(11.20 hodin)
(pokračuje Jourová)
Bílá kniha má otevřít upřímnou diskuzi. Komise byla kritizovaná za to, že nepřišla s jednou propracovanou variantou tak jako vždycky. Jeden návrh, pojďme o něm diskutovat. Ne. Přicházíme s pěti scénáři, protože si myslíme, že doba je vážná a že je potřeba, aby debata byla založená na variantních řešeních. Ať každý řekne, jaká je pro něj nejlepší cesta. Budeme k té Bílé knize teď jako Komise připravovat další dokumenty, ale tím vás už nechci nudit a zdržovat.
Jak možná víte, jedna důležitá událost související i s tímto procesem se bude konat 9. června v Praze, a to konference o bezpečnosti a obraně, na které by měl promluvit i předseda Komise Jean-Claude Juncker. To znamená, že můj komisní šéf Jean-Claude Juncker přijede do České republiky, a předpokládám, že bude možnost s ním debatovat o těchto variantách Bílé knihy a dalších zásadních věcech.
Další milník v tomto roce - a tím skončím své vystoupení - je zasedání Evropské rady v prosinci 2017, které by mělo pomoci rozhodnout o tom, jakým směrem se před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019 začneme ubírat. Prosinec 2017 bude debata, kde bude český premiér zastupovat zájmy České republiky a vyjadřovat názor, jak dále. Já doufám, že český hlas bude slyšet a že zazní natolik silně a zároveň rozumně, aby správným směrem ovlivnil budoucnost celé Evropy. Protože budoucnost Evropy, to je i budoucnost naše, budoucnost České republiky.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. V přerušeném bodě 337 vystoupil 20. října 2016 na 50. schůzi jako první poslanec Marek Černoch a souhlasil s funkcí zpravodaje. Já se vás nyní táži, pane poslanče, zda souhlasíte s funkcí zpravodaje i u tohoto bodu. Souhlasíte. Děkuji. Táži se, zda chcete vystoupit v tento moment. Není tomu tak. Já vás pouze požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
Nyní dám hlasovat o návrhu na sloučení všeobecné rozpravy u bodů 337 a 339. Přivolám kolegyně a kolegy z předsálí na hlasování.
Ještě jednou přečtu, o čem dám hlasovat. Dám hlasovat o návrhu, aby se sloučila všeobecná rozprava u bodů 337 a 339.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování s pořadovým číslem 70, přihlášeno je 115 poslankyň a poslanců, pro návrh 99, proti nikdo. Konstatuji, že jsme sloučili všeobecnou rozpravu u bodů 337 a 339.
Sloučená rozprava k bodům 337 a 339
Zahajuji sloučenou všeobecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já chci ocenit to, že paní eurokomisařka je na půdě Parlamentu a diskutuje s námi další varianty vývoje evropské integrace. Myslím, že to je velmi důležité, že taková diskuse je v zájmu České republiky a že je to diskuse, které by se měli zúčastnit i členové vlády v mnohém větším počtu, než v jakém jsou zde teď zastoupeni, protože se jedná opravdu o budoucnost České republiky.
Já se v této chvíli omezím pouze na velmi krátký komentář, který se týká těch pěti navržených scénářů, nebo možných variant, které představila v Bílé knize Evropská komise. Chtěl bych konstatovat, a asi pro racionalitu té diskuse je potřeba, abychom si všichni uvědomili, že ono to vlastně není pět reálných scénářů. Minimálně dvě varianty tam Evropská komise přidala proto, aby zahrnula i nějaké extrémní pozice, které vlastně v tuto chvíli už nejsou vůbec možné. Představa, že bychom se omezili pouze na jednotný trh, může znít sice lákavě a ode mne jako od pravicového politika by něco takového mohlo znít vlastně přirozeně, kdybych říkal, že to je ta správná pozice, ale je to pozice nerealistická. Evropská integrace je dávno někde jinde. Stejně tak za extrémní variantu pokládám myšlenku, že budeme dělat mnohem více společně. Pro to už neexistuje vůbec žádná podpora snad v žádné evropské zemi a tato varianta je podobně radikální jako myšlenka, že se omezíme pouze na jednotný trh.
Já myslím, že je jasné - a je to jasné všem, kteří o evropské integraci přemýšlejí a alespoň trošku sledují, co se v Evropě děje -, že ta další integrace se bude odvíjet formou jakési diferencované integrace, možná s návratem - což bych já preferoval - některých kompetencí zpátky na národní úroveň z té evropské, že třeba část sdílených kompetencí v politikách přejde zpátky na úroveň národních států, a naopak tam, kde některé země se chtějí integrovat více, tak že budou mít takovou možnost, aniž k tomu, a to je podstatné, budou ostatní státy nuceny.
Abychom k tomuto modelu jakési rozumnější a diferencované integrace opravdu dospěli, aby to v praxi fungovalo, tak by bylo samozřejmě také potřeba v prvním kroku zrovnoprávnit státy, které jsou členy eurozóny, a státy, které nejsou členy eurozóny - a tohle se zatím v Evropské unii rozhodně neděje. Protože pokud k takové rovnoprávnosti dospějeme, tak předejdeme riziku, které tady je, a to je riziko postupné dezintegrace Unie kvůli vytvoření takzvaného politického jádra kolem eurozóny, které může vytvořit členství dvou kategorií a nakonec i porušování pravidel společného trhu, který je mimořádně důležitý.
ODS vítá jednu věc, která z toho dokumentu snad prosvítá - já doufám, že tento optimismus je namístě - a to je opuštění dogmatu stále těsnější Unie, kdy vlastně státy musejí postupovat stejně kupředu ve všech oblastech. Já také nemám rád ten pojem vícerychlostní Evropa, protože pojem vícerychlostní Evropa, byť zahrnuje různou míru integrace, tak vlastně v důsledku znamená, že různými rychlostmi se kráčí ke stejnému cíli, a to tedy moje představa a představa, kterou zastává ODS, představa flexibilní integrace a integrace, řekněme, diferencované, tak takový nezbytný společný cíl na závěr pro všechny, ke kterému se dospívá různými rychlostmi, tak to tato představa nezahrnuje. My bychom naopak chtěli, a proto navrhujeme koncepci flexibilní integrace, flexibilní spolupráce, aby každý stát si mohl volně zvolit takovou hloubku integrace, která mu vyhovuje, ostatním aby v další integraci nebránil. Pokud ji chtějí a pokud chtějí vytvářet nějaké integrační jádro, tak samozřejmě mohou. Ale ve chvíli, kdy to nenazýváme vícerychlostní Evropou, kdy nemáme cíl stále těsnější Unie, tak už je to debata o úplně jiné a přívětivější Evropské unii, než když tady ta ideologická dogmata máme před sebou vystavěna.
Podle našeho názoru, aby vůbec ty scénáře - a já vás určitě nepřekvapím, když znovu několikrát podtrhnu, že podle mě je reforma Evropské unie nutná a nezbytná, jinak Evropská unie nepřežije, nemůže jít další integrace tímto způsobem, musíme Evropskou unii změnit. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme sáhnout do základních smluv, musíme otevřít smlouvy, musíme se dotknout primárního práva. ***