(16.50 hodin)
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající.
Z diskusí se zaměstnavateli, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, vyplývá mnoho problémů, o kterých zde již paní ministryně mluvila a kterých se tato novela týká. Cílem zaměstnávání a podpory zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením nebo osoby se zdravotním znevýhodněním, by mělo být to, že tyto osoby mohou být začleněny do života společnosti, a dokonce při některých úpravách svého pracovního zařazení by mohly být zaměstnatelné na volném trhu práce. To by mělo být úplně tím hlavním cílem, aby lidé, kterým například pomůže i drobná úprava pracovního místa, mohou být zaměstnaní na volném trhu práce a pro toho zaměstnavatele si v podstatě na sebe vydělají.
Stát samozřejmě podporuje také zaměstnávání těch osob, které potřebují vytvoření chráněných pracovních míst formou podpory, která je jednak investiční na zřízení takového chráněného pracovního místa, a pak jsou to takové provozní náklady, které částečně mohou pomoci uhradit náklady na provoz takovéhoto pracovního místa. Dále zaměstnavatelé mají další benefit a tím jsou slevy na dani podle toho, jestli zaměstnávají osoby se zdravotním postižením v určité kategorii tohoto postižení. Jak zde již zaznělo, je nutná kontrola takzvaného náhradního plnění, kde při častém využívání takzvané přefakturace může dojít i ke zneužití těchto finančních prostředků, které stát poskytuje. Kontrola ze strany státu těchto možností využívání náhradního plnění je poměrně komplikovaná a dá se říci, že nikdy nemůže být úplně dokonalá.
Pokud se podíváme na vývoj výdajů do této oblasti, tak v roce 2008 stát pomáhal zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, částkou přes 2 miliardy korun - mám s sebou celou tu tabulku - v roce 2016 již to bylo 4,95 miliardy korun. Samozřejmě je dobře, když stát se chová společensky zodpovědně a pomáhá těmto zaměstnavatelům a především těm osobám se zdravotním postižením, nicméně paradoxem je, že i při takto vysokém nárůstu výdajů ze strany státu nedošlo fakticky k nějakému zásadnímu zvýšení zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, to je skutečným paradoxem.
Další oblastí, na kterou je dobré se zaměřit, je zadávání veřejných zakázek, protože tito zaměstnavatelé se ucházejí o zadávání veřejných zakázek a z důvodů, kdy mohou požívat dotace na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, mohou nabízet mimořádně nízkou nabídkovou cenu, kterou ne vždy dokážou řádně odůvodnit, a dochází potom k tomu, že trh je deformován, dochází k deformaci trhu a peníze odtékají tam, kde nejsou potřeba, ba dokonce nejsou využity řádně ve prospěch osob se zdravotním postižením. Dochází mnohdy k takzvané diskriminaci naruby, kdy jsou vytěsňováni ze zakázek zaměstnavatelé osob zdravých, ale na druhou stranu jsou tyto ceny opravdu nižší, než je faktický trh toho zaměstnavatele, faktický příjem tržeb. To znamená, že dotace uhradí i ty peníze, které ten zaměstnavatel skutečně nevydělá.
Já věřím tomu, že paní ministryně nám tady hovořila, že tato novela proběhla za diskuse s asociacemi, které zastupují osoby se zdravotním postižením a také s asociacemi zaměstnavatelů. Je důležité se také samozřejmě při veškerém sociálním cítění podívat na vývoj finančních prostředků, na vývoj peněžních prostředků, které se do celé této oblasti poskytují. Některé firmy se dokážou chovat společensky zodpovědně a dokážou i v podobě benefitů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením tak, že se jim skutečně zaměstnávání těchto lidí vyplatí.
Je velmi smutným zjištěním, že negativní známku v této oblasti získává stát a jeho organizační složky, který neplní tuto společenskou zodpovědnost k občanům tak, jak bych si ji představovala. Takže věřím tomu, že je důležité, aby se postupovalo koncepčně, aby podpora byla vyvážená a aby skutečně ty prostředky byly ve prospěch osob se zdravotním postižením, a nikoliv k tomu, aby deformovaly trh práce v oblasti zakázek.
Dobré je se také inspirovat v sousedních zemích, které mají velmi dobře vypracovaný způsob klasifikace osob se zdravotním postižením a také jejich návratu na trh práce, například napřed ve formě rehabilitace, což je úplně jiná kapitola, a potom zaměstnávání na chráněný a volný trh práce, kdy už si ten zaměstnanec na sebe vydělá sám. Forma benefitů je velmi vítaným způsobem, jak zaměstnavatel může projevit svou společenskou zodpovědnost.
Na závěr bych chtěla upozornit, že také mám informace, že existuje příprava, nebo funguje nějaká příprava zákona o sociálním podniku a na základě debaty na určitém fóru jsem ze strany zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, slyšela velké výhrady proti tomu, jaké parametry má tento připravovaný zákon o sociálním podnikání a o sociálním podniku. Mohl by zaměstnavatele a především ty osoby se zdravotním postižením v konečném důsledku poškodit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, nestává se to často, ale musím říci, že bych slova paní kolegyně Chalánkové mohl podepsat. Víte, my projednáváme v tomto roce novelu zákona o zaměstnanosti už počtvrté, v tomto volebním období posedmnácté. Je třeba říci, že zaměstnavatelé zdravotně postižených očekávali větší novelu, ale já myslím, že Sněmovna jim v tomto volebním období vyšla vstříc mnohokrát a řekl bych, že už se stávají v některých případech zdravotně postižení na tom líp než třeba absolventi bez praxe nebo ženy po rodičovské dovolené či senioři v předdůchodovém věku. Budeme muset vyvažovat.
Očekávání všechna, která si zaměstnavatelé zdravotně postižených představovali, naplněna nebyla, šlo se cestou určitého kompromisu. A já si myslím, že zpřísnění podmínek pro chráněné zaměstnávání, vyjasnění situace s problematikou nemocenských dávek, ale také možnost zmírnění tvrdosti zákona, kdy rozhoduje jeden den, v podstatě pár hodin o tom, jestli ta firma tím, že včas nepožádá nebo neprokáže to, co prokázat má, vlastně jde do krachu, je velmi potřebné. Proto také z výboru nezazněl žádný jiný zásadní pozměňovací návrh, protože nám bylo jasné, že tato kompromisní dohoda je maximum možného, co ještě v tomto volebním období schválit můžeme, a proto vám také výbor navrhuje tento návrh vládního zákona ke schválení.
Já bych si jen chtěl povzdechnout nad tím, že opravdu nejsme schopni najít systém, který by maximálně, skoro bych toužil stoprocentně, zamezil některým podnikavcům, aby tento systém zneužívali. A to není jenom v problematice náhradního plnění, ke kterému se ten návrh také vrací, ale je to v problematice dávek na zřízení pracovních míst, dávek na udržení pracovních míst. My jsme z mého pohledu vysoce zvedli i příspěvky na zaměstnávání, čili z tohoto pohledu se stává tato praxe v některých případech docela lukrativní, a na druhou stranu když se podíváme, tak oni nám ti zaměstnanci pracují v různých oborech, od výrobních zejména u výrobních invalidních družstev až po služby, to je třeba úklid v nemocnicích, anebo takové specifikum, které teď jde do popředí, a jestli se dostaneme k tomu návrhu zákona, tak o tom ještě budu hovořit, to je u různých bezpečnostních složek. A zejména těch privátních, kde stlačují ty ceny tak dolů, že v podstatě už není kde couvat.
Takže z tohoto pohledu jsem rád, že tento zákon určitý větší pořádek nastoluje, a věřím, že ho i v třetím čtení schválíme.
Děkuji za pozornost.***