v kauze pana Svobody předloženo orgány činnými v trestním stíhání, a je to také v rozporu s tím, co nám bylo předloženo jako žádost. Zvlášť přihlédneme-li k tomu, co už nám pan Faltýnek řekl, a tedy k tomu, že ta společnost byla prodána se ziskem, nad účetní hodnotu. Tam skutečně jen velice těžce spatřuji jakýkoli úmyslný trestný čin.
Přeskočím několik dalších projevů a rád bych se dostal nakonec k tomu, co říkal kolega Polčák: "Já chci říci, že jsem byl docela horlivý zastánce zrušení imunity. My jsme dokonce na to organizovali petici ve Zlínském kraji, já jsem sbíral podpisy občanů. Ale poté, kdy se člověk uvnitř toho orgánu seznámí s různými možnostmi, jak některé kauzy byly vyvolány, tak musí změnit názor, a já se k tomu tedy takto veřejně hlásím."
Takže trošku mě z té paralely až zamrazilo, protože jsem tam hodně nesouhlasil s panem Polčákem. Nebudu to číst. Já jsem ho nedávno potkal na vyhlašování Vesnice roku u nás ve Zlínském kraji a on se ke mně celkem hrnul a s velkou chutí mi to připomněl. S takovým úsměvem. No a mně bohužel tady po tom všem, co vidím a sleduji, nezbývá než mu dát za pravdu.
Co se týče toho konkrétního načasování. Tady zazněly některé argumenty, vůči kterým se musím postavit. Opakovaně ve sdělovacích prostředcích, tady na tomto plénu je uváděno, a ještě konkrétně, že Agrofert, Agrofert činil vše pro to, aby vytvářel překážky řádnému vyšetřování. My v současné době víme prostřednictvím toho, co je veřejně dostupné a co vědí právní zástupci, že trestní řízení v podstatě v prvních devíti měsících, než byly zahajovány nějaké úkony, které vyžadují součinnost osob, trvalo devět měsíců, než k tomu policie přikročila. Do té doby byla nečinná. Naproti tomu třeba jestliže je tady kladeno za vinu některým osobám, že neposkytly součinnost, tak např. společnosti IMOBA, což je opravdu velká akciová společnost, která je správcem realit, pokud vím tedy, v rámci koncernu, tak byla poskytnuta lhůta v řádu dnů, aby poskytla kompletní účetnictví společnosti za dobu osm let. Prosím vás, kdo se pohybuje v podnikatelské sféře a ví, co to je za kvantum informací, kompletní účetnictví za osm let firmy, která má možná miliardové, milionové, nevím, obraty. Tak si požádali zdvořile o prodloužení lhůty a tu lhůtu splnili. Pak se tam několik lidí údajně omluvilo, že byli nemocní, ale hned si domluvili náhradní termín a vypovídali. Prosím vás, kde je to zdržení? Je to nepravdivé tvrzení, zavádějící. A bohužel tedy, jestli toto konstatovala i dohledová zpráva - pan Stanjura tu teď zrovna není, tak já jsem mu slíbil, že to řeknu tady i na mikrofon - ano, není to pravda. Jestli toto je tvrzeno ve zprávě státního zástupce, není to pravda. Úkony nikdo nemařil, všichni se řádně omluvili. ***