Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

83.
Návrh poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka,
Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání
ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb.,
o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.
/sněmovní tisk 1021/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Roman Váňa a zpravodaj garančního výboru, ústavněprávní výbor byl garančním výborem a panem zpravodajem je pan poslanec Marek Benda. Návrh na zamítnutí ani pozměňovací návrhy nebyly ve druhém čtení předneseny. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 1021/3.

Ptám se zástupce navrhovatelů, zda má zájem vystoupit před otevřením obecné rozpravy. Má zájem. Takže pane navrhovateli, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Váňa: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dnes jsme se dostali do třetího čtení novely zákona o bezpečnosti České republiky, ačkoliv se nejedná o nic, na čem by stál nebo nestál život v téhle zemi. Koneckonců Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí na světě aktuálně a máme kvalitní zbraňovou legislativu, máme propracovaný systém získávání zbrojních průkazů, naši občané - držitelé zbrojních průkazů jsou skupinou obyvatelstva, která je zcela výjimečná v tom, že o nich všechno víme, víme, jaký je jejich zdravotní stav, psychický stav, víme, že zvládli udělat zkoušky praktické i teoretické, víme, že dodržují zákony, dokonce nedělají ani přestupky, protože jinak by o své zbrojní průkazy přišli. Takže Česká republika vlastně žádný problém nemá.

Problém ale, zdá se, má Evropa. Evropská komise přichází v této době se směrnicí o omezování legálního držení zbraní, snaží se odzbrojit evropské obyvatelstvo v době, kdy - možná je to jenom pocit, ale občané ho mají - kdy se pocit bezpečí snižuje v Evropě a možná i v České republice, protože samozřejmě jsme součástí Evropy a vnímáme všechny starosti a strachy všech zemí v rámci Evropy. Z tohoto pohledu jsme začali uvažovat o možnosti, jak zvýšit nejen ten pocit, ale zvýšit bezpečnost v rámci této země, a myslím si, že to, co by mělo napadnout každého politika, každou vládu, je obrátit se na občany své země.

Chceme dát do tohoto zákona právo občanů podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky, a to i s vlastní zbraní, legálně drženou. Myslím, že nejen tento vysoce symbolický vzkaz pro naši veřejnost, že tento stát je na straně svých občanů a že počítá s nimi, je velmi důležitý, ale důležitá bude i žaloba na platnost té nesmyslné směrnice, zda ji budeme muset, či nebudeme muset implementovat.

Tento zákon je myšlen spíše do budoucnosti. Jak jsem již říkal na začátku, teď problémy vlastně nemáme. V České republice se dokonce ani trestná činnost nepáchá se zbraněmi, ani legálně drženými, ani nelegálně drženými. Jsou to ojedinělé případy v podstatě v řádech promile z počtu všech trestných činů. Ale budoucnost takto zářná a růžová být nemusí, a proto by bylo dobré se na ni připravit.

Ten zákon, který bychom měli dnes schválit, vytváří rámec. Sám o sobě nic neřeší, to si přiznejme. Sám o sobě nic neřeší. Je to pouze rámec, který ani nevyzývá občany, aby se ozbrojovali, ani nijak nezjednodušuje přístup ke zbraním, nebo dokonce k jejich použití. Nic takového v tom zákoně není.

Ten zákon rozhodně také není na úrovni amerického dodatku ústavy. Ten je ze zcela jiných účelů a je neomezitelný, kdežto v tomto zákoně přímo říkáme, kdy zákonem to právo vlastnit zbraně můžeme omezit. Není přípustný vznik žádných milicí, ani v tom smyslu ozbrojených skupin politických stran, to samozřejmě už vůbec ne v této době a na tomto místě, ale ani ve smyslu nějakých domobran a podobných věcí, které by nebyly pod kontrolou státu. To tento zákon výslovně zakazuje, nedovoluje.

Ale do budoucna. Vy jistě víte, že Ministerstvo obrany již pracuje na systému, který je zatím pracovně nazýván branné spolky. Tedy aby se občané mohli zapojovat do obrany této země tak, jak již nyní mohou v rámci aktivních záloh, ale ta možnost bude rozšířena a intenzivnější. A podobně v té oblasti bezpečnosti, kdy i Ministerstvo vnitra připravuje systém možností pro občany, jak se zapojit do zajišťování bezpečnosti.

A přiznejme si, že zvýšit bezpečnost této země můžeme každý, nejenom ten, kdo má zbraň, ale každý. Už třeba jenom tím, že budeme znát, jak se chovat v mimořádných událostech - při povodních, při požárech, ale třeba i při teroristickém útoku. A každý občan této země by měl vědět, jak se zachovat v takovéto situaci a nezatěžovat třeba bezpečnostní systém, který potom bude řešit ty skutečné hrozby a nebude se muset starat o bezpečí každého zvlášť. Protože ačkoliv zajištění bezpečnosti a obrany státu je samozřejmě základní úlohou státu a stát na to nijak nerezignuje, zároveň ale musíme otevřeně říct, že zajistit bezpečí každého v každou vteřinu na každém místě prostě není možné.

Každý člověk musí přemýšlet nad svým životem a nad tím, zda to, co dělá, tam, kde chodí, s kým se stýká, je nebo není bezpečné. A tak jako když se vám něco stane, když si zlomíte nohu nebo se pořežete, tak si poskytnete první pomoc a potom jistě přijede záchranná služba s lékařem, se zdravotníky a poskytne vám tu pomoc odbornou, tak jako když u vás začne hořet pánev na sporáku a vy se ji pokusíte uhasit - možná máte doma i hasicí přístroj, ale hodně lidí ho nemá - a teprve potom, když to nezvládnete, přijedou hasiči a zachrání vás, tak stejně to platí i v té bezpečnosti. Každý by měl mít právo a možnost se bránit sám, a samozřejmě že mu přijede na pomoc policie, to nikdo nezpochybňuje.

Takže já bych byl velmi rád a vděčný, kdyby dnes Poslanecká sněmovna ve třetím čtení návrh této novely zákona o bezpečnosti České republiky přijala. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Krásné dopoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Ušli jsme obrovský kus cesty a jsem velmi ráda, že se novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky dnes projednává ve svém třetím čtení a bude možné důstojně završit legislativní proces v Poslanecké sněmovně Parlamentu, na který legální držitelé zbraní s napětím čekají.

Podle jednání výborů Poslanecké sněmovny je většina parlamentních stran napříč politickým spektrem pro přijetí této novely ústavního zákona. A jsem i velmi potěšena a děkuji za to, že se nám předkladatelům tohoto návrhu podařilo rozptýlit řadu pochybností velké části odpůrců tohoto návrhu a že v obou výborech se našla většinová podpora.

Při představení této novely veřejnosti propukla poměrně veliká hysterie ze strany některých médií, která, ačkoliv samotné problematice bohužel mnohdy nerozuměla, ráda se vyjadřovala v duchu, že bude možné zastřelit teroristu, budou se rozdávat zbraně, vzniká český dodatek Ústavy jako v USA, že stát rezignoval na ochranu vlastních občanů, český Divoký západ, že tady vzniká prostor pro domobrany a lidové milice a lidé že si budou moci vzít výkon spravedlnosti do vlastních rukou, a tak dále a tak dále a tak dále.

Domnívám se, že řada věcí byla nakonec veřejnosti vysvětlena, uvedena na pravou míru a že již skončilo období neoprávněných útoků na legální držitele zbraní, kteří se jasně a legitimně staví proti implementaci směrnice Evropské unie o zbraních, která je absolutně restriktivní a jejímž dalším zpřísňováním v budoucnu se nikdo Bruselu už ani netají. Tohle je jenom začátek.

Jak jsem již řekla při projednávání návrhu v prvním čtení, předložená novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je symbolem a deklarací důvěry státu v legální držitele zbraní a respektování jejich práva při splnění zákonných podmínek zbraň získat, zbraň vlastnit, zbraň nosit pro ochranu svou i svého okolí. Zároveň se jedná o pomyslný opěrný bod, ze kterého můžeme vycházet při dalších úpravách zákona o zbraních, které mohou zmírnit negativní dopady směrnice Evropské unie.

Otevřeně si přiznejme, že tato novela nepovede k zastavení absurdní zbraňové směrnice Evropské unie, ale je určitým prvním krokem, aby největší nesmysly v ní obsažené nezasáhly legální držitele zbraní. Jak jistě víte, Evropská unie je založena na několika pilířích různých politik. Jedním z nich je pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost států. Přesto lze vnitřní bezpečnost považovat za výsostné pole každé země a je jenom na nás, jakým způsobem si naši bezpečnost a obranu vybudujeme a jak chceme chránit naše občany. Pokud se bude chtít legálně ozbrojený občan stát v budoucnu aktivní součástí bezpečnosti země, měl by mít k tomu možnost a v takovém případě je dle mého názoru částečně vyňat z dopadů směrnice. Už o tom hovořil pan předseda bezpečnostního výboru Váňa. Nutno podotknout, že směrnice v tomto znění, která byla nakonec přijata, vůbec neměla vzniknout. A naše vláda se měla od začátku proti ní s plnou vahou postavit místo toho, aby několik měsíců jenom přešlapovala na místě. Následná aktivita nám byla v konečném důsledku už pak bohužel na nic.

Jako jedna z navrhovatelek tohoto zákona jsem si dobře vědoma potřebnosti takovéhoto kroku, ačkoliv tato novela, jak říkám, absolutně v tom úplném pojetí přijetí směrnice Evropské unie nezabrání. Usnadní nám to ale určitě projednávání před Evropským soudním dvorem.

Dovolím si zmínit alespoň jednu z mnoha věcí, které, mám pocit, že jsou zároveň nevědomky, ale možná účelově upozaďovány. Už i na těch dvou čteních tady i z té naší debaty bylo jasné, že se hlavně točíme kolem délky zbraní, kolem zásobníků a že neřešíme to podstatné pro milovníky vojenské historie, pro naše muzea, pro lidi, kteří se nějakým způsobem tady podílejí na připomínání historie a historických zbraní.

Nově se totiž budou muset registrovat i znehodnocené zbraně, zbraně poplašné a signální a také reprodukce historických zbraní, pokud se jedná o jedno- nebo dvouranné tzv. předovky. Tato zmíněná nutnost registrace dosud volně držených zbraní, s nimiž je spojeno pouze minimální bezpečnostní riziko - a mimochodem, Česká republika skutečně byla velmi dopředu s režimem znehodnocování zbraní - možná, kdyby se stejným způsobem jako v České republice znehodnocovaly zbraně jinde v Evropě, tak tady vůbec nebyl problém. Bohužel některé země zaspaly, a se pak, jak už to ta bývá, na základě principu kolektivní viny řekne, že se znehodnocují zbraně špatně všude, přitom to není pravda.

Moderní reprodukce historických zbraní. To je věc, u které bych se chtěla zastavit, protože tady skutečně dochází k naprosté absurditě, že se tato směrnice bude dotýkat historických replik nebo původních historických zbraní. A když jsem zjišťovala nějaká čísla, kolika lidí by se to mohlo dotknout, tak si představte, že to bude číslo 11 350 reenactorů. A tahle směrnice zasahuje soukromý a klubový majetek odhadem v hodnotě přes 450 mil. korun. A to nemluvím o kulturních hodnotách, o historických konsekvencích. Mluvím jenom o lidech v tuto chvíli a o penězích, ale považuji za důležité, aby to tady takto zaznělo.

Řada z nás jezdí na různé historické přehlídky, někdy i jako komunální politici na nich přímo participujeme ať už jako starostové, hejtmani, primátoři. A nevím, jestli nám dochází to, že vlastně se nově v případě, že by se implementovala tato směrnice, tak např. u rekonstrukce bitvy tří císařů u Slavkova, kde každoročně tato rekonstrukce bitvy probíhá, je tam vždy několik desítek tisíc lidí, kteří jsou nadšeni z toho, že se mohou podívat na nadšence v uniformách a připomenout si historii napoleonských válek, takže možná po implementaci této směrnice místo dobových pušek budou mít košťata? Už jsme to viděli ve Francii, kde se také francouzští vojáci ve starých uniformách účastnili jedné historické bitvy s košťaty v ruce.

Tohle přece, vážené kolegyně a kolegové, nemůžeme dopustit. Nemůžeme dopustit to, že naše kulturní bohatství, spousta muzeí, která jsou v každém regionu, v každém kraji by měla obrovský problém v podobě toho, že by si fyzické osoby musely opatřovat zbrojní průkaz a tyto zbraně by se musely registrovat. Umíte si představit registraci děla z napoleonských válek včetně jeho ukládání do předepsaného trezoru? Toto všechno v té absurdní směrnici je.

Jak uvádí samotné Ministerstvo vnitra, bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi, tedy se zbraněmi znehodnocenými, tedy s železem, které je na zdi, zbraněmi poplašnými a signálními a také s reprodukcemi historických zbraní, tak bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi jsou naprosto minimální a lze je efektivně řešit nikoliv administrativní povinností registrace, ale stanovením konkrétních technických specifikací. Tato opatření povedou k významné administrativní zátěži orgánů státu. Je to agenda civilní správy v oblasti zbraní. Ta by mohla, pokud jde o počet evidovaných zbraní, narůst až o 50 %! 50 % nárůst agendy! Chce tato vláda být skutečně alespoň na konci volebního období vládou, která nechce ještě více byrokraticky zatěžovat státní aparát? Doufám, že ano.

Na druhé straně lze odhadovat, že významný počet těchto zbraní nebude vůbec k registraci přinesen jejich držiteli např. v obavě z dalšího zpřísňování z důvodu prostého vzdoru, lidského vzdoru a protestu vůči této nové regulaci nebo z důvodu neinformovanosti. Tyto osoby tak budou opět z bezpečnostně naprosto irelevantních důvodů vystaveny riziku právních sankcí včetně možného trestněprávního postihu.

Nevidím problém v tom, aby demokratický stát deklaroval prostřednictvím své ústavy právo občanů na legální držbu zbraní, pokud legislativní rámec držby zbraní dostatečně zaručuje, že držitelé zbraní budou bezúhonné, svéprávné, náležitě kvalifikované a poučené osoby, čemuž náš právní řád takřka bez chyby odpovídá. To znamená, že tady v tomto ohledu vůbec není třeba nic měnit. Nikdo, ani nadnárodní či mezivládní instituce, nám nemá právo diktovat, suverénnímu demokratickému státu, jakým způsobem chce zajišťovat svou obranu a svou bezpečnost, jakou důvěru má projevovat vůči svým prověřeným a bezúhonným občanům.

Naše historická zkušenost je jiná než v jiných zemích západní Evropy, a přesto je možnost držet zbraň, a to po splnění všech zákonných podmínek, pro svoji bezpečnost právem každého občana České republiky. Není žádný důvod na této skutečnosti nic měnit, zvlášť s ohledem na to, že s praxí legální držby zbraní v naší zemi dosud nebyly žádné problémy. Samozřejmě ano, pamatujeme si i několik málo excesů, ale skutečně je to minimum. A když jsem viděla tu aktuální statistiku Ministerstva vnitra, tak kolegyně a kolegové, mám pro vás dobrou zprávu - počet trestných činů spáchaných legálními držiteli zbraní za rok 2016 klesl! My tady pořád uvádíme číslo 0,06, ale to číslo je teď 0,047 nebo něco kolem 0,05! Což i kdyby to bylo těch 0,06, tak je to skutečně zanedbatelné číslo.

Zákaz legální držby zbraní je a byl v mnoha případech součástí projevu nedemokratických a totalitních režimů, které tak eliminují případnou hrozbu nevole svých občanů s jejich perzekucí. Ani v době nesvobody nebyla řada občanů ochotná se své zbraně vzdát a vydat ji státu, a to pod rizikem daleko tvrdších sankcí - popravy, vyvraždění celých rodin atd. To je důkaz, že nepřiměřené restrikce povedou k jedinému - přechodu držitelů zbraní do ilegality, nárůstu černého trhu, ztrátě kontroly nad zbraněmi.

Nízká kriminalita s legálně drženou střelnou zbraní je argumentem, proč k žádné restrikci nepřistupovat. Drakonická regulace legálního držení zbraní nevede k zabránění teroristickým útokům a k zajištění větší bezpečnosti. Naopak - a říkám to opakovaně - dává teroristům ještě více prostoru.

Ozbrojené složky státu nemohou být vždy a všude, a to i kdybychom měli mnohonásobně více policistů, než je tomu dnes. Mezi ozbrojenými a bezpečnostními složkami a sbory s legálními držiteli zbraní by měla fungovat určitá symbióza a důvěra, případně se může rozvíjet i spolupráce mezi nimi navzájem, tak jak o tom hovořili mí předřečníci v případě branných spolků nebo spolků, které by se měly zabývat agendou spojenou s integrovaným záchranným systémem. A není ani pravdou, že každý policista, při vší úctě k nim, je lépe vycvičen v zacházení se zbraní než například některý vycvičený civilní držitel legální zbraně. Taková je prostě realita a my, kteří občas na ty střelnice chodíme, toto víme a vidíme na vlastní oči.

Boj proti regulaci zbraní není o tom, aby byla možnost držet zbraň rozvolněna a aby se množství legálně držených zbraní zvýšilo. Cílem je zachovat současný stav netrestat ty, kteří splnili zákonné podmínky a jednají i nadále v souladu se zákonem, zbraně nezneužívají a prostě dodržují pravidla hry. Plošné restrikce nikam nevedou, vždy postihnou pouze ty poctivé a ti nepoctiví si cestu obcházení zákona prostě vždycky najdou. Vidíme to u EET, vidíme to u kontrolního hlášení a u mnoha dalších takových zásahů do naší nesvobody. Thomas Jefferson řekl: "Zákony, které zakazují nošení zbraní, jsou takové povahy, že odzbrojí pouze ty, kteří nejsou odhodláni ani nakloněni páchání zločinů."

Proto vám, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za to, že jste tento bod napevno na dnešek zařadili, že jste přišli v počtu, který já snad pamatuji v roce 2013 na ustavujícím zasedání Poslanecké sněmovny, když jsme tady skládali všichni slib, a moc doufám a věřím a mám naději, stejně jako lidé, kteří nás sledují, že se nás tady dnes najde 120 poslanců a poslankyň, kteří pro tento návrh zvednou ruku. Já vám za to moc děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Jako další se s přednostním právem hlásí pan místopředseda klubu hnutí Úsvit Martin Lank. Máte slovo, pane místopředsedo.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady už řada argumentů, které i já vám chci sdělit, zazněla, tak se možná budu v některých bodech trošku opakovat, nicméně si myslím, že opakování je matka moudrosti. A v souvislosti s touto novelou ústavního zákona koluje ve veřejnosti opravdu velká řada nesmyslů, a to takových, že si až říkám, že to nemůže být neznalostí jejich autorů, ale že to musí být snad záměrem.

Není žádným tajemstvím, že já od samého začátku podporuji tento návrh zákona, který do Ústavy zakotvuje právo občana nabývat, držet a nosit zbraň. Samozřejmě za splnění všech zákonných podmínek, které nejsou nijak jednoduché. Upřímně přiznávám, že je mi úplně jedno, kdo ten zákon předkládá, i to, jestli jsem v opozici, nebo v koalici. Podle mého názoru do takto závažné věci politika nepatří a jde jenom a pouze o zdravý rozum. Snad ještě nějaký máme. Aby bylo jasno, jde o právo občanů závisející na jejich dobrovolném rozhodnutí, tedy žádné vyzývání k hromadnému ozbrojování, nebo povinnost si pořídit zbraň, nebo snad dokonce, že se zbraně budou někde rozdávat. Jediné, co chceme, je zachovat ten současný stav, kdy je náš zákon o zbraních a střelivu označovaný za jeden z nejlepších v celosvětovém srovnání. Takže skutečně žádný Divoký západ.

Jak dlouhodobě říkám, a už to tady taky zaznělo, policie nemůže být vždy a všude, a už vůbec ne hned. To je prostě fakt a není to absolutně žádná výtka směrem k policii. Za současné situace, kdy mohou v případě útoku hrát roli i vteřiny, bude bezpečnost vždy částečně záviset i na každém z nás. Ukázkový případ je nedávno z Izraele. Tam se rozhodl útočník najet nákladním automobilem do lidí na autobusové zastávce. Zasáhl ozbrojený člověk v civilu, a to naprosto ukázkově. Nejdříve vyhodnotil situaci, jestli nejde jenom o nešťastnou dopravní nehodu. Když se útočník začal otáčet, aby do lidí najel znovu, tak ho eliminoval svou zbraní. Zabránil tak nepochybně dalším obětem na životech. Srovnejme to s obdobnými útoky v jiných státech, a jaké byly jejich následky. Ano, Izrael je v jiné situaci a prakticky každý tam má za sebou službu u ozbrojených složek. Ale je třeba si uvědomit, že mezi držiteli zbrojních průkazů v České republice je velká část příslušníků bezpečnostních složek, kteří si pořídili svoji soukromou zbraň. Tedy jde o lidi vycvičené, žádné amatérské pistolníky. Teoreticky tak můžeme mít v ulicích tisíce lidí navíc, kteří budou v případě potřeby nejenom schopni zasáhnout, ale budou i vědět jak.

Druhá věc je už zmíněný aktuální návrh směrnice Evropské komise. Jakýkoliv krok, který může zkomplikovat snahu o odzbrojení občanů, je tak více než vítaný. Pokud je šance, že po přijetí novely ústavního zákona na naši situaci půjde vztáhnout ustanovení článku 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, což znamená, že Evropská unie respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti, zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu, takto ten článek zní, tak si myslím, že jsme prakticky povinni to zkusit. Nemluvě teď o tom, že návrh obsahuje i vyložené nesmysly - například kategorizaci zbraní podle kapacity zásobníků. Zásobníky - pro ty z vás, kdo se v tom nevyznají - nejsou hlavní částí zbraně, nejsou nijak evidovány a ani jejich prodej není nijak limitován. Já si skutečně nedovedu představit, jak by se to v praxi mělo řešit. Pokud totiž budu mít samonabíjecí pušku se zásobníkem na deset nábojů, je všechno v pořádku, pokud ale během pár vteřin vyměním ten zásobník a vložím tam zásobník na dvacet nábojů, tak je z toho rázem celkem, celkově zbraň nelegální a já bych měl přijít o zbrojní průkaz.

Fakt si nedovedu představit, jak by to v praxi mělo fungovat. A že se to týká jenom pár lidí? Podle posledních odhadů Ministerstva vnitra by měla směrnice v České republice dopad na více než 400 tisíc zbraní. Kdo to těm lidem nahradí?

Podstatnější je ale jiná věc. Bojovat proti terorismu tím, že sebereme zbraně slušným, zákonů dbalým lidem, je s odpuštěním naprostá blbost. Nejen že to nepomůže, ale dokonce ještě uškodí. Zbraně pak totiž budou mít jenom zločinci, kteří už tak nějak z principu na nějaké zákony a směrnice z vysoka kašlou. Představa teroristy, který se pro účely plánovaného útoku přihlásí ke zkoušce odborné způsobilosti, počká si na vypsání jejího termínu, mezitím si nastuduje příslušné zákony a osvojí si základy bezpečné manipulace se zbraní, následně dělá zkoušky na zbrojní průkaz, shání potvrzení od ošetřujícího lékaře, čeká na samotné vydání zbrojního průkazu, podává na policii žádost o nákupní povolení a čeká, až mu jej vyřídí, platí veškeré poplatky a kolky a následně si nese na policii zbraň zaregistrovat, by byla vyloženě úsměvná, kdyby to snad proboha někdo nemyslel vážně. Bohužel obstarat si nelegální a neregistrovanou zbraň je i v České republice rychlejší, a dokonce i levnější. A tímto směrem je potřeba se zaměřit, i když věřím tomu, že Česká republika s tím nemá tak zásadní problém jako některé jiné státy.

Ano, pokud ozbrojíme legální držitele, tak mimo zločinců budou mít zbraně ještě státní ozbrojené složky, na které se tady řada lidí odvolává a spoléhá se na ně. Já těm našim důvěřuji, řadu lidí, kteří v nich pracují, znám a vážím si jich. Ale upřímně, příliš nevěřím Evropské unii. Tady je dobré si připomenout, že největší snahy sebrat zbraně veřejnosti měli v historii ti největší diktátoři: Hitler, Stalin, Lenin. Pokud se politici bojí svých vlastních občanů a nechtějí jim dát možnost se bránit, tak je to minimálně podezřelé.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme volení představitelé suverénního státu a nezodpovídáme se nikomu jinému než našim vlastním občanům. Ukažme, že nebudeme naskakovat slepě a mlčky na každý nesmysl, který nám přijde z Bruselu. Jak už tady taky zaznělo, v této republice je více než 300 tisíc držitelů zbrojních průkazů. Věřte mi, že kdyby tito lidé představovali problém, tak už to dávno víme.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Nyní se hlásí do diskuse pan poslanec Jan Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám jako místopředseda ústavněprávního výboru připomenout a poukázat na jeden důležitý dokument, že když tento zákon, tento návrh přišel do Poslanecké sněmovny, tak z hlediska legislativního procesu a síly právních předpisů jsem měl pochyby, jestli tento návrh vůbec něco může změnit na implementaci směrnice. A odpověď Parlamentního institutu je vcelku zřejmá. Nemůže. Nezmění vůbec nic.

Tato směrnice bude implementována bez ohledu na to, jestli dneska přijmeme novelu ústavního zákona o bezpečnosti, nebo ne. Ona tedy, řekněme si zas z druhé strany, ta novela nic špatného, nic negativního nepřináší. Ona v podstatě konstatuje to, co není v rozporu s ničím, a konstatuje to, že vnitřní bezpečnost je záležitostí státu. Ale ona to konstatuje i Smlouva o Evropské unii ve svém článku 4 odst. 2. Takže přijetím tohoto zákona nedosáhneme vůbec ničeho.

Parlamentní institut, a nebyl jsem první, kdo se tázal, protože když jsem tuto otázku na Parlamentní institut předložil, jestli novela ústavního zákona o bezpečnosti, sněmovní tisk 1021, něco na povinnosti implementovat zbraňovou směrnici změní, tak mi bylo odpovězeno, že už tuto otázku dostali a toto stanovisko je. Je dostupné. Je dostupné nejen pro poslance, myslím, že je dostupné i pro veřejnost, a mluví zcela jasně.

Chci proto říct, a doufám, že jak to zazní, tak to také bude vnímáno, dovedu si představit, že je diskutabilní, jestli zbraňová směrnice nějakým způsobem omezí terorismus. Co ale není vůbec diskutabilní, je to, že novela ústavního zákona o bezpečnosti vůbec neomezí směrnici. Takže dneska tady stojíme před tím, jestli se připojíme k boji o hlasy voličů tím, že jim budeme nalhávat, že tady za ně svádíme ten svatý boj s tou strašnou Evropskou unií tím, že přijímáme zákon o ústavní bezpečnosti, kterým dokážeme přechytračit Evropskou unii. Jestli tyto lidi budeme zneužívat a budeme jim tady vyprávět nějakou pohádku o vábničce toho, jak za ně bojujeme, jak jsme za ně ochotni změnit i Ústavu, jenom aby na ně ta Evropská unie nedosáhla.

Já nemám zvyk lidem lhát. Nemám ve zvyku vyprávět lidem příběhy, které nejsou pravdivé, a tvářit se jako velký statečný bojovník. Znovu říkám, přijetím tohoto ústavního zákona se nic na implementaci směrnice nezmění, naše povinnost zůstane. Pokud chceme měnit to, co směrnice ukládá, tak cesta je jinými zákony. Protože se týká vnitřní bezpečnosti, tak je to o úpravě branného zákona, je to možná o úpravě zákona o zbraních, který, jak tady zaznělo, a s tím já souhlasím, máme jeden z nejlepších na světě.

Proto dopředu říkám, a je to z pohledu ústavního práva, není to o obsahu, není to o debatě, která tady plamennými slovy zaznívá, jak snad tady budeme dneska bránit bezpečnost. Nic takového se tady dneska neděje. Jediné, co se tady dneska děje, je, že je tady vyrobena vábnička na voliče, aby získali jakýsi pocit, že se tady o ně někdo stará. Ne. Mělo se starat v Bruselu. Mělo se starat na předchozím jednání o směrnici. Tam byla cesta úprav a změn. A také k podstatným úpravám a změnám této směrnice před jejím schválením došlo.

Znovu tedy opakuji a na závěr: přijetí ústavního zákona nemá se směrnicí nic společného, nic na ní nezmění. Tak prosím tento argument svatého boje s Evropskou unií přestaňme používat. Děkuji. (Tleská Miroslav Kalousek.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Nejdříve pan poslanec Jaroslav Holík, pak pan poslanec Zdeněk Ondráček, poté pan poslanec Benešík.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, právo člověka nosit legálně zbraň, tedy člověka, který splnil všechny podmínky, považuji za jeden ze základních faktů práv člověka v této republice. A použít ji pro svou ochranu, ochranu svých blízkých a ochranu majetku považuji taky za samozřejmost. Ano, zaznělo tady, že tento zákon nic na evropské směrnici nemění. Ale my tady musíme v každém případě ukázat, že jsme hrdý suverénní stát, a ne že se budeme klonit podle toho, co nám Brusel nařídí. Znovu se ptám - jsme občané hrdé republiky, anebo jenom ovce, které se nechají zahnat do kouta?

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych jenom krátce fakticky reagoval na předřečníka pana poslance Jana Farského. Ono to, co jako Parlament České republiky budeme implementovat, jakou tu kterou blbost z Evropské unie, záleží také na nás. Takže pokud budeme používat zdravý rozum, nemusíme vždy každou směrnici Evropské unie přijímat. Takže neříkejme, že se stejně zase shrbíme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, diskuse je velmi výživná a zajímavá. Nicméně bych také chtěl zdůraznit, že tato předloha, byť k ní mám velké sympatie, nezmění, nic nezmění na té diskutované směrnici Evropské unie. V podstatě nemá na ni vůbec žádný vliv.

A pokud tady zaznívá, že z Bruselu nám přišla nějaká blbost a že Brusel něco odsouhlasil, tak si řekněme, kdo to v tom Bruselu odsouhlasil. Byla to Rada ministrů, a sice formace ministrů vnitra. Řekněme si, kteří ministři vnitra členských států toto odsouhlasili. To není Brusel. To jsou ministři vnitra jednotlivých členských států. Byli to Slováci, Slovinci, Nizozemci, Britové. Řekněme si, kteří to byli. Samozřejmě ten návrh přišel z Evropské komise. V Evropské komisi má každý členský stát jednoho zástupce. Jak hlasovala naše jediná zástupkyně Věra Jourová? A potom si řekněme, jak hlasovali naši europoslanci. Alespoň ti naši za Českou republiku. To je ten Brusel. To není někdo tam, nějaký úředníček. To jsme my. To jsou námi vysílaní nebo volení politici.

Já s tou směrnicí nesouhlasím. Podle mého názoru omezuje, naprosto zbytečně omezuje některé aktivity, které já podporuji, například vojenskohistorické kluby. Ale řekněme si, kdo je ten Brusel. To jsou národní politici. Jsou to politici z jednotlivých členských států. A bylo by dobré, aby tady zaznělo, kteří to podpořili. KDU-ČSL to rozhodně nebylo. (Tleská jeden poslanec v lavici ČSSD a několik poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Jako další s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Lank. Prosím.

 

Poslanec Martin Lank: Ještě jednou hezké dopoledne. Rád bych zareagoval na to, co tady zaznělo, že ten zákon nic nezmění, že my tu směrnici stejně budeme implementovat. No já bych nepředjímal. Zaprvé je podaná žaloba a zadruhé o tom, jestli ta směrnice bude implementována, o tom bude opět rozhodovat Parlament, tedy pravděpodobně naši nástupci. A uvidíme, v jakém složení se tady sejdou a jestli tady třeba bude vůle tu směrnici neimplementovat a pak zkrátka nést i ty případné následky. Takže bych v těchto soudech byl přece jenom trošku opatrnější.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní se na chviličku nechám vystřídat, chtěl bych na to reagovat faktickou i já.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Slovo k faktické poznámce má místopředseda Radek Vondráček. Prosím.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Také chci krátce reagovat na vystoupení pana kolegy Farského. Ten dotaz k Parlamentnímu institutu, zřejmě ten předchozí, jsem podával já, dostal jsem odpověď. A aspoň doufám, že to dobře dopadlo, ale prostřednictvím mé asistentky e-maily měli dostat všichni poslanci, tu analýzu, a měli bychom ji mít k dispozici. Takže jako právník souhlasím s tím, že ve vztahu k unijnímu právu a k evropskému právu to, co dnes přijímáme a schvalujeme, nemá fakticky dopad, nemůže mít. My nejsme schopni tomu zabránit.

Na druhou stranu se připojuji k tomu, co tady řekl pan navrhovatel ve svém úvodním slově, že se jedná o symbolický akt. My si tím žádným zásadním způsobem nezaplevelujeme náš právní řád, aspoň jsem toho názoru. A co my jako poslanci vlastně můžeme dělat? My se tady něčemu můžeme postavit, protože ta informace přichází zvenčí. A já jsem měl možnost mluvit s lidmi, kteří na té úřednické úrovni dojednávali podmínky. Ministři vnitra to dostali už jenom nějak zpracované, oni to nepíšou. A jestli mám věřit jejich slovům a tomu, co se tam dělo, tak to bylo manipulativním způsobem, bylo s nimi v podstatě zameteno a ten hlas zdravého rozumu a faktické připomínky ze strany těch českých úředníků vyslyšeny nebyly.

Ta směrnice je prostě hloupá, nedává smysl. My její implementaci nezabráníme přijetím tohoto zákona, ale jako suverénní Sněmovna tady vyjádříme svůj postoj a myslím si, že tím nepoškodíme ústavní pořádek České republiky. Z tohoto důvodu, i když jako právník nesouhlasím, budu hlasovat pro tento návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Radku Vondráčkovi. Nyní pan poslanec Martin Lank a připraví se k faktické poznámce paní kolegyně Černochová.

 

Poslanec Martin Lank: Já už jsem sice mluvil, ale já si k tomu ještě rád něco řeknu. Zapomněl jsem říct ještě jednu věc. Tady už to totiž taky zaznělo, že tento zákon je v podstatě neškodný. Možná bezzubý, ale je takový neškodný, že neublíží. Tak když si vzpomenu, co už jsme tady přijali, tak to byly někdy zákony, které z mého hlediska jsou opravdu škodlivé a ublížily, takže přijmout jeden navíc, který ničemu neublíží, si myslím, že už není taková tragédie, a naopak naprosto podporuji ten názor, že to je jasný vzkaz a deklarace toho, že přece jenom ještě nějakou část té naší národní suverenity máme.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji za dodržení času. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, poté pan poslanec Fiedler. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo, já bych vaším prostřednictvím chtěla říct panu kolegovi Farskému: No a co? To, že Parlamentní institut napíše, že náš návrh není v rozporu s naší Ústavou, že je v souladu s ústavním pořádkem, proč bychom ho nemohli přijmout? Já se přiznám, že jsem úplně tomu vystoupení neporozuměla. Nevím, jestli je pan kolega Farský členem ústavněprávního výboru. Včera jsme se tady trošku vysmívali panu senátorovi Láskovi, který tady hájil názory Senátu a mezi tím říkal svůj názor, a říkali jsme, že tady je nějaký zaběhnutý princip v souladu s jednacím řádem a že vlastně jaký názor tady kdo tlumočí, že samozřejmě můj názor je ten, že každý má právo tady sdělit cokoli. Ale prostřednictvím pana místopředsedy pane kolego Farský, ústavněprávní výbor to schválil v poměru hlasů 11 pro, nikdo proti a jedna poslankyně se zdržela. Takže bych si dovolila pochybovat o tom, že bychom se tady dopouštěli něčeho, co nemá oporu, co ani Parlamentní institut vámi zmiňovaný nijak nezpochybnil. Je právo zákonodárného sboru, a častokrát jsme tady my dávali tato různá usnesení, deklarace, naposledy klub TOP 09 včera, kdy chtěli zařadit do programu bod, který se týkal vyjádření nesouhlasu (předsedající upozorňuje na čas) s tím, co se děje v Moskvě. Také jsme vám to tady vyčítali? Nevyčítali. Tak prosím nechte ústavněprávní výbor i jiné výbory projevit svůj názor tímto způsobem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Další s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, poté pan poslanec Farský, poté pan poslanec Benešík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Ono už to tady zaznělo od mých předřečníků a v podstatě kolegyně Černochová z toho teď řekla to podstatné. Já se tedy zaměřím na to, že budeme muset implementovat tu směrnici. Mám za to, že jsem zaregistroval vyjádření pana ministra Chovance, jeho názor je, že ji nebudeme implementovat, nebo že bychom to neměli. Chovejme se opravdu tak, jak říká kolega Vašek Votava. Poslanecká sněmovna je suverén, a jsme suverén, tak se podle toho chovejme a jednejme. Přece nemusíme tu směrnici implementovat, tak jako nechceme povinné kvóty a nechceme to, co nám někdo nutí. Tak opravdu jednejme, a jednejme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A já, přestože to není zrovna můj obor, nejsem členem bezpečnostního výboru, nemám pocit, že bychom tady přijímali něco, co nějak zásadně změní současný stav. My jenom deklarujeme to, že to, co u nás doposud víceméně až na malé výjimky úspěšně fungovalo, tak že na tom hodláme setrvat. Nic víc, nic míň. A deklarujeme tím to, že na tom hodláme setrvat i přesto, že směrnici, o jejíž podstatě mám pochybnosti, musíme přijmout. Já jsem členem petičního výboru a my jsme projednávali petici, kde jsem zaregistroval velkou shodu všech poslaneckých frakcí v této Poslanecké sněmovně, zástupců zbrojařů, zástupců různých svazů, kde v podstatě to, co říkala Jana Černochová na ústavněprávním výboru při hlasování, byla absolutní většina i při projednávání té petice, která se právě týkala této směrnice, byla také absolutní shoda. Výjimečně absolutní shoda. Tak pojďme v tom pokračovat, směrnice Evropské unie nechť si žije svým životem dál.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Farský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji. Já bych předně chtěl poděkovat všem, kteří vystoupili po mém vystoupení, standardním v tom, že nikdo nezpochybnil to, že skutečně přijetí tohoto zákona nemá žádný vliv na implementaci směrnice. A to není o tom, že bych říkal, že je tato novela zákona o ústavní bezpečnosti špatně. Já s tím textem vůbec nemám problém a ten text zároveň odpovídá už stávající legislativě, kterou máme. Jenom mi vadí ta falešná, prázdná argumentace v tom, že to má něco společného se směrnicí. Nemá. Nepohneme s tím ani o milimetr. Ty cesty k tomu, abychom náš zákon o zbraních udrželi, abychom si ubránili, pokud tento pocit máme, náš prostor, jsou úplně jinudy. Není to cesta tohoto ústavního zákona.

Mně osobně na tom vadí ne ten ústavní zákon, mně vadí ta falešná argumentace tím, že tento ústavní zákon snad cokoli na implementaci směrnice změní. Nezmění vůbec nic. A jsem rád, že všichni, kteří přede mnou mluvili, toto přijali a nikdo to nezpochybňoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Množina faktických poznámek se nám opět rozrostla, takže pan ministr Pilný, který se přihlásil s přednostním právem, musí počkat. Uvedl bych do stenozáznamu, že jste přihlášen. Nyní pan poslanec Benešík, poté paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, znovu opakuji to, co už tady říkal pan kolega Farský. Tato novela zákona, byť ji osobně podporuji, nemá v podstatě nic společného s tou směrnicí. To je celý vzkaz. Je to jakýsi zastírací manévr. A my se skutečně snažíme uchlácholit např. tady naše kolegy na galerii, ty, kteří se na nás dívají na televizních obrazovkách, že my se snažíme přečurat Evropskou unii.

Bojovat jsme měli proti této podle mého názoru v mnoha ohledech špatné směrnici úplně na jiných polích. Ta bitva měla být sváděna někde úplně jinde. Na Radě ministrů, v Evropském parlamentu a v Evropské komisi. A doufám, že mi tady někdo řekne, kdo a jak hlasoval a kdo a jak se zasazoval např. o vojenskohistorické kluby, kterým vznikne velký problém, pokud tato směrnice bude implementována.

A ještě jedna malá poznámka. Omlouvám se, já jsem tady řekl špatně, nesprávně, že tu směrnici iniciovala Evropská komise. Samozřejmě Evropská komise v tom schvalovacím trojúhelníku spoluschvalovala tuto směrnici, ale ta iniciativa vzešla z členských států, to je pravda. Členské státy, které se potýkají s terorismem a bohužel podle mého názoru v mnoha ohledech vylévají s vaničkou i toto dítě. Ale je docela možné, že pokud bychom my v rámci visegrádské čtyřky se snažili o to, aby někteří naši kolegové, některé naše partnerské státy znehodnocovaly zbraně tak, jak se znehodnocovat mají, ne tak, že je zase zpátky velmi jednoduše vrátíte, tak by možná k této podle mého názoru špatné směrnici vůbec nedošlo.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, poté pan poslanec Junek.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Proč já mám vždycky před volbami pocit, že se lidovci polijí svěcenou vodou, dají si několik otčenášů a mají pocit, že zapomeneme úplně na všechno. Prostřednictvím pana místopředsedy vážený pane kolego Benešíku, byli jste to vy, kteří jste nepodpořili moje usnesení, můj návrh zařazení do programu v listopadu 2015, když jsem tady před vámi stála a žádala jsem vás, abyste podpořili tzv. žlutou kartu, kterou jsme mohli podat v rámci evropské směrnice. Tím pádem by se celý ten proces zastavil, jistojistě by se k nám přidaly i jiné státy a nemuseli jsme tady ten problém mít. Takže jestli se tady někdo chová pokrytecky, jste to vy.

A jen tak mimochodem - vy jste tady říkal, že Brusel jsme my. Ano, Brusel je Evropský parlament, kde se k nám zachovali tak uctivě, to slovo uctivě říkám ironicky, že tam nenechali naše poslance ani přečíst pozměňovací návrhy! Naprosto bezprecedentní chování Evropského parlamentu! Takže jestli vy jste Brusel - já ne. (Potlesk několika jednotlivých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Junek. Poté pan poslanec Martin Novotný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já si myslím, že z té diskuse, která tady je, vyplývá jedna věc, že se všichni shodneme na tom, že ta směrnice Evropské unie je špatná, že je tam celá řada věcí, které nedávají logiku. Já si to myslím také. Vadí mi například už několikrát zmiňovaný příklad těch replik historických zbraní, které budou podléhat také registraci včetně nějakých předovek. Ta představa je úplně absurdní, že tohle by mohlo ohrozit bezpečnost. Takže na tom se asi shodneme. Ale na druhou stranu, když mluvím o těch předovkách a o replikách, na druhou stranu, jak tato navrhovaná změna Ústavy pomůže tomu, aby právě ty předovky atd. mohly být dále používány při těch akcích historických klubů? Nepomůže. A to je ta druhá věc, na které se tady neshodneme, a to je to, že novela zákona, kterou tady navrhujeme, podle mnohých i podle mne vůbec nic neřeší. Tu směrnici žádným způsobem nijak neopraví. Prostě vůbec nic se nestane.

Chtěl bych ještě tady reagovat na některé své předřečníky. Jenom opravdu ve zkratce. Pan kolega Fiedler říkal, že vlastně touto změnou chceme něco deklarovat vůči Evropské unii. No tak dobře, tak přijmeme nějaké usnesení. Ale něco deklarovat vůči EU tím, že budeme měnit ústavní zákon, mi přijde trošku nesmyslné. Abychom při každé deklaraci měnili Ústavu, není dle mého názoru úplně ono.

Kolega poslanec Vondráček sám říkal, že směrnice nedává smysl. Ale to znamená, že my chceme přijmout něco, co smysl taky nedává.

A třetí moje reakce na kolegu Holíka. (Upozornění na čas.) Říkal, že se nechceme hrbit před Unií a musíme dát najevo svůj postoj. A tím, že přijmeme něco nesmyslného - nevím.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já se omlouvám, dvě minuty! Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Novotný, poté pan poslanec Fiedler. Omlouvám se, zapnul jsem vám to dřív, tak máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Martin Novotný: Pěkné dopoledne. Je to, kolegyně a kolegové, taková symbolická situace, která vypovídá hodně o tomto parlamentu a jednotlivých jeho členech. Jakkoliv můžu souhlasit s právním výkladem, který se tady zmiňuje, takže my jakožto základní suverénní zákonodárný orgán této země v situaci, kdy nějaká norma Evropské unie podle názoru celé řady zákonodárců vstupuje do naprosto základních práv a svobod občanů této země třeba v oblasti sebeobrany a podobně, tak my se rozdělíme na dvě skupiny. Ty, kteří budou neustále opakovat, že právně je to nesmyslný akt, a na ty, kteří mají dojem, že alespoň v této situaci, byť by to bylo i jenom symbolické řešení a bylo by sporné, jestli vede k právním výsledkům, dáme najevo, že v okamžiku, kdy to narušuje nějaká základní ústavní práva a svobody našich občanů, že alespoň ten symbolický krok vykonáme?

Já jsem tedy rozhodně na straně těch, kteří chtějí alespoň ten symbolický krok vykonat. A nechci se podílet na dělání alibi vládám Francie a Belgie, které si léty své politiky vypěstovaly čtvrti ve svých městech, jako je Moelenbeck v Bruselu, ta obrovská sídliště kolem Paříže či Marseilles, kde těch zbraní takřka v každé domácnosti je spousta, jenom ty vlády ztratily vládu, schopnost vykonávat jurisdikci ve své zemi, nejsou schopny zajistit elementární bezpečnost a vykonávání zákonů ve své zemi a dělají tento formální naprosto falešný a prolhaný krok, kterým chtějí svést alibi za svou neschopnost a zatížit tak občany celé Evropské unie v jejich každodenním životě. Kdy jindy by už český parlament měl alespoň ten symbolický krok vyjádřením nesouhlasu udělat? (Upozornění na čas. Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuju. Další vystoupí pan poslanec Karel Fiedler, poté pan poslanec Benešík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Kolega Benešík se správně dotazoval po tom, jak hlasovali naši zástupci v orgánech Evropské komise, na Radě ministrů, europoslanci na půdě Evropského parlamentu. Tak já doufám, že veřejnost, která sedí na galerii jako zástupce občanů, kteří volí, potom budou na to pamatovat, až zase budou příště volit do europarlamentu naše zástupce, kteří něco jiného slibují před volbami a jinak hlasují po volbách, což se ostatně bohužel netýká pouze europarlamentu, ale i této Poslanecké sněmovny.

Ale k tomu, co říkal kolega Benešík. Já tomu celkem rozumím, že něco prosadit z pozice menšiny, opozice, je velmi těžké. Já jsem opozice, nebo opoziční poslanec, tedy ne opozice, takže s tím mám velmi dobré zkušenosti, v uvozovkách, že něco protlačit, i rozumného, proti tomu, když se většina zatne, je velmi těžké. Chápu, že kolega Benešík je lidovec. Strana, která buď v parlamentu, ve Sněmovně, není, anebo je ve vládě, takže holt tyto zkušenosti opozice nemá a asi mít ani nebude, protože vždycky tady budou, nebo budou ve vládě, takže tomu nerozumí. Já tomu rozumím, že možná tam někteří naši zástupci proti tomu vystupovali. Nevím, nechci dopředu dělat někomu alibi. Ale velmi dobře vím, co to znamená něco neprosadit proti většině jako opoziční poslanec.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Další vystoupí pan poslanec Benešík, připraví se pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, já nebudu reagovat na ty trapné výhledy tady ohledně lidovců. Já jsem v parlamentu úplně stejnou dobu, byl jsem zvolen v úplně stejný moment jako všichni z vás tady. Jsem tady první volební období a KDU-ČSL tady to předchozí volební období vůbec nebyla. Takže takové ty pindy o tom, jak lidovci jsou vždycky tam nebo onde, prostě pro mě neplatí. Já jsem tady jako Benešík, jako Ondřej Benešík, který v žádné jiné sněmovně než v této neseděl, a jsem tady stejně s vámi a žádnou jinou vládu jsem nepodporoval a nevyslovil jí důvěru než té, která teď momentálně vládne. Takže takové ty kecy o tom, jak lidovci vždycky tam, nebo onam, to je takový ten folklór.

Ale já jsem rád za to, co říkal pan kolega Novotný. On řekl, že to je symbolický akt, a konečně to tu zaznělo. Ano, je to symbolický akt, který já osobně podporuji. A to, proti čemu jsem tady vystupoval, tak jsou ty kecy o tom, jak to má souvislost s tou podle mého názoru v mnoha ohledech nedokonalou a špatnou směrnicí o držení zbraní, která k nám přišla z Bruselu, kterou schválily orgány EU.

A co se týče toho, jak kdo hlasoval. Já si myslím, že se to dá dohledat, ale by bylo by dobré, aby tady zaznělo od zpravodajů, popř. od pana ministra, kdo jak hlasoval v jednotlivých orgánech EU.

A co se týče žluté karty, tak my jsme na to nedostali dostatečnou podporu. Já v evropském výboru, byť jsem předsedou, tak jsem jediný zástupce KDU-ČSL. A jak možná někteří z vás vědí, ale evidentně někteří nevědí, tak v těchto orgánech, jako je Sněmovna, nebo jakými jsou výbory Sněmovny, se rozhoduje většinou. Já jako jeden z devatenácti nejsem schopen toto prohlasovat. Pokud má někdo s tímto problém, tak ať si přečte jednací řád!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Uplynul váš čas, pane poslanče, pro faktickou poznámku.

Ještě jednou dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Ještě mám tady čtyři faktické poznámky. Nyní kolega Ivan Gabal, připraví se kolegyně Černochová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přihlášen k samostatnému vystoupení, ale asi na něj nedojde. Podrobné argumenty jsem uváděl na výboru pro bezpečnost v debatě. Tady bych se chtěl vyjádřit jenom k tomu, do jaké míry tedy tato ústavní změna, jestliže neoslabí implementaci směrnice, vnese, nebo nevnese změnu do našeho ústavního systému. Bohužel musím kolegy ubezpečit, že vnese, a dost zásadní. První, co je, v ústavách mají nošení zbraní kromě Spojených států jen některé latinsko- a jihoamerické země, dohromady asi jedenáct, evropská a západní žádná. Takže si musíme rozmyslet, kam svou Ústavou, do jaké společnosti vstoupíme, a je k tomu asi nějaký důvod. Všechna doporučení legislativní, ústavní apod. navrhují spíše regulaci zbraní než zanesení do Ústavy.

Druhá. Tímto rozhodnutím vpustíme soukromě držené zbraně do obrany země a zatížíme jejich nositele spoluzodpovědností za obranu země. To si je třeba uvědomit. Směrnice se bude implementovat, dojde k omezení, ale všichni ostatní včetně, já nevím, sportovních, myslivců a další budou spoluzodpovědní za obranu země - dáno z Ústavy.

A poslední. Nikdo neztratí právo mít zbraň na ochranu svého majetku a života a použít ji. Pokud ji ale použije v pocitu, že brání zemi někde na veřejnosti, tak spadne pod trestní právo. To znamená, vyvoláváme iluzi, která spoustu lidí může dovést před trestní právo. A myslím si, že tato základní nekonzistence těch třech věcí, že za prvé směrnici neoslabíme, těžce poznamenáme Ústavu kvůli třem procentům lidí -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: I vám, pane kolego, skončil čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Gabal: - a v neposlední řadě zaženeme soukromníky -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, respektujte jednací řád! Paní poslankyně Jana Černochová, připraví se kolega Laudát. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Nejprve bych vaším prostřednictvím reagovala na kolegu Gabala. Ano, podle toho to v Evropské unii také vypadá. Řeknu čtyři města, neřeknu víc: Berlín, Paříž, Mnichov, Londýn!

K tomu, co tady říkal kolega Benešík. A já nesouhlasím s tím, že si teď může tahle vláda, jejíž součástí je lidovecká strana, říkat: my jsme udělali maximum. Neudělali! To nebylo pouze usnesení evropského výboru. Já jsem se to snažila načítat tady na půdě Poslanecké sněmovny, tu žlutou kartu. Takže jestli hlasoval jeden pan Benešík nějak, to nemá vůbec žádný vliv. Tady jsme to měli projednávat. Tady na půdě Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny, a tady jsme mohli dát jasný signál!

A mimochodem pan Benešík je poslanec od roku 2013, ale v listopadu 2015 tady přeci byl a seděl. Já mluvím o těch aktech, které následovaly po tom, když se dostala do oběhu evropská směrnice, a to bylo v listopadu 2015. Přehrajte si na záznamech, co jsem tady tehdy říkala, o co jsem vás žádala. A vy, členové vládní koalice, vy jste to nepodpořili! Podpořila to opozice.

K tomu, co tady říkal kolega Junek, prostřednictvím pana místopředsedy. To je přece naprostý nesmysl, protože usnesení evropského výboru a to mírné usnesení naší Poslanecké sněmovny, to EU na všech úrovních úplně ignorovala! Možná na nějakých toaletách v Evropské unii to usnesení najdete, usnesení našeho parlamentu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec František Laudát, připraví se kolega Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom krátce. Já bych doporučil vedení KDU, aby domluvilo panu Benešíkovi, je to nadějný politik KDU a já osobně ho považuji skoro za to nejlepší, co v tom klubu je, takže by si neměl kazit své renomé dnešními čím dál radikálnějšími výstupy.

A k té problematice, že čím dál více politiků poukazuje i na hodnotovou škálu KDU, tak si vzpomeňte, co oni tady předvádějí. Teď jsou největší bojovníci za svobodu. Kdo že to tady ty zákony schvaloval v téhle koalici? Jako by tady nebyli. Přiznám se, že občas když poslouchám projevy při nějakých třeba významných příležitostech, jako bylo v pondělí, a když tam člen KDU mluví o nějakém charakteru, tak mi trošku běhá mráz po zádech. Buď ty hodnoty máte, nebo ty hodnoty nemáte. A víte, nezlobte se na mě, nějaké základní hodnotové záležitosti nemají a nesmí být předmětem kšeftování. A vy bohužel s hodnotami kšeftujete. Je mi líto. Někteří z vás. Já neříkám, že to děláte všichni. Ale podívejte se na sebe, co jste tady čtyři roky předváděli. Tady něco znělo od vašeho nejvýznamnějšího člena, pokud to vezmu tady ve Sněmovně, co se týká postavení, něco o tom, že přijde s novelou zákona, když jste tady pomohli tomu, že ministr nemusí mít lustrační osvědčení, kdežto ten dole, prostě řadový úředník, ho mít musí. Tak kde ty vaše novely jsou? Něco říkáte a něco jiného děláte, tak se pak nerozčilujte, že vám to tady někdo občas připomíná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Nyní kolega Igor Jakubčík, připraví se pan poslanec Milan Šarapatka. To by mohla být poslední faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, mluvilo se tady o tom, kdo jak hlasoval v Evropském parlamentu. Tak jenom taková malá vsuvka, krátká zajímavost. Pro zamítnutí směrnice, když se hlasovalo, hlasovali všichni čeští europoslanci kromě europoslance Niedermayera, který směrnici podpořil. Další hlasování bylo pro schválení směrnice. Všichni čeští europoslanci byli proti schválení směrnice, zdržel se jeden - europoslanec Niedermayer. A pro samotné schválení směrnice hlasovali dva čeští europoslanci - europoslanec Štětina a bohužel černá ovce ČSSD europoslanec Keller. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za přehled o hlasování našich kolegů v Evropském parlamentu. Nyní pan poslanec Milan Šarapatka a potom s přednostním právem pan ministr Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, také jsem držitelem legální zbraně a jsem rozhodnutý pro tuto předlohu hlasovat. Ovšem když tady sleduji a poslouchám ty vaše předvolební tanečky, tak se mi to tlačítko bude mačkat hodně těžko. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Pokračujeme v rozpravě. S přednostním právem vystoupí pan ministr Ivan Pilný. Připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené koaliční poslankyně a poslanci, já bych vás zcela vážně vyzval, abyste přestali obstruovat vládní koaliční návrhy. Včera jste podléhali neodolatelnému nutkání vystupovat k zákonu o pobytu cizinců a dnes k tomuto zákonu. Včera spadla pod stůl celá řada zákonů, nejen zákony Ministerstva financí, ale také kariérní řád a další věci.

Dnes je 10 hodin 40 minut, je tady celá řada zákonů, které jsou podstatně, podstatně důležitější pro většinu občanů této země, a tato Sněmovna už ve svém funkčním období má zatraceně málo času. Takže bych vás rád vyzval k tomu, abyste respektovali to, co je důležité pro většinu občanů, a ne zbytečně obstruovali. Když se podívám na seznam vystupujících, jsou to samí koaliční poslanci. Prosím, neobstruujte vládní zákony. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilnému. Vyvolal dvě faktické poznámky - pana poslance Michala Kučery a pana poslance Gabala. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Můžu se samozřejmě usmívat nad tím, jak si tady navzájem koaliční poslanci vyřizují účty.

Nicméně na konto mého předřečníka, pana ministra financí Pilného. Pan ministře, víte, tato Sněmovna neobstruuje jenom koaliční zákony. Bohužel obstruuje i zákony, které navrhuje opozice. Leží tady tři roky zákony, které se vůbec nedostaly na program projednávání, opozice. (Důrazně:) A pane poslanče Pilný, to je vaše chyba, vaší koalice, vašeho hnutí, ČSSD a lidovců, že jsme nebyli schopni - ne že je schválit, ale my je jsme nebyli schopni ani projednat. Je to vaše ostuda a vaše hanba!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Další faktické poznámky máme - pana poslance Gabala, Blažka a Bendu. Pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Chtěl jsem jenom říct, že v reakci na vystoupení pana ministra financí jsem se odhlásil z vystoupení. Děkuji, má pravdu. (Poslanec Faltýnek v lavici: Výborně!)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Pavel Blažek. Připraví se kolega Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Já bych v reakci na pana ministra financí trošku protestoval proti něčemu, čemu já říkám takový ten politický ekonomismus. To jsou věty typu, že nejpodstatnější zákon roku je zákon o státním rozpočtu, že dneska zákony o působnosti orgánů, správa daní atd., jsou kdovíjak důležité. A my se tady bavíme o novele Ústavy, to znamená základního dokumentu tohoto státu, podle kterého fungují úplně všechny ty úřady. Čili že je ta debata o Ústavě dlouhá - nemůžeme říci, že to je nějaká debata, která je zbytečná, a tamty běžné zákony jsou podstatnější. Fakt je to politický ekonomismus.

A já vám řeknu, nerad to teď řeknu, ale jeden příklad. Kdykoliv slyším o státním rozpočtu a ekonomických zákonech - prosím vás, norimberské zákony ovlivnily dějiny tohohle světa mnohem více než státní rozpočet a jakékoli ekonomické zákony německé Říše z roku 1933. Ústava, to je něco podobného. A fakt mě nerozčilujte tím, že bavit se o Ústavě dlouho nemá smysl. No samozřejmě že má. Naopak bych řekl, že když vidím správu daní, tak v podstatě ani nevím, jestli se svět zboří, když to dneska nebude. Samozřejmě že se nezboří.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pan poslanec Benda nyní. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, také mě vyprovokoval pan ministr financí. Čím jsem ve Sněmovně déle, tím více věřím starému britskému přísloví Žádný člověk si nemůže být jist svým životem, majetkem ani svobodou, dokud parlament zasedá. Teď jsem se koukal do návrhu programu, máme tam 21 návrhů zákonů ve druhém čtení, 51 ve třetím čtení. Jmenujte mi, pane ministře, aspoň jeden jediný z nich, který má nějaký pozitivní dopad na občany, a kde se něco stane, kdyby nebyl přijat. Já jsem tam žádný takový nenašel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana poslance Chalupy, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, nejprve tady bylo odvolávání se na Ústavu a na další věci, tak já vám přečtu to, co řekl Tomáš Garrigue Masaryk: Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka. Když už jeden z nás dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl. To vystihuje celkem dost a jsou to jisté tradice, ke kterým bychom se měli obracet.

Pak vám přečtu článek 3 alianční smlouvy NATO. Ten říká: Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí - to slovo svépomocí je důležité - a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální - opět zdůrazňuji slovo individuální - i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. A otázka, na kterou mi doposud ještě nikdo neodpověděl, je, jestli směrnice Evropské unie není v rozporu s tímto článkem 3 alianční smlouvy NATO, kde je 27 aliančních států Evropy. Takže to jenom k tomu, jak se máme starat o vlastní i kolektivní obranu.

Nyní k tomu, o čem je dnešní meritum jednání. Takže přes počáteční rozpaky v době, kdy byla předložena novela zákona, tak jsem si nebyl jist, zda tu novelu podpořím. V této chvíli jsem si jist, že ji podpořím, a vyzývám k tomu všechny poslance této Sněmovny. Vynaložil jsem dost velké úsilí na to, abych se seznámil s názory jak pro, tak proti, seznámil se s názory komunity držitelů zbraní České republiky, a nejsem pod žádným tlakem, jestli mě podpoří, nepodpoří. Nebudu se chovat tak, jako když jsme byli pod tlakem u Rekonstrukce státu. Dospěl jsem k tomu proto, protože argumenty, které jsou pro přijetí novely, jsou natolik závažné a silné, že nemám s tím nejmenší problém, co se týká mého svědomí.

Tady se bavíme o tom, jestli je to nějaký symbol. Ano, je to symbol. Je to symbol vzkazu do Evropské unie, že tohle je Česká republika, že máme jistou suverenitu. Stejné signály nebo symboly budou další. Symbolika je i v nepřijetí kvót. Symbolika je i v odmítnutí neprojednání bezpečnostním výborem předložené antidiskriminační směrnice Evropské unie. Symbolika je v uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Symbolika je i v uznání genocidy arménského lidu ze strany Osmanské říše. A budou podle mne další symboliky. A čím dříve si Evropská unie a pánové v Evropském parlamentu a Evropské komisi uvědomí, že takto rozhodně Evropskou unii nesjednotí, tím lépe pro nás pro všechny.

Tady bylo řečeno, že náš zákon o zbraních je nejlepší na světě. To jenom doplním to, co jsem řekl o Evropské unii. Je s podivem, že Evropská unie to zcela programově nevzala v úvahu. A nejenom nevzala v úvahu, ale totálně ignorovala, protože to svědčí o tom, že osazenstvo Evropského parlamentu je, co se týká bezpečnostní a obranné problematiky, naprosto nekompetentní. A vidíme to nejenom v tomto, ale vidíme to v ochraně schengenského prostoru, k tomu, jak se řeší Frontex, a v dalších věcech. Takže pokud nás chce někdo z Evropské unie poučovat, měl by si zamést nejdříve před vlastním prahem a opatřit si skutečné odborníky na věci, které se týkají bezpečnosti evropských občanů.

Je pravdou to, co tady bylo řečeno, že z celkového počtu 600 milionů obyvatel Evropské unie to vypadá, že 590 milionům obyvatel je to jedno. Ale to je jenom zdání, protože i co se týká velení NATO, i národních politiků, dochází k čím dál většímu uvědomování si situace, kdy od roku 1989 v celé Evropské unii skončilo řešení problematiky, kterou jsme nazývali civilní obranou. V celé Evropské unii nikdo neprovádí přípravu obyvatel na krizové situace, brannou výchovu a další a další věci. A my tady mluvíme o tom, že se chceme bránit nějakému potenciálnímu nepříteli? S těmi armádami, které jsou podstřeleny, co se týká rozpočtů? Deficit jenom v naší armádě, tak jak jsme to zjistili na poslední konferenci, je skoro 390 miliard korun. Za pětadvacet let jsme dospěli tady k tomu závěru.

Takže já to nevnímám jako symboliku. Já to vnímám - přijetí této novely je signál zejména pro naši veřejnost, pro naše občany, že tato Sněmovna je suverénem českého státu, a je to signál pro to, o čem jsme se tady také bavili několikrát, a to je vlastenectví. Jakým jiným způsobem chcete podnítit, zahájit diskusi, iniciovat jakési tyto formy sjednocení národa na některých základních principech? Takže proto si myslím, že bychom tu novelu měli odhlasovat.

Pokud jde o to právo, co tady někteří kolegové řekli. Ano, uznávám právo, že lidé mohou mít ruce v kapsách. Mohou předpokládat, že kolem každého z nás budou kroužit dva policisté v případě nebezpečí, na to mají právo. Ale stejné právo mají ti občané, kteří tu zbraň chtějí mít, jsou prověření. Jsou prověření daleko víc než jiné skupiny nebo jiné komunity. V tom vůbec nevidím žádný problém. A rozhodně nemám nic proti tomu - a to je to, co chci pochválit - že konečně vláda přistoupila k tomu, že Ministerstvu obrany zadala úkol, aby připravilo věcný návrh zákona o branných spolcích. Já tomu budu spíš říkat Svaz brannosti, tak jak ho pan Edvard Beneš svým dekretem ustanovil v roce 1947, tedy ne před válkou, ale po válce, protože vycházel z historických zkušeností v období druhé světové války. Takže tito lidé, pokud se budou chtít angažovat v tom branném spolku, protože jsou držiteli zbraní, naprosto super, rádi je tam přivítáme, budeme hledat způsoby, jakým způsobem je zapojit.

Pokud jde o další aktivity, tady to bylo řečeno. Není to samospásné. Samozřejmě že to není samospásné. Ale zase říkám, tato Sněmovna se chová poněkud pokrytecky, protože tři roky v této Sněmovně mluvím o tom, že se má zavést branná výchova do škol jako povinný předmět a až teprve teď, dva měsíce před volbami, najednou je to téma pro všechny politické strany, které najednou zjistily, že to chtějí také. Tři roky tady mluvím o založení nebo obnovení Svazu brannosti, opět celé tři roky nic, a teď tady vynakládáme takové úsilí jenom kvůli této novele. Mluvím tady o Integrovaném výcvikovém centru ve Vyškově, které by mělo přispět ke zvýšení schopností a výcviku bezpečnostních a branných složek. A není to samospásné. A rozhodně souhlasím i s panem kolegou Gabalem vaším prostřednictvím, že musíme vynaložit stejné, nebo ještě větší úsilí na to, aby Policie ČR, armáda, Celní správa a další byly lépe vybaveny, lépe vycvičeny, lépe připraveny plnit své úkoly v rámci bezpečnosti občanů ČR.

Takže vás všechny znovu vyzývám k přijetí této novely zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Byly mi doručeny omluvenky. A protože mi byla doručena omluvenka od 12.30 hodin i pana ministra Ivana Pilného, tak žádám předsedy koaličních poslaneckých klubů, aby zajistili některého z ministrů, nebo budu muset schůzi přerušit, abych dodržel jednací řád.

Tedy konstatuji omluvu pana ministra financí od 12.30 hodin. Dále se omlouvá od 16.15 hodin paní poslankyně Marie Benešová a mezi 12.30 a 19. hodinou pan poslanec Josef Hájek.

Ještě než dám slovo panu poslanci Raisovi, tak posečkám, až se dostaví některý z ministrů na zasedání, abych dodržel jednací řád. Vzhledem k tomu, že tady nemám předsedu klubu hnutí ANO ani KDU-ČSL, kolega Sklenák už asi šel někoho shánět... (Hlas z pléna.) Ne, bývalí ministři mi nestačí. Mně by mohl stačit, ale jednacímu řádu to nevyhoví. (Potlesk z řad poslanců KSČM.) Ano, tak máme tady jednoho z místopředsedů vlády.

Prosím, můžeme pokračovat vystoupením pana poslance Karla Raise. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se kolega Soukup. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře. Budu respektovat tlak na snížení času. Možná bych se dostal do technické poznámky, ale pro jistotu to beru jako normální příspěvek.

Část naší Poslanecké sněmovny nedávno odmítla zakotvit tradiční evropské kulturní hodnoty a tradice humanismu, které vycházejí z antického a židovsko-křesťanského duchovního odkazu. Vzpomeňme například nepřijetí pozměňovacího návrhu k novele školského zákona. Nyní část Poslanecké sněmovny, možná titíž poslanci, odmítají důležitou novelu ústavního zákona o bezpečnosti, která je reakcí na zbraňovou směrnici EU. Je to náhoda? Domnívám se, že nejenom filozofii života, hodnoty života, ale i vlastní společnost, ve které žijeme, si musíme chránit.

Historie nás mnohokrát poučila, že přejímání názorů přicházejících ať již ze Západu, či z Východu přinesla často problémy někdy i katastrofického rozsahu. A co vidíme dnes? Co se po nás chce? Tak zaprvé, zbavme se svých morálních zásad, které vycházejí z evropských a starých českých tradic, při současném našem ozbrojení, a také se po nás chce dodržovat dohody EU, které jsme podepsali, zejména dohodu o volném pohybu osob mnohdy neznámého původu, které jsou svou podstatou orientovány proti civilizovanému lidstvu.

K této věci mi dovolte osobní reakci. Odmítání základních filozofických principů, na kterých vyrostla a byla postavena naše společnost, při současném pseudodobrovolném ozbrojení části společnosti, je cesta do pekel. Proto považuji za svou povinnost se vyjádřit, a to kladně, k uvedené novele ústavního zákona o bezpečnosti. Za poslední tři roky, a to je jeden z důvodů, proč tady vystupuji, je také ten, že za poslední tři roky jen málokterý návrh zákona vzbudil v Jihomoravském kraji, jehož jsem poslanec, tak velkou, a zdůrazňuji, téměř jednoznačně kladnou reakci, jako je tady tento návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti. A současně titíž lidé odmítají odzbrojovací směrnici EU. Už hodně toho tady padlo, těch údajů, takže to bych už ponechal bokem. Čili víceméně jsme zvolení zástupci lidí v regionech a musíme prostě respektovat, měli bychom respektovat, a pokud je to v souladu s naším vnitřním přesvědčením, tak pak s tím nemám samozřejmě problém. Čili doporučuji přijetí novely. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi. Nyní je faktická poznámka pana poslance Benešíka a stále je připraven kolega Zdeněk Soukup. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já vím, že tady už bylo několik historických exkurzů, každopádně zazněla tady spousta věcí ohledně mé strany a mně osobně. Já bych jenom chtěl jednu takovou malou připomínku, možná někteří z vás to neznají. Politické strany dneska zakládají think tank, své instituce, které jim mají pomáhat formovat svůj program. V době první republiky v roce 1919 vznikla KDU, respektive ČSL jako Československá strana lidová. Také byla později zřízena tělovýchovná instituce Orel. A ta právě měla připravit mladé lidi na to, aby byli bojeschopní, aby byli schopní fyzicky bránit svoji vlast. Poté co se dostal k moci Hitler, aktivita tělovýchovné jednoty Orel patřící pod křídla Československé strany lidové byla zintenzivněna, a to proto, aby byli mladí lidé schopni bránit svoji vlast. Jak to dopadlo, všichni víme.

Nicméně nedávno jsme si připomněli také výročí atentátu na Heydricha. Dva z těchto parašutistů, z těchto hrdinů naší vlasti, byli právě odchovanci Orla, organizace Československé strany lidové.

Čili jenom bych chtěl připomenout, když někdo tady říká, že se křižujeme a poléváme svěcenou vodou před volbami, že moje strana, ke které patřím, a patřím k ní už poměrně dlouho, udělala pro obranu vlasti toto! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Soukup ještě počká, protože se přihlásil pan poslanec Martin Novotný, také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Josef Novotný: Já jsem chtěl jenom v návaznosti na to, co řekl pan kolega Benešík, mu vznést takovou hypotetickou otázku, co by mu asi řekli ti obránci vlasti pocházející z Orla, kterých si všichni dnes vážíme, kdyby jim řekl, že se bránit nemohou, protože je to proti evropské směrnici.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému a nyní řádně přihlášený pan poslanec Zdeněk Soukup, připraví se pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Já děkuji za slovo. Dámy a pánové, můj osobní postoj ke zbraním je hodně negativní. Ba co víc, jsem, řekl bych, celoživotní pacifista. Návrh na ústavní zakotvení práva použít zbraň na obranu vlastní i na obranu státu ale podporuji. Co mne k tomu vede? Naprosto mimořádná a stále se vyhrocující bezpečnostní situace v celé Evropě. Myslím, že naprosto klíčové je položit si zásadní otázku: je v současné době stát schopen garantovat bezpečnost svým občanům? Více než neuspokojivou odpověď nám dávají děsivé události, jako byly teroristické útoky v Charlie Hebdo, v Beslanu, v Bruselu, Londýně, Paříži, je to téměř každodenní záležitost. Co nám stát nebo státy radí? Musíme si na to zvyknout prý, říkají. Na každodenní ohrožení života mého a mých dětí se popravdě řečeno blbě zvyká.

Ze zemí, kde mají najíždění auty do davu a útoky nožem téměř na denním pořádku, také často zaznívá: nenecháme se zastrašit, nenecháme si vzít způsob života, s holýma rukama. Trochu bezradná proklamace hodná tak stáda ovcí. Popravdě řečeno to, že stát při současném charakteru islamistických útoků nedokáže ochránit své občany, to je objektivní fakt. To by snad musel každému z nás přidělit jednoho policistu. A naše armáda, to je spíše expediční sbor. Sečteno a podtrženo: když stát neumí a vlastně ani nemůže ochránit své občany, musí jim dát možnost, aby se ochránili sami. To je fér. Pochopitelně za daných pravidel.

Chtěl bych se ještě vyjádřit k možnosti vytvářet nejrůznější obranné spolky. Armáda, musíme si přiznat, že neúspěšně, se to často konstatuje, pracuje s aktivními zálohami. Vedle toho celkem spontánně vznikají nejrůznější domobrany. Je vytvářen mýtus, že jsou to party potetovaných holohlavců s baseballovými pálkami a extremistickými názory. Já si myslím, že to nemusí být vždycky pravda. Mluvil jsem s několika takovými lidmi. Jsou to většinou bývalí vojáci, kteří působili na zahraničních misích. Ve vedení jejich sdružení je lékař. To hovoří za vše. Se zbraněmi umějí tito lidé zacházet velice dobře, jsou cvičeni ve stresových situacích. Mělo by se s nimi mluvit, podle mého názoru. Pokusme se nevnímat je jako domobranu, ale vnímat je jako iniciativu zdola. Jestli nám to slovo domobrana nevoní, mám návrh. Státem koordinovaná iniciativa tohoto typu se může stát národní gardou. Ta má své místo v obranné koncepci mnoha zemí, ke kterým vzhlížíme s obdivem a s úctou.

Já si myslím, že pro zajištění bezpečnosti budeme muset přijmout ještě řadu našich dalších legislativních opatření. V té souvislosti bych chtěl připomenout moji novelu zákona o církvích a náboženských společnostech. Novelu, která má dostat pod kontrolu státu kazatele netradičních církví ze zahraničí. Už rok leží v systému, dodnes se mi nepodařilo dostat ji na program. Se svými návrhy na přijímání preventivních opatření před divokou migrací a islamizací narážím občas na argument: vždyť se nás to zatím netýká. Uprchlická krize a zájem radikálních islamistů nás zatím míjí. K tomu bych chtěl říci jediné: až se nás to začne týkat, to už bude pozdě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Soukupovi. Nyní pan poslanec Jiří Zlatuška, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, u tohoto ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, respektive této novely, která je předkládána, mám trochu problém s částí toho tónu, který se ozývá zde v debatě. Jako ústřední bod zakotvení bezpečnosti České republiky vidím naši součást jako Evropské unie a to, že je tento zákon explicitně brát jako vymezování se proti Evropské unii, považuji osobně za větší ohrožení bezpečnosti České republiky do budoucna než cokoliv s tím, co je argumentováno v souvislosti se zbraněmi.

Na druhou stranu vidím pozitivní body v tomto návrhu. Ten jeden je, že v okamžiku, kdy zbraně jsou podřízeny explicitnímu plnění úkolů při zajišťování bezpečnosti České republiky v odstavci 2 toho příslušného článku a že se pod návrh této novely podepsala i řada komunistických poslanců, tak tím vidím i jasné poselství směrem k dalšímu prvku naší bezpečnosti, totiž NATO. Zajišťování bezpečnosti, tak jak je ve vazbě na armádu, a takhle je to stanoveno i v tom zákoně, který teď novelizujeme, má svou souvislost i s podřízením našich ozbrojených složek a spolupracujících osob, v tomhle případě vedení NATO. Takže všichni, kdo jdou na tezi, že pořízením si zbraně, která bude používána občany pro obranu, tak vlastně implicitně říkají, že jsou připraveni tady toto plnit v rámci těch dalších závazků, a toto samo o sobě považuji za docela cennou věc.

Další pozitivní krok, který v tom vidím a který zde kupodivu nebyl zmiňován, vidím pro státní rozpočet. Vzhledem k tomu, že se zde, pokud bude zákon v tomto znění přijat, tak se zde vytvoří velké množství zbraní, které v podřízení se tomuto zákonu budou určeny k zajišťování bezpečnosti. Bude to vlastně privátní investice občanů do vybavení ozbrojených složek, nebo sil, které s ozbrojenými složkami spolupracují, a ve vykazování naší dvouprocentní povinnosti HDP vzhledem k plnění závazku financování naší obrany v Severoatlantické obranné alianci bychom tedy mohli mít jeden sloupec veřejných investic a druhý privátních a součtem tady těchto dvou věcí bychom možná na nějakou dobu byli v černých číslech z hlediska závazku dvou procent HDP.

Vidím ale v tom zákoně, v tomhle návrhu, zároveň celou řadu problematických bodů i ústavního charakteru, které zde podle mého názoru nebyly vůbec zmíněny.

Zákon 234 o státní službě vymezuje v paragrafu 5 zabezpečování obrany státu jako službu, rozumí se službu v rámci vymezení zákona o státní službě. V okamžiku, kdy držení zbraní podle této novely zákona o bezpečnosti České republiky podřídíme plnění úkolů spojených s touto službou, tak tím přinejmenším vznikne dvojí skupina občanů s různými právy.

Lidé, kteří působí v zaměstnaneckém poměru nebo ve služebním poměru podle zákona o státní službě, přistupují na celou řadu omezení, mimo jiné omezení vykonávat mandát v orgánech, do které jsou volbami zvoleni. Musí si vybrat nad tím, jestli jsou třeba členy krajských zastupitelstev nebo poslanci, případně jestli působí v tom služebním vztahu vzhledem ke státu. Tímto se vytváří zákonem vymezená skupina občanů, kteří držením zbraní se přihlašují k tomu, že plní stejný druh úkolů, který jinak zajišťují podle zákona o státní službě občané v tom služebním poměru. A bylo by tedy namístě uvažovat i o tom, jak budou dále omezena obecná práva těch občanů, kteří takhle do závazku té služby vstoupí, například tedy omezením výkonu mandátu například v Poslanecké sněmovně, z titulu toho, že si někdo pořídí zbraň, kterou drží z tohoto titulu, proto, aby nebyl v rozdílném právním postavení vůči osobám v tom služebním poměru.

Další věc je, že ten zákon fakticky zavádí kategorizaci zbraní. Když si přečtete důvodovou zprávu nebo si poslechnete argumenty, které zazněly zde v té debatě, tak je možné si všimnout jednak z té důvodové zprávy základního rozdělení mezi zbraně, které bych charakterizoval myslivec, zbraně pro výkon myslivosti a podobných aktivit, a pak zbraně, které jsou zaměřeny k tomu, aby se z nich střílelo po lidech. (Silný hluk v celém sále.)

U těch zbraní směrem k lidem jsou to zbraně, které si občané mohou pořizovat -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane poslanče, přeruším a požádám sněmovnu o klid. Myslím, že pokud někdo diskutuje jiné téma, než je novela ústavního zákona o bezpečnosti, tak v předsálí. A nechte pana poslance Zlatušku dokončit jeho projev. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Jsou tam zbraně, které si lidé pořídí buď proto, aby tu zbraň, která je funkčně schopna střílet po lidech, používali jenom třeba z toho důvodu, že se jim líbí střílet na střelnici do terčů. Pokud by ale došlo k ohrožení bezpečnosti státu, nebudou ochotni tuto zbraň propůjčit těm službám a budou říkat: já sice umím střílet, ale vyžaduji, aby mi byl přiřazen erární kvér, protože nebudu opotřebovávat svou vlastní zbraň. A pak tam budou ti jiní, kteří si to pořizují za tím účelem, který je řečen v této novele. Tedy podílet se na úkolech, které souvisí s obranou, se zajištěním bezpečnosti státu podle toho odst. 2. Tato kategorizace do dvou skupin je podle mého názoru nutná. Vzniká tím automaticky z textu té novely a z toho, že pokud si člověk pořídí zbraň, tak je jeho fyzickým vlastnictvím a má právo o ní rozhodovat, jestli ji podřídí plnění těch povinností, o kterých se mluví v této novele a v důvodové zprávě, anebo jestli ji chce mít z nějakých jiných důvodů.

Ten návrh ústavního zákona neřeší to, jak se budou tyto dvě skupiny od sebe odlišovat, neřeší ani povahu závazku, kterou na sebe bere ten, kdo si pořídí zbraň k tomu, aby plnil úkoly zabezpečení bezpečnosti státu. To pravděpodobně spadá pod to, co předkladatel říkal, že je to rámec, který bude muset být dopracováván dál.

Ale upozornil bych na to, že ten zákon z hlediska držitelů zbraní je zákonem, který potenciálně omezuje jejich všeobecná práva, stejně jako je omezuje třeba vojákům ve vojenské službě. Jejich příslušnost k vojenské službě omezuje jejich obecné právo na život. Voják nemá možnost bránit se splnění rozkazu tím, že bude argumentovat, že by mohl být ohrožen jeho život. Pokud se ale člověk upíše k tomu, že pořízením té zbraně se podřizuje plnění úkolů v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti, a tyto úkoly jsou v zákoně o bezpečnosti státu podřízeny součinnosti s armádou, tak se pravděpodobně upisuje i k tomu, že se perspektivně vzdává uplatňování těchto obecných práv. To je v pořádku, ale mělo by to být nějakým způsobem vymahatelné. Neměla by ta situace vypadat takovým způsobem, že si pod obecným rámcem tohoto ústavního zákona pořídí zbraň, která má sloužit k tomu, aby plnil úkoly. Abych citoval důvodovou zprávu, "je to zakotvení práva v zákoně o bezpečnosti jeho podřízením povinnosti občana podílet se". Čili to právo mi vzniká, až když se podřídím povinnosti podřídit se, plnit ty úkoly. Ale v okamžiku, kdy přijde takovýhle úkol, tak z obecného právního rámce vyplývá, že se člověk nemohl předem paušálně vzdát svých budoucích nároků, například nároků na ochranu života. A z toho zase vzniká otázka, jakým způsobem řešit tento rozpor a jakým způsobem zajistit vymahatelnost toho, co je řečeno v důvodové zprávě jako podřízení se povinnosti občana podílet se na obraně.

Toto ten návrh neřeší, bude to muset zřejmě řešit nějaký další zákon, který bude na to navazovat. Ale upozorňuji na to, že pro občany to neznamená nabytí nového práva, které neměli - bylo zde x-krát konstatováno, že možnost nabývat zbraně pod českou legislativou v rámci získávání zbrojního průkazu je dobrá, že se na ní nic nemění. Takže tohle se pro tyto lidi nezmění, ale potenciálně se změní jejich základní práva, kterých požívají jako občané, ale kterých podřízením se pod povinnost součinnosti při zajišťování bezpečnosti mohou pozbýt a mohou jich pozbýt stejně jako vojáci v činné službě. Opakuji, voják nemá možnost říci, že nesplní nějaký úkol, protože by mohl být ohrožen jeho život. Totéž se zjevně musí týkat občanů, kteří budou spadat pod to vymezení podřízení se povinnosti občana podílet se na zajišťování bezpečnosti, jak to říká důvodová zpráva a jak to pravděpodobně vyplývá z dikce té změny zákona o bezpečnosti, pokud není důvodová zpráva jenom povídáním, které k tomu není vázáno.

V debatě, která zde probíhala, se několikrát... Ještě tedy další věc, která tam není řešena, je otázka materiální kompenzace za užívání těch zbraní. V ústavním zákoně se obecně předpokládá, že občan se podřídí povinnosti spolupráce na zajišťování obrany svými vlastními zbraněmi, zřejmě i vlastním střelivem. I když to střelivo z toho nevyplývá, takže pro stát to pravděpodobně znamená povinnost zajišťovat zásoby střeliva pro všechny možné zbraně, které mají občané. Pokud jim uloží ten úkol, tak občan řekne "já mám zbraň, ale nemám příslušné střelivo" a bude očekávat, že stát ho příslušným střelivem do té zbraně, kterou tento občan má, zásobí, aby mohl plnit ty úkoly.

Další věc, která z toho nevyplývá, je zajištění náhrady za opotřebování těch zbraní v případě skutečného nasazení. Musíme předpokládat, že pokud budou občané spolupůsobit tímto způsobem na zajišťování bezpečnosti svými vlastními zbraněmi, svou vlastní investicí, tak jejich užíváním ve prospěch zajištění bezpečnosti státu vzniká amortizace této investice. A z obecných právních norem vyplývá náhrada na kompenzaci této materiální... tedy finanční újmy. Toto zase tento zákon neřeší. Bude na to muset zřejmě navazovat nějaký další zákon, který tohle bude upravovat.

Stejně tak podřízení se těch občanů do nepřetržité pohotovosti. Z dikce zákona vyplývá, že v okamžiku, kdy jenom tím držením zbraně souhlasím s tím, že se podřizuji těm povinnostem, tak pravděpodobně mám nepřetržitou službu sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně k tomu, že musím být připraven, že může přijít ten pokyn, já si vezmu tu vlastní zbraň a jdu plnit ty úkoly. Důsledkem tohoto zase může být zajištění proviantu a dalších materiálních nákladů, které podle mého názoru ten návrh neřeší. Důvodová zpráva se k těmto finančním nárokům, které z toho vyplývají, tváří velmi přezíravě.

V debatě, která zde byla, padly zmínky, které mají vazbu na způsob, kterým byla směrnice připravována. Připojuji se k těm kritickým hlasům na adresu zástupce české vlády v Radě ministrů, v tomhle případě zřejmě ministra vnitra, o kterém je známo, že jeho účast na těchto radách byla zhruba čtyřicetiprocentní. (Velký hluk v sále.) Jeho nedostatečné jazykové znalosti ho zjevně nedisponovaly k tomu, aby mohl názory, které vedly k formování návrhu té směrnice předtím, než byl v těch dalších fázích projednáván, kdy už to bylo podstatně složitější - výtky na stranu Evropského parlamentu bych zdaleka nebral tady takhle silně -, tak zanedbáním tady tohoto bodu a nekompetentností českého ministra vnitra při těchto jednáních bylo zřejmě spuštěno to další, co se teď formálně snažíme nahradit tím, že přijmeme zákon, který zde někteří dokonce označovali jako možný podklad pro nějaká soudní jednání při vymáhání té směrnice. Domnívám se, že v tomhle svoji suverenitu realizujeme způsobem, který bude působit přinejmenším směšně. (Hluk v sále trvá.)

Stejně bych vyjádřil pochybnosti nad tím, že v souvislosti s tímto zákonem měly být zmiňovány takové věci jako nějaké historické kluby, nebo dokonce vitríny v muzeích. Jestli si někdo myslí, že zbraně, které s sebou nosí na imitace historických bitev lidé, kteří ty bitvy předvádějí, nebo zbraně ve vitrínách, v muzeích nějakým způsobem přispívají k meritu, které je řešeno tímto zákonem - to se netýká obecných výhrad ke směrnici, ale tento zákon říká, že jsou to zbraně, které si občané pořizují k jejich podřízení se úkolům při zajišťování bezpečnosti -, tak pokud si někdo myslí, že tady tyto zbraně nějakým způsobem budou zvyšovat bezpečnost, tak je to věc velice politováníhodná. A v okamžiku, kdy to slyším od členek tohoto zákonodárného sboru, které se ve volném čase fotí na náplavce s automatickými zbraněmi, tak mi to připadá jako paradox, který je pozoruhodný a zmínkyhodný.

A poslední věc, kterou si dovoluji k tomu návrhu, resp. k debatě, která zde byla, vyslovit ještě jako vlastní postoj. Silně pochybuji, že normy, které dnes odpovídají kontrole duševního zdraví jedinců, kteří exhibují se zbraněmi, jsou v České republice takové, že nemají problémy. Osobně bych tento ústavní zákon doprovodil i ústavním zákonem o právu na bezplatnou psychiatrickou péči pro každého, kdo se bude fotografovat třeba doma v kuchyni s winchestrovkou přes hruď nebo na náplavce s automatickou zbraní v ruce. Toto si myslím, že je vážný nedostatek toho zákona, a měl by být také perspektivně řešen.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Zlatuškovi. Mám tady dvě faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Zdeněk Ondráček, poté paní poslankyně Jana Černochová. Před kolegou Hovorkou bude ještě pan předseda klubu Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak reagovat na svého předřečníka. Snad možná - co slovo, to perla. Ale vy jste to vyjádřili v podstatě sami mírou hluku a nepozorností, kterou jste tomuto předřečníkovi dali. Já jsem to chtěl zhodnotit i jiným způsobem, možná i o tom, kdo by měl podléhat psychiatrickým vyšetřením - nejenom ten, kdo exhibuje v kuchyni, popř. na náplavce, ale možná i ten, kdo exhibuje u tohoto řečnického pultu. (Ozývá se smích.) Dovolím si říct vám, kolegové z hnutí ANO, kteří rozumíte bezpečnosti a rozumíte Armádě České republiky - opravdu vás upřímně lituji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Černochová a faktická poznámka pana poslance Zlatušky. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já myslím, že hodně z toho tady už řekl kolega Ondráček. Děkuji mu za to. Já jsem tady několikrát hovořila o tom, že bych doporučovala, abychom jako jedno kritérium pro vstup do Poslanecké sněmovny měli to, že máme absolvovat psychiatrické vyšetření a prokazovat se psychotesty. A myslím, že máme všichni jednu jistotu - s panem Zlatuškou bychom se tady neviděli. (Ozývá se smích, někdo tleská.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Zlatuška s faktickou poznámkou a připraví se s přednostním právem pan předseda klubu KDU-ČSL Mihola. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Já se k tomu dojemnému souznění ODS s KSČM nebudu vyjadřovat. Ale pana poslance Ondráčka si velice vážím za to, že když byl na facebooku nabádán k tomu, aby mě zbil na záchodě, tak řekl, že to nebude dělat a bude si to se mnou vyřizovat tady u řečnického pultíku, což dělá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan předseda Mihola, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, klub KDU-ČSL bude mít v hlasování novely ústavního zákona o bezpečnosti volné hlasování. (Smích, potlesk a rušno v sále. Předsedající nabádá ke klidu.) Nevím co... Já myslím, že je to normální záležitost.

Po pečlivém zvážení všech okolností jsem se já rozhodl za sebe hlasovat proti tomuto návrhu zákona a jsem pevně přesvědčen, že takto bude hlasovat i drtivá většina našeho klubu, pokud ne úplně všichni. Vedou mě k tomu následující důvody.

Uvedený návrh považuji za zcela nekoncepční. Byť se navenek tváří jako právo občanů držet zbraň, ve skutečnosti zakotvuje novou povinnost všech občanům, když jsou legálními držiteli zbraní, podílet se na obraně státu. Občané již nyní mají právo legálně nabývat zbraň. Byť se jedná o právo na úrovni v uvozovkách pouhého zákona, jedná se o jednu z nejlepších zbraňových legislativ v celé Evropě. Nevidím proto jediný důvod přenášet tuto problematiku také do Ústavy.

Návrh jde zcela proti základnímu smyslu demokratického státu. Hlavním úkolem státu je totiž zajistit bezpečnost svých občanů a zároveň je to stát, který pro tento účel jako jediný drží monopol na legitimní užití zbraní proti narušitelům veřejného pořádku. Jestliže někdo navrhuje, aby se tato povinnost přenášela na občany samotné, ve skutečnosti tím říká, že stát v plnění svého hlavního úkolu selhal. Já se domnívám, že v tomto stavu nejsme. A protože bych se do toho stavu také nerad dostal, budu nadále svým hlasováním schvalovat pouze takové zákony, které povedou k udržení vysokého standardu bezpečnosti, který Česká republika v současné době má.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, hlasování proti návrhu tohoto ústavního zákona neznamená, že jsem proti tomu, aby občané legálně nabývali a drželi zbraně, jestliže pro to splní všechny zákonné podmínky. Jsem ale proti tomu, aby se účelově ohýbala Ústava a přijímala ustanovení, která nebudou k žádnému užitku, ale naopak by mohla citelně nabourat základní ústavní pilíře našeho demokratického státu. Chci žít ve státě, na který se budu moci spolehnout, že zajistí moji i vaši bezpečnost. A při své práci udělám vše pro to, aby toto přání zůstalo realitou.

Závěrem bych chtěl dodat, že to není jenom nějaký názor, nějaká domněnka, myšlenka. My jsme se tomuto návrhu obšírně věnovali v mnoha diskusích, na mnoha seminářích. Komunikovali jsme i s experty na tuto problematiku. Jednou z těch platforem byl i vědecký seminář k Ústavě v dubnu tohoto roku.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miholovi. Ještě než dám slovo k faktické poznámce panu poslanci Stanjurovi, přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, kdy se od 12 hodin omlouvá pan poslanec Ivan Gabal.

Nyní faktická poznámka pana poslance Stanjury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já respektuji právo pana předsedy Miholy a jeho poslaneckého klubu na rozhodnutí v této otázce. Jenom bych poprosil, aby pan předseda Mihola neděsil občany. Vývody a závěry z jeho vystoupení - podle mě nic takového není, nic takového nehrozí. Málem nám řekl, že když schválíme tuto novelu, tak přestanou fungovat bezpečnostní složky v našem státě a obranu si budou muset zabezpečit pouze individuálně naši občané. Nic takového není pravda.

Mně vadí ta logická chyba, která byla ve vystoupení pana předsedy Miholy. On říká, a na tom se shodují všichni, že máme jeden z nejlepších - ne-li nejlepší - zákonů v Evropě, co se týče držení zbraní. Na tom se shodujeme. Ale co ta směrnice, kterou prosadila evropská lidová strana - mimo jiné? Zachová, pokud se podřídíme a budeme implementovat - a já jsem proti a říkali jsme dlouhodobě, že i kdybychom za to měli platit, tak to nebudeme implementovat - tento nejlepší zákon, nebo nezachová? Já bych poprosil pana předsedu Miholu o jednoznačnou odpověď - ano, nebo ne? Pokud máme jeden z nejlepších zákonů v Evropě a současně vy a vaši spojenci v Bruselu prosazujete tuto směrnici, nebo jste ji prosadili, otázka je: budeme muset zákon změnit, pokud bychom implementovali, nebo ne? A pokud ano, jako že jsem přesvědčen, že odpověď je ano, budeme muset, budeme mít ještě nejlepší zákon o držení zbraní? Taky vám odpovím. Podle našeho názoru nebudeme! Nemůžeme současně říkat, že máme to nejlepší, ale dělejme všechno pro to, abychom o ten dobrý zákon přišli. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Teď faktická poznámka pana poslance Kalouska a poté pan poslanec Ludvík Hovorka řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Jenom faktické podotknutí. Pokud si tady budeme vyčítat naše spojence v Evropském parlamentu, tak jak už bylo správně řečeno, o té směrnici rozhodla Evropská rada a proti byli pouze ministři Chovanec a Kaliňák, pro hlasovali všichni ministři vnitra, včetně ministra vnitra toryů Theresy Mayové, což pokud vím, je zase v Evropském parlamentu spojenec ODS. Tak si to snad vyčítat nemusí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Černochové. Kolega Stanjura také ještě jednou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Jenom v reakci na pana kolegu předsedu TOP 09 Kalouska. Ano, je to dost pravděpodobné. Na druhou stranu Británie je v úplně jiné situaci, než v jaké je Česká republika. Kdyby si kolega Kalousek chtěl uspořádat nějakou zahradní party a ogrilovat si nějaké masíčko a dát si k tomu nějaký salátek, tak si na tuto akci půjde do Makra kupovat plastové příbory. A kolegu Kalouska by chtěli v Makru ve Velké Británii legitimovat za to, že si kupuje plastové příbory. Takže paní Mayová byla samozřejmě pod vlivem toho, co se v Británii už za ty roky těch vlád předešlých odehrálo, a bohužel Velká Británie je jednou ze zemí, kde ani policisté, jak jsme si jistě všichni všimli, nechodí po ulici ozbrojeni, což, promiňte mi, jinak si Britů velmi vážím, ale za současné bezpečnostní situace toto za správné nepovažuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě další faktická poznámka pana poslance Lanka. A potom řádně přihlášený pan poslanec Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Já bych si tady dovolil jenom jednu věc upřesnit, protože tady poměrně často padají argumenty o tom, že snad chceme zavádět nějakou novou povinnost. Já vám přečtu, co v tom zákoně je, a je to tam už teď! Státní orgány, orgány územních samosprávních celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinnosti a další podrobnosti stanoví zákon. Ta povinnost je tam už teď! Akorát se k tomu teď přidává, že občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odst. 2. To je ten, který jsem citoval předtím. Toto právo pak může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu a tak dále. Takže ta povinnost je tam už teď. Akorát se zpřesňuje, že máme právo k tomuto výkonu a výkonu té povinnosti být i ozbrojeni.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Ústava je základní zákon země a já se domnívám a jsem přesvědčen, že nemáme tento zákon měnit účelově kvůli jedné špatné směrnici Evropské unie. V této souvislosti bych chtěl poděkovat Parlamentnímu institutu a chtěl bych poděkovat za slova pana poslance Gabala a Farského, kteří tady objasnili, že zákon v podstatě na té směrnici nezmění vůbec nic. Směrnice je po schválení závazná a jako taková bude implementována, a samotná implementace není mechanický převod 1:1. To přece tady všichni vědí.

Tato směrnice není dobrá, ale zákon, který byl předložen, změna Ústavy, pouze vyvolává nesplnitelná očekávání u držitelů zbraní, ať už historických, sportovních, nebo loveckých. Domnívám se, že Ústava je v tomto případě zneužita k volební kampani bez podstatného důvodu. Je nesporným faktem, že s růstem počtu zbraní mezi lidmi roste i riziko jejich možného zneužití.

Ze všech výše uvedených důvodů návrh tohoto zákona nemohu podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní se s přednostním právem hlásí ministr vnitra Milan Chovanec a poté také s přednostním právem pan předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si myslel, že dnes už nebudu mluvit k tomuto tématu, protože v prvém i druhém čtení zaznělo mnoho informací. Já jsem si myslel, že se mi podařilo některé mýty a bludy vyvrátit, ale zjevně se tak nestalo. Když jsem například, vaším prostřednictvím oslovuji pana kolegu Zlatušku, slyšel jeho výroky, je zjevné, že ve vyvracení bludů budu muset ještě chvilku pokračovat.

My jsme vláda proevropská, já si myslím, že většina této Sněmovny je proevropská. Mě velmi mrzí, že jsme ve střetu s Evropou kvůli povinným kvótám, ale měla by se prostě říkat pravda. A byť jsme sami, anebo je nás málo, tak bychom se měli stavět na obranu zdravého rozumu. A jestli dnes kvóty v Evropské unii nefungují, fungovat nebudou a nikdy fungovat nemohly, tak přece nebudeme hrát populistickou hru, že vezmeme dalších deset migrantů, kteří okamžitě odjedou do Spolkové republiky Německo, a my si se Spolkovou republikou Německo s těmito lidmi a o tyto lidi budeme hrát nedůstojný ping-pong. A nedůstojný i vůči těm deseti lidem, které bychom přijali. Byli jsme toho svědky, když jsme přijali dobrovolně irácké křesťany, a dodneška problém není vyřešen, přátelé. Po osmi měsících není vyřešen.

V době, kdy jsme řešili migraci a migrační vlnu a byly tady nápady, abychom otevřeli koridor, jako to udělali Rakušané a další, jsme jasně říkali, že problém nastává ex post. Pokud by přes naši zemi prošlo 40, 50, 100 tisíc lidí, tak ještě za dva, tři, čtyři roky by nám je Spolková republika mohla prostě vrátit. A my už bychom neměli šanci s tím nic dělat. My jsme se jenom striktně přidrželi evropského práva.

Dneska Evropská komise říká, že je výborná Litva, že přijala víc jak polovinu potřebného počtu migrantů. Ale prosím pěkně, říkejme poctivě našim občanům i to "bé", 70 % těch lidí, co do Litvy přišlo, už tam nejsou. 70 % lidí, kteří do Litvy přišli, už tam nejsou a jsou někde po Evropě. Je cílem pomoci zasaženým zemím, že vytvoříme systém, který nebude fungovat? Bude na oko? Aby se někdo v Evropské komisi mohl plácat po ramenou, že to funguje? To přece není smyslem Evropy. Smyslem Evropy je společná obrana, smyslem Evropy je bezpečně cestovat napříč kontinentem. Smyslem Evropy je podle mě využívat, i že jsme různorodí, a využívat to pro sílu Evropy, a ne abychom za to byli trestáni.

Co se týká směrnice o zbraních, my jsme od samého začátku, od samého začátku přípravy té směrnice namítali své výhrady velmi silně. Já jsem i ověřoval, jestli by něco změnilo tedy jednání parlamentu, jakási žlutá karta. Nezměnila by vůbec nic. A z časového hlediska, jak jsem se ptal vedení Sněmovny, to ani nebylo realizovatelné. To znamená, že i kdyby se Poslanecká sněmovna usnesla, a mohl to navrhnout kdokoli z poslanců, tak to nic na věci nezměnilo. Česká republika - a prosím pěkně, jestli chcete kárat mě, kárejte, je to v naprostém pořádku, ale prosím pěkně, a moc o to prosím, neznevažujte práci specialistů Ministerstva vnitra, kteří při jednání v Komisi podali desítky a desítky a desítky návrhů, kdy jsme jasně dokazovali pozici České republiky.

Také není pravda, že o té směrnici na konci proti ní hlasoval pouze Chovanec a Kaliňák. Proti směrnici hlasovala Česká republika, Polsko, Maďarsko, pokud si správně pamatuji, a Lucembursko. Lucembursko opět ale bohužel z důvodu, že byla málo přísná. Ty ostatní země hlasovaly proti (správně pro). Slováci tehdy nehlasovali, protože byli předsednickou zemí. Na druhou stranu Slovensko nám v rámci předsednické země pomáhalo alespoň s kosmetickými úpravami té směrnice. Například se nám povedlo z té směrnice vyhodit zákaz, aby třeba studenti zemědělských škol mohli mít zbrojní průkaz, protože studenti zemědělských škol, kde jsou honitby, by prostě neměli přístup ke zbrani. Teď ji mají se souhlasem rodičů, ale mají. I to v té směrnici bylo. Prosím pěkně, opravdu budeme bojovat proti teroristům tím, že žákům sebereme zbraně pro lov zvěře? (Hluk v levé části sálu.)

Víte, celá ta směrnice je absurdní v jedné věci. Je absurdní v tom, že v důvodové zprávě k této směrnici je napsáno, že má sloužit v boji proti terorismu. Ukažte mi prosím pěkně jeden jediný teroristický čin na území Evropy, který byl spáchán s legálně drženou zbraní. Ten, přátelé, neexistuje. Není. Už ta důvodová zpráva, už ten základ směrnice je vadný. Z tohoto důvodu je potřeba tu směrnici odmítnout a je potřeba se velmi vážně zamyslet nad implementací. (Hluk sílí v celém sále. Řečník postupně zvyšuje hlas, aby byl slyšet.)

Dnešní změna ústavního zákona je signálem České republiky, že si vážíme držitelů zbraní, které ty zbraně užívají v souladu se zákonem, že nechceme odzbrojovat vlastní lidi v době, kdy se zhoršuje v Evropě bezpečnost.

A přátelé, tady zazněla informace o tom, že monopol na zajištění bezpečnosti má mít stát. To je pravda. Ale demokratický stát se nebojí svých občanů a nebojí se jim svěřit zbraň do ruky. To se vždy bojí stát totalitní. Tento demokratický stát se svých občanů nebojí a z tohoto důvodu předkládáme tento návrh změny zákona. (Potlesk několika poslanců z ČSSD a ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní s přednostním právem předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nechci opakovat celou řadu argumentů, které zazněly v prvním i druhém čtení a koneckonců i v této diskusi. (Sál se zcela ztišil.) Jenom bych rád začal tam, kde skončil pan ministr vnitra, když říkal, že je důležité mluvit pravdu. Tak když opravdu chceme mluvit pravdu, tak si řekněme, že ochotu demokratického státu svěřit svým občanům do ruky zbraň ta novela Ústavy, kterou teď máme na stole, nijak nezmění. Ta ochota tady je. Legislativu máme. Já sám jsem legální držitel tří zbraní. Kdybych si chtěl zítra koupit čtvrtou, tak si půjdu koupit čtvrtou i bez toho, že by tady byla tato Ústava. Takže ta ochota tady je a nic se na ní nezmění.

Mně, pane ministře, upřímně řečeno je nejvíc líto těch tisíců férových, poctivých lidí, kterým se ta směrnice nelíbí. Nelíbí se jim stejně jako mně. TOP 09 byla proti této směrnici, nepodporuje ji. A je mi líto, že jste je dokázal přesvědčit, že tato ústavní novela dokáže cokoli změnit na implementaci evropské směrnice do našeho právního řádu. Ať už se tomu budeme, nebo nebudeme bránit, tato ústavní novela na tom nezmění vůbec nic. A vy jste dokázal ty lidi přesvědčit, že ano. A dělal jste to proto, protože jste v té práci při vyjednávání selhal. Když jste říkal, abychom tady neznevažovali práci odborníků Ministerstva vnitra, kteří předkládali relevantní argumenty, to samozřejmě ano, jejich práci nelze znevažovat. Ale když jsem byl ministr financí, nebo kdokoli z nás jiný ve vládě, a chtěli jsme něčemu zabránit, tak jsme tam nemohli posílat jenom experty. Tak jsme tam museli jezdit sami. A při vědomí, že nerozhoduje nějaký Brusel a nějací úředníci, ale že rozhoduje skutečně ta Rada ministrů, tak jsme prostě museli vyjednávat mezi jednotlivými ministry a snažit se najít blokační menšinu a tu blokační menšinu vyjednat třeba i za cenu, že vyhovím svému partnerovi v něčem jiném, když mi tolik záleží na prioritě. Vlády, ve kterých jsem měl tu čest se účastnit, tohle prostě běžně dělaly. Domnívám se, pane ministře, že vy jste nic takového nedělal, a potom prostý nesouhlas na Radě a odkázání na argumenty expertů, to už je pozdě. To už je rozhodnuto.

Vy jste ve své práci selhal. A abyste to zakryl, tak jste předložil tuto novelu a vysvětlujete lidem, že touto novelou zabráníte implementaci té směrnice. A to je ta základní lež. Povedlo se vám to dokonale. Pamatuji si málo zákonů, kdy každý z nás, který vyjádřil pochybnosti o potřebě této novely, byl vystaven takovému tlaku, teď to nemyslím nějak negativně, ale takovému zájmu ze strany střelecké veřejnosti, abychom tohle stanovisko přehodnotili, abychom to podpořili, abychom jim pomohli. Ale když jsem se ptal, v čem pomohli, tak to nikdy nebylo v tom, že by cítili nutnou potřebu u svého ústavního práva nosit zbraň. Vždycky to bylo jejich pevné přesvědčení, že když tu novelu přijmeme, tak tím odvrátíme riziko implementace té směrnice. A to prostě není pravda. Já mám pochopení, snažím se najít pochopení pro některé poslance, u kterých vím, že tomu tlaku do značné míry podlehli a že si řekli než těm lidem vysvětlovat, že nemají pravdu, že tato ústavní novela jim vůbec v ničem nepomůže, tak jim tedy vyhovím, tak já pro to hlasovat budu, i když je to naprostá zbytečnost. Jakkoli se je snažím pochopit, chci jim říct, že se tím budou podílet na té lži, kterou je veřejnost, která tomu věří, podvedena. To já prostě udělat nemůžu.

Tato novela Ústavy nezmění vůbec nic na procesu implementace evropské směrnice o zbraních. A já nechci patřit k těm, kteří budou veřejně lhát, že ano, a tvářit se, jako že jsem našel ten nástroj, jak proti tomu bojovat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Chalupa a s přednostním právem potom pan ministr vnitra Milan Chovanec. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Tady k panu kolegovi Kalouskovi vaším prostřednictvím. V tom jeho projevu chybělo slůvko "i". Protože já jsem to tady říkal. To není samozřejmě kompletní řešení. A já jsem tady řekl, jaké další opatření je potřeba udělat, a jsem rád, že pan Kalousek, vaším prostřednictvím, to tady nějakým způsobem naznačuje. Přitom já jsem celkem známý jako člověk, který se o tu obranu a bezpečnost zajímá, a zrovna pan kolega Kalousek, vaším prostřednictvím, mi řekl, že jsem zelený mozek a lampasák, takže jeho vztah k obraně vlasti je v tomto směru trochu zajímavý. Význam schválení té novely není možná v tom, že ovlivníme implementaci, ale má vysoký etický a morální kredit pro tuto zemi, protože poslanci této země se postarají, nebo snaží se, dávají občanům signál o tom, že nám to není jedno a že to chceme prostě uskutečnit. A navíc já jsem ráno poslouchal televizi, kde vystupoval ústavní právník, a ten zcela jednoznačně řekl, že asi to také moc nezmění, nicméně rovinu toho zákona dneska posunuje na vyšší rovinu. No zaplať pánbůh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Ještě faktická poznámka pana poslance Kalouska, potom řádně přihlášený s přednostním právem pan ministr vnitra. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já bych chtěl jen ujistit všechny vojáky Armády České republiky, že termíny, které tady padly z úst pana poslance Chalupy, používám výlučně vůči vojákům bývalé Československé lidové armády, kteří v rozporu s etikou ozbrojených sborů byli členy zločinné komunistické strany. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní tedy pan ministr vnitra s přednostním právem.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Je vidět, že opravdu toto téma Sněmovnu zajímá, a debatujeme o tom už třetí hodinu. Asi je to dobře, že se tedy všechny věci vyjeví při této debatě.

Já bych vaším prostřednictvím, pane předsedo, k panu poslanci Kalouskovi pouze pár drobností.

Samozřejmě, ta směrnice se nepřipravuje z pera ministrů vnitra, to vy velice dobře víte, ale připravuje se v rámci odborných složek Komise, a jednotlivé členské státy v té první fázi, než to vůbec jde jako ten finální návrh, tak v rámci COREPERu a dalších věcí se řeší na té technické úrovni. Tam jsem hovořil o tom, jak se do toho Ministerstvo vnitra vkládalo, jak jsme tu věc debatovali. A já si myslím, že jsme v průběhu těchto příprav a debaty o té směrnici i několikrát s tou střeleckou veřejností mluvili. S tou naší českou střeleckou veřejností. A i jich jsme se ptali na jejich názory. Samozřejmě že před vlastním hlasováním a jednáním jsme vyjednávali napříč ministry vnitra v rámci Evropské unie, ale ta vůle tam byla po vyslání určitého signálu.

Ta směrnice je vysláním signálů některých zemí po útocích v Charlie Hebdo. Rychlý projev politické vůle, který bohužel v konci konců nekouká na důsledky, které to přináší. A my přece nemůžeme mlčet, nemůžeme mlčet ke kvótám, nemůžeme mlčet ke směrnici. To, že dnes přijmeme tuto změnu Ústavy, je signálem České republiky, že směrnice, která byla přijata, se nám nelíbí. Pokud tento zákon bude přijat, tak nám to umožňuje vytvářet systém záloh, ať už budou pod vnitrem, nebo pod obranou, ve své podstatě tady není rivalita mezi ministerstvy obrany a vnitra, a my jsme připraveni hledat společný systém, který bude funkční. A i kdyby se nějaká vláda v budoucnu rozhodla implementovat tuto směrnici, tak ten systém aktivních záloh umožní, aby si ti lidé ty zbraně mohli nechat v rámci tohoto systému. My se připravujeme na to, jestli další, příští vláda, a já toho zastáncem nejsem, se rozhodne implementovat, tak abychom my vytvořili podmínky pro to, aby tady mohly vzniknout určité zálohy a splnily se podmínky té implementace a aby to co nejméně bolelo českou střeleckou veřejnost. To je ten hlavní důvod.

Vedle toho, abychom jasně vyjádřili nesouhlas s tou směrnicí, vážený pane předsedo, jsme na vládě schválili, že Česká republika podá na tu směrnici žalobu, že se budeme bránit u soudu. Já jsem dokonce slyšel, že jsme neevropanští, že chceme využít svá práva u soudu. Tak této argumentaci už vůbec nerozumím, protože pokud nemám právo se obracet na soud, tak kde to jsme? To znamená, svůj nesouhlas jednoznačně dáváme tím, že se budeme soudit. Problém je ovšem ten, že ta žaloba nemá odkladný účinek a že za 15 měsíců by mělo být implementováno, a já jsem přesvědčen o tom, že soud do té doby nerozhodne.

Takže i tímto návrhem dneska pouze a jenom vytváříme systém, který bude české držitele zbraní co nejméně bolet, a vedle toho Parlament České republiky, pokud to tu schválí, vysílá jasný signál, že si váží vlastních občanů, kteří drží zbraň legálně, že systém, jak funguje v České republice, je ideální. A je to pravděpodobně i o symbolech. A politika je o symbolech. Tak já vás o tento symbol prostě prosím. Nic víc, nic míň.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A ještě jedna faktická poznámka pana poslance Miroslava Kalouska. Jinou přihlášku do rozpravy nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Jakkoli jste, pane ministře vnitra, začal tím, že nesouhlasíte s tím, co jste řekl, tak jste v podstatě má slova potvrdil. Já také nesouhlasím s tou směrnicí a podporuji vládu České republiky, že se obrátí na soud, to je fér. Strašit patnácti měsíci je trochu úsměvné. Máme za sebou třináct let členství v Evropské unii a určitě by to nebyla ani první, ani poslední směrnice, s jejíž implementací by se otálelo z vážných důvodů. Tady by byl vážný důvod rozhodnutí soudu. Pokud vím, je vaše vláda poměrně ve skluzu v implementaci evropských norem a slunce stále vychází a stále jsme členy Evropské unie. Tohle všechno jsou prostě zástupné argumenty. Ten argument, který vyvolal tolik emocí, je jeden jediný: že tohle nás může před tou směrnicí ochránit. A to prostě není pravda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nemám žádnou přihlášku, nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Má zájem zástupce předkladatelů o závěrečné slovo? Ano. Prosím, pan poslanec Roman Váňa. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Váňa: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená střelecká veřejnosti, velmi stručně na závěr. Proběhla velmi intenzivní debata, skoro dvě a půl hodiny. Myslím, že to je přiměřené tomu, že se bavíme o novele ústavního zákona, a že snad nikdo nemůže říct, že bychom to nebrali dostatečně vážně a že by nezazněly všechny argumenty pro i proti.

Na začátku bylo řečeno, že máme k dispozici, a to všichni, analýzu Parlamentního institutu. Já bych vám možná doporučil si ji přečíst. Já jsem to udělal. Ta analýza říká, že návrh není v rozporu s evropským právem, že není v rozporu s ničím v rámci našeho práva. A pokud se ptáme, jestli může zabránit evropské směrnici, nemůže, ale může trochu pomoct. To v té analýze je a to také celou dobu víme a celou dobu říkáme, nic jiného neříkáme.

Vystoupení, která tady zaznívala, byla v podstatě dvou druhů. Výrazně ano a výrazně ne. Optimisticky a negativně. Jeden z předřečníků tady říkal, že ničeho nedosáhneme, že něco nalháváme voličům, že je tam falešná a prázdná argumentace. Tak to si myslím, že posoudíte jednak vy sami svým hlasováním a posoudí to i veřejnost, protože všechna ta vystoupení velmi bedlivě sledovali nejenom lidé tady na galerii, ale i tam venku.

Pokud někdo říká, že je to součást předvolební kampaně - no volby se blíží, to je pravda. A možná to je součást předvolební kampaně, možná že to tak někdo má. Je to něco špatného? Ať tedy voliči vědí, co si jejich zástupci v parlamentu myslí, ať vědí, jak hlasují. Na tom přece není nic špatného. A možná bude dobré, když se voliči také rozhodnou právě podle toho, jak tady zástupci jednotlivých stran vystupují a hlasují.

Co se týče tvrzení, že tento návrh je dokonce proti demokratickým principům, to musím zásadně odmítnout, to je pitomost. Tento návrh rozhodně proti demokratickým principům není, naopak. Připomenu, že tato Sněmovna již před více než rokem vyškrtla v zákoně o zbraních a střelivu právo vlády odzbrojit své obyvatelstvo v případě války. Tenkrát pan premiér i pan ministr vnitra řekli jasně: Demokratická vláda takové právo nepotřebuje. Byl to nějaký relikt ještě z minulých dob. A ten dnešní krok je dalším krokem v řetězci našeho konání. My říkáme, že občané mají právo i se svou zbraní se podílet na zajištění bezpečnosti své země. Co chcete více demokratického, pro Krista Pána?

Někdo tady říkal, že roste počet zbraní, a tím bude růst riziko jejich zneužití. Taková myšlenka se sice nabízí, ale statistiky ji nepotvrzují. V této zemi skutečně roste za poslední rok počet zbraní a kriminalita obecně i kriminalita se zbraněmi klesá. Osobně si myslím, že takovou jednoduchou úměru, přímou či nepřímou, v těchto dějích nelze nalézt. Mohli bychom jít příklady různých zemí, Švýcarska, kde každý muž, který absolvoval vojenskou službu, má doma automatickou vojenskou zbraň. Ta země není zrovna nebezpečná. Anebo Velká Británie, kde zakázali už jakékoli zbraně, tedy nejen střelné, palné, ale nesmíte chodit po ulici ani se šroubovákem, pokud nejste údržbář, protože by to mohlo být bráno jako nedovolené ozbrojování. Pomohlo to Velké Británii? Vidíme to sami. Aktuálně zavádí zbraně i těm policistům, kteří dodnes ještě chodili beze zbraní. Jedno se ale Britům dá přiznat: Jsou schopni reagovat velmi rychle na situaci, která tam je. A že není dobrá, to vidíme každý den. V novinách, nejenom po těch teroristických útocích, ale i po těch tisících útoků, třeba kyselinou. Polévání spoluobčanů kyselinou na ulicích, kterými Velká Británie trpí, v posledních čtyřech letech více než 1 800 případů.

Co se týče toho, že tato ústavní novela nic nezmění vůči evropské směrnici, to není úplně přesné tvrzení. Že tato novela nezabrání přijetí této směrnice, je jasné, protože směrnice už byla přijata, už platí. To, že se přijetím této novely ústavního zákona změní rámec pro implementaci této směrnice, je jisté. Budeme-li implementovat - a to se uvidí, protože to bude nejdřív po volbách, tedy až příští Sněmovna, do té doby se nic implementovat nebude, protože přinejmenším počkáme, jak dopadne soud - tak pokud se Sněmovna rozhodne implementovat, bude mít i díky tomuto ústavnímu zákonu možnost maximálně využít všechny výjimky, které ta směrnice už dnes obsahuje. A v současném platném znění této směrnice je těch výjimek skutečně hodně, takže by se to dalo skoro udělat tak, že se to našich občanů vůbec nedotkne. Ale my víme, že jsou ambiciózní plány na další zpřísňování té směrnice, pak už by se to samozřejmě našich občanů dotklo. A tam v té obraně nám opět ústavní zákon pomůže.

Takže samozřejmě není to všelék, není to spasení, ale pomůže nám to. A koneckonců i ta praxe orgánů Evropské unie dokládá, že tam, kde jsou věci řešeny ústavami nebo ústavními zákony jednotlivých zemí, tam ten tlak na ně nebývá tak silný.

Myslím si, že skutečně dnes zazněly v dostatečné míře argumenty pro i proti. Že se každý může dobře rozhodnout. A myslím si, že je hezké, když tady některý pan poslanec vypočítá počty svých zbraní, ale není dobré myslet jen na sebe, je potřeba myslet i na občany. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji. Ještě se táži, zda si pan zpravodaj Marek Benda chce vzít závěrečné slovo. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já už si snad ani neberu závěrečné slovo. Jen bych chtěl malinko zkonstatovat, že úvodní slovo mi pan místopředseda nedal v rozporu s § 57 jednacího řádu, tak jenom bych rád, aby se to příště upravilo do těch podkladů. Já myslím, že to z jeho strany nebyl záměrný naschvál, ale do těch podkladů, které jsou připravovány. I zpravodaj má právo vystoupit před uvedením bodu, dokonce je to přímo v jednacím řádu uvedeno.

Chtěl bych konstatovat, že ústavněprávní výbor projednal tento tisk na dvou schůzích. Na schůzi z 31. května ho doporučil. Na schůzi z 15. června, kdy ho projednával jako garanční výbor, jsme konstatovali, že nebyly podány žádné pozměňovací návrhy, což znamená, že jsme se neměli k žádným návrhům jak vyjádřit. Nebyl podán ve druhém čtení návrh na vrácení nebo zamítnutí. Jestli jsem pozorně poslouchal tuto debatu, přestože byla poměrně dlouhá, tak ani v ní nezazněl žádný návrh na zamítnutí ani vrácení do druhého čtení, stejně tak jako nezazněly žádné návrhy legislativně technických změn a úprav. Tím pádem můžeme hlasovat rovnou o návrhu zákona jako o celku, protože není žádné další hlasování, které by mu předcházelo. A konstatuji k tomu, že ústavněprávní výbor tento návrh zákona Sněmovně doporučil ke schválení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě než dám hlasovat, tak se táži pana poslance Lanka, jestli chce vystoupit jako zpravodaj. Ano. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Já už to nechci zdržovat, takže budu velice stručný a omezím se na konstatování, že výbor pro bezpečnost tento zákon projednal na 41. schůzi dne 19. dubna a jednoznačně doporučuje, aby Poslanecká sněmovna s tímto návrhem ústavního zákona vyslovila souhlas. To samé si vám dovolím doporučit i já a zároveň vás o to prosím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Každopádně, zde by mělo zaznít vždycky pouze doporučení výboru, nikoliv vaše osobní.

Jak řekl zpravodaj garančního výboru pan poslanec Benda, nezazněly žádné návrhy na legislativně technické změny, včetně toho, že budeme hlasovat rovnou o návrhu zákona jako celku, včetně toho, že pan zpravodaj řekl stanovisko výboru. Táži se, zda je to srozumitelné a můžu dát hlasovat. Je tomu tak. Eviduji vaši žádost o odhlášení. Já vás tedy všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými kartami. A protože se jedná o ústavní zákon, je k jeho přijetí zapotřebí třípětinové většiny všech poslanců. Požádám, aby byl nastaven potřebný počet hlasů na kvorum 120. Už se tak stalo. Děkuji.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka, Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., podle sněmovního tisku 1021, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 48, přihlášeno je 168 poslankyň a poslanců, pro návrh 139, proti 9. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. (Silný potlesk.)

 

Já vám děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.