(9.40 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Když se vrátím k těm pozměňovacím návrhům, tak ve druhém čtení byly načteny pozměňovací návrhy, které jsou velmi zásadní z hlediska této normy. A již na té diskusi, která proběhla ve druhém čtení, se ukázala velká rozdílnost názorů na povinnost a především třeba délku předchozí hospitace v nemocnicích jako podmínku nároku na dlouhodobé ošetřovné, o tom mluvila paní poslankyně Pecková. Zatímco jedni s poukazem na nebezpečí nadužívání zdravotnické pobytové péče a i názory části odborné veřejnosti navrhli snížit minimální dobu hospitalizace ze sedmi dnů na tři dny - pan Kaňkovský a paní Pecková, tak naopak zase paní poslankyně Radka Maxová ve svém vystoupení s poukazem na jinou část odborné veřejnosti a z obav ze zneužívání dlouhodobého ošetřovaného požadovala povinnost sedmidenní hospitalizace ponechat.
Stejně tak je vedena velká debata kolem povinnosti či dobrovolnosti souhlasu zaměstnavatele s nepřítomností svého zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče zakládající nárok na dlouhodobé ošetřovné. To je taky velký problém, zvláště pro ty menší zaměstnavatele, kde budou velmi složitě, pokud tam bude schválena ta povinnost, která je také načtena, tak bude velmi obtížné nacházet zástup. Paní poslankyně Maxová vcelku logicky také navrhovala zúžit počet těch, kdo by měli nárok na novou dávku dlouhodobé ošetřovné.
Chtěl bych dodat, že vedeme diskusi o zcela nové sociální dávce v rámci nemocenského pojištění na konci volebního období. Díval jsem se, kdy vlastně doputoval ten vládní návrh zákona do Poslanecké sněmovny, bylo to 7. února 2017. A navíc tedy roční výdaje na tuto dávku ministerstvo odhaduje na více než 2 miliardy korun. A opět, jak jsme slyšeli v tom druhém čtení i s poukazem na stanoviska odborné veřejnosti, ten odhad je možná, a já bych řekl s největší pravděpodobností hraničící s jistotou, podhodnocen. Zjevně ony dopady na státní rozpočet budou vyšší. Navíc stejně se tímto institutem neřeší potřeba dlouhodobé péče, protože po případných 90 dnech nárok na dlouhodobé ošetřovné stejně končí. My spíše podporujeme, aby v takovýchto případech stát hradil pracujícím něco na způsob mzdy, podobně jako je to u pěstounů, kdy se z této mzdy odvádí řádná srážka na zdravotní a sociální pojištění a pečující může být libovolně dlouhou dobu se členem rodiny a nemusí řešit, co se stane po 90 dnech.
Na závěr bych chtěl říci, považuji za velmi riskantní teď na konci volebního období zavádět novou dávku při - a já tomu rozumím - snaze levice nějak zaujmout svou část voličského elektorátu. Takovéto věci se skutečně nedělají na konci volebního období, zvláště když existují značné rozpory nejen kolem vůbec zavedení toho dlouhodobého ošetřovného, zavedení této nové sociální dávky, ale také i kolem samotného nastavení podmínek nároku na tuto dávku. Je určitě moudřejší již tuto otázku, jestli zavádět dlouhodobé ošetřovné, nebo zvolit jiný institut, vhodnější institut, je vhodnější a moudřejší přenechat nové Sněmovně a poslancům vzešlých z nových voleb a nekomplikovat jim situaci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Kostřicu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, hezké dopoledne. Já bych se chtěl vyjádřit s podporou pozměňovacího návrhu paní poslankyně Peckové z druhého břehu, tzn. z pohledu dlouholetého klinického pracovníka. Uvědomte si prosím vás, že ta klinická lůžka zejména v nemocnicích třetího stupně jsou nesmírně drahá. Je pravdou, že navíc třeba na takových odděleních, kde jsem pracoval, na odděleních ORL, je celá řada pacientů, kteří mají otevřené horní dýchací cesty a ta infekciozita je tam nepoměrně vyšší než na jiných pracovištích. Já si myslím, že je to opravdu nesmyslné nejenom kvůli té ceně, ale je zde opravdu možnost, že ti pacienti, kteří přišli relativně po této stránce zdraví, budou infikováni a bude zapotřebí delší dobu stabilizovat jejich stav, aby byli propuštění aspoň v takovém stavu, v jakém byli přijati. Čili si myslím, že ten pozměňovací návrh je opravdu správný, a za svou osobu bych vás poprosil o jeho podporu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další se do rozpravy přihlásil pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k projednávané novele zákona o nemocenském pojištění, který nově zavádí institut tzv. dlouhodobého ošetřovného.
Jak zde zaznělo již v průběhu prvního a druhého čtení, KDU-ČSL jednoznačně tento návrh podporuje odpočátku a to platí i pro závěrečné hlasování. Pokud se týká pozměňovacích návrhů, nepodpoříme omezení okruhu osob, které mohou požádat o ošetřovatelské volno. Naopak jsme připraveni podpořit pozměňovací návrh kolegyně Nohavové, která dává možnost zaměstnavateli odmítnout poskytnutí dlouhodobého ošetřovatelského volna pouze ze závažných provozních důvodů.
Chtěl bych vás také požádat, abyste podpořili můj pozměňovací návrh, který jsem podal společně s kolegyní Gabrielou Peckovou, který zkracuje povinnost sedmidenní hospitalizace na tři dny. Už zde o tom mluvili tady kolegové. Já jsem přesvědčen o tom, že my jsme jako lékaři schopni během dvou až tří dnů natolik posoudit zdravotní stav pacienta, abychom fundovaně rozhodli o tom, zda je jeho stav dlouhodobě nepříznivý a opravňuje k přiznání institutu dlouhodobého ošetřovného. Protahovat tuto dobu na sedm dní považuji z mnoha ohledů za nezodpovědné rozhodnutí. V prvé řadě to může ohrozit samotného pacienta. Také už zde o tom hovořila kolegyně Pecková a pan kolega Kostřica. Zaznělo zde, že pacient může být ohrožen tzv. nozokomiálními infekcemi. Je potřeba si uvědomit, že to jsou jedny z nejzávažnějších infekcí, které na interních, ale i dalších odděleních bují a pacienty ohrožují. A my bychom měli, a teď mluvím o medicínském hledisku, tato rizika minimalizovat. Existuje také psychosociální ohrožení pacientů, kteří v podstatě nepotřebují nemocniční péči, a přesto je tam dovezeme, abychom dospěli k tomu přiznání institutu dlouhodobého ošetřovného. I toto považuji za nezodpovědné. A také zde už hovořila kolegyně Pecková, je tady i ohrožení samotného zdravotnického systému.
Ve druhém čtení jsem tady hovořil o personální krizi v našich nemocnicích a ptal jsem se paní ministryně, zda konzultovala zavedení sedmidenní povinné hospitalizace s odbornými společnostmi a s Asociací nemocnic. Nevím, zda paní ministryně využila toho času mezi druhým a třetím čtením a jestli se tu informaci dozvíme. Předpokládal jsem, že se ji dozvíme na začátku dnešního projednávání.
V každém případě jsem využil možnosti mezi druhým a třetím čtením a konzultoval jsem tuto situaci s Českou internistickou společností a dostal jsem k dispozici dopis, který adresovali interní lékaři panu ministrovi, který se sice přímo netýká tohoto zákona, ale týká se krize interních oddělení v naší republice. A dovolte mi, abych jenom část toho dopisu vám zde dneska přečetl: Interna a interní oddělení jsou páteří českého zdravotnictví stejně jako ve většině zemí světa. A jsou to právě interní chirurgická a gynekologicko-porodnická oddělení, na kterých leží největší tíha nepřetržité akutní lůžkové péče o nemocné 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Samozřejmě nechceme vůbec podceňovat význam dalších oborů, bez kterých by nebylo možné poskytovat kvalitní péči a se kterými musíme úzce spolupracovat. Ale právě s ohledem na úlohu interny se kritická situace na interních odděleních velmi rychle odrazí v celém českém zdravotním systému. Jistě, v naší zemi je někdo zodpovědný za fungování zdravotnictví a řešení není úkolem odborných společností. Přesto jako jedna z největších odborných společností považujeme za nezbytné upozornit na vážnost situace, kterou se pokusíme popsat a posléze navrhnout řešení.***