Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

12.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda
/sněmovní tisk 932/ - druhé čtení

Prosím, aby se slova ujal místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr životního prostředí Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, těžko říci něco nového, co v souvislosti s Pařížskou dohodou v této ctěné Sněmovně ještě nezaznělo. Myslím, že jsme se tím bodem zabývali tolikrát, že bych nechtěl samozřejmě zdržovat případnou debatu. Já bych jenom možná řekl nejaktuálnější info - zatím ratifikovalo Pařížskou dohodu 160 států světa. Jsme teď už definitivně poslední zemí Evropské unie, protože Nizozemí mezitím už ratifikovalo, takže jsme poslední zemí Evropské unie, která zatím ten ratifikační proces nedokončila. Víte, že Senát schválil ratifikaci v dubnu.

Dovolte mi jenom ve zkratce říci bez zbytečného patosu, že já tu Pařížskou dohodu považuji za určitý příspěvek České republiky, byť drobný při našich emisích CO2, ale příspěvek k jakémusi opravdu poslednímu globálnímu úsilí o to zlomit trend v neustálém zvyšování emisí skleníkových plynů na světě.

Já si myslím, že to, co se děje s počasím, což zaznamenáváme, myslím, teď už každý z nás, je jasným důkazem, a já už jsem to tady říkal, že klimatická změna nepostihuje pouze lední medvědy nebo tichomořské ostrovy, ale klimatická změna čím dál tím víc ovlivňuje a bude ovlivňovat i životy každého z nás právě prostřednictvím extrémních projevů počasí, povodněmi, suchem, a myslím si, že o tom už nemusím nikoho přesvědčovat, že ty projevy i v České republice jsou dramatické. Bohužel další scénáře jasně svědčí o tom, nebo potvrzují fakt, že ty projevy se budou dále zhoršovat. Myslím, že svět má skutečně poslední možnost, aby se pokusil s tím něco udělat. Tím pokusem je právě Pařížská dohoda. A je na nás, zda se k tomuto úsilí připojíme. Já bych o to velmi poprosil.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Tento sněmovní tisk byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro životní prostředí. Usnesení výborů vám byla doručena jako sněmovní tisky 932/1 a 932/2. Prosím, aby se zpravodajové postupně ujali slova a odůvodnili usnesení. Nejprve zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Zahraniční výbor tento tisk projednal na své schůzi 12. července. Výsledkem tohoto projednávání je, že doporučuje Poslanecké sněmovně, aby souhlasila s ratifikací Pařížské dohody.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní prosím zpravodaje výboru pro životní prostředí pana poslance Jiřího Junka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji, pane předsedo. Jenom v rychlosti. Výbor pro životní prostředí se zabýval Pařížskou dohodou na svém zasedání 13. července 2017 a stejně jako výbor zahraniční i on doporučil Poslanecké sněmovně, aby přijala usnesení, že Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Pařížské dohody. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. A nyní otvírám rozpravu, do které se hlásí pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Přestože mnozí neustále vykládáte, jak ODS u toho bodu dělá obstrukce, tak podle mého názoru jsme tomu projednávání věnovali méně času, než jsme měli.

Nicméně já chci připomenout něco jiného, než se vrátím k Pařížské dohodě. Minulý týden jsme si přečetli na mnoha serverech hodnocení účinnosti biopaliv. A doporučoval bych vám všem, abyste si přečetli vyjádření aktivistů a podporovatelů biopaliv první generace tak před 12 - 14 lety. Jako by to byla ta samá slova jako dnes, jenom místo slov... (Odmlčení. Předsedající chce požádat o klid, poslanec Stanjura mu vstupuje do řeči a pokračuje.) Někteří se tomu smějí, těm biopalivům, já tomu rozumím, já bych se jim také smál. Vezměte si ty staré projevy a porovnejte s těmi letošními projevy o Pařížské dohodě. Jenom tam vyměňte slova Pařížská dohoda za slova biopaliva první generace a je to vlastně úplně stejné. Musíme, máme, zlepšíme, ochráníme, skvělý výsledek. Kdo je proti, je zpátečník, nechce chránit přírodu, je to hrozné. Tehdy i dnes.

Dneska ti samí píšou do těch článků: Ono se nám to nějak, dámy a pánové, nepovedlo. Ta biopaliva první generace nepřispěla. Kdyby se aspoň omluvili těm, kteří byli proti. Ne, mají novu modlu, nový boj, nové moderní. A my to říkáme právě proto, až tady za deset let bude sedět Poslanecká sněmovna a budeme číst články: Deset let od ratifikace Pařížské dohody, ukázalo se, že to nefunguje, sto miliard ročně vyhozeno zbytečně, nic se nezlepšilo. Máme nějakou novou. Já nevím, jestli bude Lisabonská, Londýnská, Berlínská nebo jiná. A ti samí lidé - pan zpravodaj se směje, on určitě před deseti lety byl pro biopaliva. Pane zpravodaji prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem si skoro jistý, i když jsem si to nijak neověřoval. Proč dneska tak cudně k tomu mlčí ti, kteří to tehdy podporovali? Protože mají něco nového.

My jsme tady chtěli po vládě analýzu rizik dopadů. Dostali jsme nic. Česky to znamená, nedostali jsme nic. Nebo dostali jsme nic? Žádná analýza. Zato slyšíme: Jsme poslední. To je pravda, pane ministře. To jsme poslední. A co? Byli jsme první, poslední nebo uprostřed, když se jednalo o biopalivech první generace? Já nevím. Vy byste to mohl vědět, nebo váš úřad by to mohl vědět. Dneska kdybychom se zeptali těch politiků, tak pro to vlastně nikdo nebyl. Možná ti, kteří to vyrábějí, byli pro, když už tedy věděli, že je to dobré. Ale dneska když se zeptáte našich předchůdců, kdo to prosazoval, kdo byl pro, kdo tady pronášel plamenné projevy o výhodách biopaliv... Tak si přečtěte hodnocení expertů, co to udělalo s půdou, zemědělstvím, životním prostředím, ochranou klimatu. Plus žádný. No kromě ekonomického, ale o tom nechci dneska mluvit. A slyšíme ty fráze úplně znova. Pan ministr převzal ten slovník úplně. Jediné, čeho se bojí: oni na mě ukazují prstem, že jsem poslední. Ale to není žádný argument.

Jednoduchý dotaz. Proč je tam stanoven cíl, že to máme udržet pod dva stupně před období průmyslové revoluce? Proč ne jeden nebo tři? Já nevím. Někdo to takhle udělal, je to taková bulharská konstanta, jak se kdysi říkalo, a je to tam. A teď bych mohl pokračovat. Ale nebudu vás zdržovat. Jenom až se od toho odkloní signatáři, jako že někteří významní signatáři se od toho už odklonili...

A ta absurdita. Ochránci přírody (nesrozumitelné) řekli: Kdo je dneska klíčovým partnerem a tím, který má garantovat po celém světě naplnění cílů Pařížské klimatické dohody? Čínská lidová republika! Tak to přece je. To je nová naděje ochrany klimatu. Čínská lidová republika. A oni to myslí vážně. Tak se zeptejte ocelářů, například v Moravskoslezském kraji, jaké mají podmínky naše ocelárny a jaké podmínky mají čínské ocelárny. Jak férová je konkurence. Jestli mají takové limity v té Číně jako u nás. Jestli museli investovat takové desítky miliard do ochrany životního prostředí. Já myslím, že aniž bychom byli experti na ocelářský průmysl, tak si odpověď umíme najít sami.

A to je k tomu všechno, pane ministře. Ono to dneska asi projde, vy vydáte tiskovou zprávu, oslavnou, jak hnutí ANO prosadilo ratifikaci Pařížské dohody.

Já tedy navrhuji, pokud ještě budeme na světě, abychom si za deset let k tomu řekli, jak to skvěle funguje, jak ty peníze, které proudí... Kdo je bude platit, když to nebude platit Amerika? Kolik bude podíl České republiky? Patříme mezi vyspělé země, nebo nepatříme? Budeme se na tom podílet, nebo se nebudeme podílet? Když se budeme podílet, kolik to bude peněz ročně? Z které kapitoly to bude? Nic z toho nám pan ministr během těch mnoha projednávání, jak on říká, neřekl. Takže tohle je dohoda, která má platit sto let, není vymahatelná, nemá sankce - ale pozor, dámy a pánové, jsme poslední v Evropě! (Slabý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S přednostním právem pan předseda Kalousek, po něm pan poslanec Jan Zahradník.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já jenom velmi krátce. Já nikomu neberu jeho pozici, kterou prezentoval například pan poslanec Stanjura a která vychází ze skepse k těmto dohodám a vychází i ze skepse k tomu, zda vůbec existuje něco jako klimatická změna a rizika z ní plynoucí. Prosím. To je legitimní si to myslet a je legitimní takové pozice zastávat. Já zastávám pozici opačnou.

Co mi ale přijde trošičku nefér, je srovnávat biopaliva a Pařížskou dohodu jako dva srovnatelné fragmenty. Pařížská dohoda je nějaká mezinárodní dohoda, která stanovuje cíle, biopaliva první generace je instrument, který byl zvolen jako jeden z mnoha instrumentů, který by k těm cílům měl vést, a tento instrument se ukázal a ukazuje jako slepá, ba dokonce škodlivá cesta. To je pravda. Ale tím přece nejsou zpochybněny ty cíle. Jestliže zjišťuji, že na něco jsem vzal šroubovák a že to byl opravdu hloupý nápad, tak to ještě neznamená, že to nechci opravit a že na to nemám vzít jiný instrument. Takže s tímhle přirovnáním si dovolím nesouhlasit, proti tomu si dovoluji protestovat. Jinak ten názor respektuji, i když mám opačný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak teď faktické poznámky. Pan poslanec Zemek a pan poslanec Urban a pak řádně přihlášení pan poslanec Zahradník, Kostřica, Fiedler. S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane zpravodaji, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji, já skutečně jenom rychle k těm částkám. Tam se počítá, že se ročně má vybrat zhruba 100 mld. dolarů právě v rámci těch signatářů úmluvy. Skutečnost je taková, že ty příspěvky jsou dobrovolné. Vloni se vybralo mezi stávajícími signatáři 65 mld. Je třeba podotknout, že Spojené státy, které odstoupily od dohody, nebo chtějí odstoupit, se na tomto podílely jednou miliardou. Z těch 65 mld. Spojené státy do toho zaplatily pouze jednu miliardu. Co se týče České republiky, tak Česká republika, protože byla signatářem Kjótského protokolu, přispívala zhruba 38 tisíc eur a lze předpokládat, že náš příspěvek bude obdobný nebo podobný. Tak tolik jen čísla. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Urban a jeho faktická poznámka.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tohle není slovní pře těch, kteří chtějí lepší životní prostředí, a těch, kteří tomu brání. To tak vůbec není. Ona se ta situace skutečně opakuje. Vždy se tady objeví nějaká obecná norma, která říká nějaké cíle, které se zdají být úctyhodné, a pak následují konkrétní kroky a konkrétní dopady. A my, poučeni z toho, co tady bylo, říkáme: Řekněte nám, jakými nástroji chcete těch cílů dosáhnout a jaké to bude mít náklady. Jaké to bude mít náklady na průmysl, jaké to bude mít náklady na občany České republiky. A tohle schopni nejste, nebo nechcete být v této chvíli sdělit. A myslím si a to varuji - Česká republika právě proto, že ji živí průmysl, právě proto, že průmysl v České republice má víc než 31 % podílu na hrubém domácím produktu - mimochodem členské země Evropské unie chtějí dosáhnout nějakých 21 % a zdaleka je nemají - tak právě proto je tahle otázka v České republice mnohem citlivější. Protože všechny tyto zásahy mohou výrazně zasáhnout do konkurenceschopnosti českých firem, a tedy do zaměstnanosti, a tedy do životní úrovně občanů.

A já myslím, že je velmi snadné říkat: prostě tady existuje nějaká globální vize, kdo s ní nesouhlasí a kdo je tady poslední, tak je tak trochu lump, taková je prostě doba, módní trendy jsou módní trendy... Tak by si měl uvědomit tu zodpovědnost, kterou má. A já, když mi řeknete nástroje, kterými půjdeme, a jaké dopady můžeme očekávat, pak mohu přemýšlet o tom, že bych to eventuálně podpořil. Dokud takové nástroje neřeknete, a dopady, tak to vzhledem k zodpovědnosti (upozornění na čas) k českému průmyslu podpořit nemohu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak nejprve k těm číslům pana zpravodaje. A já beru, že jsou pravdivá. Má to být 100 miliard ročně a máme 65. No, kdyby to bylo jednou - už to máme skoro splněno. To má být každý rok, ne, pane zpravodaji? (Obrací se na zpravodaje Zemka. Zpravodaj: Ano.) Každý rok 100 miliard dolarů. A už jsme vybrali 65. Za jak dlouho? A proč ne 100? To za prvé.

Za druhé. Necítíte trošku to pokrytectví? Máme být pokrokoví, moderní, světoví, přispět k boji klimatu - no nebojte, bude nás to stát 34 tisíc eur ročně. To je docela levné být pokrokoví, moderní a nevím co všechno. A to má být argument. Tak jako pokud to myslíte vážně, tak 34 tisíc eur, to s vámi souhlasím, není nějak velká částka. Ale to jsou ty peníze, které pomohou k boji s klimatem v těch ostatních zemích? No já nevím.

A teď k tomu, co říkal pan předseda Kalousek. On dal do jedné roviny dvě věci. Já jsem mluvil, že jsem skeptický k této dohodě. Neříkal jsem, že jsem skeptický k ochraně životního prostředí, že podle mě je to konzervativní hodnota. Jenom mi vadí ten aktivismus mnohých, kteří si, jak říkal pan poslanec Urban, najdou novou modlu. Teď to prosazují. Proč ne, já ten názor klidně respektuji. Co mi vadí, je, že ten, kdo má jiný názor nebo má pochybnosti, má ihned nálepku toho, který propadá průmyslové lobby, betonové lobby, nemá rád životní prostředí... A tak to prostě není! Podívejte se, jak to obhajovali ti zastánci. Nic. Nic konkrétního. Na těch cílech se klidně shodneme. Na tom není nic špatného. A když se ptám, kdo to bude vymáhat. Nikdo, dámy a pánové! Jaké jsou sankce v té smlouvě? Žádné, dámy a pánové. Žádné sankce! Tak si sami řekněte, jestli byste podepsali soukromou smlouvu jako smluvní strana, která by trvala 83 let, ostatní smluvní strany by neměly... nebylo by to vymahatelné, a pokud by to ostatní smluvní strany porušovaly, tak by neměly žádnou sankci. K čemu to je? Odpovězte si poctivě, jestli byste za sebe takovou smlouvu podepsali. Já odpovím poctivě za sebe: no nepodepsal. K čemu to je? K ničemu! K tomu, aby se sjeli někde papaláši, takhle se chytli za ruce - a teď jsme to podepsali, už to máme. To je celé. Kolik to stálo, to vyjednávání? Člověkodnů třeba, nebo člověkohodin. To asi nikdo neví. Já jsem viděl ty triumfální fotky těch, kteří to nakonec podepsali. Ale co z toho?

Jak budeme sankcionovat signatáře, kteří to nebudou plnit? Jak, pane ministře? Zkuste mi říct, jak to vymůžeme. Nijak! Sám víte, jak je složité s našimi sousedy vyjednávat ochranu ovzduší v Moravskoslezském kraji. Sám víte, jak je to složité. A já vám to nevyčítám, že to nejde. Reálně nemáte žádné nástroje, jak toho partnera přesvědčit, aby ztížil pozici svých podniků a dostal je na úroveň našich podniků. Snažili jsme se my, snažili jste se vy - a výsledek je co? Jedna velká nula. Ale tady to máme podepsat a máme věřit a... nechat si nadávat. Já si nechci nechat nadávat, že jsem proti životnímu prostředí. Nic takového není pravda. Ani já, ani naše strana. Jenom jsme k tomu velmi skeptičtí. Tak nám zkuste odpovědět, co se stane se signatáři, kteří to nebudou plnit, a jaké jsou sankce. To jsou přece jednoduché otázky u každé smlouvy. To bych docela poprosil o odpovědi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se v podstatě chci jenom panu předsedovi Stanjurovi omluvit. Samozřejmě že přijímám argument, že odmítavý postoj k zákonu o národních parcích i odmítavý postoj k Pařížské dohodě vyplývá z čiré lásky k životnímu prostředí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, děkuji. Nastala všeobecná shoda v tomto sále. A dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jan Zahradník. Po něm pan poslanec Kostřica a pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, já jsem k Pařížské dohodě vystupoval mnohokrát a snažil jsem se ve svých vystoupeních odvrátit pevné rozhodnutí určité části Sněmovny pro ratifikaci Pařížské dohody hlasovat. Používal jsem argumenty, ať už byly z hlediska ekonomického, politického, ale i ryze ekologického, opřené o názory renomovaných odborníků. Nic z toho nebylo platné.

Pan předseda Stanjura tady zmínil určitý příklad, jak se takovéhle bohulibé záměry mohou zvrtnout. Ono těch záměrů je víc. Vždyť si pamatujeme, jaké to bylo, když před možná dvaceti lety začali všichni ekologové prosazovat naftové motory, které mají snad být z hlediska produkce oxidu uhličitého šetrnější k životnímu prostředí. Dneska se ukazuje, že majitelé naftových motorů, nebo aut s naftovými motory, jsou takřka veřejní nepřátelé a bude jim zakazován vstup do měst.

Já osobně si vzpomínám, když jsem byl hejtmanem, jak masivní tlak byl ze strany ekologů i politických představitelů ekologického směru, tedy ze Strany zelených, pana Martina Bursíka, Hnutí Duha, Zeleného kruhu a dalších, na to, aby se zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů. Že prostě do roku 2010 musíme mít 17 % obnovitelných zdrojů. Ten tlak byl prostě velmi masivní, a kdo ten názor nesdílel naprosto nadšeně, tak byl označován za nepřítele a kazisvěta. Kam nás tento tlak přivedl, nakonec víme. A samotný Zelený kruh tohleto rozhodnutí, ke kterému sám také přispěl, kritizuje.

No, já jsem si řekl, že se ještě nakonec pokusím nějakými argumenty zvrátit vaše rozhodnutí. V nedávné době, 1. září, poskytl Hospodářským novinám rozhovor významný klimatolog Jan Pretel, který - já teď budu citovat z toho rozhovoru - v letech 1993 až 2012 vedl Oddělení klimatické změny v Českém hydrometeorologickém ústavu, v současné době je vědeckým tajemníkem téhož ústavu a působil jako externí konzultant pro ministerstvo pana ministra životního prostředí. Byl velmi aktivní i na mezinárodní půdě. V letech 1996 až 2009 zastupoval Českou republiku v mezivládním panelu OSN ke klimatické změně a v letech 1997 až 2002 byl členem jeho výboru. Dokonce od roku 1991 do roku 2006 byl členem různých vyjednávacích týmů k rámcové smlouvě, tedy ke Kjótskému protokolu. Čili člověk, který o tom opravdu, opravdu hodně ví, hodně si toho v těchto věcech prožil.

On býval nadšeným stoupencem mezinárodních aktivit, mezinárodních iniciativ, které bojovaly s emisemi CO2. V současné době mu tyto snahy již nepřipadají tak jisté, aspoň to tak v rozhovorech naznačuje, vyslovuje o nich významné pochybnosti.

Hospodářské noviny se i ptají, zdali máme dost důkazů k tomu, abychom mohli říci, že globální oteplování je propojené s lidskou činností. Pan Pretel říká: "Ano, samozřejmě, je tomu tak, žijeme na Zemi nějakým způsobem každý z nás, každým svým činem k celkovému klimatu naší planety přispíváme." Každé peříčko, říkám já, které spadne vrabci z ocasu, nějakým způsobem ovlivňuje chod světa. Pan profesor Pretel ovšem dodává, že část vědecké komunity primárně ze zištných důvodů, hned dává rovnítko mezi lidskou činnost, oteplování a emise skleníkových plynů, potažmo oxidu uhličitého. Říká, že je strašně jednoduché toto dělat. "Skutečná podstata je ovšem taková," cituji dále pana Pretela, "že klimatický systém je nesmírně komplikovaný. Jeho složky spolu navzájem komunikují. Je to systém nelineární, v čase nestacionární a chaotický... Platí, že emise CO2 skutečně zvyšují skleníkový efekt, a tím pádem i teplotu, ale pouze za předpokladu, že jde o jinak neměnné stabilní podmínky. Aby tomu tak skutečně bylo, nesměl by systém být chaotický, musel by být stálý, stabilní."

Je zřejmé, že se na nárůstu teploty nepodílí jenom emise. Pan Pretel uvádí příklad: "Když se vrátíme o tři sta let v čase zpátky, dostaneme se do doby, kdy končila takzvaná malá doba ledová a docházelo k významnému, poměrně dramatickému oteplování." Ovšem tehdy žádné významné masivní emise CO2 nebyly, nebyly takové zdroje, které by je způsobily a o které my si nyní děláme zásluhy, klademe si je za vinu. Říká, že žádné emise před průmyslovou revolucí, kam autoři Pařížské dohody kladou počátek oteplování, nevidí, přesto už tehdy se začalo klima měnit a teplota planety stoupat.

Hospodářské noviny se ptají, co dál. Má smysl podepisovat takové dohody, jako bylo Kjóto, nebo čerstvě nyní Pařížská dohoda? Pan Pretel byl u jednání od prvopočátku, od roku 1991, když se připravovala rámcová dohoda ke změně klimatu. To ještě nebyl Kjótský protokol. Pak byl účasten jednání ke Kjótskému protokolu a nakonec seděl i v samotném Kjótu, když se v ranních hodinách protokol dořešil. Podotýkám, že podobnost s Paříží je úplně signifikantní. Taky jednali dramaticky až do samého božího rána, a pak teprve vítězoslavně předstoupili před svět s Pařížskou dohodou. Poznatků tehdy měla vědecká komunita málo. Bylo jasné, že se otepluje, ale řada informací byla zkratkovitá.

Celý Kjótský protokol byl založen na tom, že se všechno odehrává a za všechno mohou primárně emise CO2. A také na tom, že vyspělé státy, které se rozvinuly díky tomu, že emitují více CO2, musí emisní politiku upravit a že se zavážou k jistým redukcím. Postupně se objevovaly nové vědomosti, vyšlo také najevo, že průmyslové státy, které se zavázaly Kjótský protokol plnit, jej neplní. Američané a Rusové ho dokonce ignorovali. Kjóto skončilo v roce 2012, tedy ten protokol, kdy se měly zhodnotit rozdíly oproti roku 2090, a v mezidobí se měla vytvořit nová platforma, která by hleděla dál do budoucnosti a do které by se nově zapojily i rozvojové země. Jenže pořád probíhala podle pana Pretela nějaká jednání, která nikam nevedla. On viděl tu bezvýchodnost, začal o tom mluvit, začal to kritizovat. Říká sám, a teď přesně cituji: "A to se znelíbilo, naběhl jsem si. Moje teze byla, že musíme začít hlavně řešit, jak se přizpůsobit změnám klimatu, protože ty se evidentně dějí." Ano, to nikdo nezpochybňuje. Ale co zpochybňujeme, a já se k tomu přidávám, je vina, kterou lidstvo na sebe bere, vina, kterou na sebe bereme, že za to můžeme, že se musíme obětovat a v rámci zastavení nárůstu teploty omezit svoji činnost takřka na minimum. V roce 2009 pan Pretel z mezivládního panelu OSN definitivně odešel.

Hospodářské noviny se logicky ptají, zdali mezi jinými lidmi, kteří v Kjótu byli a podíleli se na tom, byly určité pochybnosti. Bylo nějaké povědomí, že to nějak globálně nefunguje, že jsou s uplatněním protokolu problémy? Pan Pretel říká: "Ano, když byla pauza na kafe, tak se o tom hovořilo, lidé to připouštěli, oficiálně ale ne. On to není špatný byznys jezdit několikrát do roku na setkání do velmi atraktivních destinací. Z toho se pak špatně vystupuje."

Hospodářské noviny se dále ptají na nějaký posun, který by měla Pařížská dohoda představovat. Pan Pretel zase říká: Žádný velký posun. Už se tady zmiňují adaptační opatření, Evropská unie o nich začíná mluvit. Dokonce tady byl záměr vydat nějaké evropské nařízení, jenže to je nesmysl. Nemůže se Evropa, která produkuje 10 % emisí, zavázat a vzít na bedra záchranu celého světa.

Suma sumárum, Paříž - spousta slova, podobně jako Kjótský protokol. Nárůst teploty o jeden a půl stupně, respektive udržení nárůstu teploty pod dvěma, případně při ambicióznějším plánu jeden a půl stupně Celsia do roku 2050, respektive do konce století. Opatření podle pana Pretela není uskutečnitelné. Pokud by byl systém lineární, stacionární, nebyl chaotický, dalo by se něco podobného vytyčit a tvrdit, že něco takového můžeme ovlivnit, ale klimatický systém takový není. Není stacionární, je chaotický, a proto je scestné se něčemu takovému na sto let zavazovat. Pracujeme samozřejmě s modely. Je důležité, stěžejní, jaké parametry do nich vložíme. Jsou to modely, které pracují s oteplením o stupeň do konce století. Mluvíme o modelech, které uvádějí nárůst o 4 % do konce století. Víme, kolik bude do té doby na planetě lidí? Jsme schopni přesně predikovat počet obyvatel naší planety do konce století? Jsme schopni predikovat ekonomický vývoj naší země? Jaké bude světové HDP? Jaké budou zdroje energie? Zdali budeme stále spalovat fosilní paliva, nebo zdali lidstvo konečně dojde k nějakému novému způsobu, jak získávat energii, který by nebyl založen na tom, že nějak ohříváme horkou vodu v kotli a tu pak pouštíme skrz turbínu a generátor a na výstupu odebíráme elektrické napětí?

"Pařížská dohoda," cituji pana Pretela, "byla velké divadlo, které se muselo sehrát, protože příprava nástupce Kjótského protokolu zkolabovala. Bylo nutné něco udělat. Už církev v dávných dobách říkala, že lidé musí být hodní, nesmí zlobit, jinak se na ně Bůh rozhněvá a sešle strašnou katastrofu. A to se teď opakuje, lidi je potřeba držet ve strachu. A co má být tou katastrofou? Vyhyne všechno živé na planetě? Zatopí nás oceány?" Odpověď si musíme dát, a to říkám já, každý sám, zdali jsme schopni na toto přistoupit.

Souhlasím s panem Pretelem, který dále odpovídá, že je správné se chovat ekologicky, že je správné vyvíjet úsporné technologie, to je velmi dobrá cesta, jenže Pařížská dohoda je pouhý závazek, který k ničemu nikoho nepovinuje.

Pan předseda Stanjura se tady ptal pana ministra, jaké tedy vazby, jaké povinnosti, jaké donucovací prostředky skýtá Pařížská dohoda. My tady budeme jednou za dva roky mít povinnost sepsat, jak jsme pokročili daleko, co jsme za ty dva roky vyřešili. Pan předseda Stanjura tady už zmínil, že když odstoupily USA, zbývá celá váha světové garance Pařížské dohody na Číně. Čína je velký producent, samozřejmě, to víme, podílí se asi 18 % na tvorbě emisí, ale zároveň jsme také všichni, a já doufám, že i mí kolegové z TOP 09, skeptičtí k tomu, zdali Čína bude schopna a vůbec ochotna dodržovat závazky, ke kterým se teď, když je to pro ni výhodné, politicky velmi ostentativně hlásí. Zdali, až to pro ni přestane být takto výhodné, své závazky nezamete pod stůl.

Na závěr tady Hospodářské noviny kladou otázku na souvislost globálního oteplování a změn klimatu s vodohospodářskými problémy, což pan Pretel potvrzuje, přidám se k němu také. Myslím si, že vysychání je třeba efektivně bránit. Teď uvádím, že vždycky jsem podporoval odbahňování rybníků, vždycky jsem kritizoval zavedení divočiny na Šumavě, tedy navzdory všem možným názorům tzv. vědců, která vysychá, to je evidentní, a která bohužel může vysychat ještě dále, pokud skutečně bude divočina na 50 % jejího území, tak jak jste vy, vládní většina, před, teď nevím, jestli půlrokem, definitivně schválili, a se vší vážností.

Já vás teď vyzývám k tomu, abyste ještě všichni, kteří jste připraveni hlasovat pro ratifikaci, zvážili své rozhodnutí, abyste nebrali zřetel na ta formální volání pana ministra upozorňující na to, že jsme jacísi poslední poškoláci, kteří ještě někde sedíme a nemáme hotové školní úkoly, ti naši pilnější spolužáci už jsou na obědě a my ještě pořád nejsme hotovi s tím úkolem, který nám velký pan učitel, ta Evropská unie nebo ten světový ekologický summit, ta světová ekologická lobby z Paříže zadala. Zvažte to, vážení přátelé, zvažte hlasování i z těchto důvodů, které jsem se ještě snažil zde citovat z myšlenek významného klimatologa, člověka, kterého si velmi vážím, nikdy jsem neměl tu čest ho osobně potkat, ale jehož názory jsem vždycky sledoval a k jehož názorům se hlásím.

Ještě bych chtěl na závěr zmínit několik formálních věcí, které si určitě musíme uvědomit, než k tomu hlasování přistoupíme. Naše hlasování se bude řídit podle jednacího řádu, resp. podle zákona o jednacím řádu, podle části 15, jednání o mezinárodních smlouvách, konkrétně tedy § 108. Tady je řečen proces, kterým musí projít mezinárodní smlouva, má-li být tedy ratifikována naší Sněmovnou. Odstavec 4 např. říká, že usnesení výboru k návrhu na projednání mezinárodní smlouvy, popř. oponentní zpráva nebo záznam o jednání výboru se doručí všem poslancům, a to nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení mezinárodní smlouvy. Tady reaguji na slova pana zpravodaje zahraničního výboru, který nás informoval o tom, že zahraniční výbor projednal v rámci druhého čtení dohodu někdy v červenci, asi tak to bylo, a doporučil Sněmovně její ratifikaci. Čili ta podmínka je splněna, těch hodin je víc než 24, takže určitě na to můžeme přistoupit.

Co mě tady trošku zarazilo, že se v jednacím řádu mluví o případné oponentní zprávě, tedy zprávě, která by dávala možnost i těm nám, kteří nejsme nadšenými stoupenci Pařížské dohody, možnost se poučit i o určitých oponentních stanoviscích k té smlouvě. My jsme se snažili, ODS, navrhnout usnesení, které by požádalo vládu, aby předložila analýzu dopadů Pařížské dohody na českou ekonomiku a českou energetiku. Tento náš návrh byl zamítnut. Čili tady je do jisté míry malý rozpor s jednacím řádem, případná možnost předložit opoziční zprávu, kterou Sněmovna nevyužila, a to já považuji za velkou chybu. Ta důvodová zpráva, to tedy nebyla žádná oponentní zpráva, těch 34 tisíc eur, které tady, myslím, někdo zmiňoval, to není žádný náš podíl na těch 100 miliardách. To jsou peníze, které se vynaloží na běžný provoz vyplývající z udržení té smlouvy, já nevím, cesťáky na ježdění na ty různé aktivity atd., to je nějakým posuzovatelům, kteří budou posuzovat, jak jsme v tom bezvadně pokročili. To bude těch 34 tisíc eur, ne náš podíl na těch 100 miliardách, to v žádném případě ne, ale to je v té důvodové zprávě. Čili oponentní zpráva použita nebyla.

Přemýšlel jsem o tom, jak vyjádřit svůj postoj k této smlouvě Samozřejmě budu hlasovat proti a klub ODS spolu se mnou, ale tady je ještě jedna možnost a tou je odročení, to je § 108 odst. 6 o mezinárodní smlouvě. O návrhu se koná rozprava, po jejím skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje s ratifikací souhlas, nebo zda souhlasí s odstoupením, což není náš případ, jednáme naopak o přistoupení, může též rozhodnout, že jednání odročuje.

A já bych si, pane předsedající, nyní dovolil navrhnout, abychom rozhodli, že jednání odročujeme. Když tedy odročujeme, tak o rok, tedy do 5. 9. 2018. Čili o tomto návrhu bych prosil, aby bylo hlasováno.

Dámy a pánové, jak jsem se tu pokusil nastínit, tak ono samotné i to projednání z formálního hlediska není úplně po všech stránkách v pořádku. Opominuli jsme tu možnost případného oponentního posudku při takto zásadní závažné smlouvě, dohodě, která nás na sto let nebo na osmdesát let bude zavazovat. To je podle mě zásadní chyba. A i k tomu vás prosím, abyste při hlasování přihlédli, abyste souhlasili s odročením a abyste dali možnost jednak tedy ministerstvu, ale jednak i nové Sněmovně, která vzejde z voleb, aby to břímě rozhodování o Pařížské dohodě převzala a rozhodovala o této smlouvě nově zvolená Sněmovna.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče, jen prosím, protože jednací řád o tom nehovoří, specifikovat váš požadavek, jestli si přejete o tom odročení hlasovat hned, nebo až po ukončení rozpravy.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, já samozřejmě ctím právo kolegů, aby se vyslovili, protože předpokládám, že můj návrh bude přijat, takže pak to odročení by nastalo okamžitě a oni by neměli možnost zde vystoupit. Samozřejmě budu rád, když budou oba pánové, případně další v rozpravě přihlášení, moci vystoupit. Čili prosím vás, pane místopředsedo, dejte hlasovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Po ukončení rozpravy budeme hlasovat o odročení.

 

Poslanec Jan Zahradník: Ano, tak jsem to myslel.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan předseda Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážení nepřítomní a někteří přítomní poslankyně a poslanci. Mám valné pochyby o tom, že někdo z nás se opravdu vyzná a hluboce se zabýval a studoval složité procesy, které vedou ke změně klimatu. Jestli ta změna existuje, mizení ledovců v Alpách, mizení ledu v Antarktidě a v Arktidě, ale dokonce moje skromná paměť přes 70 let pozorování klimatu v Čechách. Vidím, jak se příroda a počasí u nás změnily.

Jak říkám, myslím, že nikdo z nás nemůže tvrdit, že se v tom opravdu vyzná. Ale musíme se rozhodnout o této smlouvě. Za touto smlouvou stojí práce valné většiny vědců z celého světa, kteří na tom pracovali více než 20 let, po pravdě řečeno. Proti tomu jsou závažné hlasy pana prezidenta Trumpa, bývalého prezidenta Klause a strany ODS. Po pravdě řečeno, zdá se mi rozumnější se přidat k většině vědecké komunity a většině vedení států po celém světě, a tudíž budu hlasovat pro tuto smlouvu.

Děkuji mnohokrát. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Schwarzenbergovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já bych se prostřednictvím pana předsedajícího chtěl zeptat pana ministra, než pro tu smlouvu budu hlasovat. Mám tady její překlad v českém jazyce a v jednom odstavci se tady píše: Pařížská dohoda. Smluvní strany se dohodly. A teď je tady napsáno: Uznávajíce, že změna klimatu je společenským problémem lidstva, smluvní strany by měly při přijímání opatření k řešení změny klimatu respektovat, podporovat a brát v úvahu své příslušné závazky v oblasti lidských práv, práva na zdraví, práva domorodých obyvatel, místních komunit, migrantů, dětí, osob se zdravotním postižením a lidí ve zranitelném postavení a práv na rozvoj, stejně tak jako rovnost pohlaví, posilování postavení žen a mezigenerační spravedlnosti.

Já tomu nerozumím, co to má, jaký obsah tato formulace má v té Pařížské dohodě?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nyní řádně přihlášený pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Po něm pan poslanec Fiedler.

 

Poslanec Rom Kostřica: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já bych se na tu Pařížskou dohodu podíval ne z klimatologického hlediska, ale z praktického hlediska. Vy si to možná neuvědomujete, ale my jsme se tím zabývali na zahraničním výboru. Já ještě z pozice lékaře, a navíc lékaře, který pracuje na jižní Moravě. Říkám to v souvislosti se stoupajícími teplotami. Není pochyb o tom, že ty teploty stoupají. Jestli je to dáno matkou přírodou, nebo pánembohem, nebo nějakými jiným, to je jiná věc, ale ta skutečnost tady samozřejmě je.

Uvědomte si prosím vás, že tímto problémem jsou zatíženi lidé, kteří mají slabší srdíčko nebo případně trpí jinými oběhovými poruchami. A takové problémy s vysokou teplotou jsou mnohdy mnohem horší než problémy s chladem. Staví se pochopitelně v zimě útulky a příbytky pro lidi, kteří by mohli podlehnout nízkým teplotám, ale většina z nás je schopna se bránit proti nízké teplotě oblečením nebo nějakým jiným zařízením. S vysokou teplotou je to mnohem horší, protože víte, že klimatizovaných místností se nedostává. A uvědomte si jednu věc. Já jsem to viděl letos a viděl jsem to i minulé roky, že rozhodně ti lidé umírají. To jsou lidé, kteří jsou skutečně postiženi tímto onemocněním, chronickým onemocněním kardiopulmonálního systému, kteří díky těmto vysokým teplotám tomu podlehnou. My se snažíme vždycky nějakým, jakýmkoli způsobem prodloužit délku života, což je jeden z cílů nejenom můj, ale i všech ostatních lékařů a měl by být i cílem všech politiků, jak tady sedíme. Já se domnívám, že to je rozhodně věc, která je stále podceňována. Jediná snad výhoda - nechci být nějak sarkastický - je ta, že teď v současné době ty vysoké teploty nás trápí při nízké vlhkosti vzduchu. To znamená, na té jižní Moravě nebo kdekoliv je té vody tak málo, že to teplo je suché. Teplo suché se snáší mnohem lépe nežli teplo vlhké. Pokud jste byli někdy v dešti nebo v prádelně, tak to pochopíte, protože se organismus nemůže potit a nemůže se tímto způsobem ochlazovat.

Já se domnívám, že tato Pařížská dohoda, ať je to vymahatelné, nebo to není vymahatelné, je to něco, co... nějaký nástroj, ať je jakýkoliv, který nám dává nějaký argument a možnost nějakým způsobem proti tomuto bojovat. My jsme se tímto zabývali poměrně podrobně na zahraničním výboru. To, co říkal, pan poslanec Stanjura, to není pravdou. Já si myslím, že to není věc, která by byla podceňována. A já z hlediska nejenom toho, že žiji na jižní Moravě, ale žiji také navíc ve městě, ve městě Brně, a uvědomte si, že teplota ve městech je průměrně o dva až tři stupně vyšší, než je to někde jinde. Takže nechci si rýpnout do Pražáků, ale pokud vy tady máte příjemných 27, 28 stupňů, tak v tom rozpáleném panelovém bytě na výspách města Brna se dostáváme na 32, 33 stupňů. Takže bych rozhodně doporučoval, a já pro to hlasovat budu, aby tato dohoda, ať je smyslně, nebo nesmyslně sepsána, byla nějakým způsobem ratifikována. A navíc si myslím, že nemusíme být - Česká republika - vždycky s ostudou jedna ruka. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pan poslanec Foldyna sice adresoval ten dotaz přímo na pana ministra, ale já bych mu přesto rád řekl, jak to chápu já. Životní prostředí a přírodu nechráníme pro přírodu samu. Té je to, koneckonců, jedno. Tu chráníme pro příští generace, abychom jim to předali v nějakém stavu, který bude pokud možno ne horší než ten, který smíme dnes užívat my. No a ty příští generace, to jsou lidé. A ti lidé mají nějaká práva, garantovaná. Takže například až se váš pravnuk rozhodne přestěhovat do Srbska, a tím pádem bude migrantem, tak prostě to bude člověk, bude mít svá práva, a ten odstavec, který jste tady citoval, na něj myslí. A já si myslím, že je to správné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Fiedler a jeho řádná přihláška. Prosím, pane poslanče. Pardon, pane poslanče, ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, já bych chtěl teď zareagovat na to, co říkal pan předseda TOP 09 pan Kalousek. To, že přírodu chráníme pro sebe, nikoliv pro ni samotnou, i pro své potomky, pro své děti, vnuky, pravnuky, to je svatá pravda a je to třeba zastávat a prosazovat tenhle názor. Ale je prazvláštní - já velmi citlivě volím slova - je prazvláštní, že tento názor říká předseda strany, která svými hlasy rozhodla o schválení novely zákona číslo 114 o ochraně přírody a krajiny, která svými hlasy pomohla vládní koalici neschopné přehlasovat prezidentské veto toto veto přehlasovat. Tedy zákona, který má jako svůj důsledek zavedení divočiny na nadpoloviční ploše území Národního parku Šumava a bude mít zřejmě za následek další uschnutí lesů na Šumavě. Tedy zákona, který přispěje k tomu, že Šumavu předáme dalším generacím nikoliv jako zelené pohoří po staletí obývané a spravované lidmi, ale jako hanebnou pustinu, jako hanebnou divočinu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se hrozně omlouvám, že zdržuji, ale cítím povinnost na to odpovědět, neb se to jednomu z mých kolegů zdá prazvláštní. Je to zase pro ty budoucí generace. Tím zákonem, který teď neprojednáváme, ale který jsme pomohli vládní koalici schválit, a jsme rádi, že je schválen, reflektujeme skutečnost, že my teď užíváme z celé té rozlohy České republiky 1,5 % rozlohy divoké přírody. To je 1,5 %. No a my si myslíme, že i ty budoucí generace mají nárok na to 1,5 %, a nechtěli jsme jim ho sebrat. To je ten důvod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. A nyní přihláška pana kolegy Fiedlera. A pan kolega Foldyna s faktickou? Ne, s řádnou. Takže nyní pan poslanec Fiedler s řádnou přihláškou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: To, co tady zaznělo už od několika předřečníků, si myslím, že bychom neměli jen tak přejít. To je ta vymahatelnost závazků v té smlouvě.

K panu poslanci Kalouskovi. Samozřejmě, já také mám na mysli životní prostředí, zachování životního prostředí pro naše vnuky. Ale ono to půjde tímto směrem, pokud budeme přijímat správná rozhodnutí. A to je ta podmínka. A my přece máme - zmiňoval to kolega Stanjura - zkušenost s tím, že přimíchávání biopaliv do nafty, asi už dnes víme, není to úplně pravé ořechové, jak jsme si mysleli, stejně jako solární energie a stejně jako např. jedna věhlasná automobilka, která vyrábí elektromobily. Já jsem byl velmi překvapen, když v jedné zemi, která se tím důkladně zabývala, si udělali přepočet výroby elektrické energie, na kterou jezdí tento elektromobil, a zjistili, že nesplňuje emisní limity. Ty emise na výrobu elektrické energie, na daný výkon toho vozu, překračovaly nastavené emisní limity. A to je to, kam mířím, že to rozhodnutí nemusí být vždycky úplně správné. Ale to nechci zpochybňovat. Tady jde o tu vymahatelnost.

Co jsem chtěl zmínit. Já jsem si vědom toho, že Pařížská dohoda - to zdůrazňuji, kolegové - že Pařížská dohoda a Evropská unie, jednání, závazky nejsou jedno a totéž, že tady to nemůžu úplně srovnávat. Ale příklad. Byl jsem na jednání zasedání rozpočtových výborů národních parlamentů v Bruselu, kde byla stížnost na to - stěžoval si předseda pan Arthuis, že naplňování rozpočtu Evropské unie z cel klesá. Já jsem argumentoval: No jasně že klesá, když si tady necháváme dovážet ze zemí, které nedodržují předpisy a stanoviska jako my, jednak pokud se týká pracovních podmínek, pokud se týká ochrany životního prostředí. Vozí nám sem levné výrobky, protože jsme jim snížili cla. Proč to neuděláme? Odpověď byla jednoduchá: No, Američané si na to navalí klidně 20 % a my se omlouváme, jestli dáme 2, nebo 4. A tady je ta podobnost. Zase, někdo to dodržovat bude, někdo to dodržovat nebude. Kde bude potom ten výsledný efekt? Vůbec to není vymahatelné. Nestojí nás to jenom tak, jak říkal pan zpravodaj, teď si nepamatuji to číslo, ten náš příspěvek v eurech, 40 tis. eur, zaokrouhleně tak nějak... (Obrací se ke zpravodaji.) Já mám zafixovánu částku, že 43 mld. ročně nás stojí naše příspěvky na obnovitelné zdroje energie, z toho asi 22 mld. na solár, zbytek je řepka a tyhle věci. To jsou ty naše náklady. A tady musíme velmi vážit, co je přínosnější, co je rozumnější.

Já jsem pro ochranu životního prostředí a hlavně v žádném případě nebudu rozporovat cíle Pařížské dohody. Ale to, jak je napsána, že není pro nikoho závazná, to jsme přece už viděli na jiných příkladech, kdy někdo něco dodržovat musí a někdo nemusí. A bohužel jestliže Spojené státy přijaly toto rozhodnutí jako významná ekonomika a významný přispěvatel k tomuto, tak to staví všechno do úplně jiné role. Zvažte velmi dobře, jak se k tomu postavíte. Já ještě budu poslouchat argumenty dalších a rozhodneme hlasováním.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Fiedlerovi. Pan poslanec Foldyna rezignoval na svou přihlášku a tím pádem mám přihlášky všechny vyčerpané. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí z místa do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím.

Přikročíme nejdříve k návrhu, než ještě vyčerpáme závěrečná slova, pokud je o ně zájem. Pane ministře? Prosím, je zájem u pana ministra. A u zpravodajů potom? Ne?

 

Místopředseda vlády ČR a ministr životního prostředí Richard Brabec: Děkuji, bude stručné. Protože považuji za slušné odpovědět na dotazy, rád to tak udělám těm nepřítomným, kteří se mě na něco ptali.

Hlavní věc. Musím odmítnout to, že jsme se tady nebavili o nákladech. Bavili jsme se opakovaně. A já jsem opakovaně řekl, a potvrdil to mj. i ministr průmyslu, že náklady vyplývají z členství České republiky v Evropské unii a z klimaticko-energetického balíčku. Žádné další náklady z Pařížské dohody nad rámec toho, co nás váže v rámci Evropské unie, prostě nevyplývají kromě toho, co tady zaznělo, že se budeme velmi pravděpodobně až jistě podílet nějakým naším poplatkem, členským, tak jako v Kjótském protokolu, někde kolem těch 38 tisíc. A my také přispíváme do Zeleného klimatického fondu zhruba částkou 25 mil. korun ročně a na druhé straně mají zase naše firmy možnost se samozřejmě podílet na zakázkách, které z toho Zeleného klimatického fondu vyplývají.

Otázka sankcí. Opravdu, sankce tam nejsou. Je to dohoda, která v tomto charakteru má deklaratorní charakter. To znamená, že skutečně neexistuje jakési vymáhání. A je to opravdu deklaratorní v tom smyslu, že ten svět říká "pojďme se na něčem dohodnout", ale představa, že se mezi sebou ty státy budou soudit o to, kdo to plní a kdo to neplní, to opravdu je v této chvíli asi nesmyslné. A je to výsledkem kompromisu dohody 196 států. Takže si musíme uvědomit, jak těžce ta dohoda vznikala a že opravdu je to kompromis. A kompromis je vlastně i to, co tady říkal kolega Foldyna, i vlastně to znění, které tam je, které nakonec do toho dávaly státy při zohlednění zájmu právě migrantů a domorodých obyvatel, což jsou samozřejmě věci, které se netýkají v tomto případě České republiky, ale týkají se jiných států. Takže to by mě úplně neznervózňovalo. Ano, jsou tady klimatologové, teď třeba pan Pretel, kterého si velmi vážím. Je to spolupracovník mé resortní organizace. Jinak jsou ale tisíce klimatologů, kteří mají jiný názor.

Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, už úplně závěrem. Já plně respektuji, že jsou tady jiné světonázory na to, co způsobuje třeba klimatickou změnu a zda je vůbec způsobena. Ale většinový názor zhruba 90 možná 95 % akademií věd celého světa říká, že klimatická změna skutečně probíhá a že se na ní významně podílí člověk. Prosím, připojme se k těmto státům.

A úplně na závěr poznámku. Kdyby se ukázalo, že Pařížská dohoda nepřinesla ten účel, což není vyloučeno, ukázat se to může, jako se to může ukázat u celé řady jiných smluv, tak Česká republika určitě z tohoto nebude tratit. Ale je to pokus, možná poslední pokus, s tím něco zásadně změnit. Děkuji. Já věřím, že ten pokus vyjde. Děkuji vám, že se vyslovíte pro ratifikaci této dohody.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru životního prostředí Richardu Brabcovi za jeho závěrečné slovo. Ptám se pana poslance Zemka, jestli má zájem. Není tomu tak. Pan kolega Junek? Není tomu tak.

Nyní před návrhy, které jsou v usnesení zahraničního výboru a výboru pro životní prostředí, máme legitimní návrh pana poslance Zahradníka podle § 108 odst. 6, návrh na odročení ratifikace této smlouvy, tedy Pařížské dohody. O tom rozhodneme v hlasování číslo 23, které bezprostředně zahajuji, a ptám se, kdo je pro odročení. (Poznámky z pléna.)

Aha, děkuji. Prohlašuji hlasování číslo 23 za zmatečné. Nevyhověl jsem požadavku z jednání Sněmovny, tzn. abych vás odhlásil. Tak vás odhlašuji a požádám vás o novou registraci.

O návrhu podle § 108 odst. 6 na odročení ratifikace rozhodneme v hlasování číslo 24, které jsem zahájil, protože se ustálil počet přihlášených. Prosím, kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 24, z přítomných 123 pro 24, proti 69. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy hlasovat o usnesení zahraničního výboru a výboru pro životní prostředí, obě usnesení jsou shodná, tedy vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížské dohody.

Rozhodneme v hlasování číslo 25, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 25, z přítomných 127 pro 96, proti 12. Návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas a vládní návrh souhlasu s ratifikací Pařížské dohody může jít k podpisu prezidentu republiky.

 

Podle dohody předsedů poslaneckých klubů jsem informován, že to je dnešní poslední bod k jednání. Děkuji vám za aktivní účast na dnešním jednání. Těším se s vámi na shledanou zítra v 9 hodin, kdy budeme začínat bodem číslo 45 našeho schváleného pořadu schůze a potom zákony z bloku třetích čtení.

Ještě před skončením paní předsedkyně petičního výboru. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Připomínám členům petičního výboru dnešní, zřejmě už poslední jednání výboru, které začne v 19 hodin. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Opakuji tedy, že začínáme bodem číslo 45, a přeji vám hezký večer. Na shledanou.

 

(Jednání skončilo v 18.42 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.