(17.30 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Chtěla bych přinést ještě některé jiné pohledy, o kterých tady nebyla až tak rozsáhlá debata. Určitě je důležité nastavit koncepční změnu financování sociálních služeb. Jedině ta může přinést i zlepšení ocenění práce pracovníků jak v přímé péči, tak zdravotnických pracovníků v zařízeních sociálních služeb. Důležité je také se pozastavit přímo nad zákonem o sociálních službách, tedy nad zákonem č. 108, který je účinný od 1. ledna 2007. Novela, která připutovala v současnosti do Poslanecké sněmovny, se financováním sociálních služeb a oceněním pracovníků až tak nezabývá, naopak jsou tam věci, které spíše komplikují celou práci v sociálních službách, a je to spíše takový kompilát různých návrhů, který není příliš povedený.
Proč hovořím o tomto zákoně? Tento zákon o sociálních službách změnil financování právě do té podoby, o které tady již několikrát padla řeč, to znamená, že uživatelé dostávají po přiznání příspěvek na péči, který mohou využít, ať už si nakoupí ošetřovatelské služby ve svém domově, ve své domácnosti, nebo ambulantně, nebo použijí terénní služby, anebo jsou umístěni v pobytových zařízeních, kde už ten příspěvek na péči samozřejmě je příjmem toho poskytovatele sociálních služeb. Tyto příspěvky na péči jsou mandatorním výdajem rozpočtu státu. Do roku 2006 byly sociální služby financované jiným způsobem. Nevládní organizace získávaly takzvanou účelově vázanou dotaci, kterou rozdělovaly v té době již kraje do konce roku 2006, a nebyl s tím žádný problém. Obce, které jsou a byly zřizovateli zařízení sociálních služeb, tak získávaly dotaci na lůžko, která byla pravidelně valorizována. A dotace pro poskytovatele prostřednictvím krajů, dříve okresů a okresních úřadů, byla do roku 2006 ve výši 13 miliard korun.
V současnosti se pohybujeme v těchto výdajích zhruba mandatorně 22 miliard, to je příspěvek na péči, plus 9,27 je dotace prostřednictvím státního rozpočtu, tedy krajům, a to už jsme na 30 miliardách. A dále jsou tam jiné zdroje, a to je příspěvek zřizovatele, kterým bývá buď kraj, anebo obec. Mohou to být také jiní zřizovatelé, například nevládní organizace, charity, diakonie a další, kteří se starají o investice, ale také o provozní náklady.
Dále jsou to úhrady od uživatele, které jsou regulovány, a to je také poměrně důležitá informace. Protože pokud jsou regulovány, tak takovýto poskytovatel v tom případě má nárok na dotaci ze strany teď kraje, dříve státu. Pokud by regulovány nebyly, tak by bylo možné získat těch peněz samozřejmě víc. Je jasné, že by úhrady od uživatele zase byly tím pádem vyšší, ale zde bychom se mohli bavit o tom, zda by nebylo namístě systémovou změnu vést tak, že bychom se bavili o povinné registraci, která zajistí kvalitu poskytovaných služeb a zároveň by nebyla podmínkou pro získání dotace, pokud by ten poskytovatel třeba o tu dotaci nestál. Takže oddělit systém registrace od systému poskytování dotací, aby mohly být například získávány další finanční zdroje ze soukromých zdrojů.
Dále jsou zde příjmy z veřejného zdravotního pojištění, které jsou již čerpány v rámci indikovaných výkonů při odbornosti 913. Hovořili jsme o tom poměrně podrobně na výboru pro sociální politiku, kdy poskytovatelé se poměrně liší. Část poskytovatelů je ochotna se podrobit takzvaném dohadovacímu řízení v rámci úhradové vyhlášky, když chtějí získat peníze ze zdravotního pojištění. Jiní poskytovatelé se právě tomuto podrobit nechtějí. Takže tato situace je poměrně nejasná. A tato zařízení získávají peníze na základě takzvané zvláštní smlouvy. Tak to je ta část veřejného zdravotního pojištění.
O dotaci ze strany toho času krajů jsem již hovořila. Zhruba před dvěma lety jsem zde přinesla pozměňovací návrh, který se tohoto týkal, a právě ten mohl přinést čas potřebný čas k tomu, aby byla nastavena systémová změna financování sociálních služeb. Žádala jsem vás, kolegyně a kolegové, o prodloužení převedení dotace ze strany státu na kraje nejméně o dva roky. Nebylo mi vyhověno. Upozorňovala jsem, že zde narážíme na správné pochopení takzvané veřejné podpory, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně i na kontrolní výbor na můj dotaz zasílalo dopis, že konzultovalo tento postup s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže jako konzultačním místem. Já jsem přesvědčena, že tento úřad je skutečně pouze konzultačním místem a že si tento převod možná podle mého názoru vyžadoval i notifikaci Evropskou komisí. Přestože jsme informováni, že se jedná o vyrovnávací platby ve službách obecného hospodářského zájmu, tak tato informace nám byla poskytnuta pouze prostřednictvím konzultačního místa, nikoli Evropskou komisí.
Z toho vyplývá, že jednoznačně financování sociálních služeb provází střet zájmů, protože na úrovni krajů, které rozdělují dotace, dochází ke střetu zájmů, protože kraje jsou zároveň poskytovateli sociálních služeb, zřizovateli, a zároveň rozhodují o výši dotace. A je jasné, že je to i v jejich zájmu zase, aby nemusely doplácet ze svých vlastních zdrojů tolik do poskytování sociálních služeb. A zároveň je zde důležitá také debata s obcemi, protože některé obce se podílejí na spolufinancování za své občany, kteří jsou umístěni v domovech pro seniory, a některé obce se nepodílejí a nic je k tomu zásadně nenutí.
Pak zde zazněla debata o tom, jak se liší platy u pracovníků v přímé péči a platy zdravotnických pracovníků. No samozřejmě se liší. Teď je otázkou - liší se v té výši. Je otázkou, kolik těch zdravotnických pracovníků v rámci právě odborných výkonů je v těch zařízeních potřeba a kolik úvazků je možné pokrýt právě zdravotnickými pracovníky a kolik je možné pokrýt pracovníky v přímé péči. Pokud bychom stejná srovnatelná zařízení provozovali v režimu sociálních služeb a v režimu zdravotních služeb, tak provoz pro zřizovatele se liší zhruba o sto procent. Je to jedna ku dvěma. Jsou to dvojnásobné náklady, pokud by se ten poskytovatel překlopil do zdravotních služeb.
Jak zde zaznělo, výbor pro sociální politiku se také zabýval těmi informačními systémy. Čekáme na odpověď ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, která by nám měla zmapovat kvalitu výběrových řízení právě na České správě sociálního zabezpečení. Tomuto bodu jsme se věnovali na posledním jednání výboru pro sociální politiku a zatím tuto informaci nemáme.
Přidávám se k paní poslankyni Hnykové prostřednictvím pana předsedajícího. Bylo by dobré dát i časový limit pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, jak řešit to nejožehavější. Určitě by součástí usnesení podle mě mohlo být: "Poslanecká sněmovna žádá vládu o zajištění systémové změny financování sociálních služeb." Je mi líto, že za roky, kdy předkládáme možnosti debaty a diskuse, Ministerstvo práce absolutně nereaguje, a to ani v jiných věcech. A obávám se, že se koncepční politikou Ministerstvo práce a sociálních věcí nezabývá a že se možná o to více zabývá čerpáním různých projektů na různé neuvěřitelné věci.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Další řádně přihlášenou do obecné rozpravy je paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Mnohé už tady bylo řečeno. A určitě se připojuji k předkladateli, byť tady teď asi není, ale k tomu, že bych ráda poděkovala za to, že vůbec tento bod je tady. (Předkladatel poslanec Stanjura nesedí u stolku zpravodajů, nýbrž ve své poslanecké lavici.) Aha, omlouvám se. - Že tento bod tady teď projednáváme. A velice mě mrzí, že u toho není ministryně práce a sociálních věcí. Naprosto se shoduji s paní kolegyní Hnykovou, že kdyby alespoň poloviční úsilí toho, co věnuje paní ministryně školství, nebo věnovala za zvyšování platů v této sféře, tedy ve sféře pedagogické, kdyby věnovala paní ministryně Marksová pro sociální pracovníky, tak by tady možná tento bod nebylo nutné dneska projednávat. Nicméně hlas sociálních pracovníků i z hlediska jejich počtu je slabší než pedagogů, tak z toho hlediska je možné, že opravdu jej nezaznamenává ani dostatečně ministerstvo. Ale to bych se docela divila, spíš jej ignorují. ***