(11.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Studený odval - co myslíte, že to je? To je skládka. Skládka! Nevím, kdo vymyslel ten poetický a zavádějící název studený odval, zní to velmi dobře. Skládka. Jestli si dobře pamatuji to číslo, když tak mě buď pan předseda, nebo pan kolega Šidlo doplní - 5 milionů tun bylo použito jako podloží. Pět milionů tun, což samozřejmě byl úkol, který ŘSD nevymyslelo samo. Byl taky problém, co se skládkami v tom regionu. To si řekněme otevřeně. To, že v jistý okamžik došla ta vysokopecní struska, která se měla používat ve vyšších vrstvách, protože v nižších byly, a ta skládka, to nikdo z odborníků nezpochybňuje, je důsledkem politického rozhodnutí. Docházelo ke zpoždění. My v našem kraji jsme byli oprávněně nervózní a požadovali jsme po každé vládě, aby se urychlila výstavba dálnice do Moravskoslezského kraje. Pak se začalo stavět tolik úseků najednou, že najednou ten určený materiál nebyl, a začala se používat ocelářská struska. A teď probíhá něco, čemu já říkám souboj fakult, ne politiků. ŘSD má odborné znalecké posudky z ČVUT Praha, které říkají: za tím, že ujíždí dálnice, je zvlněná, může být ocelářská struska, nebylo to dostatečně vyzkoušeno. Zhotovitel je vybaven posudky znaleckými, odbornými jiné fakulty, Vysoké školy báňské, technické univerzity, který říká pravý opak.
Obdivuji každého z nás nebo každého z vás, který řekne, který z těch znalců má pravdu. To my jsme v té komisi nebyli schopni určit. Všichni mají stejné oprávnění, všichni působí na vysokých školách, všichni mají stejné kulaté razítko, a závěry jsou naprosto protichůdné. Proto také probíhají ty soudy a arbitráže.
Když budeme mluvit o politické odpovědnosti, tak se zkusme podívat, kdy byly uzavřeny smlouvy. O té základní jsem mluvil. To bylo za premiéra Zemana. A když vezmu jednotlivé úseky. Například problematický úsek D47 08.2, smlouva uzavřena 2. září 2003. Další úsek - smlouva uzavřena 25. září 2003. Další úsek - smlouva uzavřena 21. 4. 2004. Další úsek - smlouva uzavřena 18. října 2004. Já nechci říkat, kdo v té době vládl, kdo byl ministr dopravy a kdo byl šéfem Ředitelství silnic a dálnic. Jenom podtrhuji ten fakt, o kterém mluvil pan poslanec Šídlo. V roce 2016 jakoby důkladně vyšetřit okolnosti vzniku, nebo to, co se stalo, když ty smlouvy byly podepsány v letech 2004, 2003 a dříve, není reálně vůbec možné a my jsme to poctivě v té zprávě přiznali. A to jenom říkám, že to už byly smlouvy na zhotovitele. Předtím musela být soutěž na zhotovitele, stejně tak na soutěž a zpracování projektové dokumentace, prováděcí dokumentace a podobně.
Pan poslanec Šídlo během celé komise i v té závěrečné zprávě správně poukazoval: my máme podezření na účelovou změnu metodiky, která byla ex post metodického pokynu. Je to i v té zprávě popsáno. Zase pro ty, kteří jsou ze stavebního oboru. Určitě tomu rozumějí velmi dobře a jsou to schopni porovnat a říct, zda se přiklánějí k našemu podezření, že to bylo účelové. Ale už to bylo hotovo. Už to bylo hotovo, 5 milionů tun uloženo. Klíčový úkol dneska je, aby ta dálnice byla opravena. Aby sloužila tak, jak má. To zajímá občany mého kraje. Až v druhém sledu, kdo za to může.
Chci ocenit přístup, a víte, že jsem docela kritický opoziční poslanec, ale chci ocenit přístup Ředitelství silnic a dálnic a stávajícího vedení, zejména pana generálního ředitele, k práci té komise a k podkladům, které jsme chtěli. Vystupoval kompetentně, přestože víme, že to za jeho období nebylo. Pokud jsme požadovali nějaké další podklady, promptně jsme je dostali. Já říkám, to jsou stohy a stohy dokumentů technické dokumentace. Vůbec není jednoduché se v tom orientovat a porovnat jednotlivá tvrzení. Někdo z vás má například takové podezření, že se to má zamést pod koberec, až skončí soudní spory. Ale bez těch soudních sporů nejsme schopni udělat ten součet.
Jestliže pan poslanec Hovorka navrhuje usnesení, já s tím v zásadě nemám problém. Tak jak může vláda, a to víte, že nejsem fanoušek této vlády, jak může vláda označit viníky, když ten soudní spor neskončil a nevím, jestli ho vyhraje stát, nebo druhá strana?
Víte, proč jsme použili neveřejné jednání? Přestože říkám, že tam nebyly žádné utajené dokumenty. Snažili jsme se a snažíme se, a proto ani já neříkám dneska některé věci, abychom neztížili pozici státu v těchto sporech, a to můžeme. Stenozáznamy Poslanecké sněmovny, zápisy z vyšetřovací komise mohou být dokumenty, které mohou být použity v soudních sporech a arbitrážních řízeních. Takže my jsme byli vedeni snahou, já říkám všichni, bez ohledu na politickou příslušnost, ať nezhoršíme pozici státu.
Co jsme kritizovali naprosto oprávněně, a tady se viník dá nalézt a je to i v tom původním doporučení komise. Stát prohrál některé spory ne kvůli tomu, že by neměl pravdu, ale z důvodu promlčení. A to je trestuhodné, to je jasné, a ten viník se musí najít. Není možné, aby ve výsledku nebyl zodpovědný konkrétní člověk, který to měl na starosti a který měl včas přihlásit oprávněné - nebo neoprávněné, to rozhodne soud, ale nároky státu. Takže prohrát soudní spor, resp. arbitráž z důvodu promlčení je ostuda, trestuhodné a tady se viník nalézt dá, protože rozhodnutí o tom promlčení už jsou pravomocná. A tam je to úplně jednoduché. Stačí se podívat do organizační struktury, zjistit, kdo měl právní odpovědnost, zjistit, kdo v té době měl funkci. A to je člověk, který je zodpovědný a který vlastně státu způsobil škodu tím, že stát z důvodu promlčení nemohl uplatnit své nároky.
Když se podíváte na ta ukončená řízení, ať už soudní spory, nebo arbitrážní řízení, tak stát většinou vyhrál tam, kde nebyl ten důvod promlčení. Ne v plné výši. Tam byl ten spor o ty neoprávněné valorizace. Tam stát vyhrál. Nějaké prostředky dostal zpátky. Myslím, že ještě v této chvíli běží pět sporů. Z toho jeden u obvodního soudu, což je první instance, sami můžeme odhadovat, kdy bude pravomocné rozhodnutí, a čtyři spory běží u arbitrážní, nevím, jestli je to komise, nebo nevím přesně, když dám arbitrážní řízení, abych byl přesný. Takže minimálně v té otázce promlčení si myslím, že se dají nalézt konkrétní viníci a stát musí zvážit, jak to s nimi má řešit a jaké jsou možnosti. Protože od doby, kdy soud rozhodl o tom promlčení, už zase uplynula nějaká doba. A já nejsem právník, abych... tak laicky říkám, nemůže být promlčeno i to, že někdo způsobil to, že státu to bylo promlčeno? Z mého laického pohledu ano.
Já myslím, že mnohé se už v těch postupech Ředitelství silnic a dálnic změnilo. Ne že by to bylo ideální, ale myslím si, že mnohé se už zlepšilo. Co neodhalili a na co nepřišli, a je to problém, který je opět popsán v závěrech naší komise. My s oblibou stavíme jednotlivé úseky a ještě ty úseky mají jednotlivé stavební objekty, kterých bývají desítky. A ŘSD, nevím proč, je přebírá postupně. Nic proti, ale když přebere jeden stavební objekt, běží záruka, start záruky. Přesto ta komunikace se neužívá. To znamená, že se může stát, že než zprovozním celý úsek, tak u některých stavebních objektů už skoro končí, nebo už skončila záruční lhůta a vlastně žádná záruka reálně nebyla. To je doporučení naší komise. Klidně ať to přebírají, ale musí být systém, že záruka běží v okamžiku, kdy se otevře celý úsek, a ne jednotlivé stavební objekty.
Když na mě mluvíte, tak mě trošku rozhodíte z toho, co jsem chtěl říct. Já si prolistuji své poznámky.
Možná jenom zopakuji to, co jsem říkal. V této chvíli je klíčové opravit, nabídnout kvalitní komunikaci, kvalitní dálnici, změnit metodické pokyny.
V té obecnější poznámce, že je třeba transformovat ŘSD, tak tady já ministerstvo opravdu hájit nebudu. Bylo to připraveno, bylo to zastaveno, během čtyřletého volebního období se nestalo vůbec nic. Příspěvková organizace ŘSD je mimořádně nevýhodná forma pro stát. Jedinou reálnou šancí, jak to můžete řídit, je vyměnit generálního ředitele, což váš ministr dopravy udělal asi čtyřikrát, a to nikam nevede. Někteří chtějí transformovat ŘSD na státní podnik. Já to považuji za chybný krok. Já bych se přidal k tomu, aby to byla státní akciová společnost se stoprocentní účastí státu, tak aby stát mohl mít, ať už v řídících, zejména v dozorčích orgánech své zastoupení a mohl ŘSD kontrolovat pravidelně, ne ad hoc, a pak na poslední chvíli, když je velký průšvih, vyměnit generálního ředitele. To přináší nestabilitu a podobné věci. ***