(18.10 hodin)
(pokračuje Adamec)
A co mě nejvíc zarazilo v návrhu zákona, je to, že může obec klidně sepsat smlouvu s někým, kdo té obci dluží peníze. Ono je to tady vyčísleno, do jaké výše může dlužit. Ale já bych chtěl říct jednu věc: víte, největší pořádek vznikl v okamžiku, kdy ti, co nám dlužili peníze, ztratili nárok na cokoliv. A pokud nezaplatili a neosvědčili se ve zkušební době, tak od té obce nic nedostali. Funguje to opravdu stoprocentně i u těch problematických, řekl bych, menšin, o kterých se tady nahlas někdy bojíme mluvit. Ti jsou na to velmi zvyklí, protože tento řád, který se tam zavedl, oni uznávají a berou, že to tak prostě je a že bez doplacení už nikdy nic nedostanou. A my tady najednou říkáme, že mohou dlužit a že klidně si je můžeme zase dál tam nějakým způsobem asimilovat do skupiny normálních občanů. Prosím vás, jak by to ti obyvatelé, kteří jsou řádnými občany, platí, jak by to přijali? Já si nedovedu představit, že by to přijali s jásotem a radostí. To přece takto nejde. Musíme být důslední. Největším problémem v práci s těmito vyloučenými lokalitami nebo s těmito lidmi je, že jsme důslední, protože jak jednou nebudeme, oni si to řeknou, a pak už nezabráníte nikdy ničemu. Pak vám tam stojí fronta na radnici a jeden říká: Pepa Novák to od vás dostal, proč to nedostanu já? A také vám dlužil peníze. Takže já to tady vidím jako velký problém.
Možná závěrem k tomu, co tady říkám. Ono by se tady dalo mluvit hodiny a hodiny, mohl bych rozebírat paragraf po paragrafu, ale dělat to nebudu. Myslím, že v okamžiku, kdy ten návrh zákona se rozdělil na povinnou a v uvozovkách nepovinnou variantu, myslím, že v tom zase tak velký rozdíl není, protože když se obec nepřihlásí, tak to za ni udělá stát a stejně ji tam bude ingerovat do té oblasti, když bude chtít.
Mě by vůbec zajímalo, jestli máme nějaké statistiky v rámci České republiky, kolik takových bytů je potřeba. Jestli si vůbec uvědomujeme, jaké zlo může způsobit to, že obce si budou byty za tímto účelem půjčovat. To mi připadá velmi úsměvné. Vzpomínám si na devadesátá léta, kdy někteří nesolidární kolegové koupili objekty v jiných obcích a pak tam přestěhovali své nepřizpůsobivé občany. Tudy přece cesta nevede. To je špatně. Obec se má starat o své občany, i o své problémové občany. Účelem není je z obce vyhnat, účelem je asimilovat je, vrátit je do života, a účelem je, aby se chovali jako řádní občané.
Já musím říci, možná to tady ještě nepadlo, ale než si udělat čárku do programového prohlášení vlády, že jste splnili - nakonec si myslím, že jste těch věcí splnili vcelku dost, které se nám nelíbily a které odsuzujeme. A když dnes říkáme, že skrz byrokracii prostě už neuděláme vůbec nic, a dokonce už se ozývá kritika i z vládních řad, že někde je to moc, tak vůbec nic se nestane, když toto necháme na příští Sněmovnu, na příští vládu. Ono to opravdu není tak jednoduchý problém. Je potřeba to řešit tak, abychom si další problémy nevyrobili, abychom, jak se říká, s vaničkou nevylili i dítě.
Jinak znovu opakuji - aby byl systém efektivní, musí tam být zájem obcí a musí být aktivní. Ti lidé, kteří se dostávají do nouze přechodně, je potřeba, aby splnili motivační prvky, abychom je z té nouze dostali ven, aby se začali chovat normálně jako každý jiný. Pominu ekonomickou stránku celého tohoto sociálního experimentu.
Navrhuji, abychom tento návrh zákona zamítli v prvním čtení, neexperimentovali a nezahrávali si, protože to, co je před námi, je něco, jako když hodíte kostku sodíku do studené vody. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Eviduji jeho návrh na zamítnutí v prvém čtení.
Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan místopředseda Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem už minule v rozpravě vystoupil a položil jsem několik otázek, na které jsem nedostal odpovědi.
Na prvním místě chci říct směrem k paní ministryni, že některá její vyjádření nejsou úplně šťastná, protože by bylo dobré, aby lépe sledovala, co říkám, byla v přímém rozporu s tím, co říkám.
Jedna z věcí se týká například výčtu cílové skupiny, které se to týká, protože z mého pohledu je definována příliš široce a měla by být zúžena. To je první věc, jestli je vyčísleno, kolika lidí se to bude týkat, protože interval, který mám nastudovaný, se pohybuje od 80 tisíc až do 460-480 tisíc lidí. Zajímá mě, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu. Protože pohybuji-li se u spodní hranice, tak se pohybuji na nějakých - byť v čase rozložených - 150 miliardách. Předpokládám, že ta částka bude spíše vyšší než nižší, a to se bavím pouze o investičních věcech, investičních penězích, nikoliv o provozních. To se týká realizace toho zákona.
Druhá věc, která mě napadá a týká se také tohoto zákona a je celkem zásadní. Když jsem si prošel výpočty, které navrhuje tento zákon, tak na jedné straně ano, pomáháme určité skupině lidí, kteří jsou znevýhodněni, ale praktický dopad tohoto zákona - když tak mi to vyvraťte, jestli se mýlím - znamená to, že vlastně bude postihovat seniory, seniorské páry, samoživitelky i rodiny s malými dětmi, protože změnou vyplácení příspěvků na bydlení se jim peníze vezmou. Když tak mě opravte, jestli jsem si to nastudoval špatně. Ale jenom pro příklad, jestliže bude senior, který bude mít příjem vyšší než 13 tisíc, tak se díky změně příspěvku na bydlení jeho měsíční příjem sníží o 2 tisíce. U seniorů, kteří budou mít vyšší příjem než 19 tisíc, se jejich příjem díky tomu, že nedostanou příspěvek na bydlení, sníží měsíční příjem o 2 700, u samoživitelek až o 3 tisíce a u mladých rodin, které mají měsíční příjem více než 22 tisíc, klesne díky tomu, že nedostanou příspěvek na bydlení, o 3 410 korun měsíčně.
Možná se mýlím, ale jestliže se nemýlím a dáte mi za pravdu, tak bych byl velice nerad, aby uvedením tohoto zákona do praxe nastalo to, že zvýhodníme jednu skupinu, ale na druhou stranu znevýhodníme většinu lidí ve společnosti tím, že přijdou o příspěvek na bydlení. V praxi to znamená, že oni se příjmově propadnou, byť jim bude nabídnut sociální byt, ale v praxi to znamená to, že oni se budou muset stěhovat do jiného bytu, přetrháme jim jejich sociální vazby, budeme jim muset nabídnout jiné byty, které v současné době patrně nemáme, a umístíme je do úplně jiného prostředí místo toho, že stávající systém jim umožňuje normálně existovat, být, a přes příspěvek na bydlení platit nájem a platit si povinnosti.
Takže já se táži: znamená uvedení tohoto zákona do praxe to, že řada rodin - a mě zajímá, kolik jich bude, jaký to bude znamenat dopad do státního rozpočtu, protože já rozumím argumentu, že v tom případě ušetříme jako stát, ale zajímá mě ten sociální dopad, kolik znamená to, že ušetříme, proti tomu, kolik bytů budeme muset postavit, a to už se nebavím o těch lidských osudech, pro které to prostě bude znamenat přestěhování. To jsou otázky, které já si kladu.
Já jsem říkal, že jsem pro, aby ten zákon šel přes prvé čtení dál, s tím souhlasím, ale očekávám, že v průběhu druhého čtení dostanu odpovědi na tyto otázky. Osobně mám tedy velké dilema, zda budu schopen tento zákon podpořit v případě, že bude do budoucna znevýhodňovat seniory, samoživitelky a rodiny s více dětmi. To je pro mě velké osobní dilema.
Když pominu samotnou věc, že v praxi lze realizovat sociální bydlení a dostupné bydlení bez zákona, a je to pouze na ochotě starostů se intenzivně věnovat sociální práci, podpoře svého bytového fondu, a jako bývalý místostarosta mohu konstatovat, že jsem tak činil, že jsme dokázali vybudovat byty jak pro mladé rodiny, tak pro seniory i pro lidi, kteří byli sociálně znevýhodněni, prostě je to o tom, že se vedení města stará, že s lidmi komunikuje, ví, co kde koho trápí a jakou sociální službu může nabídnout, tak mě zajímají tyto otázky, které zde kladu, a ty jsou čistě faktické: kolika lidí se to týká, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu a zda ti, kteří v současné době standardně fungují, nepřijdou o své prostředky a nepropadnou se sociálně na úkor těch, kterým budeme chtít pomoci. To jsou mé otázky k tomuto bodu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. Nyní s přednostním právem - pardon, řádně přihlášený pan poslanec Benda? Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***