(12.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Kanada nelenila a začala také jednat s Evropskou unií. Možná pro informaci vezmeme to, že Kanada, ač dle mapy - když se podíváte na zeměpisné mapy - je velice velký stát, tak počtem obyvatel nedosahuje velikosti Polska. Ten kontrast určitý možná i potom do dalšího bodu, který budeme projednávat, to znamená bod 236, bude o to více zajímavý, když budu porovnávat čísla.
Ale vrátím se opravdu k dohodě o strategickém partnerství. Tato dohoda je pro mě zajímavá z jednoho prostého důvodu. Po obrovských problémech, které vyvolala smlouva TTIP v rámci projednávání, se podle mého názoru bruselská byrokracie rozhodla rozdělit původní návrh smlouvy do dvou dílčích smluv. První, takzvanou - já tomu říkám pracovně kamarádskou smlouvu, která by neměla vzbuzovat příliš velké emoce, a druhou, takzvanou obchodní, byznysovou smlouvu - to je ten sněmovní tisk 236 - pracovně zvaná CETA.
Ta kamarádská smlouva - dovolím si používat tento výraz - je vlastně deklarace. Tady zazněly určité body týkající se deklarace boje proti terorismu, boje proti praní špinavých peněz. Já si dovolím nesouhlasit s tímto názorem, protože ta smlouva je z mého pohledu absolutně nadbytečná. Kanada i Česká republika totiž vyznává úplně stejné hodnoty, stejné demokratické principy, stejný právní řád, stejný obchodní řád. Prostě je srovnatelnou civilizačně, hospodářsky, politicky, ekonomicky srovnatelnou zemí s Českou republikou, potažmo s Evropskou unií, a tudíž autorům této smlouvy se velice, velice těžce sepisovala nějaká dohoda, ke které bychom měli mířit.
Mezinárodní dohody by měly být o tom, že se dvě smluvní strany, v tomto případě Evropská unie a Kanada, dohodnou na nějaké společné cestě, nějakém společném postupu, který by umožnil oběma dvěma stranám fungovat. Tady v této smlouvě, která hovoří třeba v článku 2 Podpora a prosazování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod. Chce mi snad někdo říct, že někdo v České republice, potažmo v Evropské unii tady s tímto máme problém? Nebo že v Kanadě s tímto máme problém? Je to deklarace. Deklarace ano, jsme na tom stejně, fungujeme stejně a není co teoreticky v této smlouvě potvrzovat a říkat si "my potvrzujeme, že dodržujeme lidská práva".
V hlavě III Mezinárodní mír, bezpečnost a účinný multilateralismus. Toto je určitá výhrada, kterou jsem na výboru učinil, protože si myslím, že v některých těch článcích, o kterých se tady hovoří, jsme trošičku, trošičku dál i s ohledem na to, že žijeme v určité aktuální bezpečnostní situace a multilaterální vazby a vztahy jsou mírně vybočeny oproti době, kdy se tato smlouva tvořila. Nebudu volat po revizi tady tohoto samozřejmě, ale považuji za určitý možný a do budoucna přínosný postup - a ten postup je umožněn v této smlouvě, tady bych jí možná křivdil, ale v té smlouvě je umožněn ten budoucí postup, a to v rámci ročních hodnocení a vyjednávání na postupu mezi oběma uskupeními, tzn. z jedné strany Kanadou, z druhé strany Evropskou unií, aby na tom pracovaly.
Co jsem považoval za trošku úsměvné, ale možná do budoucna problém, byl článek 4 Ruční palné a lehké zbraně, jelikož Česká republika je jeden z největších vývozců tohoto artiklu a Kanada ne, aby se to náhodou negativně neobrátilo proti nám a našim obchodním zájmům, kdy slibujeme, že budeme dbát a informovat a dávat pozor, abychom tyto zbraně, tento náš vývozní artikl nenabízeli třetím stranám a aby nešel na nelegální trh. Tady chci upozornit na ten případ, který se momentálně mediálně už asi neprobírá, ale ještě před půl rokem aktuální byl, kdy bylo podezření, že české zbraně nelegálně mizí do Afriky a že za tím jsou některé skupiny. Mohlo by nám to možná i způsobit určitý problém a na základě toho by mohla Evropská unie začít hovořit o nutnosti toho ostudného zákona, nebo toho ostudného předpisu, který nutí České republice omezit vlastnictví legálně držených zbraní.
Že jsme oba dva státy, nebo obě dvě uskupení součástí Římského statutu, to znamená mezinárodního soudního tribunálu, je jasné. Akorát mě tady v tomto bodě zajímá situace, která, jak se zde hovoří, že budeme působit na ostatní, kteří v tomto nejsou, v tomto specifickém klubu mezinárodního práva, aby do něho vstoupili. Já bych tady rád konkrétně třeba slyšel, jak bude Kanada působit na Spojené státy americké, s nimiž má nejbližší vztahy v okolních zemí, aby vstoupila do tohoto klubu, zvlášť po zkušenostech, které Spojené státy se svými vojáky v zahraničí mají. Toto by mě opravdu zajímalo. A pokud by tam byla ta zmínka o tom, že Kanada vyvine ten tlak na Spojené státy americké, byl bych asi první, kdo by hlasoval pro. Považuji za ostudu mezinárodního práva, že jeden z největších četníků mezinárodního práva ve svém pojetí, tzn. Spojené státy americké, nejsou součástí tohoto trestního tribunálu a odmítají se k němu připojit.
V článku 6 je to zmiňované panem ministrem, to znamená spolupráce v boji proti terorismu. Že obě dvě strany uznávají, že boj proti terorismu je společnou prioritou, je asi škoda opakovat. Že sdílíme společný přístup pod záštitou Organizace spojených národů, je asi také zřejmé. A považovat tohle za to hlavní, co je deklarováno, proč tu smlouvu přijímáme, považuji za úsměvně. Zvlášť když třeba, jak tady zaznělo, boj proti financování terorismu je v bodě 5 nazván - cituji: V oblasti boje proti financování terorismu se strany řídí mezinárodními doporučeními vydanými finančním akčním výborem. To nicneříkající slovo - chce mi snad někdo říct, že když vydá finanční akční výbor boje proti terorismu doporučení, že Kanada nebo Evropská unie se jím řídit nebudou, aniž by měly tuto smlouvu mezi sebou uzavřenou?
Pokročím dál a přeskočím některé články, které by jistě stálo za to citovat, a zastavím se u článku 10, který považuji pro sebe za to, proč vznikly dvě smlouvy, nebo dvě dohody - tu, kterou nyní projednáváme, to kamarádství, jak nazývám, a tu druhou, obchodní, CETA. V článku 10 se totiž píše: Prosazování volného obchodu a zvýšení investic. Za prvé. Strany spolupracují s cílem podpořit udržitelný rozvoj vzájemného obchodu a investic k oboustrannému prospěchu, jak stanoví komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci. Jinými slovy strany se zavazují k tomu, že budou pokračovat v té druhé dohodě, to znamená v té dohodě 236, takzvané CETA. To je právě to, v čem já spatřuji ten problém, že došlo k rozdělení. A pod dojmem té kamarádské smlouvy mezi Kanadou a Evropskou unií se nám snaží autoři do toho článku 10 vložit to, že budeme mířit a budeme přijímat ten sněmovní tisk 236, to znamená CETA, dohodu Evropská unie - Kanada.
Za zajímavost možná ještě stojí za to připomenout článek 12 Udržitelný rozvoj. Zde se cituje snaha o spolupráci na dosažení pokroku s Pařížskou dohodou. I v této Sněmovně má Pařížská dohoda trošku problematický průchod v rámci schvalování. Víme z poslední zprávy ze Spojených států o odmítnutí této dohody. Přesto tady Evropská unie a Kanada vyvíjí spolupráci v této oblasti, nebo snaží se uzavřít spolupráci v této oblasti, ač Spojené státy a Kanada a Mexiko jsou zase vázány v jiné obchodní společnosti, to znamená NAFTA. A nevím, jak dalece se podaří tady tyto věci sladit, když tito všichni signatáři nebudou respektovat tuto Pařížskou dohodu. Považuji to za trošku problém, ale samozřejmě je to přisuzováno tomu, kdy tato dohoda vznikala. To znamená, ještě se nevědělo, jak dopadnou prezidentské volby ve Spojených státech, a nevědělo se, že prezident Donald Trump odstoupí od této dohody. ***