(11.50 hodin)
(pokračuje Plíšek)
V právním státě ale má být naprostou samozřejmostí, že použití takto silného a mimořádného opatření musí být pečlivě zvažováno a použito pouze v případě, kdy bude zřejmé, že opravdu směřuje proti podvodnému jednání, a pro jeho užití budou existovat pádné důvody. Dopady zajišťovacího příkazu jsou pro firmu likvidační a dotčení podnikatelé jsou vzhledem k zabavení jejich majetku nuceni ukončit veškerou svou podnikatelskou a ekonomickou činnost.
Už samotný nárůst počtu použití zajišťovacích příkazů svědčí o tom, že se k němu Finanční správa uchyluje plošně. Tento postup je ovšem nezákonný, což opakovaně konstatuje Nejvyšší správní soud, který nezákonné, tedy nedůvodné zajišťovací příkazy ruší. Soudní rozhodnutí však přicházejí pozdě a nemohou již napravit škody nenávratně napáchané zvůlí Finanční správy. I přesto Finanční správa odmítá své postupy revidovat, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro ni nic neznamenají a na dalším bezdůvodném používání zajišťovacích příkazů trvá. Naprosto skandální je pak vysvětlení tohoto postupu od generálního ředitele Finanční správy pana Janečka, který tento systém obhajuje tím, že každá firma může být zneužita v daňovém podvodu. Tím nám generální ředitel Finanční správy mj. říká, že každou firmu v České republice může kdykoli postihnout vydání zajišťovacího příkazu, kterým se zabaví její majetek, což se rovná trestu smrti bez jakéhokoli soudu.
TOP 09 se proto dopisem svého předsedy obrátila na předsedu vlády, aby jako nejvyšší představitel výkonné moci razantně zabránil zneužívání institutu zajišťovacího příkazu Finanční správou České republiky. Také chceme, aby se tato věc skutečně řešila na této schůzi Poslanecké sněmovny.
Když jsem tady hovořil ve svém úvodním vstupu o nálezech a rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, a já bych vás, milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl skutečně odkázat na veřejně přístupnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak si tady dovolím skutečně i odcitovat odůvodnění jednoho případu, který řešil Nejvyšší správní soud, kdy se na něj obrátila firma s návrhem na vydání předběžného opatření, v němž požadovala, aby soud uložil správci daně, aby se zdržel kroků a úkonů vedoucích k rozprodeji jejího nemovitého majetku. Nejde totiž jenom o zajištění majetku, ale o to, že ten zajišťovací institut nebo zajišťovací příkaz umožňuje, že následně je ve veřejné dražbě prodán majetek toho podnikatele, což samozřejmě má pro něj likvidační důsledek. A Nejvyšší správní soud v tomto konkrétním odůvodnění - já tady nebudu řešit konkrétní příklad, abych tady jmenoval nějakou firmu, ale říkám, je to na internetu - jasně říká, jak by měl ten zajišťovací institut vypadat a jak by měl být uplatňován.
Já si nyní dovolím vás stručně seznámit s tímto rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Ta firma odůvodnila požadavek na vydání předběžného opatření tím, že s ohledem na postup správce daně v rámci daňové exekuce proti ní je třeba zatímně upravit poměry účastníků do doby konečného rozhodnutí soudních orgánů ve věci, neboť přes rozhodnutí příslušného soudu, který již jednou zrušil rozhodnutí Finanční správy, činí nadále správce daně kroky, v jejichž důsledku hrozí té firmě, která je v tomto případě žalobkyní, vážná újma, a to v podobě faktické ekonomické likvidace působením zajišťovacích institutů blokujících nakládání s majetkem a dramaticky měnících obvyklé podnikání žalobkyně. Žalobkyně konkrétně uvádí, že zajišťovací příkazy, na jejichž základě je vedena daňová exekuce proti jejím nemovitostem, jsou předmětem přezkumu v projednávané věci. Na základě zajišťovacích příkazů správce daně postihl veškerý její nemovitý majetek, zablokoval jí všechny účty a hodlal zpeněžit a exekuovat zboží a ostatní movité věci, a paralyzoval tak její podnikatelskou činnost. Čili v tomto konkrétním případě - a není ten případ jediný - vidíme skutečně ty likvidační důsledky zajišťovacího příkazu. Žalobkyně tak není fakticky schopná fungovat jako podnikatelský subjekt a z dosavadního zisku se propadla do ztráty. Celá tato situace je přitom důsledek vydaných zajišťovacích příkazů a na ně navazujících daňových exekucí.
Dále dodávám, že žalobkyně také uzavírá, že pokud by došlo k prodeji jejího nemovitého majetku, nemohla by ani v případě svého úspěchu v jednotlivých řízeních obnovit následně svoji ekonomickou činnost, neboť by nebylo kde a na čem ji obnovit. Nedostatečnou je v takovém případě i možnost domáhat se náhrady škody, protože ani její přiznání by nemohlo zvrátit ztrátu možnosti pokračování její podnikatelské a ekonomické činnosti. Z postupu správce daně je dle žalobkyně přitom zřejmé, že bezprostředně hrozí nebezpečí, že správce daně bude činit kroky směřující k prodeji jejího nemovitého majetku a že k prodeji by mohlo dojít ještě před konečným rozhodnutím soudu ohledně zákonnosti skutečné výše daně.
Tady je potom i vyjádření Finanční správy, která uvádí, že blokace majetku a faktické možnosti podnikat v důsledku vydávání zajišťovacího příkazu a jeho exekučního vymáhání je pravidelným důsledkem uvedených právních institutů, jež má správce daně k dispozici. To znamená, tady v tom odůvodnění se píše, že skutečně Finanční správa přiznává, že ty důsledky jsou takové a že ten krok, který souvisí se zabavením veškerého majetku a s následným zpeněžováním těch hodnot té firmy, je v podstatě v pořádku a že se tak v podstatě děje v souladu se zákonem. Ale tady bych chtěl hlavně zdůraznit to, že má jít o výjimečný institut, kdy už není možnost se dobrat splnění daňové povinnosti, nikoliv že se bude automaticky zavádět tento zajišťovací příkaz.
Nyní v tomto projednávaném případě se jedná o specifickou situaci v oblasti daňového práva. To se vyznačuje existencí zajišťovacího příkazu jakožto - a znovu zdůrazňuji - mimořádně razantního nástroje správce daně k okamžitému předstižnému zajištění a na to navazujícímu případnému exekučnímu zpeněžení majetku daňovou správou. Vydání a realizace zajišťovacího příkazu může během mimořádně krátké doby všestranně paralyzovat dosud běžně fungující podnikatelský subjekt a nevratně jej zničit. Zajišťovací příkazy a na ně navazující exekuční úkony správce daně přitom jsou vydávány samotným správcem daně, a nikoliv povolovány či průběžně kontrolovány soudem. Jejich soudní kontrola je až následná. - Stále tedy cituji z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jedné konkrétní věci. Ale upozorňuji, že těch případů, kdy takto Nejvyšší správní soud rozhodl, je více, a dokonce bych ty případy označil, že jsou velmi podobné, jako přes kopírák. ***