(17.40 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Musím připomenout jednu věc z minulého roku. Když jsme projednávali rozpočet a projednávali jsme pozměňovací návrhy, tak jsem předkládala pozměňovací návrh, který se právě platů v sociálních službách týkal, a navrhovala jsem, abychom alokovali 226 milionů korun, které Ministerstvo chtělo vyhradit na nové úředníky, a jenom na ministerstvo nové úředníky, takže si navyšovalo počty své vlastní, tak jsem je navrhovala dáti místo toho právě na sociální pracovníky. Bohužel ten návrh mi neprošel. To znamená, už v minulém roce mohla tato změna být přijata a letos jsme mohli sociálním pracovníkům výrazněji přilepšit. Úředníků máme čím dál více na ministerstvu. Jenom za toto období, jenom za období paní ministryně, jich přibylo o 40 %, takže je vidět, že opravdu tohle je priorita Ministerstva práce a sociálních věcí - zvyšovat počty svých úředníků místo toho, abychom se právě mohli tedy zacílit na sociální služby.
Zaznělo tady myslím od pana kolegy Sedi, jestli vůbec pravicoví politici se dostávají do kontaktu. Tak já vám, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, můžu říci, že určitě ano. Jezdím i já do krajů, a nejenom tedy ve svém kraji, což je tedy Praha, ale i v ostatních se setkávám se sociálním pracovníky a oni mají mnohé výhrady. A jedna z nich je nejenom k platům, ale i k tomu, že jim přibývá papírování, byrokracie. To není zdaleka jenom o platech, ale jejich práce už teď není jenom o tom, aby se opravdu věnovali tomu, řekněme, co je gros jejich činnosti, péči o třeba právě hendikepované nebo seniory, ale musí se věnovat čím dál více vykazování své práce, čím dál více papírování. To bychom jim také měli, myslím si, ubrat. Byť to tedy teď není na pořadu tohoto bodu, tak jsem považovala za důležité to tady říci, protože v tomto směru ani novela zákona o sociálních službách, která tady teď ve Sněmovně leží, není příliš ku prospěchu věci.
Určitě bychom neměli zapomínat ani na ty, kteří jsou v terénních službách či kteří se věnují prevenci, kteří jsou ve službách, které nejsou možná tak na první pohled vidět, protože většinou se vlastně tady bavíme o pracovnících v sociálních službách ve smyslu pečovatelů a zdravotních služeb, které jsou v těchto službách poskytovány, protože to je často na pomezí, ale ona je celá řada sociálních pracovníků samozřejmě zaměstnána i třeba jako street workeři, pracují s mládeží v nízkoprahových centrech a klubech atd. Na ně bychom rozhodně měli také myslet, protože i jejich práce je velice přínosná a důležitá.
A když už jsme tu mluvili o krajích a o tom, jakým způsobem funguje teď rozdělování peněz, tak právě z návštěv jednotlivých krajů a z diskuzí se sociálními pracovníky a lidmi, kteří v této oblasti pracují, vím, že opravdu co kraj, to úplně jiný mrav. Každý kraj k tomu přistupuje jinak. Některé kraje opravdu velmi výrazně upřednostňují svá zařízení, pouze ta, která samy zřizují, a pak už tedy na ta ostatní, která jsou třeba právě zřizována neziskovými organizacemi, charitami atd., už jim peníze nezbývají, nebo na ta cíleně peníze nedávají, což samozřejmě vytváří obrovskou nerovnost, a v některých krajích dokonce ty služby jsou pak buďto omezovány, nebo zanikají úplně. A to je potřeba, myslím, také velice napravit.
Takže je to potřebná systémová změna. A já bych tady upozornila na to, že když jsme právě tuto změnu projednávali, tak byla možnost posunout účinnost, a předkládala to paní kolegyně Chalánková, ona o tom už tedy hovořila, ještě o dva roky, abychom systém lépe vyladili. A Praha třeba, což si myslím, že je opravdu velmi nespravedlivé, dostává v rámci toho koeficientu na rozdíl třeba od Moravskoslezského kraje, kde počet obyvatel je zhruba stejný, o 4 % méně, přitom počet obyvatel je stejný. Tam bylo krásně vidět, kdo v té době seděl na jednotlivých hejtmanstvích, kdo byli hejtmani. Byli to většinou hejtmani za sociální demokracii v té době, takže ti si prolobbovali mnohem vyšší podíly, a Praha, která jediná neměla samozřejmě ve vedení v té době nikoho ze sociální demokracie, tak přišla na úbytě. A já bych byla ráda, kdybychom tuto nespravedlnost odstranili, protože si nemyslím, že občané Prahy mají z nějakého důvodu mít menší nárok na kvalitní a dostupné sociální služby na rozdíl třeba od jejich spoluobčanů z jiných krajů. Uvedla jsem tady záměrně kraj Moravskoslezský z toho důvodu, že počet obyvatel je zhruba stejný, dokonce je tam o něco nižší, než je tady v Praze. Tady máme ještě o zhruba 80 tisíc obyvatel víc. Ten rozdíl je opravdu ve velkých sumách a samozřejmě že to Praha musí doplácet ze svého. Můžete si říct Praha je bohatá, nicméně k tomuto bych řekla, že bychom měli přistupovat mnohem spravedlivěji. Takže tuto změnu bych ráda prosadila, když už se nám to nepodařilo předtím, když se zákon schvaloval.
Takže já bych jenom chtěla určitě podpořit to, aby mzdy a platy v sociálních službách byly zvyšovány, ta práce je určitě nesnadná, je teď na to nejlepší možná příležitost. Myslím si, že už měly růst mnohem výrazněji v celém tomto volebním období. A když teď slyšíme z úst pana ministra, teď už vlastně ne pana ministra, exministra Babiše, že tedy teď to bude zvýšení o 34 %, tak se ptám, proč tedy v prvním roce tohoto volebního období to bylo jenom 3,4 %, teď je to desetinásobně víc. Asi se blíží volby, je to z toho cítit úplně, až to není hezké.
Tak prosím podpořme tedy toto usnesení. Budu velice ráda, když se sociálním pracovníkům přidá a budou to opravdu cítit na svých platech a nebude to jenom v řádu několika stokorun, jinak nám z nich opravdu odejdou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Další přihlášenou do obecné rozpravy je paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Fischerová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo, a navážu na svoji předřečnici, řekla bych, v podobném tónu. Také já, i když jsem tedy z pravicové strany, tak se přiznám, že jsem navštívila už mnoho různých sociálních zařízení a stále navštěvuji zařízení sociálních služeb. I v Praze, i když jsem tedy, řeknu, takzvaně z venkova, tak i v jiných krajích a zejména tedy v Kraji Vysočina.
Padlo zde už mnohé, co jsem chtěla říci, ale alespoň taková moje vize, takový pohled na to, o čem zde dnes diskutujeme. Situace v sociálních službách je opravdu špatná, tristní. Sleduji to, když mluvím s jednotlivými řediteli nebo i pracovnicemi, zejména ženami, jak víme, že pracují ženy zejména v těchto službách, tak hledají-li novou pracovnici k rozšíření ať už o pečovatelky, čili ty, které nemají úplně tu nejvyšší kvalifikaci pro tuto činnost, ale i zdravotní sestry, nemají kam sáhnout. Mnohdy by potřebovali muže, ale v těch službách, které známe, jak fungují, tak tam většinou živitel rodiny pracovat nemůže, protože to je to dnešní téma, o kterém mluvíme - přidejme do sociálních služeb.
Bylo zde už dneska řečeno také, že 26. 4. jsme přijali usnesení, je to téměř měsíc poté a zatím se nic nestalo. Mluvíme tady, vláda tady je zastoupena jedním panem ministrem, tedy možná už vicepremiérem, tak věřím, že to všechno vyřídí, aby to, co budeme zde přijímat jako usnesení, že zde padaly argumenty velice vážné a že si toto tedy přejeme, aby k tomu opravdu došlo, k přidání pracovníkům sociálních služeb.
Já se zmíním ještě také nějakými konkrétními postřehy. Z terénu sama vím, že mnohdy v některých obcích, spíš tedy městech, se stává, že největší zaměstnavatel jsou právě sociální služby. Už se to hodně často stává. A potom průměrný plat, když se statistika uvádí, jaký je v daném městě, tak je opravdu hodně nízko, protože to je právě dáno tímto velkým počtem zaměstnaných lidí v sociálních službách. A bylo zde i řečeno, myslím paní poslankyní Hnykovou, že geografický vývoj, jak víme, půjde čím dál dále tímto směrem.
Padesát tisíc lidí pracuje pod hranicí 20 tisíc hrubého. V tomto případě v sociálních službách je to velké číslo. Mluvíme dnes jenom o pracujících v sociálních službách, ale tak jak zde vládou bylo slibováno, tak jsem zaregistrovala, a ptají se nás na to lidé v krajích, jak to bude s kulturou. To bylo také slibováno přidání k 1. červenci. Takže já tady vznáším i tento dotaz, protože i v tomto oboru pracuje mnoho lidí, kteří jsou vysoce vzdělaní odborníci, vysokoškolští většinou, a také mají podobné nízké platy.
Pracovníci, kteří jsou v sociálních službách zaměstnáni, tak jsou to většinou ti, kteří pracují a starají se o naše blízké, ale přitom musí dodržovat velmi přísné zákony. Péče bývá velmi, velmi individualizovaná, protože člověk potřebuje opravdu lidský přístup a ke každému pacientu musí přistupovat jinak a velice citlivě. ***