(16.30 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Kaňkovského a po něm pan poslanec Zavadil.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, milé dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, vážený pane ministře, vážený pane předsedající. Vzal jsem to dneska v trošku opačném sledu.
Chtěl bych vám představit dva pozměňovací návrhy k projednávanému sněmovnímu tisku 1017, k nimž se pak přihlásím v rámci podrobné rozpravy.
První pozměňovací návrh se týká úhrad zubních plomb z veřejného zdravotního pojištění v důsledku nového evropského nařízení o rtuti, které mimo jiné omezuje používání zubního amalgámu, což je kovová slitina rtuti s jedním nebo několika kovy. V zubním lékařství je možné použít takzvaný nedózovaný amalgám, nebo takzvaný dózovaný amalgám. V případě nedózovaného amalgámu dochází ke smíchávání kovového prášku a rtuti, ze kterých je vytvořena výplň zubu, a to ručně, nebo pomocí přístrojového vybavení v ordinaci stomatologa. Dózovaný amalgám je naproti tomu dodáván v kapslích, které obsahují přesně stanovený poměr rtuti a kovů, čímž je sníženo riziko nesprávného poměru obou složek, zejména pak riziko, že zhotovená zubní výplň bude obsahovat vyšší procento rtuti, než je zdravotně vhodné. Tento postup je také významně bezpečnější pro zdravotnický personál. Z veřejného zdravotního pojištění jsou dospělým pojištěncům doposud hrazeny pouze plomby z takzvaného nedózovaného amalgámu. Jeho použití však zmíněné evropské nařízení o rtuti do budoucna neumožňuje. Unijní nařízení dále zakazuje použití amalgámu v jakékoli formě u dětí do 15 let, u těhotných a kojících žen.
Předkládaný pozměňovací návrh proto zjednodušeně řečeno stanovuje jako podmínku úhrady zubní výplně z veřejného zdravotního pojištění použití dózovaného amalgámu. U již zmíněných specifických skupin osob je pak navrženou podmínkou úhrady z veřejného zdravotního pojištění užití skloionomerního cementu. Tento pozměňovací návrh nemá dopad na státní rozpočet, ovlivňuje ale rozpočty zdravotních pojišťoven, resp. veřejného zdravotního pojištění. Změna úhrady z nedózovaného amalgámu na dózovaný by měla pro systém veřejného zdravotního pojištění představovat zvýšení ročních nákladů v řádu několika desítek, maximálně jednotek stovek milionů korun. Používání výplně ze skloionomerního cementu u vymezených skupin pojištěnců by pak mělo představovat nárůst nákladů veřejného zdravotního pojištění asi o 70 milionů korun ročně. Tolik k prvnímu pozměňovacímu návrhu.
Druhý pozměňovací návrh se týká situace osob ve výkonu ústavního ochranného léčení. Tyto osoby jsou podrobeny státem nařízenému omezení svobody, a nemohou tak ve většině případů vykonávat výdělečnou činnost. Na rozdíl od osob ve výkonu trestu, osob ve vazbě či zabezpečovací detenci však nejsou tyto osoby vyjmuty z povinnosti platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Tento stav má za následek, že uvedené osoby zpravidla reálně nemají, z čeho pojistné na veřejné zdravotní pojištění uhradit, a tak dochází k tomu, že dluží zdravotním pojišťovnám částky v řádu desítek tisíc korun dle skutečné doby nařízeného ochranného léčení. Tím v prvé řadě vznikají nevymahatelné dluhy zdravotním pojišťovnám a stejně tak vzniká i problém na straně osob ve státem nařízeném ochranném léčení. Je přitom nutné zmínit, že celková doba ochranného léčení v ústavní formě může trvat řadu měsíců, ale i let. Ve chvíli, pokud dojde k situaci, že je u těchto nemocných lidí soudem ukončeno nařízené léčení a mají se resocializovat, jsou v reálu zatíženy vážným finančním a potažmo i sociálním problémem, protože se okamžitě ocitají v dluhové pasti v důsledku dluhů na zdravotním pojištění. I když mají tito lidé mnohdy za sebou závažnou trestnou činnost, přesto je, věřím, zájmem společnosti, aby se, pokud nastane situace, že je možné ukončení ochranné léčby, co nejrychleji začlenili do společnosti, aniž by byli předem hendikepováni.
Z těchto důvodů je žádoucí zařadit občany, kteří jsou ve výkonu ústavního ochranného léčení, do skupiny státních pojištěnců s tím, že v případě, že budou mít i při výkonu ochranného léčení příjmy, budou tyto příjmy podléhat odvodu na zdravotní pojištění. Je třeba zde zdůraznit, že tímto návrhem se napravuje dlouhodobě namítaný neodůvodněný rozdíl v přístupu k těmto osobám ve srovnání s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby nebo zabezpečovací detence, jejichž situace je velmi podobná a mezi státní pojištěnce již dnes zahrnuti jsou. Tento návrh bude mít dopad na státní rozpočet v řádech jednotek milionů korun v závislosti na aktuálním počtu osob podstupujících ústavní ochrannou léčbu. Na druhou stranu však bude zajištěno, že za tyto osoby bude pravidelně odváděno pojistné do systému veřejného zdravotního pojištění a zároveň nebudou vytvářeny obtížně vymahatelné dluhy a s tím spojené potíže zdravotních pojišťoven.
Vážené dámy, vážení pánové, chápu, že tento druhý pozměňovací návrh zasahuje do obtížného tématu, u kterého bychom si přáli, abychom ho nemuseli řešit, avšak strkat před ním hlavu do písku nám přináší jen další a další problémy. Děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o podporu obou pozměňovacích návrhů ve třetím čtení. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci (Zavadilovi), tak ještě faktická poznámka paní poslankyně Lorencové.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, vzpomínám si, že jsem někdy v roce 1987 byla s ROH na dovolené někde v Bulharsku. Projížděli jsme přes Sibiu a tam měli řidiči povinnou pauzu asi šest hodin. My jsme se rozešli po městě. Všichni se na nás usmívali. Všichni měli zkažené zuby. A já jsem si tenkrát říkala: Co to je? Co se tady stalo? Pánbůh zaplať za to, že u nás nic takového nepřichází v úvahu. U nás jsme chodili v té době tuším každý rok nejméně jednou celá třída na povinné kontroly k zubaři. Všichni jsme se samozřejmě těšili, protože bylo volno. Ale všichni jsme taky měli celou dobu zuby v pořádku, protože tehdy opravdu se o to dbalo, a velice pečlivě se o to dbalo.
Chci jenom připomenout, že skutečně úsměv se zdravými zuby je něco skutečně úplně jiného než to, co jsem tenkrát viděla v Sibiu, a říkala jsem si pánbůh zaplať, tohle nám nehrozí. Ale hrozilo, jak vidíme.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní poslankyni. A prosím pana poslance Zavadila, který je posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Dovolte mi, abych vás krátce seznámil se svým pozměňovacím návrhem ke sněmovnímu tisku 1017, který jsem vložil do systému pod číslem 6422 a týká se hospicové péče.
Smyslem navrhované právní úpravy je výslovně v zákoně o zdravotních službách zakotvit institut takzvaného hospice. Tento pojem se sice v praxi běžně užívá, vyskytuje, avšak jeho obsah může být vnímán různě. Vzhledem k tomu, že i v současnosti některé právní předpisy - zákon o sociálních službách, zákon o veřejném zdravotním pojištění - používají například pojem speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu a s jeho existencí spojují určitá práva a povinnosti, je zřejmé, že má jít o zvláštní typ poskytovatele zdravotních služeb, u kterého však dosud chybí potřebná legislativní definice.
Domnívám se, že péče na samém závěru života je důležitou oblastí, jejíž kvalitu můžeme zlepšovat také s pomocí zařízení, jako jsou právě hospice. Tato specializovaná zařízení znají potřeby těchto pacientů, které se týkají nejen léčebné a ošetřovatelské oblasti, ale také psychické, duchovní a sociální. Tento komplex péče pak přináší kvalitu závěru lidského života a zároveň neopomíná péči o osoby blízké, které pacienta doprovázejí. Je proto žádoucí, aby těmto poskytovatelům byla věnována pozornost a jejich důležitost byla zdůrazněna i jejich legislativním uchopením.
Požádal bych vás potom také, v podrobné debatě se k tomu přihlásím, o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, až budeme probírat třetí čtení. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Ještě přečtu omluvy. Paní poslankyně Adamová se omlouvá mezi 17.15 a 19.00 z osobních důvodů a pan ministr Pelikán se omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Dále do obecné rozpravy nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova po obecné rozpravě. Není tomu tak.
Otevírám podrobnou rozpravu. Prosím paní poslankyni Hnykovou a připraví se pan poslanec Heger. ***