(11.10 hodin)
(pokračuje Jourová)
Dámy a pánové, vím, že tato Sněmovna má řadu dalších úkolů, že máte hodně legislativní práce před koncem mandátu, a přesto si troufám tady před vás předstoupit, abych alespoň na nějakou chvíli přilákala vaši pozornost k debatě o budoucnosti Evropské unie, které by se Češi měli velmi aktivně účastnit. (Silný hluk v celém sále.)
Víte, že Evropa prochází řadou vnitropolitických změn. Vítězství Emmanuela Macrona dává tušit, že bude velmi silný tandem Francie a Německo -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opakovaně vás, kolegyně a kolegové, vyzývám ke klidu, protože hluk v sále je tak veliký, že ani já nerozumím, co zde Věra Jourová přednáší. Takže vás žádám o klid. Prosím pokračujte.
Evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů Věra Jourová: Děkuji vám, pane místopředsedo.
Dnes vidíme, že je tady velmi intenzivní komunikace mezi Francií a Německem, že se hovoří o dvourychlostní Evropě. Myslím si, že je naprosto zásadní, aby si Česká republika ústy svých nejvyšších představitelů, lidí, kteří jsou zvoleni občany, řekla, zda Češi mají být uvnitř takového společenství.
Nebudu tady vykládat o tom, jaké jsou výhody členství v Evropské unii. O tom jsem hovořila posledně. Bylo by dobré, pokud budou debaty, které půjdou proti tomu, aby všichni, kteří jsou přívrženci toho, abychom zůstávali vně, řekli, jaká bude cena za ne-Evropu. Myslím, že by to měli slyšet také občané. Vidíme, že dnes při jednání o brexitu vyplývají na povrch právě nevýhody, které budou plynout pro Velkou Británii z té varianty ne-Evropa, a samozřejmě, že Evropa sama za brexit také zaplatí svou cenu.
Dnes jsem tady proto, abych přilákala vaši pozornost k Bílé knize a napomohla debatě o tom, která z těch pěti variant by měla pro Českou republiku být ta nejvhodnější. Zásadně říkám nejvhodnější, nikoliv nejvýhodnější, protože to někdy sklouzne na debatu o tom, kolik nám Evropa platí, takové to má dáti - dal. Nikdy jsem nebyla přívržencem takto zjednodušeného pohledu na Evropu a na výhody spojené s členstvím v Evropě.
Z čeho jsme vycházeli, když jsme připravovali Bílou knihu? Dámy a pánové, ekonomická síla Evropy poklesne do roku 2030, a to z 26 % světového HDP, které bylo v roce 2004, na méně než 20 % v roce 2030. Klesá nám počet občanů, obyvatel. V roce 1900 představovala Evropa 25 % světové populace. V roce 2060 to budou pouhá 4 %!
Rozmisťování vojenských jednotek na našich východních hranicích, válka a terorismus na Blízkém východě a v Africe nás nutí velmi vážně uvažovat spojit síly v oblasti obrany. Víte, že toto je nové téma v Evropě. Že Evropa hrála roli ekonomického obra, ale v zahraničněpolitických a obranných otázkách byla daleko slabší a v obraně se spoléhá výhradně ne Severoatlantický pakt. Toto musíme znova zvážit, jestli takto měkká síla Evropy stačí do budoucna.
Nezaměstnanost v Evropské unii, v sedmadvacítce, sice klesá, ale pořád je vysoká. Jsem velmi ráda, že Česká republika je výjimkou a že tady je, pokud se nemýlím, první nebo druhá nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Nicméně v Evropě je problémem dlouhodobá nezaměstnanost, zejména, a to je varující, u mladých lidí, kdy musíme také dořešit míru veřejného i soukromého zadlužení v některých státech Evropy. To jsou ty ekonomické faktory.
Zpátky k demografii. Evropa bude v roce 2030 nejstarším regionem na světě, měřeno věkovým mediánem podle regionů světa. I to je jeden z důvodů, proč musíme zmodernizovat naše systémy sociálního zabezpečení. Digitalizace - je to revoluční vývoj. Myslím si, že všichni vnímáme, že digitální svět teď vstupuje do všech sfér našeho veřejného i soukromého života. Zejména máme obavy z toho, jak vstoupí do světa práce. Svět práce. Svět práce se bude muset měnit a nové technologie budou vytvářet nová pracovní místa a nahrazovat jiná. Vzniknou nové formy zaměstnání a nové modely podnikání. Nicméně jsou tady velké obavy, že digitalizace a robotizace připraví spoustu lidí o práci.
Toto jsou závažná témata, která se týkají všech zemí Evropy a která si zaslouží společnou debatu o společných řešeních. Dovolte, abych v krátkosti představila oněch pět scénářů, nad kterými bychom se měli zamýšlet, jaká je nejvhodnější varianta pro Českou republiku do roku 2025.
Varianta jedna - pokračování v dosavadní praxi. Tato varianta by znamenala pokračovat na základě loňského bratislavského programu ve stávajícím kurzu, ale rychlejším tempem. Česká republika patří mezi nejeuroskeptičtější země. Velmi často slyšíme, že evropská regulace nás svazuje, že nám nevyhovuje. Proto si myslím, že je docela žádoucí, abyste kriticky na základě faktů zvážili, jestli nám to skutečně nevyhovuje a chceme to jinak. Protože toto je současnost. Varianta jedna je - pokračujeme dál.
Varianta dvě - minimalistická. Pojďme pokračovat společně v budování pouze jednotného trhu. To znamená v zásadě - pojďme se omezit na ekonomické společenství a pojďme potlačit politické společenství. To znamená, že to přijde v momentě, kdy evropské státy jasně řeknou: Nechceme spolupracovat v oblastech, jako je migrace, bezpečnost a obrana. Budeme jako sedmadvacítka semknuti okolo jednotného trhu, ale musíme si být vědomi toho, že se nám budou rozkližovat mnohé oblasti včetně například ochrany spotřebitelů - což bych moc nerada, protože jsem za to zodpovědná a vím, jak je důležitá harmonizace práv spotřebitelů v Evropě - nebo například v oblasti životního prostředí.
Varianta tři - to je ona vícerychlostní Evropa. Státy, které chtějí, budou dělat více. Takto zní podtitul varianty tři. Tedy ty členské státy, které jsou připraveny prohloubit spolupráci, tak mohou učinit, přičemž ostatním státům zůstanou dveře otevřené, aby se mohly připojit později. Tato varianta je teď v České republice, jak jsem zaznamenala v médiích, zvedána především v souvislosti s otázkou přijetí eura, respektive kdy přijmout euro. Víte, že k přijetí eura jsme se zavázali v Lisabonské smlouvě, ale je otázka kdy. A to bude spočívat na rozhodnutí České republiky jako suverénního státu v měnové politice. Já bych nerada tu debatu o vícerychlostní Evropě a zvažování Česka zploštila jenom na debatu o euru, ale je potřeba si uvědomit výhody a nevýhody takovéhoto řešení, respektive nevýhody situace, kdy budeme na okraji toho uvnitř utuženého spolku, který půjde rychleji než ostatní.
Čtvrtá varianta - dělat méně a zato efektivněji. Netajím se od začátku tím - my jsme jako komisaři nebyli zavázáni se nevyjadřovat, takže já se vyjadřuji - toto je pro mě dobrá varianta. Udělat revizi toho, co je skutečně nutné řešit společně v Evropě, a to potom řešit efektivněji a na spoustu věcí rezignovat, neřešit je, nechat to na suverénních státech.
A pak je tady scénář dělat mnohem více společně. To znamená integraci na plný plyn. Členské státy by se měly rozhodnout sdílet mezi sebou více kompetencí, zdrojů i rozhodovacích pravomocí, včetně toho, čemu se dneska říká vytvoření evropské vlády, společného ministra financí a řady dalších věcí. Divili byste se, kolik mladých lidí z Čech a Slovenska, když se s nimi bavím, bylo pro tuto variantu. I když posílení integrace mnoha Čechům kvůli už zmíněnému euroskepticismu, který je tady velmi zakořeněn, je velmi proti mysli. ***