Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

64.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou
na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé
/sněmovní tisk 1000/ - prvé čtení

Tímto návrhem jsme se opětovně zabývali 6. dubna na 56. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Matěj Fichtner. Ptám se na případná vystoupení pana navrhovatele, případně pana zpravodaje. Není zájem.

A my budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. O slovo se přihlásili dne 6. 4. na 56. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy bylo přerušeno vystoupení pana poslance Leo Luzara. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych začal vystoupení ke komplexní hospodářské a obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou. První má slova možná budou trochu mimo tuto smlouvu, ale dovolím si k ctěným kolegům na pravici promluvit, zbylé moje vystoupení bude spíše směřováno do středu a nalevo.

Dovolím si vás seznámit s výzvou k férovému obchodu. Tuto výzvu podepsalo 17 malých firem - zde jsou jejich emblémy -, které se zajímají o to, co přináší obchodní svět a obchodní smlouvy.

Tato výzva k férovému obchodu je datována 15. března 2017. Hovoří se v ní: "Nesouhlasíme se stanoviskem Evropské unie, podle kterého by měly obchodní smlouvy TTIP mezi EU a USA a CETA mezi EU a Kanadou prospět malým a středním podnikům. Jsme naopak přesvědčeni, že radikální otevření trhu bude pro české malé a střední podniky škodlivé. Vývoz do USA a Kanady přitom aktuálně činí necelá 3 % z celkového objemu. Oslabení evropského obchodního prostoru ve prospěch obchodu s USA a Kanadou by tak mělo závažný negativní vliv na českou produkci a zaměstnanost. Vysoká úroveň evropských sociálních standardů, standardů na ochranu životního prostředí a demokratických principů nemůže být kvůli TTIP a CETA obětována zájmům jednotlivých korporací na obou stranách Atlantiku. Jsou to právě velké nadnárodní korporace, které by získaly s úmluvami výhody díky ochraně investic nebo větším otevřením veřejných zakázek. To vše na úkor malých a středních podniků. Možné negativní důsledky obchodních smluv pro malé a střední podniky ale Evropská komise nijak netematizuje a zveřejňuje pouze informace, které propagují domnělou výhodnost smluv." Tolik obavy zástupce malých českých obchodníků a podnikatelů, jak se dívají na tuto smlouvu.

Možná to kolegy a kolegyně na pravici zaujme. Blíží se volby a mnoho ze stran má zájmy malých českých podniků a podnikatelů na vývěsním štítu, minimálně na předních místech volebních programů. A netýká se to jen boje malých podnikatelů proti domnělé křivdě státu, ale také proti nadnárodním korporacím a velkým obchodním subjektům.

Tolik na úvod k situaci, která smlouvu CETA rámcuje. Dnes, jak již jsem při schvalování programu uváděl, jedná se o první čtení této smlouvy, ale tím, že byla vcelku nešetrně dána na program jednání v době, kdy již mnoho tato Sněmovna není schopna přijmout, nezbývá mi nic jiného než vás seznámit i v prvním čtení s výhradami, které vůči této smlouvě uplatňuji nejen já, nejen Komunistická strana Čech a Moravy, ale většina levicově smýšlející Evropy. Zdůrazňuji levicově smýšlející a budu většinou k ní hovořit. Pravicovou část jsem seznámil s výzvou podnikatelů, kteří se na to dívají s rizikem budoucna z toho, co se na ně chystá.

Abych nebyl kritizován z toho, že cituji marxistické poučky, popřípadě materiály připravené z těchto dílen, a věřte mi, je to docela záživné čtení a doporučil bych vám studium této literatury, omezím se na citace z oficiálního materiálu, který byl zpracován a předkládán k této smlouvě. Je to materiál Studie dopadů uzavření Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé. Vypracovala ji Technická univerzita v Liberci. Má řádově 150 stran. Nebudu ji číst celou, nebojte, byť jsem byl v pokušení, ale nechci vás zatěžovat. Chci se opravdu soustředit na ty oblasti, které tato smlouva postihuje docela riskantně, a chci vás upozornit na věci, které možná ani v souvislosti s touto smlouvou vám nepřichází na mysl.

Paradoxně, před necelou půlhodinou zde nepřítomný pan ministr zahraničí horoval o prospěšnosti této smlouvy, hovořil o tom, jak je pro Českou republiku prospěšná a že by rád slyšel ty argumenty, kde není, proč není. Činil tak bohužel v závěrečném slově a není možno na ně v rozpravě reagovat, což činí už podruhé a doufám, že naposled, byť mi slíbil, že už to poprvé bylo naposled. Nestalo se tak.

Budu vám citovat z té studie z Liberce.

Komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci přináší všem smluvním stranám významné úspory a zefektivnění obchodních vztahů, a to zejména v oblasti cel, netarifních bariér, obchodu, přístupu ke kanadským veřejným zakázkám, ochrany investic a řešení investičních sporů v oblasti procesu certifikace výrobků, vzájemného uznávání kvalifikace zaměstnanců a přístupu osob na trh za účelem podnikání.

Podle studie dopadů zpracované kolektivem Colina Kirkpatricka přispěje CETA k ekonomickému růstu v Evropě řádově - pane ministře, jestli jste na příposlechu, poslouchejte - o 0,1 až 0,2 procentního bodu. To je ten obrovský prospěch pro Českou republiku a Evropskou unii z této smlouvy! Kanadě přispěje 0,18 až 0,36 procentního bodu. Čili mírně nevyvážený přístup, Kanada na tom prostě vydělá více než Evropská unie.

Odhadované dopady na hospodářský růst v České republice jsou nepatrné. To jsou ta krásná slova, pane ministře, jak jste tady horoval, jak je to obrovsky úspěšné, prospěšné pro Českou republiku. Dá se předpokládat, že vzhledem k marginálnímu významu Kanady jako českého obchodního a investičního partnera povede CETA ke zvýšení hrubého domácího produktu české ekonomiky o 0,0052 až 0,0072 procentního bodu. To je přínos! To si nedokážu ani představit.

Odhadované dopady na cenovou hladinu a inflaci se pohybují kolem 0,001 procentního bodu. Mzdy kvalifikovaných zaměstnanců vzrostou - pane ministře, poslouchejte: mzdy kvalifikovaných zaměstnanců vzrostou o 0,0042 %. To vzrostou, pane ministře zahraničních věcí! To jsou ty přínosy, o kterých jste tady hovořil, a že chcete slyšet ty argumenty, které jsou proti této smlouvě! Jak to pomůže českým zaměstnancům! Tak poslouchejte: 0,0042 %. Zatímco dopad na mzdy nekvalifikované pracovní síly je sporadický.

Celkově české vývozy zboží a služeb vzrostou po přijetí dohody CETA o - dámy a pánové, poslouchejte - o 0,012 %. Celkové české importy pak o 0,0006 %. To si pomůžeme. To jsou ta slova pana ministra Zaorálka, když hovořil ve své závěrečné řeči, na kterou není možno reagovat, o tom, jak je to prospěšné pro českou ekonomiku, jak je to prospěšné pro českého pracujícího člověka.

Tato zpráva konstatuje, že velkorysá redukce cel a netarifních překážek obchodu mezi Evropskou unií a Kanadou bude mít na českou ekonomiku pozitivní vliv s velmi malými reálnými důsledky. Čeští vývozci uspoří na dovozních clech do Kanady ročně 103 miliony korun, na netarifních překážkách odhadem dalších 77 až 109 milionů ročně. Kanadští dovozci uspoří na clech ročně 86 milionů, úspora na netarifních překážkách bude činit 34 až 48 milionů korun. V odhadech netarifních bariér však nejsou zahrnuty všechny nepřímé náklady, jako jsou časové prodlevy a dočasně osobní náklady.

V důsledku snížení celních tarifů a netarifních bariér dojde k nárůstu exportu zboží z České republiky do Kanady o 17 až 23 %. Výrazné zvýšení českého exportu zboží do Kanady v důsledku odstranění celních bariér po vstupu CETA v platnost lze předpokládat především u exportních komodit, kde je uvalena povinnost platit clo či čelit netarifním bariérám, které budou po vstupu dohody CETA v platnost významněji eliminovány.

Pokud vás zajímalo sektorové členění, jedná se především o růst českých vývozů do Kanady v průmyslu potravinářském, tam se jedná o 50 až 54 %, textilním o 76 až 78 %, strojírenském a elektrotechnickém o 20 až 28 %, automobilovém o 28 až 31 % a chemickém o 24 až 36 %. Výrazný propad českých vývozců do Kanady pravděpodobně v souvislosti s dohodou CETA nehrozí žádnému českému exportnímu odvětví. Dovozy kanadské produkce do Česka se pravděpodobně zvýší až o třetinu, zejména v potravinářských a textilních oborech. Přesto však zůstane obchodní bilance České republiky s Kanadou výrazně přebytková. Implementace dohody CETA by podle výsledků modelu a sektorových analýz neměla ekonomiku České republiky ovlivnit negativně, liberalizace zahraničního obchodu, byť tak vzdáleným a marginálním partnerem, přispěje k efektivní alokaci zdrojů. Tady chci upozornit, že ta procenta se vztahují k těm číslům v tisícinách procent celkového objemu. Čili jestliže máte jednu tisícinu a zvedne se o 50 %, uvědomte si, o kolik se to reálně tento export zdvíhá.

Tolik jeden zajímavý citát, který zazněl.

Dovolte mi teď trošku osvěty, která také vyplývá ze smlouvy mezi Kanadou a Evropskou unií. Máte představu, a mnozí z vás ano, nebudu chtít vás poučovat, o velikosti Kanady. Vnímáme americký kontinent, vnímáme velkou plochu mezi Spojenými státy, vnímáme Kanadu jako svébytnou velkou zemi. Na globusu je to jedna obrovská zelená oblast s hrdým nápisem Kanada. Kanadský trh má 36 milionů obyvatel. 36 milionů. Dvakrát, třikrát větší, třikrát větší než Česká republika. Z tohoto obchodního pohledu opravdu marginální trh. Všimněte si, jaké kroky byly učiněny k tomu, aby tato smlouva byla uvedena v platnost. Co tomu předcházelo?

Sedm let se vyjednávala pozice Evropské unie v rámci dohody s Kanadou. Píše se tady, že se dosáhlo určitého pokroku v oblasti odstraňování technických překážek obchodu přes řešení investičních sporů, ochranu duševního vlastnictví a autorských práv, udržitelný rozvoj, rovný přístup k veřejným zakázkám až po mechanismy vzájemného uzavírání kvalifikací zaměstnanců a výsledků testování výrobků. O to optimističtěji zní jeden ze závěrů v této smlouvě. CETA je nejlepší a nejkomplexnější dohodou, jakou Evropská komise pro členské země Evropské unie kdy vyjednala. 0,0000 procenta. Tomu říkám výhodné.

Dovolím si stručně charakterizovat smlouvu CETA. Superlativy. V této souvislostí platí, že dohoda CETA nesnižuje důležitost právních předpisů Evropské unie, nemění je a nepovede ke změně, snížení nebo odstranění norem Evropské unie v žádné z regulovaných oblastí. Veškerý dovoz z Kanady bude muset splňovat pravidla a předpisy Evropské unie, například technické předpisy, produktové normy, sanitární pravidla, předpisy týkající se bezpečnosti potravin a normy v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti, pravidla pro geneticky modifikované organismy, ochranu životního prostředí, ochranu spotřebitele.

Ano, je pravdou, že to, co platí, platit bude. Ale tato smlouva zakazuje jakoukoliv další regulaci. A to je problém, ke kterému se dále vrátím.

Čili to, co máme v zákoně ošetřeno, jsme schopni uhájit. Kolik věcí si ale dneska, kolegyně a kolegové, vzpomenete, je, které bychom ještě rádi regulovali. Ten výraz "regulovali", řekněme, je příliš obsáhlý, ale máme snahu do něho zasáhnout zákonem a nějak omezit, nějak upravit. Tato smlouva nám v tom bude zabraňovat. Tato smlouva nám to bude zakazovat. Tato smlouva bude uvalovat velké sankce. Na to budu upozorňovat v dalších částech svého projevu.

Toto je hezké, když se tady píše: dohoda CETA nebude nijak nutit nebo vést vlády k privatizaci nebo deregulaci veřejných služeb, jako je dodávka vody, zdravotnictví, sociální služby i vzdělávání. (Řečník tleská.) Zatleskám. Zopakuji. Dohoda CETA nebude nijak nutit nebo vést vlády k privatizaci nebo deregulaci veřejných služeb. Ale opak. Co když budeme chtít regulovat? Co když budeme chtít privatizovat nebo deprivatizovat? Tak už nebudeme moci. Tato smlouva toto zakazuje.

Tady už se obracím na levici této ctěné Sněmovny, a jak již jsem říkal pravici, že máme před sebou volby a že mnoho z pravicových stran má ve svých volebních programech zájmy malých podnikatelů, tak mnoho levicových stran má ve svých volebních programech zájmy levicových voličů. A slova, která jsem zde zmiňoval, jsou v těchto programech docela na čestných místech umístěna, a tak by mne velice zajímalo, jak kolegové z levice budou chtít svým voličům zdůrazňovat, proč díky smlouvě CETA nebudou moci splnit to, co jim slibovali. Asi to udělají úplně stejně, jak to udělali ve slibech před čtyřmi lety, kdy volební programy byly plné volebních hesel, a po čtyřech letech zjišťujeme, že objektivní důvody a koaliční partneři nám brání plnit své sliby. Tak tady se dozvíme za čtyři roky, že objektivní důvody a mezinárodní smlouva CETA té zlé Evropské unie nám brání plnit naše volební sliby.

Já tady upozorňuji na tyto chyby a na tyto věci, které tato smlouva obsahuje, a budu rád, když to možná dorazí do patřičných směrů a hlav uvažování a přispěje to k uvažování o tom, co vlastně ta CETA je.

Já si dovolím ještě citovat pár ekonomických čísel, protože vím, že je tady zastoupena docela velká oblast ekonomů, a budu citovat ekonomické dopady dohody CETA na Českou republiku.

Ano, hovoří se o Evropské unii, hovořilo se tady hodně o zájmech českých ekonomických subjektů. Znovu upozorňuji, že se nejedná o výmysl levicových teoretiků, ale o seriózní studii Technické univerzity v Liberci - možná čest jejich památce, nevím, ale doufám, že i příště dostanou nějakou takovouto zakázku analyzovat takovéto smlouvy. Protože odvedli opravdu dobrý kus práce a zaslouží si ocenění.

Kanada je na žebříčku zemí podle hrubého domácího produktu v paritě kupní síly sestaveném Světovou bankou na 17. místě. Její souhrnná ekonomická výkonnost dosahuje 1 588 mld. USD a je srovnatelná se Španělskem. Tříčtvrtinová ve srovnání s Itálií, 60% oproti Francii nebo Velké Británii a zhruba dvoupětinová ve srovnání s Německem. Česká ekonomika je podle tohoto ukazatele 4,7krát menší než ta kanadská. V paritě kupní síly je 339 mld. USD, hrubý domácí produkt celé Evropské unie činí 19 138 mld. USD.

Co vede tak obrovského ekonomického molocha uzavírat tak zvláštní smlouvu? Neříkám, že nevýhodnou, říkám zvláštní smlouvu s takovým malým ekonomickým trpaslíkem. Proč? To bude otázka, kterou budu klást možná trošku častěji, než bude mnohým posluchačům milo.

Hrubé exporty z Kanady do Česka představují 0,06 % celkových kanadských hrubých vývozů. Jinými slovy, Kanada s Českou republikou obchoduje v úrovni 0,06 % - pane ministře, zase k těm číslům, která jste chtěl slyšet. Hrubé importy z České republiky do Kanady jsou pak 0,11 % celkových kanadských hrubých dovozů. Čili pro Kanadu jsme opravdu marginální dovozce. Ono je to taky způsobeno geografickou vzdáleností, řekněme si, co za tím je.

Zajímavý je údaj - podíl kanadských komodit na celkovém dovozu Evropské unie činí pouhých 1,6 %, přibližně 27 mld. eur. Během posledních deseti let s výjimkou roku 2011 byla zahraniční bilance obchodu vždy přebytková ve prospěch Evropské unie. Tady bych viděl motivaci Kanady. Ano, proto Kanada a kanadská vláda má takový tah na branku, aby se přijala tato smlouva. Chce zlepšit svoji obchodní bilanci zcela logicky. To my chceme taky. Ale proč my, kteří z toho máme v uvozovkách prospěch, přistupujeme na takovouto smlouvu a vlastně si bereme budoucí prospěch a zbavujeme se ho? Opět proč?

Hovořilo se tu o clech. Byl to zajímavý údaj. Cla na ostatní zboží jsou již nyní velmi nízká. Cla Evropské unie na kanadské dovozy představují přibližně 1,94 % hodnoty dováženého kanadského zboží, zatímco kanadská cla na zboží z Evropské unie činí v průměru 2,42 % hodnoty dovážených výrobků. Tato čísla hovoří sama za sobe o tom, jak je tato smlouva velice výhodná, jak tady zaznělo. Já bych řekl, že marginálně výhodná. Jestli se jedná o úsporu z 2,4 procentního bodu na 2,2, 2,1% bodu - to bych řekl, že je statistická výchylka sezónního dovozu nebo vývozu. Přesto je to zdůrazňováno jako základní tah na branku, jako základní premisa, proč tu smlouvu musíme uzavřít. Kanada nám přece umožní, abychom dováželi a vyváželi bez cel a ušetříme. Ano, ušetříme, ale z celkových čísel je to opravdu marginální procento, které se na tom vůbec nepodílí.

Jak vidíte, přeskakuji stránky. (Listuje stránkami zprávy.) Opravdu nechci citovat z té 150stránkové analýzy, ale chci vás seznámit pouze s věcmi, které považuji za důležité.

Pro oblast veřejných zakázek, která otevírá kanadský trh až na provinční úroveň a deklaruje transparentní a nediskriminační přístup k veřejným zakázkám, který evropským a potažmo českým uchazečům skýtá lepší přístup k veřejným zakázkám, než mají například účastníci států NAFTA. Krásné konstatování. Já bych tady dodal, že je to jeden z těch důvodů, proč je NAFTA momentálně nefunkční a proč americký prezident chce revizi NAFTA.

A jestliže máte dlouholetou smlouvu se svými obchodními partnery na americkém kontinentu, která se jmenuje NAFTA, a spolupracujete - a asi výhodně, když je nám to tak předkládáno - a teď se chystáte uzavřít konkurenční smlouvu s Evropskou unií za podmínek, které jsou vůči stávající smlouvě, kterou máte se svými dlouholetými partnery, nevýhodné - není to trošku podraz mezi partnery NAFTA, který Kanada předvádí? Nám by to vadit nemuselo. Otázka je, jak se ti dva partneři, to znamená Mexiko a Spojené státy, na toto budou tvářit a jak budou upravovat své bariéry vůči Evropské unii a dovozu, když Kanada chce zvýhodnit Evropskou unii oproti svým historickým a tradičním partnerům na stejném kontinentu. Jsou to otázky k zamyšlení a možná i někoho přesvědčí, že tato smlouva má úplně jiný cíl, než je nám deklarováno.

Zajímavé je - v kapitole přeshraniční obchod službami v CETA, oblast audiovizuální služby, oblast autorských práv obecně, nás v této části staví do jedné řady s Piráty, kteří tuto oblast mají docela dobře zpracovanou. Proto se nechci vkrádat do jejich volebního programu. Musím jim ale říci, že ano, nejsou osamoceni v této oblasti autorských práv, kdo se bojí této transatlantické dohody.

Kromě toho, že Evropská unie vylučuje audiovizuální služby a Kanada vylučuje kulturní průmysl, jsou rovněž z působnosti této kapitoly vyňaty finanční služby a služby letecké dopravy s několika podstatnými výjimkami, jako jsou pozemní odbavování, marketing, opravy a údržba letadel, služby rezervačního systému. Jinými slovy, a dostanu se k tomu, až budu projednávat samotnou smlouvu - upozorňuji, že momentálně jsme pořád u té studie -, toto je ta smlouva potom samostatná, taky pěkně olístečkována, k ní se ještě dostanu. Je výjimka.

Tato smlouva je na jedné třetině tohoto svazku. Zbytek tohoto svazku jsou výjimky z této smlouvy, které si jednotlivé členské státy Evropské unie vyjednaly. Důvod, proč tak udělaly - o tom budu hovořit, až budu projednávat tento materiál. Dle mého názoru tady Česká republika usnula a ošidila budoucnost, která se už nebude moci dát napravit, pokud tuto smlouvu schválíme. Dostanu se k této věci dále.

Co považuji za určitou věc, která je možná tou červenou nitkou, která se vine potřebností této smlouvy a kterou najdete i v té smlouvě TTIP, je ustanovení týkající se investic, především pak články 8.10, 8.11, 8.12, 8.13, 8.14, 8.16 a 8.17. Ty články mají název zacházení s investory a se zahrnutými investicemi, náhrada škod, vyvlastnění, převody, postoupení práv, odepření výhod a formální požadavky.

Tady bych mohl teoreticky skončit a říct vám, že to je ten základ, to je ten motor, co se v té smlouvě jako ta červená niť, jak už jsem říkal, prolíná.

Samozřejmě se hovoří o tom, že se potvrzuje udržitelnost pravidel WTO. Já tady spatřuji určitou věc, možná geopolitickou, tady kolega ministr zahraničních věcí jistě bude možná komentovat tuto věc. Svět dosáhl určitých světových obchodních dohod na určitou úroveň. Jsou státy, které se rozhodly, že ji posunou trošku dále na úkor těch, co už se předtím dostaly na tu úroveň, a vytváří neustále nové a nové schody, aby se vyčlenili ti rovní a ti rovnější. Aby se furt mohlo říkat - no, když budete takoví a makoví, dostanete se o ten krůček více a zase budete s námi, ale jen na chviličku, protože my se zase posuneme o kousek dál a vy zase budete muset za námi a za námi... Takzvaný nekončící boj rozdělení. Tady se mohla použít paralela třídního boje, ale je to spíše o obchodu, o penězích. A všichni mi dáte za pravdu, že kde se jedná o peníze, jdou dobré mravy stranou. Byznys je velice tvrdá záležitost.

Listina závazků a výhrad je docela zajímavá záležitost a týká se toho, o čem jsem hovořil, že pokud to není v této smlouvě ošetřeno, bude se velice těžce nahrazovat. Na rozdíl od smlouvy o službách WTO - GATS, která obsahuje tzv. pozitivní seznam, CETA uplatňuje přístup negativního seznamu. Zatímco pozitivní seznam obsahuje pouze ty oblasti a opatření, v nichž jsou účastníci připraveni přijmout liberalizaci, v negativním seznamu všechny oblasti, které nejsou výslovně uvedeny, mohou v zásadě liberalizaci podléhat. Toto je poprvé, kdy se v mezinárodních smlouvách objevuje tento bod. Je to poprvé a je to průlomové, protože TTIP neplatí, jak všichni víme, kdy se opět někdo snaží prosadit toto omezení. A o čem to je, přeloženo do lidské řeči? Tento stávající stav, který máme, je zakonzervován a jakákoli další restrikce nepřichází v úvahu. Kdežto ta pozitivní je - ve stávajícím poznání hospodářství jsme se dohodli, přijde-li něco nového, budeme o tom jednat, budeme hledat cesty a můžeme uplatnit regulace. Toto bude zakázáno. Čili jakékoli představy naší sociální levice, že po schválení této smlouvy bude moci regulovat oblast trhu např. vodárenství, např. zdravotnictví, pokud schválíme CETA... Nebude. Zapomeňte na to. Říkám vám to s plnou vážností. Protože stačí jakýkoli mezinárodní koncern, který bude mít vlastnictví těchto prostředků na území Evropské unie, a požene nás k arbitrážnímu soudu. A to bude obrovský problém. A když se podíváte na kauzy arbitráží České republiky, které jsou rozesety po různých ministerstvech, tak jenom Ministerstvo financí má docela přehlednou tabulku těch arbitráží, jak jsme na tom. Všechny ostatní to řeší nějak. Nejhůř na tom je bohužel Ministerstvo zdravotnictví, ale tam to má své kořeny hluboko, hluboko zapuštěno.

Čili zopakuji. Tento pozitivní seznam a negativní seznam je jeden ze základních principů neštěstí celé smlouvy CETA. Je to poprvé, co se někdo snaží v těchto mezinárodních bilaterálních dohodách uplatnit ten negativní seznam. Proto také ta smlouva ve svých dvou třetinách tloušťky obsahuje výhrady ze současných regulativních opatření, ať už se jedná o zákony, nebo jiná ustanovení. Opakuji, výhrady celé evropské sedmadvacítky, každá si tam něco dala. Bohužel Česká republika si toho tam dala velice, velice málo. Paradoxně i potravinářství. Já tady potom budu citovat ze zeměpisných označení a ochrany. Tady je takový krásný materiál Ministerstva průmyslu a obchodu o chráněných značkách (ukazuje), tak to takhle můžeme teď roztrhnout. Protože jsou chráněny jenom dvě. Z tohoto tlustého seznamu jsou tady v této smlouvě ve výjimkách uplatněny dvě tři. Řeknu vám potom konkrétně, čeho se to týká. Je to jenom místní české pivo a chmel. Všichni ostatní mají smůlu, kteří investovali do ochrany svých značek. Budou mít smůlu. Budu dále ve svém projevu číst konkrétní firmy, snad tento záznam uslyší a trošku se proberou, že se tady ohrožují jejich zájmy, do kterých investovali nemálo prostředků.

Já si dovolím citovat ještě přílohu 2, která obsahuje omezení týkající se budoucích opatření - výhrady pro budoucí opatření, která má umožnit realizaci více diskriminačních předpisů či revizí bývalých deregulací. Obě přílohy obsahují výhrady Evropské unie a následují výhrady členských států. Kanadská strana si do přílohy 1, která obsahuje ty kanadské výhrady, dala více než 180 výhrad na provinční úrovni. Týkají se např. poskytování veterinárních, auditorských služeb, distribuce lihovin, hazardních her, lesního hospodářství, komunitních služeb, těžebních služeb, investic v kontextu nominace vrcholného vedení a správní rady, provozování energetických zařízení. Tady všichni ti, co podnikáte v těchto oborech a budete si myslet, že CETA vám pomůže na kanadském trhu, můžete na to zapomenout. Kanada si v této oblasti vyhradila možnost blokování. Na straně Evropské úrovně jako celku je uplatňováno 11 výhrad. 180 - 11. Kanada 36 mil. obyvatel, 180 výhrad - Evropská unie půl miliardy, 11 pouze. Týká se to hlavně železniční, vnitrozemské, vodní dopravy, podpůrné služby v letecké dopravě, služeb výzkumu, vývoje v rámci rámcových programů, zdravotnictví a sociální péče, vzdělávání, zemědělství, jednotné nařízení o společné organizaci trhu, účetní auditorské služby, poštovní služby a služby celního odbavení. Ochrana průmyslu, ochrana našeho hospodářství bohužel mezi nimi není.

Co je zajímavé ale, jsou výhrady České republiky k poskytování právních služeb. Čili kanadské právní firmy nebudou moci na českém území poskytovat právní služby. Dalo by se říct - koho to zajímá. Ale právní firmy určitě ano, nechtějí konkurenci.

Otázka zaměstnanosti. Zaznělo tady, že český pracovní trh poroste. Dneska když máme nezaměstnanost nízkou, za což můžeme děkovat, to je pravdou, otázka je, jak poroste, protože v případě investorů zaměstnaných podnikem je požadováno pracovní povolení včetně testu ekonomické potřebnosti pro všechna odvětví. Jinými slovy, investor bude omezován v pracovních silách. Stáž musí mít souvislost s vysokoškolským vzděláním, které stážista absolvoval. Osoby zaměstnané v rámci společnosti musí být zaměstnány podnikem, který není neziskovou organizací. Tento jediný bod bych vcelku vítal. Neziskové organizace se na našem území docela hodně rozvětvily. Ale nevím, jak se budou tvářit neziskové organizace, které u nás začínají a jsou na vzestupu v poskytování sociálních služeb a dalších služeb, vzdělávací, komunitní, kulturní, nedokážu si na všechny hned vzpomenout, budou mít tady s touto smlouvou docela vážný problém.

Další, kdo bude mít problém, jsou cestovní agentury a delegáti. Mnohdy se říká, že tato Sněmovna řeší hlavně problémy Prahy. Pražský okruh, výjimka Prahy. No, Praha je hlavní město, nejlidnatější město. Má své specifické problémy. A jeden z velkých problémů Prahy je, že to je opravdu turistická velmoc. To mi tady všichni dáte určitě za pravdu. Co je problémem Prahy jako turistické velmoci, je poskytování služeb delegátů, jinými slovy průvodců, po Praze neškolenými průvodci. V těch výjimkách jsou země, které si to hlídaly. My ne. Jinými slovy, na základě této smlouvy budou moci delegáti z jiných zemí, aniž by museli splnit nějaké podmínky znalosti místopisu, historie a dalších, prostě poskytovat tyto služby delegátů. Zase jedna drobná oblast podnikání, v Praze velice významná, v ostatních regionech republiky méně významná, která padne za oběť smlouvě CETA. Ale asi pro nás, pro Prahu, pro republiku nepodstatná.

Co se týká definice investic, hovoří se tady, že podpora investic musí být součástí pouze investora. Jinými slovy, nemůžete být zastoupeni v investici. To znamená, že pro kanadské firmy podnikající v České republice napřímo se nic nemění. Pokud by česká firma chtěla podnikat v Kanadě, musí tam být zastoupena sama sebou, svojí matkou. Může si tam sice zřídit pobočku, ale nebude podléhat těm možnostem, které prý smlouva CETA nabízí.

To, k čemu mířím a co je jedním z největších problémů v mých očích spojených s CETA, je ochrana investic. To je to, co se ta příslovečná červená nit line celým tímto materiálem. Explicitně vyjádřeno, samotná skutečnost, že strana provádí regulaci, a to i prostřednictvím změny svých právních předpisů způsobem, který negativně ovlivňuje investice nebo zasahuje do očekávání investora, i pokud se týče jeho očekávání zisku, nepředstavuje porušení podle tohoto oddílu. To jsem si zvlášť zdůraznil, protože tohleto vypadá jako argument proti mým slovům. Ale je to explicitně vyjádřeno. Duplicitně, když se podíváte do detailů, zjistíte, že tomu až tak dalece není. Zvlášť když si nastudujete v dalším materiálu postup, kterým se to bude řešit.

Řešení investičních sporů mezi investorem a státem v CETA. Zdůrazňuji investorem a státem, protože dle této smlouvy už bude tím negativním partnerem v té soudní při, nebo tedy v obchodní při bude stát. Nebude to kraj. Nebude to obec. Bude to stát, který bude muset vzít to riziko. Investor, když bude chtít investovat, nebo když je to domluveno, obec si postaví změnu územního plánu, nebo nevím čím, co obce mají ze zákona v rámci možnosti regulace, tak ten investor nebude žalovat je za zmařenou investici, ale stát. To je ta výjimka, kterou ta CETA přináší, že partnerem investora je stát. Doposud to tak není.

Řešením sporů mezi investorem a státem bude pověřen tribunál, případně odvolací tribunál složený ze soudců jmenovaných smluvními stranami. Spor by měl být řešen smírně. Pokud se strany nedohodnou do 60 dnů od podání žádosti, soud uskuteční konzultace. Ottawa, Brusel. Hlavní město členského státu Evropské unie. Konzultace lze vést i prostřednictvím videokonferencí. Strany se mohou kdykoli dohodnou, že využijí zprostředkování, mediace. Prostředník je jmenován po dohodě stran sporu, nebo mohou strany požádat, aby prostředníka jmenoval generální tajemník Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů Světové banky.

Tento článek, nebo odstavec zní docela dobře, než si uvědomíte obchodní praxi. Základní praxí amerických firem, evropských firem méně, ale hlavně těch zaoceánských je, že ten spor probíhá na jejich území. Setkal jsem se s více menšími firmami v České republice, které si řekly ano, my ten spor stoprocentně vyhrajeme. Ale ty náklady, které máme spojené se zastoupením a cestováním, jsou tak velké, že když to vyhrajeme, tak ten zisk z toho je pro nás nulový a jsme ve ztrátě. Jenom máme čestný pocit, že jsme měli pravdu. Je to docela častá obchodní praktika v obchodním právu. Pořádal jsem na půdě této ctěné Sněmovny seminář k tomuto tématu, kde právě právník mezinárodního práva, obchodní zastoupení, který provádí pro české firmy tyto služby, o tom jako o velkém riziku hovořil. A bohužel má pravdu. Málo se to ale diskutuje, protože těch odborníků, kteří tohleto v mezinárodním obchodním právu reálně dělají, je velice málo a jejich hlas mnohdy na Ministerstvo průmyslu a obchodu nedozní.

Jinými slovy zůstává na volnosti smluvní strany, aby třeba dovolila videokonferenci. To je ten problém, protože ta videokonference sice ušetří, ale když ta strana ji nedovolí, tak ji nemůžete udělat. A to je ta smůla, kterou tato CETA zavádí. Kdyby to tam bylo nařízeno v rámci efektivity řešení sporů, ono by to teoreticky asi bylo dobré, ale tím, že je to postaveno na tomto základě, dostáváme se do slepého koutu.

V souladu s článkem 8.18 dohody CETA mohou být žaloby související s rozšířením investice podávány jen v míře, v jaké se daná opatření vztahují k nastávající podnikatelské aktivitě. Pokud se spor nevyřeší smírně, žaloba může být podána podle pravidel ICSID, rozhodčího řízení UNCITRAL nebo jiných pravidel, na nichž se obě strany dohodnou. Smíšený výbor CETA jmenuje po vstupu CETA v platnost 15 členů mezinárodního tribunálu s patřičnou kvalifikací, 5 členů z řad členských států Evropské unie, 5 členů z Kanady, 5 členů z třetích států. To je ten prvek, na který upozorňoval právě kolega právník, který se tím zabýval.

Smysl tribunálu a jeho postavení, který je daný touto smlouvou, vylučuje domoci se práva rychle, protože oni jsou placeni od času. Čím déle to projednávají, tím více jim jdou prostředky a nic je nenutí k tomu, aby tyto spory urychlovali, ba právě naopak. Jsou jmenováni mimo ty členy toho sporu, čili ti sice mají zájem to urychlit, ale oni ne, oni jsou mimo, nemůžou je ovlivnit. A jsou placeni velice dobře. Jsou tady dokonce součástí té smlouvy i tabulky, kolik si takový soudce přijme, tedy vydělá. Kdybych byl právníkem, asi bych se ucházel o takovýto byznys. Tak tito soudci se stanou ti arbitři, kteří budou říkat: milý státe, zaplať, protože jsi porušil CETA v ochraně investic, porušil jsi CETA svou regulací nějakého oboru, který jsi regulovat právo neměl. A to je jeden z hlavních problémů této smlouvy.

Součástí dohody CETA je zajištění přísnějšího vymáhání práv duševního vlastnictví včetně odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb a zákazu technologií, které mohou být použity k obcházení autorských práv. Evropské unii se podařilo prosadit následující prioritní oblasti. Nebudu je předčítat. Ale to je další důvod, proč ta CETA byla po krachu dohod TTIP a ACTA dávána do souvislosti a protlačována Evropou. Jinými slovy ACTA se nám vrátila do této smlouvy v trošku jiném podání, mírně zamaskovaná, ale je zde. A pokud si pamatujete celoevropské manifestace mladých lidí proti dohodě ACTA, ano, byly tam zapálené automobily, ano, byly tam jiné nepřístojnosti, ale přesto milionové demonstrace, které procházely evropskými městy, o kterých Česká televize ani nereflektovala, ani je nekomentovala, prostě byly pouze na okraji zájmu, se tady do této smlouvy vrací. Vrací se, zůstávají sice v zákrytu, ale jsou zde a je to budoucna docela velký problém.

A jestliže si všechny politické strany v této Sněmovně myslí na politiku pro mladé, dokonce některé se chvilku snažily otočit směr politické strany směrem k mládí, potom z toho sice vycouvaly, ale snažily se, tak tato smlouva vyloženě míří proti snahám a vidění světa mladých v rámci autorského práva. A mnoho z nich si moc dobře pamatuje, co to byla ACTA, a mnoho z nich bude vnímat, co CETA způsobí na trhu autorského práva.

Kanada a státy Evropské unie se zavazují zohlednit technické předpisy druhé strany. Při přípravě nového technického předpisu týkajícího se motorových vozidel a jejich součástí nebo při změně stávajícího předpisu strana zohlední technické předpisy druhé strany. Dále strany uznávají, že mají společný zájem spolupracovat se Spojenými státy americkými v oblasti technických předpisů týkajících se motorových vozidel. Tady vidíte, v tomto jednom odstavci, sílu koncernu, sílu kapitálu, sílu výrobců automobilů, kteří řídí minimálně ekonomiku České republiky, když ne ekonomiku Evropy. Ti si své výjimky zohlednili, ti si hlídají svůj status quo, ti si hlídají to, aby volný obchod s automobily mohl pokračovat a fungovat. Přidávají k tomu i Spojené státy americké, a přitom tato smlouva se Spojených států vůbec netýká, přesto i pro ně ve smlouvě CETA tuto výjimku dávají, umožňují, byť TTIP neprošla. Čili tvůrci tady této smlouvy se snaží nahrát malou domů těm, kterým by to nejvíce opravdu mohlo prospět, a to výrobcům automobilů, jako by Škoda Auto na kanadském trhu nejezdila, jako by tam neprosperovala a jako by z těch 0,004 procentního bodu nebyla z větší části zásluha Škody Auto.

Nebudu vás zatěžovat dopady dohody CETA na českou ekonomiku dle vybraných sektorů. Jsou tady znázorněny dopady, ale vzhledem k tomu marginálnímu rozsahu té obchodní smlouvy ekonomické na českou ekonomiku ty dopady nejsou kvantifikovaně velké, opravdu se pohybují v řádech 0,0 procenta.

Co se týká ochrany kanadského trhu, který je tady zmíněn, tak se jedná především o mlékárenské výrobky. To by mohlo zajímat naše zemědělce. Kanada si vyhradila právo prostě nedovážet mléko. Jestli si myslíme, že se zbavíme nadprodukce mléka v Evropě, tak nezbavíme. Kanada si toto vyhradila, a nejenom mléka. Kuřecí, krůtí, vejce a vaječné výrobky. Kanada si svůj trh chrání, 36 milionů lidí, to je potenciál voličů, které si kanadská vláda nechce rozhněvat, a proto si svůj zemědělský trh chrání. My si chráníme pouze hovězí a vepřové maso, konzervovanou kukuřici. Tedy řekněme, že konzervovanou kukuřici, nevím, jak hodně vyrábí Česká republika, popř. Evropská unie, ale asi cítíme potřebu si ji chránit. Takže nejsem si zcela jist adekvátním dopadem, co z toho ta Evropská unie vlastně bude mít.

Tady je ten zajímavý údaj, ke kterému se dostanu, jak jsem hovořil o ochranných známkách. Kanada rovněž uznala v rámci kapitoly 20 týkající se duševního vlastnictví a zavázala se k ochraně 179 zeměpisných označení pro produkty pocházející z Evropské unie dle článku 2 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, tzv. TRIPS. Z českých zeměpisných označení se jedná - prosím fanfáry - o žatecký chmel a české pivo. Jediné dvě ochranné známky, které budou chráněny v rámci této dohody za oceánem. Všechny tyto ostatní - od hořických trubiček, olomouckých syrečků, nevím, na které všechny si dále vzpomenu, různé druhy piva, budějovické a další, někde to tu mám jako tabulku, jablonecké sklo, budějovické pivo a další, a jistě tady budou odborníci z krajů, kteří mi řeknou, na které jsem všechny zapomněl - zůstanou nechráněny. Jediné, co bude chráněno, je žatecký chmel a české pivo. Tady se ptám, proč Ministerstvo průmyslu a obchodu, když se podílelo na přípravě této smlouvy, nevyužilo svých možností jako jiné státy Evropské unie, upozorňuji, protože Evropská unie si tam dala celkem 179 chráněných značek, nejvíce Německo a další státy, od sýrů a salámů a nevím čeho všeho, a Česká republika, která při vstupu do Evropské unie právě byla hrdá na to obohacení evropského trhu českými produkty, si tam dala jenom dvě. A jestli si myslíte, že budete moci doplňovat, tak ne. Liberalizace, tzn. vyjímat z toho seznamu, bez problémů, to stačí možná jenom prohlášením, že prostě nechcete, ale naopak dát do toho omezujícího seznamu něco, to jsou ty výjimky, o kterých hovořím, nebude možné. A bude to velice problém a docela zajímavé, jak z toho budou naši exportéři profitovat a jak budou naši vlastníci ochranných značek a známek fungovat.

Co se týká exportérů alkoholu, budou muset nadále obchodovat v Kanadě separátně s monopolními dovozci vládní firmy v každé provincii, s výjimkou Alberty V provincii Alberta se může volně pít, v ostatních ne. A pokud český export alkoholu si myslí, že na kanadský trh pronikne nějak výrazněji, může na to zapomenout. Další segment českého průmyslu, který díky administrativní dohodě CETA bude vyňat z pravomocí podnikat a bude se muset řídit kanadskými předpisy, byť se v této smlouvě hovoří o tom, že je prospěšná, že umožní vstup na trhy a že umožní pokračování ekonomického rozvoje. Znovu zdůrazňuji - 0,000.

Tím se dostávám pomalu k závěru první části svého vystoupení (smích v sále), ve které hovořím z technické zprávy liberecké univerzity, která dělala oponenturu smlouvě CETA.

Dovolím si zakončit z této zprávy jedním z odstavců - a dovolím si citovat. Platformou pro implementaci dohody jsou výbory zástupců Evropské unie a Kanady pro jednotlivé oblasti dohody CETA tvořené nezávislými odborníky z obou smluvních stran. Mnohé efekty v oblasti odstranění netarifních překážek, ale i opatření v oblasti investic a veřejných zakázek a služeb závisí na jejich implementaci v období po vstupu dohody CETA v platnost. - Jinými slovy, zase upozorňuji na ten problém, co doposud nemáme v zákoně vyhláškami a předpisy řešeno, nebudeme moci v budoucnu řešit. A bude to velký problém. A těch oblastí, kdy bychom do budoucna chtěli regulovat, je docela hodně.

Proto je důležité - cituji dále -, aby se i Česká republika angažovala ať již prostřednictvím svých profesních a zájmových sdružení a komor, národních certifikačních orgánů, ale samozřejmě i na úrovni státní správy a diplomacie v implementaci opatření dohody a aktivně usilovala o zastoupení ve výborech CETA. V tomto ohledu je důležité sledovat aktuální problémy výzvy mezinárodního obchodu s Kanadou etc., etc.

Mě by zajímalo, jak se česká exekutiva snažila zapojit do vyjednávání dohody CETA, tato profesní, zájmová sdružení a komory, národní certifikační autority a podobně. Protože pokud se doposud v tomto nepodílely a ve výjimkách z této smlouvy nejsou uvedeny, tak mají smůlu. A pokud si myslíte, že smlouva CETA se týká pouze otevření trhu Kanada - Evropská unie, tak ano, tak to v názvu zní. Ale v rámci globálního obchodu nic nebrání jakékoliv firmě, i české, mít matku v Kanadě a využívat výhod smlouvy CETA ve svůj prospěch. A ty nevýhody půjdou na stranu státu. Protože ten je dle smlouvy CETA partnerem investora, který uplatňuje své nároky na státu, a ne na tom, kdo mu způsobil tuto škodu.

Tolik částečná citace z Technické univerzity v Liberci. Vřele doporučuji si to přečíst podrobně. Je tam velice hodně grafů, tabulek, výpočtů. Stojí to za to a ta analýza opravdu je docela zajímavá. A možná každá obchodní smlouva, pokud to není vyloženě o přátelství, by měla být vybavena takovýmto doprovodným materiálem. Děkuji tímto Technické univerzitě v Liberci. Doufám, že to není polibek smrti.

Výzva k férovému obchodu. O tom jsem tady už hovořil. Jistě už chápete, proč je tady tolik malých firem, které se bojí té CETA, protože oni obchodují s komoditami, kdy jim ta CETA udělá velké problémy.

Nyní přikročíme k tomu hlavnímu, co se týká komplexní hospodářské a obchodní dohody s Kanadou. To je ona. (Ukazuje silnou složku.) Tato dohoda, ke které se máme vyjádřit a v prvním čtení ji poslat - škoda, i zahraničnímu výboru, jehož jsem členem. Přenechal bych to rád jinému výboru.

Jsou zde výhrady. Výhrady ke smlouvě a já se pokusím upozornit na některé výhrady, které možná jsou aktuální, a jak už jsem hovořil o těch ochranných známkách, které pro mě jsou jedním z takových problémů in natura, protože se týkají i mého regionu, a takové štramberské uši a mé oblíbené olomoucké syrečky, na ty můžu zapomenout.

Co je ale zajímavé, je, že většina evropských států - s výjimkou České republiky - si chrání svůj dopravní trh. Přednedávnem jsme tady projednávali, docela bouřlivě, jestli si pamatuji, nový zákon o taxislužbě a podobných. Není to až můj obor, kolegové z dopravy mi jistě řeknou, o co se tam vcelku jednalo. Ale jednou z věcí, která tam byla docela silně diskutovaná, je tzv. sdílená ekonomika. Docela moderní výraz, docela oblíbený výraz v ekonomice a hodně souvisí s Průmyslem 4.0. Nové způsoby chápání ekonomiky, nové způsoby využívání práce strojů na úkor práce lidí, nové způsoby finančního postupu, nové způsoby oceňování práce. A při projednávání tohoto zákona byla docela vážná diskuse o tom, jak se bránit proti - v uvozovkách - nekalé konkurenci. V uvozovkách proto, protože ona vlastně není nekalá, ona vychází z principu uvolnění ekonomiky, uvolnění trhu v možnostech. My to nějak máme v zákoně ošetřeno a nyní se hovoří o tom, že by se to mělo jasně definovat a upravit, aby se nemohl vykládat ten zákon různě.

Tady chci upozornit milého pana ministra dopravy, anebo Ministerstvo dopravy spíše, ať si pospíší. Protože pokud tento zákon neudělají včas před platností smlouvy CETA, mají smůlu. Nebudou moci regulovat. A společnosti, které dneska na tom trhu působí, a nebudu je zde citovat, ale které využívají princip sdílené ekonomiky, budou na koni. Protože stát nebude moci regulovat, když začne - a na to jsem se úmyslně ptal, kde mají sídlo tyto společnosti. A ony jsou to většinou zahraniční, obvykle nadnárodní, a pro ně není problém to sídlo přesunout do Kanady a využívat výhod CETA, aby mohly žalovat Českou republiku pro bránění ve svobodném podnikání. A to bude problém. A to je jeden z oborů, který je aktuální. Protože říkám, před 14 dny jsme o tom docela výrazně debatovali.

Tento problém se ukazuje jako nový problém. CETA tím, že vznikala sedm let, tak jistě uznáte, že problémy Průmyslu 4.0 regulovat nemohla, neznala je. To je logické. Proto mě zaráží, že předkladatelé této smlouvy vůbec neuvažují o tom, že by stálo za to tuto otázku otevřít. Dneska sociální partneři v tripartitě vedou velice vážné debaty o tom, jak regulovat Průmysl 4.0. Jak zabránit tomu, aby se lidé nedostávali jako nepotřební pod hranici chudoby, ale měli nějaké principy kooperace nebo spolufungování na Průmyslu 4.0. Hledá se cesta daňových systémů, uplatnění. Hledá se cesta, řekněme, regulace v určitých oborech a oblastech. Pokud vstoupí v platnost smlouva CETA, milí přátelé, můžete na to zapomenout. Bohužel. Jedním z těch, kdo to vcelku pochopil, jsou některé státy Evropské unie, které si, ač nám předkladatelé říkají, že toho se to netýká, nebojte se, to je jiné, tak si to dali do výjimek. Třeba tu taxislužbu si některé státy daly do výjimek. Raději. Kdyby náhodou. Oni asi tak úplně hloupí nejsou a vědí, jelikož tu zkušenost s těmi sdílenými službami už mají, tak si ji tam dali, že je budou i nadále regulovat, a velice tvrdě, a testovat, jestli jsou potřebné, anebo ne. Dokonce hlavní město Brusel šlo tak daleko, že si to dalo přímo, že chce testovat potřebnost těch služeb na množství občanů a obyvatel využívajících tyto služby.

O to více je zarážející, že naši představitelé nekonzultovali při předkladu tohoto materiálu, popř. při jeho přípravě, tuto problematiku v rámci europarlamentu. To byla půda, kdy se tato smlouva docela obšírně ve výborech Evropského parlamentu diskutovala a docela podrobně se probíraly výhrady. A mnohé, které jsou v těchto výjimkách, znovu zdůrazňuji, obsáhlá bichle, vznikaly právě z podnětů, které vzešly z evropských komisí a z projednávání v europarlamentu, jeho výborech a orgánech. Je docela zajímavé, že po prostudování těchto materiálů dospěli levicoví europoslanci napříč frakcemi Evropské unie k názoru, že CETA ne. Že je to proti sociální chartě levice, že je to proti sociálnímu vnímání světa tak, jak je levice vidí. Ale Česká republika má přece nejsilnější levicovou stranu ve vládě.

Ptám se kolegů ze sociální demokracie: Jaké jsou vaše konzultační roviny s kolegy v europarlamentu? Tam všichni, použiji-li výraz jak jeden muž, byli proti. A měli pádné argumenty, proč nepodporovat CETA. Ptám se, konzultovali s vámi tuto problematiku? Jste na jedné lodi sociálně demokratického vnímání smyslu Evropy, anebo jste přijali vládní zodpovědnost se vším všudy, to znamená i s popřením své levicovosti? Je to otázka, která míří na levé spektrum, pravé jsem již oslovoval těmi obavami podnikatelů. Levé spektrum oslovuji tím, že evropská levice v této smlouvě CETA vidí hlavně právní průlom, vidí v ní to, že chce omezit možnost klasické právní ochrany ve prospěch nadnárodní s možností žalovat stát a ve prospěch těch, co si to právo můžou dovolit. Hlavně finančně dovolit.

Nebudu zde citovat z materiálů, které nám připravili kolegové z europarlamentu, protože věřím, že následující vystoupení budou k tomuto tématu mířit a seznámí vás s výhradami, které zaznívaly v europarlamentu. Já si pouze na závěr dovolím říci o výjimkách, které mě trápily možná nejvíce. Tady je seznam produktů, které jsou chráněny, těch 179 produktů EU, z čehož Česká republika má jenom dva - žatecký chmel a české pivo. Považuji to za jednu z největších chyb. A kdyby už jenom kvůli tomu, že jsme si neochránili své tradiční výrobky, tak bych vás prosil, abyste zvážili, zda tuto smlouvu chcete opravdu podpořit a vzít si, jak se říká, na své triko to, že poškodíme zájmy českých výrobců, českých firem, které chrání a hlásají slávu českých potravin, anebo je nám to jedno. Mně to jedno není, a proto nemůžu hlasovat pro CETA.

Ostatní argumenty, a říkám, mám tady a mohl bych už začít, ale nechám něco kolegům, hovořit také o tom, jaký to bude mít dopad na ochranu životního prostředí, jaký to bude mít dopad na ochranu našeho zemědělství, ale nebudu tak hovořit. Řeknu jediné. To, co jsem slyšel od právního experta, který se zabývá obchodním mezinárodním právem, a jeho vysvětlení na semináři, které zaznělo k CETA, mě opravňuje k tvrzení říci, že to je hlavní důvod, proč je CETA Cetou a proč je předkládána jako úplně první nová obchodní smlouva takovéhoto typu takhle koncipovaná. Jedná se o snahu nadnárodních koncernů proniknout na trh, který je regulován právem. Prostě již je nebaví respektovat zákony jednotlivých zemí, již je nebaví dávat ohledy na zájmy občanů jednotlivých států, popř. zájmy Evropy. Chtějí absolutní liberalizaci obchodu. A paradoxně, nejsou v tom kanadské firmy. Jsou to i firmy evropské, které díky této smlouvě se konečně zbaví okovů, které za těch 50 let ekonomického rozvoje dostaly od jednotlivých členských států EU, a tohle, tahle smlouva CETA, je právě ta metoda, jak nabourat právní ochranu v evropském prostoru. A toto mějme na paměti, když budeme o tom hlasovat. Vše ostatní je možno považovat za balast, ale to, že se jedná o právní průlom v rámci ochrany investic, v rámci záležitostí spojených s podnikáním a právem, to je to nejhlavnější, co CETA prezentuje a na co bychom si měli dát zvlášť pozor.

Děkuji vám za pozornost. Doufám, že jsem vás moc neunavil, a v případě, že budou další otázky, budu využívat faktických, popř. se přihlásím ještě jednou do diskuze. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Ještě než dám slovo panu ministrovi, tak přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Benešík od 17 do 18 z pracovních důvodů, pan poslanec Pražák od 18 hodin ze zdravotních důvodů a pan místopředseda Bartošek od 17. hodiny z pracovních důvodů.

A nyní tedy faktická poznámka pana ministra financí.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já nebudu apelovat na levici a na pravici, budu apelovat jenom na zdravý rozum. Nebudu se odvolávat na volby, protože zpolitizovat se dá každý bod, stejně tak jako smlouva mezi EU a Kanadou. Mému předřečníkovi se nás podařilo spíš uspat než to zpolitizovat. Nicméně bych chtěl zdůraznit dva důležité body, které tato smlouva přináší.

Za prvé. Umožňuje právě malým a středním firmám přístup na trh kanadských veřejných zakázek. To je velký rozdíl od smlouvy, která zatím je u ledu, a to je smlouva tzv. TTIP mezi EU a Spojenými státy, kde ta regulace není na federální úrovni, je na úrovni jednotlivých států, dokonce municipalit. Takže naše malé a střední firmy mohou vstoupit na trh veřejných zakázek. To je velmi důležité.

Druhá velmi důležitá věc je diverzifikace. Česká ekonomika, která závisí velmi na EU, speciálně na Německu a na automobilovém průmyslu, potřebuje nutně diverzifikaci a Kanada je velký trh, který se nám pomocí této smlouvy otevírá. To je důležité a z toho důvodu je pro českou ekonomiku tahle smlouva první vlaštovkou, která je velmi důležitá, a myslím si, že bychom ji měli bez váhání přijmout.

Klišé o zájmech nadnárodních koncernů nebudu komentovat, to je spíš vlastnost mého předřečníka. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud fakticky pan poslanec Luzar? Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vaším prostřednictvím k panu ministrovi Pilnému. Jsem rád, že se díky mému projevu mohl vyspat. Z druhé strany věřím, že podnikatelé, kterých se smlouva CETA týká, si moc dobře vzpomenou na to, až tato smlouva bude platit, a on předpokládá, že platit bude na rozdíl ode mě, začnou se střetávat s praktickou realizací a dopady této smlouvy.

A ta čísla já jsem tady ze začátku zmiňoval. Možná pan ministr opravdu tvrdě spal. Jedná se o řády 0,004, 0,002 procentního bodu, čili marginální obchodní zájmy, které v rámci obchodu České republiky jsou opravdu skoro nulové. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další vystoupí pan poslanec Klán, který je řádně přihlášen, a připraví se paní poslankyně Aulická.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezký podvečer, vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové. Můj kolega zde mluvil hodinu a něco. Nebojte, hodinu a něco mluvit nebudu, možná déle. To si dělám legraci, ale byl jsem požádán, abych mluvil minimálně půl hodiny na téma CETA.

Já to vezmu nicméně z jiného konce. Nebudu tady říkat přesná čísla, přesné dopady, ale vezmu to ze sociologického hlediska. Teorie, kterou zde představím, je, jak nadnárodní kapitalistická elita skrze nadnárodní kapitalistické soukromé korporace si utváří různé zóny volného obchodu, různé dohody, které ustavují zóny volného obchodu. Když se na to podíváme z historického hlediska, tak pojem nadnárodní korporace je poměrně starý, to už pochází někdy ze 13. století, ale to pojetí korporace je až z 20. století. Zejména vliv korporací začal růst až koncem 80. let za vlády Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana, kdy nastartovaly úplnou deregulaci veškerého trhu, to znamená, ten koncept, laissez-faire se to dneska jmenuje, volné ruky trhu, prostě ať si trh dělá, co chce, a trh podle této logiky vyřeší, co chce. Proto smlouva CETA. CETA je, když to převedeme do této logiky, smlouva nadnárodních korporací, konkrétně právě té kapitalistické elity, která chce ovládat celý svět. Tuto teorii tady samozřejmě rozvineme. Já vám ji rozvinu v té půlhodině alespoň stručně, jaké věci číhají v té CETA.

Ale na úvod si řekněme některé věci, například těch prvních deset nadnárodních kapitalistických korporací, které mají často obrat vyšší než národní státy. Proto mají právě ještě větší vliv a ten vliv získávají stále více. A smlouvy typu TTIP, i když jakoby je u ledu trošičku, lehce, nebo TTP, nebo právě viz smlouva CETA. Můžeme tam zařadit samozřejmě i severoamerickou zónu volného obchodu NAFTA. Z ní budu čerpat a budu ukazovat na ty problémy, které nastaly v době, když se tyto smlouvy utvářely a uváděly v život. Budu čerpat z publikace Noreeny Hertzové, která napsala knihu Plíživý převrat. Ta kniha je z roku 2000, kdy se právě utvářely tyto teorie globálního kapitalismu, a lze je dobře aplikovat na současnou dobu a právě i na tuhletu dohodu, v hospodářské a obchodní dohodě mezi Kanadou a EU.

Pokud se podíváme na seznam nadnárodních korporací, na první příčce, někoho to možná udiví, někoho ne, nacházíme společnost Walmart. Tato společnost má roční obrat 400 miliard dolarů. To bylo už ale před nějakými sedmi lety. Takže dneska ten zisk ještě neúměrně narostl. Když se podíváme na to, jak se společnost Walmart vyšplhala do těchto výšin, tak to bylo právě deregulací těch trhů, deregulací trhů ve Spojených státech. Tam dokonce účelově likvidovala svoji konkurenci tím, že po určitou dobu prodávala věci pod cenou, tak aby dokázala konkurenci zničit, a poté ceny zvedla. Proto dodnes je Walmart jako společnost, která má ohromné rozpětí, na první příčce, pořád je stále v roce 2017 na první příčce. Poté se tam samozřejmě vyskytují například čínské společnosti, energetické společnosti, ale dost často se na těch příčkách objevují těžební společnosti, například Epson Mobil, Shell, British Petroleum. Ale vyskytují se tam i společnosti, které vyrábějí například automobily, například Volkswagen. Právě i Volkswagen kolem roku 1999, když Německo chtělo zavádět regulace, chtělo zavádět daně tak, aby Volkswagen odváděl daně co nejvíce v Německu a neodváděl je někam jinam do daňových rájů, tak Volkswagen tehdy řekl, že prostě buďto se nebude regulovat a zůstanou v Německu, anebo přijde regulace, přijdou daně a oni svoji pobočku přemístí někam úplně jinam ve světě, protože nastává deregulace toho trhu v té době. A tehdejší ministr financí Lafontaine bohužel rezignoval, když chtěl dělat tuto regulaci, ale Volkswagenu sice zůstaly další korporace v Německu. Ale to se posléze poté mění už někdy v roce 2001, kdy ten příklad můžeme mít například ze Švédska, kdy tehdy Ericsson jako jeden z největších podniků ve Švédsku částečně odešel pryč ze Švédska.

Samozřejmě v těch korporacích najdeme zejména finanční korporace, které ovládají právě svět. Můžeme tam dávat Deutsche Bank, můžeme tam dát například ING, můžeme tam samozřejmě dát i různé pojišťovny. To jsou všechno finanční služby. Ty pak právě vedly k velké finanční krizi v roce 2007 a 2008, když došlo k tomu velkému krachu. Tolik stručně na úvod.

Nyní se podíváme na první teorii neoliberálního plíživého převratu a smrti demokracie, kterou spatřuje právě Hertzová, Noreena Hertzová ve své knize z roku 2000. A budete se divit, ale je to pořád aplikovatelné na současnou dobu. Podle Hertzové dnes již totiž padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá. To je celkem logické, protože zastánci volného trhu, i když to stále opakují a říkají, že bohatství je tady pro všechny, tak se najednou zjišťuje, že není jenom pro všechny a že najednou vzniká poměrně velká nerovnost. A už v roce 2000 se zjišťuje, že například necelých 14 % Američanů žije v chudobě. Týká se to, dámy a pánové, tehdy i zaměstnaných Američanů. A 45 (?) Američanů nemá zdravotní pojištění. To se později mění právě s nástupem Baracka Obamy a jeho Obamacare, což se posléze dnes za vlády Donalda Trumpa poměrně zase ruší právě další deregulací. To abychom si to všechno ujasnili. Ale na druhé straně v roce 2000 40 % majetku je v USA v rukou jednoho procenta obyvatelstva. To je poměrně zarážející a poměrně alarmující. A od té doby do současnosti to ještě více narostlo. Dokonce to jedno procento už se snížilo ještě na nějaké jedno procento z toho jednoho procenta, které má astronomické zisky a ovládá celou společnost na naší planetě právě skrze nadnárodní korporace.

Ono se to samozřejmě může někomu zdát, že tady vytvářím nějakou divnou teorii, ale budete se divit, dneska tyto teorie jsou poměrně časté a jsou k tomu pádné důkazy. Já potom budu vycházet z teorie Leslieho Sklaira, který zase v roce 2000 napsal právě tu teorii o transnational capitalist class, transnacionální kapitalistické třídě a nadnárodních korporací a utváření tehdy smlouvy NAFTA v devadesátých letech a dneska je to tedy smlouva CETA.

Když se na to podíváme dál, tak když se uvolnila stavidla regulovaného trhu v osmdesátých letech, tak korporace tohoto typu, jak jsem už tady říkal, získaly neomezenou moc. A tu svoji neomezenou moc prokládají právě do různých smluv. A když tady vystupoval pan ministr financí, tehdejší šéf jedné nadnárodní korporace, společnosti Microsoft, tak se ani nedivím, že jaksi lobbuje za tu smlouvu CETA. Nicméně mám obavu, a oprávněnou obavu, že smlouva CETA bude mít ve velké většině negativní dopady nejenom na českou společnost, ale na evropskou společnost. Vede mě k tomu jeden jediný příklad, který jsem si tady napsal, když jsem tady poslouchal svého předřečníka kolegu Luzara. Jde o to, že přece jenom Spojeným státům, které jsou provázány právě NAFTA s Kanadou a Mexikem, jde o další deregulaci zahraničních trhů. Jde o to, aby se výrobky rychleji uváděly na trh, a tím pádem rostla jejich spotřeba. Je tady ta ideologie konzumu, kde je prostě potřeba, aby svět více konzumoval, ještě více a ty výrobky se chrlily na ten trh.

Takže ve Spojených státech amerických existuje takzvaný koncept následné zodpovědnosti. To znamená, že když daná společnost ten výrobek chce uvést na trh, projde nějakým jednoduchým testem a hned ho uvrhne na trh. Nicméně i když se zjistí v průběhu právě uvádění toho výrobku na trh, že ten výrobek je zdraví škodlivý, tak dojde k tomu, že vy, i když vám to zdraví poškodí, máte takzvanou následnou zodpovědnost. Vám to zdraví poškodilo a vy se budete soudit s nadnárodní korporací, že vám ten život nějakým způsobem trochu poničila nebo zničila úplně. Jenže vy nemáte proti nim žádnou páku.

Právě o to tady celou dobu jde, o tu deregulaci obchodního trhu. To znamená rychlejší uvádění výrobků na trh. To znamená, bude tam zavedena i v našich podmínkách, když se CETA bude aplikovat, následná zodpovědnost. To znamená, že dneska, když v Evropě máme takzvanou předběžnou opatrnost, to znamená, my než nějaký výrobek pustíme na trh, nebo nejenom my, ale například řetězce v Evropě, tak to prochází řadou testů, nějakých klinických studií a trvá třeba i několik let, než ten výrobek je vpuštěn sám na trh, aby mohl nějakým způsobem být normálně uvedený na trh.

Takže toto CETA převede do logiky volného trhu, tedy co nejrychlejšího uvádění výrobků na trh. Pokud se zjistí, že škodí zdraví, tak člověk se bude pouze moci soudit s nadnárodní korporací. Vám nezbude nic jiného než se soudit, ale ten soud už dopředu prohrajete ve velké většině. Samozřejmě existují různé výjimky, samozřejmě se už také potvrdily, nicméně je to běh na dlouhou trať. A proto tady apeluji na to, aby určitý typ regulace byl v té CETA zachován. Nicméně on tam není zachován, proto tu CETA já osobně nemohu přijmout.

Další věcí, kterou způsobuje CETA, je vyvedení pracovních míst mimo území třeba celé Evropy. Opět vycházím ze zkušeností smlouvy NAFTA, zóny severoamerického volného obchodu, kdy došlo k tzv. outsourcingu, to znamená, společnosti právě soukromé korporace nadnárodního typu vyvedly určitá pracovní místa nebo některé pozice do míst s levnější pracovní silou. A ve Spojených státech nastalo to, že některé třeba telefonní korporace udělaly to, že svoje ústředny přemístily do Indie, takže například když jste volali patřičného toho jednoho operátora, tak se vám ozvala samozřejmě operátorka v Dillí. To je ten outsourcing, tedy vyvedení pracovních míst mimo území národních států. Na to je potřeba také upozornit.

Nyní se dostanu k té teorii nadnárodní kapitalistické třídy. Transnacionální kapitalistická třída může být analyticky rozdělená do čtyř hlavních frakcí. Za prvé majitelé a správci transnacionálních kapitalistických korporací a jejich dceřiných společností, protože jakákoliv matka má své dcery ve světě. Typické je to například u mcdonaldizace společnosti. To tady máme také jasné. Za druhé se jedná o globalizaci byrokratů a politiků. Za třetí je to globalizace odborníků a za čtvrté globalizace spotřebitelské elity, obchodníků a médií, která jsou často v rukou právě transnacionální kapitalistické elity. A můžeme to převést i do naší logiky, do našeho pojetí českých podmínek, kdy víte, že někteří politici nebo miliardáři vlastní určitá média. To je úplně jasné.

Když se podíváme na to, co nadnárodní kapitalistická elita je, tak je nadnárodní nebo globalizující, chcete-li, v následujících ohledech.

a) Hospodářské zájmy svých členů jsou spíše globálně spjaty právě v té velké globální úrovni než výhradně místní anebo národní původ. To znamená, jakýmkoliv smlouvám, které jsou nadnárodního charakteru, nejde o národní ekonomiky. Vždycky jde o nadnárodní zájem, nadnárodní zájem soukromých korporací. Můžeme se podívat, že v té globalizující společnosti díky bezprecedentní mobilitě kapitálu, kterou vytvořily nové technologie a nová globální ekonomická politika, dochází k tomu, že od dcer veškerý kapitál odchází k matce, aniž by byl nějakým způsobem progresivně daněn na území národního státu, kde ten kapitál vznikl.

Jako vedoucí pracovníci globalizující korporace podle čtyř kritérií se v podstatě globalizují. Je to zahraniční investice, o čemž už tady mluvil kolega Leo Luzar, je to dále firemní občanství, tedy příslušnost k dané firmě. Tedy ti pracovníci pracují jenom pro tu firmu a nehledí na nějaký národní zájem, to jde o to, že se to globalizuje a nikoliv lokalizuje. A dále je to globální vize, tedy zavedeme nekonečný růst na konečné planetě s konečnými zdroji. Budu o tom mluvit ještě v pařížské klimatické dohodě, kdy poukážu na tento jev. Tento jev totiž spěje k tomu, že naše společnost, a nejenom - podotýkám, dámy a pánové, nejenom naše společnost, a berme to globálně, tak začíná vznikat poměrně chudá třída veprostřed, kde byla dříve střední třída. Dneska se to nazývá prekariát, kdy ti lidé jsou nuceni pracovat v prekérních situacích. A smlouva CETA povede k tomu, že ještě více budou očesávána práva právě zaměstnanců. Bude omezován ještě víc vliv odborů. To samé bylo ve smlouvě TTIP, takže smlouva CETA je pouze trojským koněm smlouvy TTIP. Analýza toho, jak nadnárodní kapitalistická elita vybudovala níže uvedený globalizační diskurs, se bude zaměřovat na tato kritéria - ta, co jsem tady právě před chvilkou zmínil.

Nadnárodní kapitalistická elita se snaží vykonávat ekonomickou kontrolu. Z toho je zjevné, proč ty smlouvy vznikají. Oni chtějí mít ekonomickou kontrolu nad jednotlivými národními státy. To si také musíme říci na rovinu tyto věci. Když se vrátím k tomu, tak vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v daňové oblasti. Já jsem to naznačil, že daňová oblast je poměrně problematická. To, že národní státy těžce dokážou regulovat tyto korporace, resp. korporace posléze lidově řečeno drží pod krkem národní státy, národní politiky, s tím, že nadnárodní korporace si mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. Zde vyvstává problém daňových rájů, že často tyto nadnárodní korporace vyvádějí svoje zisky do daňových rájů. A co na to Evropská unie? Evropská unie o tom furt jenom mluví, ale pak mě vysloveně zaráží, že právě například pan Juncker byl jeden z těch, který vytvářel daňový ráj ve své zemí. A tito politici a jiní chtějí, aby se zavedla smlouva CETA. Jak tristní.

Takže nadnárodní korporace si tedy mohou vybrat, kolik na daních zaplatí. To mimo jiné brzdí harmonizaci daní právě v rámci Evropské unie. Hlavně však to podlamuje schopnost vlád zajistit žádoucí financování veřejného sektoru. Korporace svou činnost přesouvají do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhé straně však požadují od států dotace. V USA se ročně odpustí například korporacím až 75 miliard na daních. Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku. A je to patrné například ve Spojených státech, kde například hospodářské sankce se uvalují podle toho, zda budou, či nebudou postiženy zájmy korporací. To samé se vyskytovalo v Německu ještě před velkou finanční krizí. Ale dodnes se to vyskytuje prostě, když se uvalují nějaké sankce někam, tak se to dělá velice opatrně, aby se nepoškodily nějaké zájmy určité korporace.

Obchodním zájmům ustupují i lidská práva. USA podporují liberální přístup k lidským právům jen potud, pokud je to spojeno s rozvojem tržní ekonomiky, uvádí Noreena Hertzová. Vládu Spojených států zajímá hlavně vláda zákona, ochrana veřejného sektoru, rozvoj tržní ekonomiky a ne už tolik participovanost, aktivní občanská společnost a regulérní volby. Často si tak pleteme demokracii s kapitalismem. To je dost častý jev.

Dnešní politika je podle Noreeny Hertzové drahá a kapitálově náročná. Politické strany nabízejí v podstatě stejné řešení - systém založený na laissez-faire v ekonomice, o tom jsem tady také mluvil, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu. A právě volný trh, který tady ustavuje smlouva CETA a navazuje na smlouvu NAFTA - ono se to právě zdá, že jako budeme jen tak jako navazovat jakýsi přátelský pakt nebo přátelskou smlouvu s Kanadou, ale ve finále jaksi navazujeme přátelské styky, ve finále by se dalo říct nepřátelské styky, s NAFTA, protože NAFTA bude potřebovat někam kapitál dále vyvážet, vyvážet své výrobky. To je logika volného trhu - prostě vyrábět a spotřebovávat, co to nejvíc jde a co nejrychleji, tak aby se ty korporace ještě více rozrůstaly a pohlcovaly samozřejmě náš svět. To je alfa a omega nadnárodních korporací. Jde o to, aby ovládly celý svět, a utváří si tyto obchodní dohody. A samozřejmě řada politiků jim hrdě kýve. Já mezi ně nepatřím, já jsem jejich neustálý kritik a vždycky budu kritik z marxistických pozic, protože opravdu se ukazuje, že kapitalistická globalizace má velké vady.

Ukazuje se nám to například nedávno v Hamburku, kde protestovalo mnoho lidí proti zasedání G20. Paradoxem je, že když se zeptáte obyčejných lidí, co to je G20, tak na vás koukají, protože ani nevědí, co to je. Že to jsou ti nejmocnější, řekněme třeba ministři financí rozvinutých zemí, kde se dohadují o tom, jak ty dohody budou vypadat a v zájmu jakých korporací budou lobbovat. A mnoho lidí to přestalo bavit. Proto se vynoří další tendence o, řekněme, odstranění ať kapitalismu, nebo nějakým systémem regulací globálních dopadů.

Já to své vystoupení pomaličku poženu do finále, jak jsem slíbil, budu mluvit pouze půl hodiny. Ten čas samozřejmě rychle letí. Proto chci na vás apelovat, abyste se zamysleli nad tím, co ta smlouva CETA skutečně obsahuje. O co tady jde. Co je jejím pravým zájmem. Pravý zájem není o tom, že umožní vstup malých a středních podniků na globální trh, na globální tržiště, to je pouze utopie, protože vždycky alespoň v současné době, dokud nezačnou platit nějaké regulatorní prvky, budou vládnout soukromé kapitalistické korporace a nadnárodní kapitalistická elita.

Děkuji za pozornost. (Potlesk komunistických poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě než dám slovo paní poslankyni Aulické, tak přečtu další omluvy. Pan poslance Klaška se omlouvá do konce jednání z rodinných důvodů, pan poslanec Komárek se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne z rodinných důvodů a pan poslanec Vojtěch Adam se omlouvá od 17.30 ze zdravotních důvodů. Tolik omluvy.

Prosím paní poslankyni Aulickou, aby se ujala slova s řádnou přihláškou.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Musím říci, že jsem ráda, že alespoň hrstka kolegyň a kolegů tady s námi při projednávání této dohody zůstává. Určitě musím ocenit pana ministra Brabce za jeho stálou přítomnost, protože asi zachraňuje jednání této Sněmovny.

Vážené kolegyně a kolegové, navážu na přednes, který zde řekli mí kolegové Leo Luzar a Jan Klán. Vezmu to tak trošku z jiného pohledu.

Když se projednávala, schvalovala CETA v Evropském parlamentu, tak především naši poslanci, nebo europoslanci za KSČM, ale také i europoslanci za ČSSD, jak už tady zmiňoval můj kolega Leo Luzar, hlasovali proti této smlouvě. Jmenovitě mohu říkat: Keller Jan, Kohlíček Jaromír, Konečná Kateřina, Maštálka Jiří, Poc Pavel, Poche Miroslav a Sehnalová Olga - europoslanci za KSČM a ČSSD. Proto mi nebylo moc jasné, proč především zástupci koaliční strany ČSSD zde na půdě Poslanecké sněmovny jsou, mohu říci, tak lobbisty za schválení této smlouvy, nebo dohody, když jejich vlastní lidé zaujali vlastně opačné stanovisko. Pan ministr Zaorálek mi to vysvětlil, ale vzhledem k tomu, že to vysvětlení je, řekla bych, takové rozporuplné a nemyslím si, že by bylo dobré ho zveřejňovat a tuto záležitost by si měli asi vyřídit mezi sebou přímo příslušní europoslanci a zástupci ČSSD zde v České republice.

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou a CETA, opravdu vyslovili velký nesouhlas. (?) Tato smlouva je totiž zcela v rozporu s právním státem, demokracií a lidskými právy. A můžeme zde jmenovat - například z hlediska ochrany životního prostředí a zdraví CETA znamená, že budou oslabeny zásadní evropské normy k maximálním limitům pro rezidium (?) pesticidů, endokrinních disruptorů. CETA navíc oslabuje právní předpisy Evropské unie týkající se geneticky modifikovaných organismů. Kvalita potravin v České republice se tak ještě sníží. V tom případě nevím, co už budeme jíst.

Dovolte mi, abych vám přednesla návrh stanoviska výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnosti potravin, které bylo sestaveno pro výbor pro mezinárodní obchod.

CETA je hospodářská dohoda. Ačkoli by pro některá odvětví byla z hospodářského hlediska přínosná, jiné zainteresované strany, např. malé a střední podniky, by mohly utrpět ztráty v důsledku neomezené konkurence velkých nadnárodních společností, včetně hospodářských subjektů zaregistrovaných v Kanadě. Co se týče pracovních míst, některé studie odhadují, že jejich počet v důsledku dohody CETA mírně vzroste, zatímco jiné předpokládají pokles zaměstnanosti v Evropské unii a problematické dopady přerozdělování ve prospěch vlastníků kapitálu. Posoudíme-li tedy dohodu pouze z hlediska hospodářství a zaměstnanosti, rozhodnutí nebude zdaleka jednoznačné. Misky vah by mohly převážit otázky zdraví a životního prostředí.

Evropská unie a Kanada mají velmi rozdílný pohled na otázky zdraví a životního prostředí, bezpečnost potravin a dobré životní podmínky zvířat. Kanada zahájila v rámci WTO řízení proti právním předpisům Evropské unie a jejích členských států. Jsou to spory, které se týkají geneticky modifikovaných organismů a zákazu hormonů v hovězím mase, tuleních produktů, a dokonce i azbestu. Kanada se již po dlouhou dobu rozhodně zasazuje proti nařízení REACH a právním předpisům Evropské unie týkajícím se pesticidů a dosáhla zneplatnění právních předpisů USA o označování země původu v rámci WTO. Komise pod obchodním tlakem nadále povoluje geneticky modifikované organismy, a to navzdory rozšířenému nesouhlasu v Evropské unii.

Primárním cílem dohody CETA je odstranit překážky obchodu. Jelikož celní sazby mezi Evropskou unií a Kanadou jsou relativně nízké, dohoda CETA se týká především necelních překážek, to je rozdílných právních předpisů a norem v oblasti ochrany zdraví a životního prostředí a bezpečnosti potravin. Komise již řadu těchto norem obětovala ve prospěch obchodních zájmů mimo jiné Kanady. Oslabila směrnici Evropské unie o jakosti paliv, aby Kanadě umožnila vyvážet paliva z nečistých dehtovaných písků, a nyní dokonce navrhuje protiprávní změnu ustanovení o endokrinních disruptorech v právních předpisech o pesticidech. Komise jednala v zájmu kanadských společností tím, že nezakázala používání kyanidu při těžbě, ačkoli Evropský parlament takový zákaz požadoval, a tím, že přednedávnem povolila používání karcinogenních látek v barvách, chromany olovnaté, protože (?) podniky z Evropské unie používají bezpečnější alternativy.

Formální dohoda, jejímž hlavním cílem je odstranění překážek obchodu, nutně povede ke zhoršení situace bez ohledu na jakákoli písemná ujištění týkající se práva regulovat. Tuto situaci ještě zhoršuje skutečnost, že investoři budou mít právo žalovat státy, zatímco povinnost dodržovat normy v oblasti životního prostředí zůstane nevymahatelná.

Stanovisko výboru pro zaměstnanost k dohodě TTIP ze dne 16. dubna 2015 je výborným kritériem pro posouzení dohody CETA. Není důvod zaujímat v obchodní dohodě jiný postoj ke Kanadě než k USA.

Dohoda CETA překračuje hranice přípustnosti uvedené ve stanovisku výboru pro zaměstnanost v následujících bodech. Není zohledněna zásada předběžné opatrnosti. Opatrnost je místo toho podmíněna odkazem na mezinárodní dohody, z nichž žádná tuto zásadu neobsahuje. Regulační spolupráce, ačkoli je dobrovolná, nevztahuje se jen na jasně vymezené odvětvové oblasti, kde mají USA a Evropská unie podobnou úroveň ochrany nebo kde by se dala očekávat harmonizace podle vyšších standardů, ale zahrnuje vše. Obsahuje ustanovení týkající se těchto oblastí: služby, veřejná zdravotní péče, ustanovení, která de facto omezí svobodu vlád přijímat politická rozhodnutí. Geneticky modifikované organismy, ustanovení, která jsou navíc koncipována tak, že oslabují právní předpisy Evropské unie týkající se geneticky modifikovaných organismů, jejich uplatňování a budoucí vývoj. Dále zahrnuje spolupráci v oblasti chemických látek, čímž zapojuje jednoho z nejsilnějších oponentů na řízení REACH do jeho provádění. Zahrnuje veřejné a sociální služby na základě negativního seznamu. Neobsahuje žádná závazná ustanovení o dobrých životních podmínkách zvířat. Namísto toho prosazuje zvýšení objemu obchodu bez řádných záruk ochrany zvířat. - By mě zajímalo, jak byste postupovali v rámci projednávaného zákona o zrušení našich chovných farem. - Zahrnuje systém soudů pro investice, mechanismus řešení sporů, který uděluje zahraničním investorům souběžnou příslušnost, což výrazně oslabuje svrchovaná práva Evropské unie a jejích členských států.

S uplatňováním dohody CETA hrozí, že budou oslabeny mimo jiné následující normy, které výbor pro zaměstnanost považuje za zásadní.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně a kolegové, já prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Neschválení účinných látek a maximální limit Evropské unie pro rezidua pesticidů, regulační opatření týkající se endokrinních disruptorů, integrovaný přístup Evropské unie k bezpečnosti potravin a dosažení cílů Evropské unie v oblasti klimatu a energetiky.

V rozporu s požadavky výboru pro zaměstnanost dohoda CETA.... dále udává, jen částečně chrání zeměpisná označení, neobsahuje ustanovení o omezení používání antibiotik v chovu dobytka, neobsahuje žádná opatření za účelem provádění dohod Evropské hospodářské komise OSN z let 1958 a 1998 o automobilech, nepodporuje energii z obnovitelných zdrojů, a pokud jde o právo regulovat v odvětví energetiky, používá negativní seznamy.

A konečně, práva Evropského parlamentu být plně informován ve všech fázích k projednávání mezinárodní dohody stále nejsou stanovena a není jasné, zda a jaká má Evropský parlament kontrolní práva v souvislosti s rozhodnutími smíšeného výboru CETA obecně, či pokud jde o přijímání závazných výkladů, nebo změn protokolů a příloh, například pokud jde o ustanovení o rovnocennosti v souvislosti se sanitárními a fytosanitárními opatřeními.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá výbor pro mezinárodní obchod jako věcně příslušný výbor, aby doporučil parlamentu, tedy Evropskému parlamentu, neudělit souhlas s návrhem rozhodnutí Rady o podpisu Komplexní hospodářské obchodní dohody CETA mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií jako členskými státy na straně druhé.

Toto byl stručný návrh stanoviska výboru pro životní prostředí v rámci Evropského parlamentu.

A nyní mi dovolte, vzala jsem si na pomoc analýzu konečného textu Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi Evropskou unií a Kanadou, abych vám aspoň pár řádek citovala z této analýzy, protože některé argumenty, které tady samozřejmě už řekl můj kolega Leo Luzar, myslím si, že opravdu byly zásadní a důležité, ale můžeme se na to opravdu podívat ještě z jiného pohledu.

Sedm let od začátku vyjednávání o komplexní hospodářské a obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou, CETA, političtí vůdci v říjnu 2016 v Bruselu tuto dohodu podepsali. Za dobu přípravy dohody se hodně změnilo. V Evropě začala CETA jako nenápadná dohoda s širokou, ale víceméně vlažnou politickou podporou. Nyní je terčem útoku stále širší koalice hnutí bojovníků za sociální spravedlnost, environmentálních organizací a organizací pracujících, která v dohodě oprávněně vidí hrozbu pro demokracii na obou stranách Atlantiku.

I veřejné mínění se změnilo. Mnoho Evropanů si je dobře vědomo rozsáhlých podobností dohody CETA s politicky toxickou dohodou o transatlantickém obchodním a investičním partnerství neboli TTIP. Prolínající se problémy způsobené změnami klimatu a extrémní nerovností roztříštily politické iluze o sociální i environmentální udržitelnosti našeho současného hospodářského modelu. Evropská a kanadská obchodní politika se svým důrazem na otevřenost trhu, růst založený na vývozu, korporátní zisky, deregulaci a zvláštní výhody pro investory byla a stále je pokusem právě vyloučit alternativy volnotržní globalizace. CETA by změnila a oslabila schopnost vlád reagovat na ekonomické, sociální a environmentální výzvy přesně ve chvíli, kdy jsou akceschopnost a inovace ve veřejné politice potřeba nejvíce.

V roce 2014 publikovaly Canadian Center for Policy Alternatives a německá nevládní organizace PowerShift analýzu konečného návrhu textu CETA s názvem Making Sense of the CETA. Toto nové vydání analyzuje konečný právní text dohody CETA, tak jak byl zveřejněn v únoru roku 2016, a je jeho dosud nejobsáhlejším nezávislým posudkem. Zjišťuje, že spíše než pouhou obchodní dohodou je CETA rozsáhlým, ústavě podobným dokumentem, který omezuje možnost veřejné politiky v oblastech tak odlišných, jako jsou práva v oblasti duševního vlastnictví, autorská práva, trademark, patenty a řízení a práva internetu, zadávání veřejných zakázek, potravinová bezpečnost, finanční regulace, dočasné přesuny pracujících, vnitrostátní regulace a veřejné služby, abychom uvedli jen pár z témat zkoumaných v této analýze.

Za zvláštní zmínku stojí investiční složka CETA a plán na založení systému investičního soudu, který by mohl odradit vlády od snah regulovat. Naše analýza ukazuje, že zatímco opatření na ochranu pracujících a životního prostředí jsou v dohodě především dobrovolná a obecně nevymahatelná, opatření na ochranu investorů jsou jejich pravým opakem. Jsou silná, závazná a plně vymahatelná. Konečný text dohody CETA se snaží reagovat na obavy veřejnosti ze systému urovnávání sporů mezi investorem a státem několika procedurálními změnami tohoto celkově chybného systému.

Zahraniční investoři mají stále mít speciální zákonné právo žalovat vlády za opatření, která negativně ovlivňují jejich investice. V novém systému investičních soudů CETA zůstávají rozsáhlé ochrany poskytované zahraničním investorům z velké části nedotčeny. To vystaví daňové poplatníky v Kanadě obrovským finančním závazkům a skoro jistě utlumí budoucí snahy o progresivní veřejnou politiku.

Zkušenosti Kanady pod dohodou NAFTA toto jen potvrzují. Kanada je navzdory svému rozvinutému právnímu systému a silným ochranám soukromého vlastnictví nejžalovanější stranou NAFTA. Mnoho z těchto žalob se týká opatření na ochranu životního prostředí a jen minulý rok prohrála Kanada znepokojivý spor ohledně environmentálního posudku, který doporučil nevydat povolení na výstavbu obřího lomu v environmentálně citlivé oblasti. Kvůli progresivním opatřením, jako je například zákaz frakování v provincii Quebec, čelí Kanada mnoha žalobám.

Skromná procedurální zlepšení procesu ISDS a jeho přeměna na investiční soudní systém v CETA by nepředešla kauzám, kterých jsme čím dál tím častěji svědky, jako jsou žaloby korporací na regulace sloužící veřejnému zájmu, nebo nakládání se vzácnými přírodními zdroji, a nedala by vládám větší šanci takovéto spory vyhrát. Naopak CETA by téměř jistě zvedla počet těchto žalob proti legitimní evropské veřejné politice, a tím zvýšila tlak na deregulaci, které jsou vlády vystavovány.

CETA neobsahuje žádné jasné vymezení vyjímající veřejné služby z jejich liberalizačních pravidel. Místo toho v ní poskytuje složitá směsice výjimek lišících se stát od státu či provincie od provincie jen částečnou, nebo nestejnoměrnou ochranu. Z evropského pohledu je tato dohoda výjimečná v tom, že Evropská unie a její členské státy musely použít přístup negativního seznamu, výčtu, což tedy znamená, že ve smlouvě jsou automaticky zahrnuty všechny sektory a opatření, které nejsou vládami výslovně vyloučeny. Přestože jsou některé veřejné a základní služby některých liberalizačních doložek z CETA vyjmuty, tyto zásadní výjimky jsou neurčitě formulované, nebo nedostatečné. Obavy vyvolávají rovněž nedostatečné definice veřejných služeb a veřejného zájmu. Příkladem mohou být služby v oblasti pitné vody, které jsou z CETA vyloučeny, ale zpracování odpadních vod je pro většinu evropských zemí ve smlouvě zahrnuto. Stejně tak by výjimka pro poštovní služby fakticky zmrazila současnou úroveň privatizace a deregulace evropských poštovních služeb.

CETA také omezuje možnosti parlamentů, respektive vlád, navrátit zprivatizované služby do veřejného sektoru. Dohoda vytváří takové podmínky, že jednou zprivatizované sektory a služby budou moci být pouze velmi obtížně vráceny mezi veřejné služby, mimo jiné i kvůli riziku soudních sporů.

Navzdory častým tvrzením nemají pravidla dohody CETA omezující regulaci. Jednoduše pouze stanovit úroveň pravidel pro zahraniční a domácí trhy. V několika oblastech CETA určuje absolutní limit pro vládní regulace a umožňuje odvolání se i proti nediskriminačním opatřením, která by zahraniční investory a poskytovatele služeb zasáhla. Investiční pravidla dohody CETA například vládám zakazují omezovat či ovlivňovat počet firem nebo velikost aktiv v určitém sektoru. Tyto zákazy platí i v případě, že uvedené limity nedávají přednost lokálním společnostem, což by mohlo zasahovat například do snah zamezit finančním firmám stát se příliš velkými na to, aby zkrachovaly.

Konečně CETA nezajišťuje také zásadu předběžné opatrnosti. Místo toho pod záštitou regulatorní spolupráce určuje formální cesty zaručující, že investoři se dostanou ke slovu na samém začátku regulatorního procesu. To investorům umožní vyvíjet nejrůznějšími způsoby tlaky proti zavedení pro ně nevýhodných regulací. Pro Evropu je podstatné, že by tyto instituce regulatorní spolupráce byly otevřeny v rámci dohody NAFTA kanadským pobočkám velkých amerických chemických, biotechnologických a energetických firem... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám, paní poslankyně, rozumím. Poprosím sněmovnu o klid, abyste mohla v pořádku dokončit svoje vystoupení.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane místopředsedo. Vzhledem k těmto a mnohým dalším nedostatkům odhaleným v následující analýze je tedy zarážející, že dohodu CETA označují kanadská ministryně obchodu Chrystia Freeland i její evropský protějšek Cecilia Malmström jako progresivní a moderní obchodní dohodu. Kromě několika relativně malých změn se stále jedná v zásadě o stejnou dohodu, jaká byla vyjednávána bývalou konzervativní kanadskou vládou, jedním z nepravicovějších režimů v nedávné kanadské historii. Ve skutečnosti je CETA zlatým standardem pro dohody jen v tom smyslu, že zachází dál než předchozí obchodní dohody v posilování pozlacených práv zahraničních investorů na úkor občanů a veřejného zájmu.

Pokud Evropská komise a nová kanadská vláda vážně myslí, že by se CETA měla stát progresivní dohodou, neměly by jim projít pouhé kličky s přejmenováním a jiná prázdná gesta, která původní duch smlouvy nemění. Je třeba, aby od tohoto špatného textu obě strany ustoupily. Pokud ale budou pokračovat podle přání, otevře se pod její ratifikací v Evropském parlamentu dlouhá a konfliktní debata a její ratifikace v parlamentech jednotlivých států Evropské unie a Kanady. To bude pro budoucí osud Evropské unie a demokracie mnohem podstatnější. Opomíjení vážných obav veřejnosti z negativních dopadů CETA, které tato analýza potvrzuje, je postup nedemokratický a nebezpečný. Občané na obou stranách Atlantiku si zaslouží efektivně fungující spolupráci, nikoliv podobné dohody, které jdou proti jejich zájmu.

A nyní, pokud dovolíte, bych řekla pár informací z jednotlivých rezortů a dopadů, které CETA přináší.

Urovnání sporů mezi investorem a státem. Nejnovější text CETA na veřejné obavy ohledně systému urovnání sporů mezi investorem a státem reaguje zdánlivým nahrazením systému investičního soudu. Tento soudní systém v uvozovkách mění některé procedurální aspekty, ale umožňuje nadále, aby byl stát ve sporu s investorem slabší stranou.

Dohoda CETA zachovává zahraničním investorům právo žalovat vlády za opatření, která by mohla negativně ovlivnit jejich investice nebo poškodit jejich takzvaná oprávněná očekávání. Tato ochranná opatření nenabízená domácím investorům ani obyčejným občanům vystavují státy a jejich daňové poplatníky mimořádným finančním rizikům a ohrozila by i realizaci řady veřejných politik. Text sice zmiňuje takzvané právo státu regulovat, ale pouze jako doporučující doložku, a nechrání tedy regulace ve veřejném zájmu dostatečně.

Oblast finančních služeb. Tím, že CETA ve finančním sektoru povoluje více přeshraničních služeb a umožňuje větší přímé investice, umožňuje riskantnější investice, například v oblasti spekulativního kapitálu. CETA také omezuje možnosti regulace využívané vládami jako odpověď na finanční nestabilitu například tím, že dává v regulačním postupu finančnímu sektoru institucionalizovaný hlas.

CETA ignoruje ponaučení z finanční krize a podporuje v sektoru finančních služeb Evropské unie a Kanady ostřejší hospodářskou soutěž a snížení tlaku na přísnější regulační opatření, čímž dělá obě strany zranitelnější vůči finančním šokům a nákazám. Ustanovení týkající se finančních služeb jsou v CETA zahrnuta do oblasti ochrany investic pod ochranou ICS, takže by vlády mohly v podstatě být nuceny platit bankám za výsadu je regulovat.

V oblasti obchodu se službami CETA omezuje schopnost vlád regulovat vstup zahraničních poskytovatelů služeb na domácí trhy a jejich aktivitu na nich, i pokud tato opatření firmy na základě země původu nediskriminují. Zajištěním vstupu na trh a přednostním zacházením pro zahraniční poskytovatele služeb ohrožuje CETA životaschopnost veřejných služeb a lokálních poskytovatelů.

CETA obsahuje výjimky z těchto pravidel, ale její přístup podle negativního seznamu znamená, že jsou zahrnuty všechny služby, které nejsou při vyjednávání ze seznamu výslovně vyřazeny. Dále nutí CETA svým řešením klidového stavu a západkovým mechanismem vlády zavádět budoucí regulační opatření jen s cílem větší liberalizace, a to i v mnoha službách obsažených na seznamu výjimek.

V rámci sektoru veřejných služeb. Přestože je několik veřejných služeb z některých liberalizačních pravidel v CETA vypuštěno, jsou tyto výhrady neurčitě nebo špatně formulovány a samotný pojem veřejné služby není v celé dohodě nijak upřesněn nebo vysvětlen. Investiční ochrana zavedená smlouvou omezuje možnosti vlád rozšiřovat veřejné služby nebo v budoucnu vytvářet nové.

CETA rovněž de facto omezuje svobodu zvolených parlamentů a vlád navracet privatizované služby zpět do veřejného sektoru. Jakmile se v privatizovaném sektoru usídlí zahraniční investoři, mohou snahy obnovit veřejné služby vyvolat nároky investorů na odškodnění, čímž se fakticky zablokuje jakákoli snaha o deprivatizaci.

V oblasti domácí regulace. CETA se svými požadavky na co nejjednodušší pravidla pro kvalifikaci a udělování licencí a jakákoli opatření související s nimi omezila flexibilitu legislativy i v oblastech jen vzdáleně příbuzných obchodů. Podle dohody CETA jsou i nediskriminační regulace vykládány jako možné překážky obchodu.

Duševní vlastnictví. CETA posílí pozici držitelů patentů směrem k inovátorům a spotřebitelům, což by podpořilo už tak destruktivní patent trolling v softwarovém průmyslu a dalších oblastech. Jelikož je intelektuální vlastnictví v CETA zahrnuto do systému investičních arbitráží, mohli by držitelé patentů v budoucnu žalovat vlády za regulace snažící se omezit dopad patentových trollů.

Svobodu internetu CETA přímo neohrožuje, ale znemožňuje změnit současný systém pravidel duševního vlastnictví v Kanadě a Evropské unii vycházející vstříc průmyslu na systém přátelský k uživatelům.

V oblasti zemědělství. Ratifikace smlouvy CETA zasáhne snahy podporovat neprůmyslové a udržitelné zemědělství na obou stranách Atlantiku. Rozšířením bezcelních dovozních kvót, např. pro mléko a maso, by CETA vystavila především malé kanadské a evropské farmáře podstatnému konkurenčnímu tlaku, což může podpořit sice výnosné, ale méně udržitelné formy zemědělství.

CETA také obzvlášť v Evropě vzbuzuje oprávněné obavy ohledně standardů zpracování a výroby potravin. Praktiky, které jsou v Kanadě považovány za bezpečné, jako třeba povrchové ošetřování hovězího masa kyselinou octovou nebo využívání geneticky modifikovaných organismů, jsou v Evropské unii na základě principu předběžné opatrnosti omezeny. V rámci dohody CETA by tato opatření mohla být napadena na základě principu následné péče využívaného v kanadském tzv. vědecky podloženém regulatorním přístupu.

CETA také podkopává současný systém geografických indikací evropských produktů. Z 1 308 potravinových položek, 2 883 vín a 332 ostatních alkoholických nápojů, které jsou v Evropské unii chráněny, je jen 173 chráněno i v dohodě CETA.

V oblasti klima a energie. Ochranná ustanovení pro investory spolu se slabými opatřeními na ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů v textu CETA podlamují případné snahy o udržitelnou klimatickou a energetickou politiku. Pokusy zastavit výrobu energie z fosilních paliv a podporovat obnovitelné zdroje budou smlouvou ohroženy, což představuje vážné nebezpečí pro opatření zavedená s úmyslem dosáhnout cílů stanovených v Pařížské dohodě z roku 2015.

Ve smlouvě CETA chybí jakékoli pojistky jasně chránící regulace a opatření cílící na zmírnění klimatických změn a podporu obnovitelných zdrojů proti útokům ze strany investorů. Kapitola Obchod a udržitelný rozvoj je krátká a neobsahuje žádné konkrétní závazky pro tvorbu budoucí ekologické politiky.

V oblasti pracovního práva, což si myslím, že je velice důležité. Navzdory pozitivní rétorice ohledně práv pracujících CETA nenabízí závazná a vymahatelná opatření, která by pracovní podmínky v Evropské unii a Kanadě chránila a jejich práva zlepšovala. Některé státy Evropské unie, stejně jako Kanada, neratifikovaly části základních pracovních standardů nebo prioritních konvencí Mezinárodní organizace práce. CETA je k podpisu pobízí, ale nezavazuje. Je výmluvné, že kapitola o pracovním právu je v dohodě vyjmuta z obecného ustanovení o urovnání sporů. V případě sporu nad porušováním pracovních standardů CETA po stranách požaduje jen nezávazné konzultace.

A teď můžeme i říci, jaké jsou hrozby pro Kanadu. Většina obav ze smlouvy CETA je sdílena Evropany, ale i Kanaďany, ale pár jejích dopadů by bylo větším rizikem pro Kanadu. Podepsání smlouvy CETA by Kanadu donutilo k jednostranným změnám svého režimu intelektuálního vlastnictví farmaceutik, vedoucím ke zvýšení cen léků. CETA by jako první kanadská obchodní dohoda zavedla restriktivní pravidla pro zadávání veřejných zakázek obecními a provinčními vládami, což by mohlo ohrozit lokální a regionální rozvojové iniciativy. CETA by také mohla být v konfliktu s právy původních národů, jejichž tradiční půda je často terčem zahraničních těžařských společností. Další oblasti kanadských obav se týkají dopadu smlouvy CETA na dodavateli řízené sektory zemědělství a vliv kapitoly o dočasném vysílání pracovníků na domácí trh práce.

Dovolila jsem si vyjmenovat pár oblastí, které si myslím, že jsou opravdu závažné v rámci předložené dohody CETA. A dovolte mi, abych nyní přenechala slovo ještě dalším kolegům a kolegyním, jestli ještě budou vystupovat. Myslím si, že jsme se snažili vám tady přednést dost argumentů, proč právě tato dohoda opravdu není v zájmu České republiky. Nebudu hovořit o jiných zemích v rámci Evropské unie, ale jak už jsem tady řekla, i zástupci Evropského parlamentu i za ČSSD byli proti této smlouvě. (Poslanec Sklenák mimo mikrofon: To není možné.) Je, máme na to důkazy, pane kolego.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, aby hovořil jenom ten, komu bylo uděleno slovo. Prosím, paní poslankyně, pokračujte.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Opravdu si myslím, že bychom se měli všichni zamyslet nad tím, abychom jednali v zájmu České republiky. A už tady můj kolega Leo Luzar reagoval na vystoupení u té předešlé dohody Evropské unie a Kanady, jak to přinese prospěch České republice. A ten, kdo nebude pro hlasovat, tak vlastně můžeme říct, že zamezuje růstu a obchodu v České republice a že vlastně uškodí každému občanovi v České republice, tak bohužel je mi líto, ale pane ministře, nemluvil jste pravdu. A s vašimi slovy já se prostě nemůžu... prostě s nimi nesouhlasím a myslím si, že tak jak hovoříte, nejednáte v rámci nebo v souladu v rámci prostě tak, aby byly přijaty ty správné dohody, nebo nepřijaty, ve prospěch českých občanů. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Aulické. A evidoval jsem faktickou poznámku pana kolegy Kučery, jestli na ní trvá. Už netrvá. Dobře. Děkuji. Pan kolega Luzar ještě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych k tomuto zákonu navrhnout, abychom hlasovali o zamítnutí již v prvém čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Teď jsem... Aha.

 

Poslanec Leo Luzar: Omlouvám se. Pro záznam, navrhuji hlasovat o zamítnutí tohoto zákona v prvém čtení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Smlouvy.

 

Poslanec Leo Luzar: Pardon, smlouvy. Ano.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, mezinárodní smlouvy v prvním čtení. Dobře. To je návrh, ke kterému se jistě vysloví potom pan ministr. Pokud jde o rozpravu, nemám žádnou přihlášku. Nikoho z místa nevidím. Končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, budu rád, když se vrátíte zase do sněmovny, abychom mohli hlasovat. A řeknu vám, co mě napadlo během těch vystoupení, která jsme tady tak dlouho poslouchali.

Slyšeli jsme tady, že existují obavy o to, jak se Kanaďané starají o své hovězí maso. Máme takové pochyby hygienické, jestli v tom není něco pro nás riskantního, jíst to v Kanadě ošetřené hovězí maso. Tak věřte, že jsem nedávno navštívil několik měst. Jedno z nich je Vancouver, který asi znáte. A ve Vancouveru zjistíte, že tam žije zhruba 15 tisíc mladých Čechů, Moravanů a Slezanů. Ale v Torontu jich je ještě víc. A když jsem se ptal jedné děvčice tam v tom Vancouveru (pobavení v sále), jestli se někdy třeba chce vrátit domů, tak mi říkala ani ne. A já jsem jí říkal proč, přece u nás je pěkně. A ona říkala, tady je to takové čistší a zdravější. A tak jenom vám chci říci, že skutečně větší pohroma nás nemůže potkat než to, že by ty kanadské standardy na nás dopadly v oblasti životního prostředí, hygieny a podobně. (Řečník neustále zvyšuje hlas.) Předpokládám, že většina z vás se děsí toho, kdybychom byli konfrontováni s tímto drsným kanadským stylem. A proto vás chci ujistit, že si myslím, že skutečně v dohodě s Kanadou nám nehrozí zásadně, že by se zhoršilo naše zdraví. A bohužel je celá řada našich mladých dětí, které v té Kanadě už jsou, a budeme je těžko z toho nebezpečného prostředí dostávat zpátky do České republiky.

Takže to je jedna věc, kterou bych rád odpověděl na ty pochyby, které tady jsou, že to je pro nás riskantní.

A druhá tady v podstatě byla řečena myšlenka, ono se to těžko shrnuje dvěma větami, ale bylo to zhruba tak, že se vytvářejí ve světě nadnárodní korporace, které zakládají, nebo dohadují zóny volného obchodu, aby nás lépe utiskovaly a vydíraly a vykořisťovaly. Chtěl bych proti tomuto argumentu říct jeden takový zásadní... Vidím, že to není tak jednoduché, protože existuje jedna nadnárodní korporace, milí kolegové, do které jsme vstoupili, a ta se jmenuje Evropská unie. A to je takový příklad nadnárodní korporace, ve které kdybychom nebyli, tak by naše průměrné mzdy byly asi o 40 % nižší. A možná by vám někdo spočítal, kolik by znamenaly ztráty na našem hrubém domácím produktu.

Takže jenom chci naznačit pro ty, kteří poslouchali ty projevy, že se domnívám, že žijeme v o něco složitějším světě, než byl ten, který nám byl vylíčen. A já tady nemohu než opakovat to, co tady říkám celou dobu. Pokud bude přijata tato dohoda, tak to bude znamenat, že se usnadní vstup českého zboží na kanadský trh, že to bude znamenat snadnější přístup našich podnikatelů na trh kanadský. A domnívám se, že to pro Českou republiku znamená značnou výhodu.

Už tady padlo, že potřebujeme diverzifikaci. Kanada má podle mě obrovský potenciál. A záleží na nás, jestli ho chceme využít, nebo ne. Já bych nad tím, přátelé, neohrnoval nos. To mi připadá velmi nemoudré. Takže vás prosím, podpořte tu smlouvu. A doufám, že aspoň některé, nebo lépe většinu, jsem přesvědčil.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za jeho závěrečné slovo. Ještě než se zeptám pana zpravodaje, jestli má zájem o závěrečné slovo, sděluji přihlášeným, že nemohu nikomu udělit slovo, protože jsem rozpravu ukončil. Ještě když už jsem omezil právo zpravodaje na jeho závěrečné vystoupení, tak konstatuji omluvu. Od 18.30 se omlouvá z osobních důvodů pan poslanec Jiří Štětina a z osobních důvodů od 19 hodin paní poslankyně Olga Havlová.

Pane zpravodaji, máte zájem o závěrečné slovo? Nemáte zájem. Nechcete tedy vystoupit.

V tom případě se budeme zabývat návrhy, které padly v rozpravě. V rozpravě padl návrh na zamítnutí projednávání této mezinárodní smlouvy. A jinak se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Všechny vás odhlásím. Zagonguji, protože část lidí byla mimo sněmovnu. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o návrhu, který padl v rozpravě, o zamítnutí projednávání této mezinárodní smlouvy...

 

Rozhodneme v hlasování číslo 156, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Leo Luzara. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 156, z přítomných 128 pro 30, proti 92. Návrh nebyl přijat.

 

Ještě před hlasováním o přikázání se hlásí pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Omlouvám se, že byť zřídkakdy, ale přece jenom sem tam musím použít své přednostní právo k vystoupení. Mně to nedá. Mně to nedá, abych prostřednictvím předsedajícího nezareagoval na výtku, řečeno jemně, pana ministra Zaorálka, že jsme snad zlehčovali onu dohodu. Měl-li jste, prostřednictvím pana předsedajícího pane ministře, pocit, že poslanci a poslankyně za KSČM, kteří vystupovali, velmi podrobně sdělovali obavy části veřejnosti z toho, co se také může stát, že šlo o nějaké zlehčování, tak vás ujišťuji, že tato materie bude mít ještě jedno čtení, a zdálo-li se vám to jako zlehčování, přidáme, přitvrdíme. Děkuju. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Pan ministr se nehlásí, pravděpodobně má obavu z otevření rozpravy. Tak budeme pokračovat, a to návrhem na přikázání.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru a pan zpravodaj, poslanec Matěj Fichtner, navrhl dne 6. 4. přikázat předložený návrh k projednání i hospodářskému výboru. Má někdo ještě další návrhy k projednání v dalších výborech než v zahraničním a hospodářském? Není tomu tak.

 

Rozhodneme v hlasování o přikázání zahraničnímu výboru, a to v hlasování číslo 157, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je přikázání zahraničnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 157. Z přítomných 137 pro 133, proti nikdo. Přikázali jsme tento tisk k projednání zahraničnímu výboru.

 

Nyní v hlasování číslo 158 rozhodneme o přikázání hospodářskému výboru. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 158. Z přítomných 137 pro 95, proti 26. Tento návrh byl také přijat.

 

Ukončili jsme tedy první čtení tohoto tisku, mezinárodní smlouvy, bod 64. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. Přikázali jsme výboru zahraničnímu a hospodářskému.

 

Podle schváleného pořadu schůze máme před sebou bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.