(12.40 hodin)
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Tato debata nepostrádá jistého půvabu, neboť pořád slyším, jak každý politik, obzvláště z vládní koalice, je proevropský. Nicméně postrádám rozhodující čin. Postrádám jasné rozhodnutí, že v nejkratší možné době přijmeme euro. To je jediná možnost, jak se udržet opravdu v hlavním proudu Evropské unie. A kolik jsme opravdu připraveni vydat pro evropskou bezpečnost a obranu.
Tady chybí jedno - odvaha to před vlastními voliči obhájit, ubránit toto stanovisko proti některým českým médiím a jednou jako český politik říci jasné a rozhodné slovo. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Schwarzenbergovi za dodržení času k faktické poznámce a nyní tedy pak poslanec Leo Luzar řádně přihlášený do rozpravy. Připraví se paní kolegyně Jitka Chalánková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní eurokomisařko, omlouvám se nepřítomnému kolegovi Votavovi, že jsem mu zahříval židličku. Snad jsem na ní neprovedl nenávratné škody.
Ve svém vystoupení se vrátím k základu, to znamená k Bílé knize. Má 36 stran. Čili není to žádná bichle, kterou by si nikdo nemohl přečíst. Dle mého názoru mnoho mých předřečníků ji ani nečetlo. Pouze diskutují aktuální pocity a problémy. Ta Bílá kniha je docela zajímavá. Bohužel má některé nedostatky, které se pokusím shrnout, a říci, co v ní spatřuji z pohledu českého občana, českého voliče, zástupce českého voliče v našem parlamentu.
První a možná hlavní je, že je pod ní podepsán pan Juncker. Člověk, který dle mého názoru a názorů mnoha našich občanů ztratil kredibilitu vést Evropu po selhání Evropy v rámci brexitu. Toto selhání všichni tak vnímáme, a pokud je to člověk, který nezvládl diplomacii Evropy tak, aby udržel Evropu jednotnou, dle mého názoru nepředstavuje člověka, který by byl schopen předložit vizi Evropy budoucí. To je dle mého názoru možná základní věc důvěryhodnosti té zprávy jako takové.
Paní eurokomisařka ze začátku zmínila euro. Můj předřečník o něm hovořil. Já se zmíním také jenom krátce o euru. Problém eura není kdy, problém eura je za kolik. Když bude euro jedna ku jedné, tak už zítra všichni občané budou chtít, ať přijmeme euro. Když bude euro jedna ku čtyřiceti, tak nebudeme chtít euro nikdy. To si přiznejme. To bude u občanů základní problém. A když se dostaneme k reálnému kurzu eura jedna ku devíti, myslím si, že občané nebudou proti tomu, ať přistoupíme k jednotnému euru. Bude to možná problém podnikatelů, ale určitě ne občanů. To je základní otázka, o které diskuzi vůbec nevedeme, a možná, že bychom ji měli začít vést. A možná by už z úst České národní banky a dalších institucí měly zaznívat premisy a odhady, jak to bude s evropskou měnou vůči české koruně, když k tomuto politickému rozhodnutí dojde. Abychom mohli občanům říci milí občané, přepočtový kurz bude takový, orientačně. Tuto debatu vůbec nevedeme a já ji považuji za nejdůležitější v rámci přístupu k euru.
Co se týká zprávy. Osobně musím ocenit stránku šest, kde se hovoří - takový malý obrázek dole - sedmdesát let v míru. To je prvek, který je dle mého názoru nejdůležitější na funkci Evropy. Že jsme dokázali v tomto kontinentu udržet tak dlouho mír. To by mohlo být dokonce dle mého názoru i vpředu na prvním místě, co se týče funkce Evropské unie.
Co je problémem Evropské unie, je její členění. Máme Evropskou unii, evropskou zónu, schengenský prostor, Radu Evropy, evropskou celní unii, potom nám do toho vstupuje ještě NATO. Je tady v tom materiálu krásný obrázek, kdybyste měli čas se na něj někdy podívat. A to je možná ten problém. Že se prolínají navzájem zájmy, ale částečně jsou oddělené tím, že ten zájem není jednotný. A ten nejednotný zájem Evropy se potom odráží v tom, co ta Evropa dělá.
Na další stránce se hovoří o faktoru ovlivňování budoucnosti Evropy. Pokusím se úmyslně vyhnout těm pěti scénářům, protože to jsou, řekněme, vize. Více, nebo méně Evropy, nebo někde v rovnováze.
V celém materiálu není jediné slovíčko o byrokracii. A když se zeptáte českého občana, co mu na té Evropě nejvíc vadí, tak trošku seznámený občan vám řekne - evropská byrokracie mi vadí. A teď hlavně byrokracie nikým nevolená. Nehovořím o europarlamentu, hovořím k těm, kteří jsou nikým nevoleni, nemají zodpovědnost za voliče, a přesto rozhodují. To je dle mého názoru základní premisa, která by v tom materiálu měla býti a není. Pokud máme s Evropou něco dělat do budoucna, musíme omezit evropskou byrokracii. A může být klidně více Evropy, ale bez evropské byrokracie, bez toho, aby o tom, kam Evropa půjde, rozhodovali nikým nevolení úředníci místo volených reprezentantů Evropy.
Věta, která v tom materiálu je a hovoří o diplomacii Evropské unie, dle mého názoru stojí na začátku rozkladu Evropské unie. Je zde psáno: "Její diplomacie má skutečnou váhu a pomáhá učinit svět bezpečnější a udržitelnější." Tady si myslím, že Evropa zásadně zklamala, a můžu připomenout roli Francie a Itálie v libyjském konfliktu, který stál na začátku migrační krize. Nevyřešilo se to. Tyto dva státy se k tomu nyní nehlásí, Libyi nechávají na pospas sektářským válkám. Byť to byly ony, které pomohly zvrátit situaci v Libyi - myslím vojensky zvrátit - a uvrhly tuto zemi do chaosu neřízení. Jakou přijaly tyto evropské silné státy pozici, aby v Libyi změnily systém a nastal tam mír? Žádnou. Prostě jsme něco vyvolali a dál to neřešíme.
Krize Řecka. Jak dlouho ji řeší Evropská unie? Nemyslím si, že Řekové tento materiál přijmou. Z jednoho prostého důvodu, že přestali věřit Evropské unii. Je to velký problém, je to mezinárodní problém. Ale v detailu je to problém přístupu Německa k chudému Řecku a k vzájemného zadlužení. Chybí tady odpověď.
Vezmu-li globální pohled na tuto záležitost, Evropská unie musí učinit krok do budoucna, ale nemůže ho učinit bez vyřešení svých vlastních záležitostí a pocitu svých vlastních občanů o důležitosti Evropské unie. A jak se buduje důležitost, nebo pocit sounáležitosti s Evropskou unií? Že se v ní občané najdou a že se přestanou cítit jako občané druhé kategorie v jednotné zemi. Ten pocit druhé kategorie jsem osobně nabyl před rokem a půl, dvěma lety, kdy se separátně dohodla Francie a Německo na dalším postupu. Poprvé zaznělo druhorychlostní Evropa. To byl moment, který změnil vnímání jednotné Evropy. A nevím, jestli si to, kolegyně a kolegové, uvědomujete, že tento materiál, který dneska diskutujeme, je jenom výsledkem této dohody těchto dvou států, že bude dvourychlostní Evropa. Protože nejsou schopny zvládnout problémy, které vyvolaly na okrajích Evropy, viz Řecko.
Když se vrátím k té důvěře v Evropskou unii. Máme tady vzorné příklady, kdy občan ztrácí důvěru v Evropskou unii.*** ***