(11.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
V článku 8 se hovoří o spolupráci s ohledem na Římský statut. Tento statut je velice důležitý v rámci válečných zločinů a podobných záležitostí týkajících se mezinárodního práva. Pro mě ale v této věci je problém, že na území Afghánistánu se pohybuje jeden z největších vojenských kontingentů, který není vázán tímto Římským statutem. Míním tím Spojené státy americké, které odmítly jeho ratifikaci. Tudíž by mě z tohoto pohledu zajímalo, jak Afghánistán coby hostitelská země tohoto armádního uskupení bude na toto tlačit, aby Američané přistoupili na Římský statut a ratifikovali jej, aby bylo možno naplnit článek 8. Mimo jiné Afghánistán je jeden z brzkých ratifikátorů, tzn. přijal Římský statut již velice dávno, stejně jako Česká republika.
Další bod, který možná zaslouží jen krátký komentář, je článek 12 Rozvojová spolupráce, kdy se hovoří o tom, že obě strany se přihlásí a budou naplňovat Pařížskou deklaraci. Já se bojím, že v této Sněmovně ještě Pařížská deklarace neprošla a že možná ani neprojde, a zavazovat se v mezinárodní smlouvě k něčemu, co ještě ani nevíme, jestli bude, považuji za ne zvlášť diplomatické z pohledu české diplomacie, je to smlouva mezi Evropskou unií, ale ratifikovaná českým parlamentem.
Co ale tady určitě stojí za zmínku, a tady podpořím možná pana ministra, je článek 28, kde se hovoří o spolupráci v oblasti migrace. Toto je jeden z nejdůležitějších článků a dle mého názoru taky hlavní motor schvalovacího procesu a hlavní motor Evropské unie, který tlačí tuto smlouvu do konce ratifikace, a to bod 4 v tomto článku 28, který hovoří: Strany se dohodly, že na žádost kterékoli ze stran uzavřou dohodu upravující konkrétní závazky ve vztahu ke zpětnému přebírání včetně ustanovení týkajících se státních příslušníků jiných zemí a osob bez státní příslušnosti... Tady bych chtěl upozornit, že se nám zde otevírá možnost - a teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, to si odpovězte každý sám, že pokud budeme mít tady osoby, které nebudou mít žádnou státní příslušnost - nepřihlásí se k ní, abych byl konkrétní - popř. i ty, kteří řeknou, že sice jsou Afričané, ale my v rámci nějakých dohod je budeme moci odvézt do Afghánistánu... Trošku to koliduje asi s mezinárodním právem. Tady bych si troufl možná být i konkrétní, ale nebudu, protože nechci být ten, který by momentálně zaváděl tuto diskusi. Ale dle mého názoru je to trošku problematický bod, který vyžadoval, abych zde řekl, ať víte, co schvalujeme a v jakých rámcích se budeme pohybovat. A to již vůbec nehovořím o tom, že zde není deklarováno, na jaké území tito lidé budou přemisťováni, zda to bude území kontrolované aktuální vládou, nebo to bude hraniční území, nebo naopak to bude území v uvozovkách nepřátelské stávající vládě. A tím se vracím na začátek, že uzavíráme smlouvu se státem, který je ve válečném konfliktu a problematicky kontroluje své vlastní území.
To jsou také důvody, které mě vedou k tomu, že se zdržím hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. A nyní tedy faktická poznámka pana poslance Pavla Plzáka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Pěkné dopoledne všem. Já považuji vystoupení pana kolegy Luzara za velmi fundované a on některé věci, které jsem chtěl říct, už řekl. Pan ministr nebyl bohužel na projednávání této smlouvy, byl tam jeho náměstek, ale doufám, že referoval.
Pan kolega Luzar tady neřekl jednu věc, kterou vytýkal i na jednání zahraničního výboru, a to je, že spolupráce v té readmisi, v případné další readmisní smlouvě, která potenciálně může následovat po této smlouvě, se bude týkat pouze Afghánců, kteří dobrovolně budou souhlasit s návratem, což já považuji za velice defektní, a nevím, kolik takových lidí se najde.
A obecně k těm readmisním dohodám. Já jsem možná tady a na jednání zahraničního výboru s panem ministrem o tom mluvil, týkalo se to afrických zemí. Já jsem chtěl vědět, proč nevážeme naši zahraniční rozvojovou a hospodářskou pomoc přímo na uzavírání těch readmisních dohod. A on mi říkal, že to jaksi nejde, že ty země mají pocit, že Evropa jim něco dluží, a odmítají se k tomu takto stavět. A já si myslím, že je to vadný postoj Evropské unie. Pořád říkají, že země Visegrádu nenabízejí žádné řešení. Já si myslím, že toto jedno řešení je. Já bych byl prostě tvrdší v tom vyžadování readmisních dohod.
A v současné době bych se ještě zeptal, za jak dlouho si pan ministr myslí, že by eventuálně readmisní dohoda s Afghánistánem mohla být uzavřena vzhledem k tomu časově velmi kvantitativně náročnému přesunu migrantů i z Afghánistánu na území Evropy, protože tady ztrácíme ne roky, ale dny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Neeviduji žádnou přihlášku do rozpravy. Jestli je tomu tak, v tom případě končím rozpravu. Táži se pana ministra, zda si chce vzít závěrečné slovo. Tak prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, já jsem si vždycky myslel, že mám dobrý sluch, ale už ani to možná není pravda, protože se vám přiznám, že já v tom ruchu té Sněmovny nejsem schopen slyšet některé dotazy. Takže to je prostě realita. Já se omlouvám, že vám možná něco nezodpovím, ne proto, že bych nechtěl, ale já jsem opravdu nebyl schopen to úplně přesně chytit. Takže bůhví, jak to s tím sluchem je, přátelé. To je jasné. Dříve jsem měl pocit, že ten problém nemám, teď ho mám.
Ale jinak, víte, já vám řeknu takovou věc. Vy říkáte, že tady komunikujeme s vládou, která kontroluje jenom část území. No a co? No a co, přátelé? To jako je argument? Podívejte se, s kým bojujeme v Afghánistánu. S Talibanem - to je islamistické extremistické hnutí, ten druhý soupeř je Vilájet Chorásán, to je ISIL, přátelé, ISIL a Daeš. Víte, o čem mluvím, tzv. Islámský stát. Takže jestli tady mám za to, že parlament podporuje českou zahraniční politiku, která se angažuje v boji s tzv. Islámským státem, tak předpokládám, že je na tom tady shoda. Nebo ne? Anebo by vám nestačilo, kdybychom v Libyi např. měli aspoň vládu, která kontroluje část území? To by vám bylo málo? Já bych stál o takového partnera v Libyi. Přál bych si, kdybych měl aspoň jeho. Máme boj, docela vážný boj, s velice nebezpečnými teroristy. A vy mi tady řeknete - nekontroluje vláda celé území. No mně je to líto, ale kvůli tomu máme odejít? Já si myslím, že to argument není. Takže tento argument jsem ještě slyšel. To bylo ještě ve fázi, kdy jsem rozeznal, co pan poslanec říká. Ale přiznám se, že moc jsem mu nerozuměl. Protože kvůli tomu, že oni bohužel zase nekontrolují celé území, tak já kvůli tomu zase nemám pocit, že bychom měli měnit zahraniční politiku.
Podstata této dohody je, že chceme nadále pomáhat té vládě, která tam je, která je možná nedokonalá. Já jsem měl možnost mluvit jak s prezidentem Ghaním a panem Abdulláhem. S panem Abdulláhem jsem tady v této Sněmovně mluvil už před patnácti lety, když byl ministrem zahraničí Afghánistánu, který měl asi desetinu té rozlohy, kterou má dnes. Mezitím zestárl, od té doby, ale pořád je ta situace podobná. Z mého pohledu za těch patnáct let ovládají desetkrát víc než tehdy, když jsem s ním mluvil, kdy byl ministr zahraničí toho malinkatého státu kolem Kábulu. Takže jak víte, vlastně tady pomáháme v něčem stejným lidem. Možná nemusím být spokojený s tím, jak se jim to nedaří, mohu vidět - a možná velmi dobře - řadu nedokonalostí, ale jiného partnera nemám. A jinde, v některých jiných státech severu Afriky bych byl šťastný, kdybych měl aspoň tohohle. Takhle ta realita prostě stojí.
A co se týče nepřítele, a někdy v té politice je dobře vědět, kdo je nepřítel, abychom věděli, kde stojíme, tak tady jsem řekl jasně - je to Tálibán a je to ISIL. A doufám, že je shoda, že tohle je někdo, s kým bychom se měli vypořádat a komu bychom měli čelit. Nebo nám tady tato hnutí ovládnou ten Afghánistán celý. A tady kdosi správně řekl, a možná jste to byl vy, pane poslanče, že možná kdybychom jim nepomáhali, tak se to tam opravdu sesype. Tak ptám se vás, to chceme? Nechceme. Vida. Takže proto si myslím, že ta dohoda má smysl, přes všechny nedokonalosti. ***