(17.20 hodin)
(pokračuje Klán)
Samozřejmě to právo je trošičku jiné, ale tyto instrumenty mají poměrně propracované, takže proč si nevzít nějakým způsobem příklad od nich, protože máme s nimi i historickou vazbu. Já už jsem to říkal i u jiných zákonů, ať už to byl protikuřácký zákon, nebo nějaký jiný zákon, když jsem říkal: podívejte se na ty zkušenosti z okolních zemí, protože s nimi máme historickou zkušenost. Nějakým způsobem spolu máme historické vazby už přece jenom z říše Rakousko-Uherska, jak jsme se spolu podobně vyvíjeli. Takže to prostě opět stojí za zvážení.
Říkal jsem tady už o tom problému, že směrnice Evropské unie by byla porušována. Já se tady tedy zeptám, co nám přesně hrozí, když ta směrnice bude porušena. Já se zeptám, asi předpokládám, pana ministra životního prostředí. Co nám hrozí za porušení té směrnice Evropské unie? Mě to hrozně zajímá, protože se vždycky na něco svedlo. Prostě jednou nám hrozí zastavení čerpání dotací z Evropské unie. Posléze nám říkají: a oni sem přijedou na kontrolu a něco nám zakážou. Pak nás poženou k soudu, zahájí s námi nějaké správní řízení a další věci. Mě opravdu zajímá, co nám přesně hrozí za to, že porušíme směrnici Evropské unie. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Urban, po něm pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já myslím, že veřejným zájmem je to, abychom měli dostatek co nejlevnější a co nejčistší energie. Divíte se, že to slyšíte ode mne? Já myslím, že to tak je, je to veřejný zájem. Ale když někdo říká A, tak musí říkat také B. Chceme tady více obnovitelných zdrojů? Chceme, také jsme se k tomu zavázali. Chceme tady diverzifikaci výroby elektrické energie či jiných zdrojů? No chceme. Tak to je to A. Ovšem B je to, že takové záměry, na kterých se tady asi shodneme, vyžadují investice do jiných projektů, tedy do distribučních sítí, do vysokonapěťových, do distribučních sítí, do modernizace, do chytrého řízení těchto sítí atd.
Takže když někdo říká A, podle mého názoru by měl být schopen pochopit B. A B je to, že umožníme státu, tedy většinou státu z hlediska vysokonapěťových sítí a z hlediska distribučních i jiným společnostem investovat do modernizace energetiky tak, aby vyhovovala právě tomu, že tady chceme zavádět obnovitelné zdroje, chceme diverzifikovat, chceme lokální výroby atd. Podle mého názoru alespoň částečně, nikoliv stoprocentně, ale alespoň částečně tomuto vyhovuje právě novela stavebního zákona schválená Sněmovnou. Tedy kdo si přeje modernizaci energetiky, tak podle mého názoru je připraven podpořit sněmovní verzi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Zemek, po něm pan poslanec Jan Klán. Prosím.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Vážím si takové jedné polopravdy, která tady už několikrát zazněla, a sice ten termín, který použil můj předřečník - odvolávat se donekonečna. Já tomu nerozumím, dámy a pánové. My máme nějaký správní řád, podle kterého se jedná na správních úřadech, a ten připouští pouze jedno odvolání. Načež potom rozhoduje odvolací orgán a proti jeho odvolání (rozhodnutí) se už nelze odvolat. Tak jaképak odvolání donekonečna? Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan poslanec Jan Klán. Prosím.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Dovolte, abych ještě navázal na kolegu Urbana vaším prostřednictvím. Já jsem původním vzděláním elektrotechnik, tak určitě zcela jistě chci modernizaci právě energetické infrastruktury. Dokonce jsem pro to, aby se stavělo více jaderných zdrojů, to je jedna z čistých energií. Samozřejmě produkuje se radioaktivní odpad nebo nějakým způsobem existuje formální nebezpečí, nějaké riziko. To je teorie ze sociologie - společnost rizika. Samozřejmě může se stát, že dojde k nějaké havárii, ať to byl Černobyl, nebo Fukušima.
Ale narážím zde na fakt s tím stavebním zákonem - jak dlouho bude trvat povolování jenom výstavby nového bloku, jaderného bloku třeba v Jaderné elektrárně Dukovany. Jak dlouho to bude trvat? To mezitím tady možná vypnou všechny proudy, nebo nějakým způsobem, než my povolíme, nebo ten místně příslušný stavební úřad povolí výstavbu toho jaderného bloku. To už dávnou budou mít ty reaktory typu VVR po životnosti, protože teď mají samozřejmě výjimku do roku 2030. Tak potom budou mít po životnosti - a co poté? Co se bude dít? To tady budeme jaksi chytat slunce? Samozřejmě vývoj jde kupředu, takže třeba solární energie půjde kupředu, nebo se objeví nějaký jiný typ energie. Ale opravdu v tuhle chvíli je opravdu potřeba modernizovat tu energetickou infrastrukturu. Bohužel senátní verze tohle trošičku nějakým způsobem znemožňuje, protože - myslím si, že to byla paní senátorka Seitlová, která ten pozměňovací návrh dokonce vyndala z té sněmovní verze, protože to byl pozměňovací návrh, myslím že kolegy Snopka, a nějakým způsobem se to projednávalo na hospodářském výboru i na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a našli jsme tam shodu. Tak už i z tohoto důvodu budu hlasovat pro sněmovní verzi.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Václav Zemek, po něm pan poslanec Petr Bendl. Prosím.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych nejradši navázal ještě na kolegu Klána, ale to by byla asi dlouhá debata o energetice, a možná bych mu doporučil, aby se podíval na státní energetickou koncepci, která toto právě řeší. To bude asi nejjednodušší a nebudeme se tady zdržovat, když dneska řešíme novelu stavebního zákona, resp. její senátní a sněmovní verzi.
Nikoho asi nepřekvapí, že já nebudu hlasovat ani pro jednu z těch variant. Podobně jako jsem hlasoval při třetím hlasování v Poslanecké sněmovně, tak ani teď nepodpořím ani jednu z těch variant. Má to prostý důvod. Já jsem poměrně dlouho působil ve veřejné správě, pracoval jsem se stavebním zákonem, se správním řádem, se zákonem o ochraně přírody a krajiny, přicházel jsem s těmito zákony do kontaktu. Čekal jsem od té novely, že urychlí nějakým způsobem a zjednoduší hlavně pro malé žadatele celý proces. Shodneme se asi všichni, i s paní ministryní se shodnu, že stavební zákon, tak jak dnes funguje, není dokonalý a stavební procesy, nebo povolovací procesy stavebního řízení a územního řízení s sebou přinášejí řadu komplikaci. Vidím tady tři takové oblasti. Především je to kvalita přípravy projektů. Je to nekvalitní nebo ne úplně dokonalá veřejná správa. A samozřejmě je to poměrně komplikovaný proces, to samotné povolování. To jsem očekával, že ta novela nějakým způsobem zjednoduší a změní. Bohužel, tak jak to čtu já, možná nemám pravdu, nevím, ale tak jak to čtu já, tak tam žádné výrazné zjednodušení není. Paní ministryně nás ubezpečovala o tom, že dojde k výraznému urychlení staveb. Já tam to urychlení nevidím. Když to porovnám například s novelou EIA, kterou jsme tady přijali na poslední schůzi, tak ta ty zásadní velké stavby urychluje mnohem více. U novely stavebního zákona to bohužel, bohužel nevidím.
Padla tady už řada názorů, např. od kolegy Böhnische. Já se s nimi ztotožňuji. Co já vidím jako hlavní negativa v té novele, je to, že poměrně zkomplikovává celý ten proces, mísí některé nesmísitelné procesy, například EIA se správním řízením. Dochází tam k zamlžení nebo k nějakému zmatení pojmů ve výkladu, co to je závazné stanovisko, což může vést k výraznému prodlužování staveb, protože to, co bylo řešeno nyní ve správním řádu, bude nyní řešeno v soudních procesech, které budou mnohem delší než řízení podle správního řádu. A tak bych mohl pokračovat dále.
Co vidím ale jako zásadní a s čím nesouhlasím, je fatální omezení účasti veřejnosti v projednávacích procesech. Víte, mě tady trochu fascinuje to, že někteří kolegové z pravé strany spektra tady často plédují a bojují za občanská práva, občanské svobody, ale ve chvíli, kdy jsou občanské svobody pošlapávány, tak naopak podporují to jejich pošlapávání. To je určitý rozpor a mě to tedy skutečně udivuje. Jak jsem řekl, je to asi nejzásadnější omezení účasti veřejnosti na veřejném dění po listopadu 1989. ***