(12.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Když se vrátím k té důvěře v Evropskou unii. Máme tady vzorné příklady, kdy občan ztrácí důvěru v Evropskou unii. Již tady zaznělo, že jsou zde přítomni ministři, a zaznělo to i od mých předřečníků - evropské mýto, velká výzva Evropské unie. Kde je? Jak jsme se na tom podíleli my, ale hlavně Evropa? Kde jsou evropské rychlostní železnice, když jednotlivé státy brání v přístupu konkurence na své trhy? Kde je evropské právo?
Tady se s dovolením obrátím na paní eurokomisařku, která měla vyjádření v tomto duchu. Spáchal ten Volkswagen nějaký zločin, když v Americe musí platit odškodnění a Evropa se tváří, že tento problém neexistuje? Podváděl, nebo ne? A má být potrestán, nebo nemá být potrestán? Jsou evropští občané jiní občané než američtí občané v přístupu k právu a v pohledu na právo? Jak to vnímá americký občan? Ano, velký koncern podváděl, tak ať zaplatí. Jak to vnímá evropský občan? Ano, velký koncern podváděl, ale je náš, tak mu to projde. To je možná drobnost, ale ve vnímání občanů docela vážně působí o funkci Evropské unie, o tom, jak by ta Evropská unie měla být a působit na své občany.
Zmíním se o poslední věci, která ukazuje na nečinnost Evropy, nebo na nejasnost funkce Evropy v rámci současné situace. Dlouho diskutovaná restrikce držitelů legálních zbraní. Tady jsme ji diskutovali také dlouho. Jak je možné, že Evropská unie připustí, že se používají nepravdivé argumenty? Důkazů, že v diskusi snažící se toto prosadit, a nakonec aby prosadili, používali nepravdivé, někdy lživé argumenty, které měly možná v okrajovém problému Evropy vzbudit dojem, že je to potřebné, že to tak je. Potrestal někdo ty úředníky, nevolené úředníky, kteří používali lživé argumenty, aby prosadili něco? Zachovala se Evropská unie tak, že by řekla ano, byly použity tyto argumenty, které jsou lživé. Neslyšel jsem o tom, že by Evropa vyvodila důsledky z toho, že byla přichycena při falešných argumentech. A to tady zůstává. A tady je 300 tisíc občanů, kteří drží legálně zbrojní průkaz, a ozývají se výzvy k vystoupení České republiky z Evropské unie. A jak na to reagujeme my?
Jak Juncker reagoval na hlasy Britů, že chtějí vystoupit z Evropské unie? Dokonce vyhrožoval. Jak se reaguje na hlasy občanů České republiky, kteří mají problém s rozhodnutím Evropské unie, ať už se to týká těchto zbraní nebo třeba migrace, jak zde zaznělo? Vyhrožuje se. A vyhrožováním se nikdy nedá vybudovat důvěra. Na to tady chci upozornit, že pokud má Evropa něco do budoucna dělat, je budovat důvěru v Evropu. A posledními kroky, které Evropa v pěti letech činí, tuto důvěru velice úspěšně bortí.
Velkou součástí toho materiálu oproti jiným, dokonce na třech stránkách, je zdůvodnění, proč se má Evropa uvolnit přístupu nových obyvatel Evropy. Jak vymíráme, jak nás ubývá, jak stárneme, jak nám ubývá pracovních sil a jak Evropa velice nutně do roku 2030 potřebuje miliony nových občanů. Nehovoří se zde o tom, že nejsme schopni je produkovat, že Evropané nechtějí rodit více dětí, ale hovoří se o jejich potřebě. Jinými slovy, ten materiál je také o tom, že Evropa ty migranty nutně potřebuje. Je to tak opravdu? Slouží ten materiál k tomu ospravedlnění nebo řešení? A jinými slovy, když přijmeme tuto knihu o vizi Evropy jako výchozí materiál, automaticky souhlasíme s tím, že Evropa se bude muset rozšířit o miliony občanů jiných regionů? Chybí odpověď.
A budoucnost Evropy v rámci rozšíření. V tomto materiálu se píše, že Evropa se v nejbližším období nebude rozšiřovat o nové členy. Ptám se, co naděje milionů Ukrajinců, kterým bylo něco slíbeno? Řekl jim už někdo, že mají zavřené dveře do Evropské unie? Co další státy? Co východní partnerství, tolik diskutované ještě v dobách Evropské unie, kdy si dělala po boku Spojených států velmocenské ambice a slibovala po světě, potažmo v evropských státech na okraji Evropy, jako Gruzii a dalším, blízké přidružení k Evropě? Jaká bude politika v zahraniční oblasti Evropské unie? Ani v jednom z těch scénářů odpověď na toto téma není. Pouze ujištění, že v nejbližší době se Evropa rozšiřovat nebude.
Toto jsou výzvy, které Evropa historicky učinila, a dnes se k nim nehlásí, nebo nezná řešení, nebo je ani nechce řešit. A pokud na tohle Evropa neodpoví, tak nemá cenu se bavit o nových vizích Evropy, a kterým směrem by měla jít, protože nejdříve si musím zamést před vlastním prahem, než otevřu dveře a podívám se, kde dál.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi za jeho vystoupení. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo k faktické poznámce.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Já zareaguji na kolegu Stanjuru. Frakce většinově hlasovala pro, já to považuji za velkou chybu. Europoslanci za KDU-ČSL hlasovali proti, bohužel to iniciováno bylo podle mých údajů kolegů z naší frakce z České republiky, nikoli KDU-ČSL. A domnívám se, že špinavé prádlo se má prát doma. Je to věc, která poškodí obraz České republiky úplně zbytečně, protože to bude vypadat, jako že všechna média v České republice jsou ovládána. Je to zásadní chyba a určitě na zasedání Evropské lidové strany a jejích lídrů se proti tomu jednoznačně vymezím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji místopředsedovi vlády panu Bělobrádkovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana kolegy Stanjury.
Ještě předtím přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Kolega Skopeček se omlouvá z dnešního a zítřejšího jednání z osobních důvodů, pan kolega Klaška mezi 11.30 a 12.30 z pracovních důvodů, dále se omlouvá pan poslanec Jan Farský od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů, paní Věra Kovářová dnes do 11 hodin z osobních důvodů a svoji omluvu prodlužuje do 11.30 hodin.
Faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl poděkovat panu vicepremiérovi za prvé za odpověď, ale i za obsah té odpovědi. Já mám naprosto stejný názor a my, občanští demokraté, tento názor sdílíme.
Chci poděkovat ministrům, kteří jsou přítomni, ale současně chci ostře zkritizovat nepřítomnost ostatních členů vlády i poměrně malou účast nás, poslanců. Já se chci paní eurokomisařce omluvit, že už je to podruhé, co je tady, a ani jednou nejsme schopni dokončit rozpravu a přijmout usnesení. Nemyslím si, že je to správné.
My považujeme evropskou politiku za mimořádně důležitou a propříště prosím i vládní koalici, aby našla důstojnější termín, kdy budeme jednat s paní eurokomisařkou, aby tady vláda byla pokud možno v co nejsilnějším zastoupení, abychom skutečně mohli vážně debatovat o těchto klíčových otázkách. Nás to mrzí. My, přestože jsme nálepkováni všelijak našimi politickými soupeři, tak jsme eurorealisté. To, co říkáme dnes, jsme říkali i před deseti lety, dnes to říkají jiní. Není důležité, co bylo před deseti lety, a říkat, že jsme měli pravdu. Důležité je, co bude. A je škoda, že jsme dnes už podruhé promarnili debatu s paní eurokomisařkou tím, že nejsme schopni tuto debatu uzavřít, najít nějaké usnesení a začít formulovat národní pozici. ***