Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

V prosinci 2016 jsme byli donuceni jako členové komise požádat Sněmovnu o prodloužení termínu splnění pro závěrečnou zprávu. Ono totiž bylo původně stanoveno, že bude komise předkládat závěrečnou zprávu Poslanecké sněmovně po šesti měsících své činnosti a vzhledem k tomu, jaké časové obstrukce a problémy se odehrály, bylo nutno prodloužit termín ukončení činnosti komise a také z toho důvodu, že jeden ze svědků byl dlouhodobě nemocný a mohl nám podat řádné informace až v měsíci lednu následujícího roku, to znamená 2017. Takže nakonec vaše usnesení spělo k tomu, že komise svoji činnost měla ukončit do 31. 3. Zde ale problémy s činností komise nekončí. Uvědomme si, že komise předložila závěrečnou zprávu 20. března a podívejte se do svých kalendářů, kolikátého je dnes, kdy Poslanecká sněmovna teprve závěrečnou zprávu projednává. I zde je časová prodleva, která odpovídá v podstatě i průběhu činnosti.

Ale ten časový faktor poznamenal i činnost komise vlastní. My jsme narazili na několik problémů po předvolání svědků a ty souvisely s tím, že komise začíná pracovat na kauze, která je velmi časově vzdálená, a někteří svědci už nejsou mezi námi. To byl velký problém. Byli to klíčoví svědci, kteří nám mohli více otevřít prostor k tomu, abychom mohli svá zjištění opřít o konkrétní fakta. Další moment, kdy faktor času měl významný vliv na činnost komise, bylo to, že komise aktivně pracovala v době, kdy už uplynuly, a marně uplynuly, některé záruční lhůty, takže se velice špatně posuzovalo, kdo zavinil konkrétní situaci. To znamená, jak už tady bylo zmíněno a ve zprávě to uvádíme, že ani rozhodčí řízení, to znamená arbitráže, ani soudní řízení s těmito fakty nemůže pracovat, protože tam došlo k tomu, že vlastně neexistuje reklamační doba v době, kdy se závady začaly zjišťovat a také komise ve velké prodlevě začala tento problém prošetřovat.

No a poslední věc, která si myslím, že je velice důležitá. Je třeba říci, že ten faktor času má svůj vliv samozřejmě nejenom na činnost komise, ale i na závěry komise, protože my jsme byli velmi limitováni tím, že v době, kdy činnost komise probíhala, bylo zahájeno a případně už i v některých případech ukončeno právě řízení před soudy ohledně arbitráže, sporu o té dodávce. A samozřejmě probíhaly i dva soudní spory, které také z hlediska časového dodnes nejsou ukončeny, a tím pádem komise do živých kauz samozřejmě nemohla zasahovat a musela své šetření omezit pouze na fakta, která mohla vytěžit z předložené dokumentace jak investora, tak zhotovitele, tak samozřejmě také na fakta, která předložili komisi ve svých informacích jednotliví předvolaní svědkové. A to bylo v podstatě také určující pro to, jak komise pojala závěr své zprávy, protože tam byla určitá nutná míra zevšeobecnění procesů týkajících se liniových staveb a nebylo možné určit přímo konkrétní viníky, kteří by se na zavinění těchto problémů podíleli, protože celá řada konkrétních osob, které měly kompetence jak na úrovni Ministerstva dopravy, tak na úrovni Ředitelství silnic a dálnic, buď nebyla mezi námi, anebo nebyla ve svých funkcích, protože odcházela v době krátce po ukončování a přebírání jednotlivých úseků dálnice D47, ke kterým bylo vztaženo šetření.

Takže na samý závěr mi dovolte konstatovat, že skutečně role komise nebyla vůbec jednoduchá. Vaše představy a očekávání možná byly mnohem vyšší, zejména těch, kteří iniciovali vznik komise, ale jako zpravodaj mohu říci zodpovědně, že se jako členové komise jsme velice citlivě a podrobně snažili získat veškeré dostupné informace a na základě těch informací udělat závěr, který může Poslanecká sněmovna přijmout jako výsledek činnosti komise.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a spolu se mnou sledoval všeobecnou rozpravu, kterou tímto zahajuji. Jako první se do všeobecné rozpravy přihlásil pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já jsem se seznámil se závěrečnou zprávou a musím říct, že podle mého názoru stavba D47 je neuvěřitelný šlendrián, který se podařilo v České republice zrealizovat. Když se podíváte na informace z této zprávy, například že zbývající nároky ŘSD ve výši jak 900 mil. korun byly Rozhodčím soudem posouzeny již jako promlčené. Vždyť přece musel někdo z ŘSD, kdo vykonával stavební dozor, musel vědět, jaké jsou termíny, příslušné termíny promlčení nároku za škody. Nebo jak je možné, že vůbec do stavby byla zabudována ocel do mostních objektů, která tam neměla být, protože tam měl být atmofix? To přece stanoví jednoznačně podmínky, které jsou zpracovány pro činnost ŘSD. To znamená, že někdo porušil interní předpisy, které má Ministerstvo dopravy a ŘSD pro dopravní stavby. Tam přece je někdo odpovědný za to, že podepisuje souhlas s uložením výztuže, s povolením betonáže a podobně, přece musí být doložen stavební deník. A jestliže se něco takového stalo, není možné to zjišťovat až na základě účetních dokladů, že se zjistí, že vlastně tam bylo daleko méně oceli a že tam byla jiná ocel než předepsaná. Nebo zpráva o tom, že byly špatně zhotoveny mostní závěry, ložiska, že některá ložiska již vlastně krátce po otevření stavby přestala fungovat. Vždyť to jsou zásadní věci, které u mostních staveb ohrožují stabilitu konstrukce a funkčnost díla. To jsou věci, nad kterými zůstává rozum stát. Kde prosím vás byl stavební dozor, případně dozor investora? Kde byli pracovníci ŘSD, případně státních firem, které byly najaty pro tento dozor?

A tady si myslím, že by mělo směřovat to závěrečné usnesení, aby se něco podobného nemohlo opakovat na dalších stavbách. Víme, že máme problémy s dálnicí D8, s mostními opěrami a pilíři u estakády u Prackovic. Prosím vás, to jsou všechno věci, které se neustále opakují. A tady si myslím, že bychom měli fungovat jako řádný hospodář a vést také Ministerstvo dopravy a jeho podřízené organizace jako ŘSD k tomu, aby se chovaly jako řádný hospodář. A není možné tuto zprávu pominout s tím, že se staly zásadní věci a že stejné osoby a stejné firmy budou dále působit na státních zakázkách, na stavbách, které stojí miliardy korun daňových poplatníků a které se musí hned za krátký čas opravovat.

Je tady psáno, že ty uplatněné nároky vedly k tomu, že řada staveb, kde byla reklamace, byla opravena. Ale to je přece hrozná ostuda. Je to hrozná ostuda i pro dodavatelské firmy, ale především pro stát, že jeho lidé, jeho lidé, kteří na stavbě vykonávali dozor investora, selhali. A není možné, aby tito lidé pokračovali dál ve své práci na jiných státních zakázkách. ***