(15.40 hodin)
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám pouze v krátkosti připomněl obsah navrhované novely zákona o pobytu cizinců a dalších souvisejících zákonů. Návrhem jsou do českého právního řádu transponovány dvě směrnice Evropské unie, které upravují podmínky pobytu příslušníků třetích zemí, kteří budou zaměstnáváni jako sezónní pracovníci nebo kteří budou převáděni k výkonu kvalifikované pracovní pozice v rámci jednoho koncernu.
Na tyto aktivity Evropské unie navazuje vláda vlastními návrhy v oblasti ekonomické migrace. Jde o vládní programy, které umožní vládě pružně reagovat na aktuální nedostatek pracovníků v daném odvětví nebo v dané oblasti. Druhá věc, která je řešena touto změnou zákona, tak pokud bych měl popsat hlavní cíl tohoto návrhu, je posílení bezpečnostních prvků migračního procesu a mechanismu zamezujícího zneužívání migračních procesů. Tohoto cíle má být dosaženo například změnou často zneužívaných ustanovení nebo efektivnějším využíváním v rámci využívání utajovaných informací.
Za další pak bych se rád dotkl pozměňovacích návrhů pana poslance Klučky, které Poslanecká sněmovna přijala dne 7. dubna tohoto roku. A právě tyto návrhy pana poslance Klučky sledují stejný cíl, to znamená posílení role státu, posílení role státu právě v oblasti zneužívání a nadužívání některých procesů v rámci migrace.
Pokud bychom se měli vyjádřit, jak je namítaná neslučitelnost některých návrhů pana poslance Klučky s ústavním pořádkem, mezinárodními závazky České republiky a právem Evropské unie, mohu uvést, že Ministerstvo vnitra se případné neslučitelnosti těchto pozměňovacích návrhů nebojí. Naši experti se jimi zabývali a jsou přesvědčeni, že tato neslučitelnost tady není.
Cílem vlády při prosazování tohoto návrhu, který prošel Poslaneckou sněmovnou, je na jedné straně podporovat migraci, migraci řízenou, migraci ekonomicky prorůstovou, na druhé straně velmi výrazně posílit roli státu a možnosti státu při boji s migrací nelegální. Z tohoto důvodu bych rád požádal Poslaneckou sněmovnu, aby se přidržela návrhu tak, jak prošel v Poslanecké sněmovně, tedy nesouhlasím s návrhem Senátu Parlamentu České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Chce se prosím k usnesení Senátu vyjádřit zpravodajka garančního výboru pro bezpečnost paní poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová? Není tomu tak.
Otvírám tedy rozpravu. V rozpravě jako první vystoupí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Václav Láska: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, přicházím před vás, abych se pokusil obhájit usnesení Senátu, kterým Senát zamítl návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a některé další zákony. Jedná se o zákon, který zde ve Sněmovně byl schválen poměrně velkou většinou, naopak v Senátu jak ústavněprávní výbor, tak garanční výbor pro zahraniční věci navrhl jeho zamítnutí a následně byl tento zákon zamítnut plénem Senátu.
Kde tedy vznikl tento rozdíl v pohledu na jeden právní předpis mezi dolní a horní komorou?
Mám za to, že je tu malinko spor o tom, alespoň z diskusí, které jsem slyšel jak tady ve Sněmovně, tak na půdě Senátu, o čem ten zákon vlastně je a o čem naopak není. To, o čem není, je azylové právo. Není o azylu, není o uprchlících, není o tom, čemu dneska říkáme migrační krize. Tuto problematiku řeší především azylový zákon. Tento zákon je o cizincích, kteří u nás studují, pracují, mají založené rodiny. Zcela příkladmo je například o Kanaďanech nebo Američanech, kteří v našich školách učí děti angličtinu. Je o Mongolech, Ukrajincích, Vietnamcích, kteří doplňují pracovní síly zejména dělnické v továrnách. Je o lidech z postsovětských zemí, kteří doplňují odborný - leckdy odborný personál v našich nemocnicích. Je o Korejcích, kteří jsou členy nejvyššího managementu zahraničních společností u nás. Je obecně o cizincích, kteří se z jakéhokoliv důvodu usadili v České republice a založili tady rodinu. O těch tento zákon je.
Mnohokrát a stále a opakovaně je řečeno, že tento zákon, resp. tato novela má přinést zvýšenou bezpečnost České republiky. Já si dovolím s tím polemizovat. Opakovaně jsem chtěl slyšet ať už na diskusích na výborech Senátu, na plénu Senátu nějaké konkrétní ustanovení této novely, které přináší zvýšenou bezpečnost České republiky. Nikdy jsem žádné konkrétní ustanovení neslyšel jmenované. Naopak chcete-li se bavit o bezpečnosti či nebezpečnosti této úpravy, tak v ní můžete najít jedno ustanovení, jednu novinku, která vlastně bezpečnost České republiky snižuje. Jedním ze základních bezpečnostních prvků je to, že chce-li cizinec na naše území vstoupit ať už za prací, za studiem, musí ho fyzicky vidět někdo na naší ambasádě. Naši velvyslanci, které jsem potkal, potvrzují, že tento fyzický kontakt je první a základní kontrolou. Zkušenost každého velvyslance dokáže odhalit při osobním kontaktu nesrovnalosti mezi realitou a údaji v žádosti cizince. A tahle novela přichází v určitých případech s odstraněním téhle kontroly.
Některé firmy budou za předem daných podmínek moci žádat pro své budoucí zaměstnance, podávat a vyřizovat žádosti hromadně, aniž by tyto osoby kdykoliv z našeho velvyslanectví kdokoliv viděl. Chápu, že je to reakce na nedostatek pracovních sil. Chápu, že je to reakce na dosti nefunkční vízový systém České republiky. Nevím tedy, jestli je to opatření správné, či nikoli, ale každopádně je to opatření, které snižuje bezpečnost České republiky, odstraňuje jeden kontrolní mechanismus.
V Senátu dále vznikla diskuse o tom, nakolik férový a správný byl legislativní postup, kterým se tento zákon dostal do podoby, v které byl předložen Senátu. Tenhle zákon prošel velmi složitým připomínkových řízením. Hned třikrát byl v Legislativní radě vlády, vypořádalo se na 200 různých připomínek, až tedy zákon dostal nějakou kompromisní podobu stvrzenou usnesením vlády, se kterým byl předložen Sněmovně. My jsme však shledali zásadní úpravy, které do podoby zákona a sjednaného kompromisu výrazně zasáhly. Příkladmo lze uvést zrušení dozoru státních zástupců nad detencemi. To byl vládní kompromis, který zajistil naplnění našich závazků z mezinárodních úmluv, a ten byl zrušen.
Já nechci, a nikdo nemůže zpochybňovat právo Poslanecké sněmovny přijímat pozměňovací návrhy, ovšem jak vyplývá například i z rozhovoru, který předkladatel těchto pozměňovacích návrhů poskytl tisku, jeho rozsáhlé pozměňovací návrhy byly prací Ministerstva vnitra. Zástupci Ministerstva vnitra pak změny podpořili jak zde na jednání výboru, tak na jednání pléna Sněmovny, přestože ty pozměňovací návrhy jdou proti usnesení vlády, s kterým byl tento návrh zákona předložen. Tedy z pohledu Senátu Ministerstvo vnitra tak trochu obešlo legislativní proces, porušilo usnesení vlády a ve Sněmovně si do zákona prosadilo to, co mu neprošlo v Legislativní radě vlády. Díky tomu se zákon dostal mimo jiné do stavu, kdy hned v několika bodech byl oficiálně Ministerstvem spravedlnosti označen za rozporný s našimi mezinárodními závazky, se smlouvami, kterými jsme vázáni. Z mého pohledu přece nelze přijmout zákon, který Ministerstvo spravedlnosti jako garant zákonnosti označí za nezákonný.
Chtěl bych u několika - myslím konkrétně čtyř - bodů konkrétně argumentovat, že tento zákon je rozporný s našimi mezinárodními závazky a není o bezpečnosti České republiky.
Prvním bodem je odstranění dozoru státních zástupců nad detencemi. Tento dozor byl obsažen v návrhu tak, jak přišel do Sněmovny, a tady byl změněn, byl odstraněn. Dozor státních zástupců nad detencemi byl vyjednán tak, abychom naplnili závazky, které máme z mezinárodních smluv, že nad zadrženými osobami bude moci někdo vykonávat dozor, někdo nezávislý, nespojený s Ministerstvem vnitra. Bylo vybráno státní zastupitelství, což asi byla optimální varianta. Teď je tedy odstraněna. Slyšel jsem argument, že na co tam mít státní zástupce, když to může hlídat třeba ombudsmanka. Ale srovnejte si prosím oprávnění ombudsmana a státního zástupce. Státní zástupce má mimo jiné v rámci toho původního návrhu právo vydat příkaz třeba k propuštění zadrženého cizince. A co může ombudsmanka? Ombudsmanka může akorát napsat zprávu dotčeným orgánům, to je všechno. Jsou to pravomoci naprosto nesrovnatelné.
Nebude-li tedy nezávislý dozor nad detencemi, dostaneme se do rozporu s mezinárodními závazky. A hlavně prosím, řekněte mi, odstranění státních zástupců nad detencemi, jak to posiluje bezpečnost České republiky. To by tam ti státní zástupci dělali něco jako proti českému státu nebo proti bezpečnosti? ***