Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jan Bartošek)

60.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti partnerství
a rozvoje mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně
a Islámskou republikou Afghánistán na straně druhé
/sněmovní tisk 1105/ - druhé čtení

Prosím, aby i v tomto případě se ujal slova ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, tak ještě jednou a tentokrát je to tedy dohoda mezi Evropskou unií a Afghánistánem. Tak možná bych jenom zdůraznil, že se jedná vlastně o úplně první smluvní vztah, nebo takový komplexní smluvní vztah mezi Evropskou unií a Afghánistánem.

Kdybych měl mluvit o zájmu České republiky, tak si myslím, že ten se dá poměrně jasně definovat. My se poměrně hodně angažujeme v Afghánistánu. Víte, že tam máme vlastně největší vojenský kontingent, který máme mimo hranice, tak je právě v Afghánistánu. My se snažíme podporovat Afghánistán i jiným způsobem, protože nám velmi jde o stabilizaci a konsolidaci situace v Afghánistánu. Jeden z těch důvodů je zřejmý. Je to bohužel jedna ze zemí, která nám posílá poměrně velmi silný kontingent migrantů, a role Afghánistánu, co se týče migrační vlny, tedy je opravdu velice vysoká. To je jedna ze zemí, která - a dokonce i v poslední době se spíš zvyšuje. Takže naše snaha pomáhat snižovat korupci, pomáhat stabilizovat tu ekonomiku je dána právě tím, aby mladí lidé odtamtud neodcházeli a aby nacházeli možnosti už v té zemi samotné. Dáváme tam 60 milionů ročně. To znamená, je to země, která je pro nás v něčem, co se týče našeho angažmá, prioritou. A kdybych to měl zjednodušit, tak je to právě proto, abychom pomohli stabilizovat zdrojovou zemi migrace.

Bohužel tahle dohoda, kterou vám předkládám, není tou readmisní dohodou, kterou bychom potřebovali. To je ta dohoda, že s námi Afghánistán bude spolupracovat přímo na navracení těch, kteří opouštějí Afghánistán, aniž by tedy byli v ohrožení života, to znamená, museli žádat o azyl. Takže je to to, co bychom potřebovali, spolupráci Afghánistánu ve zvládnutí té uprchlické vlny, která se valí přes Írán, tam jsou asi tři miliony Afghánců, a dále potom do Evropy. To neznamená ale, že to nemá svou váhu, protože minimálně mohu říci, že tahle dohoda je jakýmsi rámcem a je jakýmsi úvodem k tomu, aby taková readmisní dohoda byla uzavřena. Takže v té dohodě dokonce jsou i ustanovení, která vlastně odkazují na to, že podobným způsobem se Evropská unie s Afghánistánem na spolupráci v readmisi dohodne. Takže i když to není úplně přesně to, co bychom teď potřebovali, v této chvíli je to maximum možného a rozhodně jsou tam první kroky k tomu, aby takováto readmisní dohoda byla mezi námi uzavřena. Řekněme, že tahle dohoda dává politický rámec pro jednání o readmisní dohodě. Takhle si myslím, že je to teď řečeno úplně přesně.

Takže já jsem přesvědčen, že bychom měli mít velký zájem, abychom také ratifikovali tuhle dohodu, protože to je ten úkol a ta práce, kterou děláme právě ve snaze stabilizovat zemi, jejíž eventuální rozvrat nebo politický úpadek je něco, co samozřejmě takovou migrační vlnu by jenom posílilo a zvýšilo a zvýšilo by i rizika, která jsou s ní působena.

Takže Afghánistán je samozřejmě složitý problém a vím, že samotná problematika by se dala dlouho diskutovat, ale nemám vůbec pochyby o tom, že ratifikace tohoto dokumentu zase pomůže i České republice a bude to dávat trochu smysl i tomu, co tam dneska vkládáme, ať už tím, že tam máme vojáky, nebo že tam pomáháme rozvojově, že tam pomáháme trénovat policii a celá řada dalších věcí, do kterých tam dnes investujeme. Už jsme tam dali poměrně velké prostředky. A ptáte-li se mě, jaký to má efekt, tak říkám, je to právě to, že ten Afghánistán drží pohromadě a že v této chvíli je tam přece jenom režim, se kterým dokážeme spolupracovat.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Usnesení zahraničního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1105/1 a prosím, aby se slova ujal zpravodaj zahraničního výboru poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě podnětu z pléna se pokusím zestručnit svůj příspěvek a seznámím vás s tím, že vlastně výsledkem projednání na zahraničním výboru je doporučení plénu Poslanecké sněmovny, aby tuto smlouvu schválilo a ratifikovalo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a otevírám rozpravu, do které eviduji jednu přihlášku: pan poslanec Plzák se hlásí. Ale vy máte faktickou poznámku, to znamená, nejprve pan poslanec Luzar, protože vy máte řádnou přihlášku do rozpravy. Po té bude následovat faktická poznámka. Prosím.

Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedající, za dodržení jednacího řádu. Kolegovi Plzákovi se tímto omlouvám, ale může vystoupit v případné reakci až na moje vystoupení.

Já bych tady k tomuto chtěl navázat na pana ministra coby předkladatele a říci tři věci, které se této smlouvy týkají, které možná stojí za to tady říci a nezazněly. Za prvé uzavíráme smlouvu se státem, v kterém probíhá válečný konflikt. Vláda, s kterou uzavíráme tuto smlouvu, nekontroluje celé své území, kontroluje bych možná řekl i menšinu svého území, a poslední vývoj válečné situace v této zemi není dobrý z pohledu vlády, kterou podporujeme. To je první premisa celé smlouvy. Jinými slovy, nevíme, jak dlouho tato smlouva bude trvat, protože vůči některým výhradám již ta skupina, která bojuje proti stávající vládě, vyjádřila jasný a tvrdý odpor. Čili uzavíráme smlouvu, o jejíž platnosti nejsme úplně přesvědčeni, a uzavíráme ji s vládou státu, který je asi u moci pouze díky tomu, že tam probíhá docela velký vojenský kontingent spojeneckých vojsk. Otázka by zněla, jak by ta situace vypadala, kdyby ti vojáci byli staženi, jak už se v minulosti vícekrát slibovalo a opakovalo. To ale není základ této smlouvy, to je pouze rámec, rámec toho, do čeho bych rád, abychom trošku zabrousili.

V článku 8 se hovoří o spolupráci s ohledem na Římský statut. Tento statut je velice důležitý v rámci válečných zločinů a podobných záležitostí týkajících se mezinárodního práva. Pro mě ale v této věci je problém, že na území Afghánistánu se pohybuje jeden z největších vojenských kontingentů, který není vázán tímto Římským statutem. Míním tím Spojené státy americké, které odmítly jeho ratifikaci. Tudíž by mě z tohoto pohledu zajímalo, jak Afghánistán coby hostitelská země tohoto armádního uskupení bude na toto tlačit, aby Američané přistoupili na Římský statut a ratifikovali jej, aby bylo možno naplnit článek 8. Mimo jiné Afghánistán je jeden z brzkých ratifikátorů, tzn. přijal Římský statut již velice dávno, stejně jako Česká republika.

Další bod, který možná zaslouží jen krátký komentář, je článek 12 Rozvojová spolupráce, kdy se hovoří o tom, že obě strany se přihlásí a budou naplňovat Pařížskou deklaraci. Já se bojím, že v této Sněmovně ještě Pařížská deklarace neprošla a že možná ani neprojde, a zavazovat se v mezinárodní smlouvě k něčemu, co ještě ani nevíme, jestli bude, považuji za ne zvlášť diplomatické z pohledu české diplomacie, je to smlouva mezi Evropskou unií, ale ratifikovaná českým parlamentem.

Co ale tady určitě stojí za zmínku, a tady podpořím možná pana ministra, je článek 28, kde se hovoří o spolupráci v oblasti migrace. Toto je jeden z nejdůležitějších článků a dle mého názoru taky hlavní motor schvalovacího procesu a hlavní motor Evropské unie, který tlačí tuto smlouvu do konce ratifikace, a to bod 4 v tomto článku 28, který hovoří: Strany se dohodly, že na žádost kterékoli ze stran uzavřou dohodu upravující konkrétní závazky ve vztahu ke zpětnému přebírání včetně ustanovení týkajících se státních příslušníků jiných zemí a osob bez státní příslušnosti... Tady bych chtěl upozornit, že se nám zde otevírá možnost - a teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, to si odpovězte každý sám, že pokud budeme mít tady osoby, které nebudou mít žádnou státní příslušnost - nepřihlásí se k ní, abych byl konkrétní - popř. i ty, kteří řeknou, že sice jsou Afričané, ale my v rámci nějakých dohod je budeme moci odvézt do Afghánistánu... Trošku to koliduje asi s mezinárodním právem. Tady bych si troufl možná být i konkrétní, ale nebudu, protože nechci být ten, který by momentálně zaváděl tuto diskusi. Ale dle mého názoru je to trošku problematický bod, který vyžadoval, abych zde řekl, ať víte, co schvalujeme a v jakých rámcích se budeme pohybovat. A to již vůbec nehovořím o tom, že zde není deklarováno, na jaké území tito lidé budou přemisťováni, zda to bude území kontrolované aktuální vládou, nebo to bude hraniční území, nebo naopak to bude území v uvozovkách nepřátelské stávající vládě. A tím se vracím na začátek, že uzavíráme smlouvu se státem, který je ve válečném konfliktu a problematicky kontroluje své vlastní území.

To jsou také důvody, které mě vedou k tomu, že se zdržím hlasování. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. A nyní tedy faktická poznámka pana poslance Pavla Plzáka. Prosím, máte slovo.

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Pěkné dopoledne všem. Já považuji vystoupení pana kolegy Luzara za velmi fundované a on některé věci, které jsem chtěl říct, už řekl. Pan ministr nebyl bohužel na projednávání této smlouvy, byl tam jeho náměstek, ale doufám, že referoval.

Pan kolega Luzar tady neřekl jednu věc, kterou vytýkal i na jednání zahraničního výboru, a to je, že spolupráce v té readmisi, v případné další readmisní smlouvě, která potenciálně může následovat po této smlouvě, se bude týkat pouze Afghánců, kteří dobrovolně budou souhlasit s návratem, což já považuji za velice defektní, a nevím, kolik takových lidí se najde.

A obecně k těm readmisním dohodám. Já jsem možná tady a na jednání zahraničního výboru s panem ministrem o tom mluvil, týkalo se to afrických zemí. Já jsem chtěl vědět, proč nevážeme naši zahraniční rozvojovou a hospodářskou pomoc přímo na uzavírání těch readmisních dohod. A on mi říkal, že to jaksi nejde, že ty země mají pocit, že Evropa jim něco dluží, a odmítají se k tomu takto stavět. A já si myslím, že je to vadný postoj Evropské unie. Pořád říkají, že země Visegrádu nenabízejí žádné řešení. Já si myslím, že toto jedno řešení je. Já bych byl prostě tvrdší v tom vyžadování readmisních dohod.

A v současné době bych se ještě zeptal, za jak dlouho si pan ministr myslí, že by eventuálně readmisní dohoda s Afghánistánem mohla být uzavřena vzhledem k tomu časově velmi kvantitativně náročnému přesunu migrantů i z Afghánistánu na území Evropy, protože tady ztrácíme ne roky, ale dny. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Neeviduji žádnou přihlášku do rozpravy. Jestli je tomu tak, v tom případě končím rozpravu. Táži se pana ministra, zda si chce vzít závěrečné slovo. Tak prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, já jsem si vždycky myslel, že mám dobrý sluch, ale už ani to možná není pravda, protože se vám přiznám, že já v tom ruchu té Sněmovny nejsem schopen slyšet některé dotazy. Takže to je prostě realita. Já se omlouvám, že vám možná něco nezodpovím, ne proto, že bych nechtěl, ale já jsem opravdu nebyl schopen to úplně přesně chytit. Takže bůhví, jak to s tím sluchem je, přátelé. To je jasné. Dříve jsem měl pocit, že ten problém nemám, teď ho mám.

Ale jinak, víte, já vám řeknu takovou věc. Vy říkáte, že tady komunikujeme s vládou, která kontroluje jenom část území. No a co? No a co, přátelé? To jako je argument? Podívejte se, s kým bojujeme v Afghánistánu. S Talibanem - to je islamistické extremistické hnutí, ten druhý soupeř je Vilájet Chorásán, to je ISIL, přátelé, ISIL a Daeš. Víte, o čem mluvím, tzv. Islámský stát. Takže jestli tady mám za to, že parlament podporuje českou zahraniční politiku, která se angažuje v boji s tzv. Islámským státem, tak předpokládám, že je na tom tady shoda. Nebo ne? Anebo by vám nestačilo, kdybychom v Libyi např. měli aspoň vládu, která kontroluje část území? To by vám bylo málo? Já bych stál o takového partnera v Libyi. Přál bych si, kdybych měl aspoň jeho. Máme boj, docela vážný boj, s velice nebezpečnými teroristy. A vy mi tady řeknete - nekontroluje vláda celé území. No mně je to líto, ale kvůli tomu máme odejít? Já si myslím, že to argument není. Takže tento argument jsem ještě slyšel. To bylo ještě ve fázi, kdy jsem rozeznal, co pan poslanec říká. Ale přiznám se, že moc jsem mu nerozuměl. Protože kvůli tomu, že oni bohužel zase nekontrolují celé území, tak já kvůli tomu zase nemám pocit, že bychom měli měnit zahraniční politiku.

Podstata této dohody je, že chceme nadále pomáhat té vládě, která tam je, která je možná nedokonalá. Já jsem měl možnost mluvit jak s prezidentem Ghaním a panem Abdulláhem. S panem Abdulláhem jsem tady v této Sněmovně mluvil už před patnácti lety, když byl ministrem zahraničí Afghánistánu, který měl asi desetinu té rozlohy, kterou má dnes. Mezitím zestárl, od té doby, ale pořád je ta situace podobná. Z mého pohledu za těch patnáct let ovládají desetkrát víc než tehdy, když jsem s ním mluvil, kdy byl ministr zahraničí toho malinkatého státu kolem Kábulu. Takže jak víte, vlastně tady pomáháme v něčem stejným lidem. Možná nemusím být spokojený s tím, jak se jim to nedaří, mohu vidět - a možná velmi dobře - řadu nedokonalostí, ale jiného partnera nemám. A jinde, v některých jiných státech severu Afriky bych byl šťastný, kdybych měl aspoň tohohle. Takhle ta realita prostě stojí.

A co se týče nepřítele, a někdy v té politice je dobře vědět, kdo je nepřítel, abychom věděli, kde stojíme, tak tady jsem řekl jasně - je to Tálibán a je to ISIL. A doufám, že je shoda, že tohle je někdo, s kým bychom se měli vypořádat a komu bychom měli čelit. Nebo nám tady tato hnutí ovládnou ten Afghánistán celý. A tady kdosi správně řekl, a možná jste to byl vy, pane poslanče, že možná kdybychom jim nepomáhali, tak se to tam opravdu sesype. Tak ptám se vás, to chceme? Nechceme. Vida. Takže proto si myslím, že ta dohoda má smysl, přes všechny nedokonalosti.

Já jsem tady řekl, že bych byl také rád, kdyby byly readmisní dohoda. Kolega poslanec citoval, že jsem řekl, že to tak úplně nejde. Tím jsem chtěl říci, že se to nedá dělat jako takový bargain, takové jako my to, vy to, prostě prachsprostý obchod. Myslím si, a to jsem neříkal za sebe, to jsem říkal i za reprezentanty EU, tak ochota dělat to takto tvrdě není.

Na druhé straně si myslím, že to v něčem je legitimní, a třeba za Českou republiku my skutečně takto postupujeme. Když děláme dneska rozvojovou pomoc, tak zároveň žádáme ty vlády, aby s námi kooperovaly, aby přistoupily na readmise, protože je to něco, co je velice naléhavé pro nás, a situace je pro nás vážná. Takže když jsem řekl, že to nejde, tak jsem to myslel tak, že to prostě nejde úplně v nějaké jednoduché, prosté podobě, ale samozřejmě obecně tendence dostat kooperaci na úroveň, že se můžeme i o těchto věcech dohodnout. Víte, problém je, že vůbec musíte mít partnera, který je ochoten s vámi jednat. Teď nemluvím o Afghánistánu, ale v případě afrických zemí tam prostě vůbec, abyste dokázali sedět u stolu, takže tam kdybyste přišli s podobnými obchody, tak pravděpodobně ani nemusíte začít. Takže proto jsem říkal, že to nejde tak jednoduše. Nicméně to, že tohle je součástí české politiky, že se to snažíme v EU prosazovat, že bychom chtěli co nejdůkladnější readmisní dohodu, pravděpodobně širší, než je ta, o které vy jste říkal, že se rýsuje, to je všechno pravda, ale politika je umění možného. A nám se podle mě vyplatí spolupracovat s touto vládou přes všechny nedokonalosti, které tady jsou, a s touto vládou se snažit vytvořit co nejlepší readmisní dohodu, která by byla co nejširší. Ale chápete, jedna věc je naše přání a realita těch zemí, která bývá často velmi složitá.

Omlouvám se, že jsem asi nezodpověděl všechno, ale to základní je, že si stojím za tím, že tuto smlouvu ratifikovat pro ČR má smysl, a přes všechnu složitost situace - o tom opravdu vím myslím hodně - si myslím, že tohle je cesta, na které jsme schopni se dohodnout v Evropě a která je jediná, kterou bychom teď měli sledovat. Kdybychom od tohoto odstoupili, tak by to bylo špatně.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a táži se, zda pan zpravodaj Václav Zemek si chce vzít závěrečné slovo. (Zájem o přihlášku do rozpravy z pléna.) Není otevřena rozprava. Už jsou pouze závěrečná slova ministra a zpravodaje. Není otevřena rozprava. Každý bod má závěrečná slova ministra a zpravodaje. Pan zpravodaj nechce závěrečné slovo a my přistoupíme k návrhu hlasování o navrženém usnesení.

Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Požádám vás o chvíli strpení. Táži se, zda je potřeba přednést návrh usnesení, tak jak je přednesen. Nikde tento požadavek nevidím, v tom případě dám hlasovat.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s návrhem usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 68, přihlášeno je 121 poslankyň a poslanců, pro návrh 78, proti nikdo. Já konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas, a končím projednávání tohoto bodu.

Otevřu další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.