Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Radek Vondráček)

22.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 903/ - druhé čtení

Tímto návrhem zákona jsme se zabývali 23. května, obecná rozprava byla přerušena. Poprosím, aby zasedli u stolku zpravodajů za navrhovatele ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a zpravodaj garančního výboru, kterým je výbor pro sociální politiku, pan poslanec Jaroslav Zavadil. Zeptám se v této souvislosti, zda máte zájem o úvodní vystoupení, nebo... (Poslanec Zavadil nechce vystoupit.) Budeme pokračovat, výborně.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, kde se o slovo postupně přihlásili pan poslanec Karel Rais, poté paní poslankyně Jana Černochová. Pane poslanče, máte slovo. Je otevřena obecná rozprava.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Dnes budu s dovolením trochu delší, protože mám těch pozměňovacích návrhů celou řadu.

Ve svém prvním pozměňovacím návrhu bych se chtěl věnovat problematice home office na vysokých školách, protože na jednu stranu je záslužné, že navrhovatel věnuje této problematice pozornost, ale myslím si, že je nešťastně definována pro potřeby vysokých škol, zejména s ohledem na novou povinnost zaměstnavatele hradit vznikající náklady spojené s prací z domova, včetně například připojení a prostředků komunikace. Home office činí v případě akademických pracovníků nemalou část jejich pracovní náplně. Je součástí obvyklého způsobu práce na vysokých školách a také je běžným benefitem pro akademické pracovníky. Nová pravidla by vedla k významnému omezení poskytování této možnosti vysokými školami, což určitě není žádoucí vztah. Proto navrhuji, aby akademičtí pracovníci byli z této úpravy vyňati.

Vyznačené navrhované změny jsou pak konkrétně uváděny v pozměňovacím návrhu, který mám uložen v informačním systému pod číslem 5192.

Další pozměňovací návrh se týká problematiky nové povinnosti rozvrhování doby výkonu práce u dohody o provedení prací a u dohody o pracovní činnosti a nově povinnosti určování přestávek v práci, což jsou zase dosti často používané nástroje v pracovním vztahu mezi zaměstnancem a univerzitami. Navrhujeme opět vypuštění nové povinnosti zaměstnavatelů evidovat dobu výkonu práce u osob, u zaměstnanců, kteří pracují na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce, a také vypuštění nové povinnosti ze strany zaměstnavatele odpovídat za dodržování přestávky v práci u zaměstnanců pracujících na dohodu o pracovní činnosti a dohodu o provedení práce. Nová úprava mladistvých zaměstnanců stejně zůstává pozměňovacím návrhem nedotčena. V podstatě jde o to, že bychom měli jako řídící pracovníci určovat zaměstnancům, kteří pracují na příslušné dohody, kdy mají přestávku v práci, když třeba bude odpoledne nebo večer pracovat na nějakém projektu, a to už nemluvím o nemožnosti vyžadovat tyto povinnosti v případě, kdy půjde o zahraniční akademické pracovníky.

V důvodové zprávě sám předkladatel návrhu připouští, že zmíněná úprava přinese značné materiální náklady na straně zaměstnavatelů. V případě dohod o provedení práce toto může být zcela likvidační pro příležitostné zaměstnání například studentů, penzistů a dalších slabých nízkopříjmových skupin, u nichž zaměstnavatel omezí kvůli nově zavedené administrativě rozsah zaměstnání. Tento návrh na vypuštění zmíněné povinnosti je podporován pracovními komisemi Rady vysokých škol, což je zákonná reprezentace vysokých škol. Čili lidově řečeno, jde o to, že není možné reálně kontrolovat přestávky v případě pracovníků, kteří dělají na dohody.

Tento pozměňovací návrh mám zaveden v informačním systému pod číslem 5506 a přihlásím se k němu samozřejmě v podrobné rozpravě.

Další pozměňovací návrh je věnován opět dohodám o pracovní činnosti, a to že se nově vymezuje vyrovnávací období u dohody o pracovní činnosti. Zase navrhuji vypuštění nového vymezení zkrácení vyrovnávacího období u dohody o pracovní činnosti, protože ten návrh znamená zkrácení z 52 týdnů na 26 týdnů, a ten je problematický v některých oblastech pracovněprávních vztahů, zejména třeba v oblasti vysokých škol, kdy nedochází k vzájemnému krytí akademického a kalendářního roku. Ve vysokém školství jsou takzvané DPČ, dohody o pracovní činnosti, uzavírány zpravidla na počátku ledna daného roku s délkou trvání jeden rok. Vyrovnávací období 26 týdnů by v praxi znamenalo, že v měsících leden až červen, kdy probíhá dvojí zkouškové období a výuka letního semestru, by bylo nutno aktivity pracovníků na DPČ na vysokých školách utlumit, naopak v měsících červenec až prosinec, kdy probíhá pouze výuka zimního semestru, by bylo málo práce, za kterou by nebylo možné pracovníka pracujícího na DPČ odměnit. Opět toto řešení znamená nemalé navýšení byrokratické zátěže v administrativě vysokých škol. Tak jak v předcházejících případech, i tento návrh na vypuštění shora zmíněného omezení vyrovnávacího období je podporován pracovními komisemi Rady vysokých škol, což je zákonná reprezentace vysokých škol.

Tento pozměňovací návrh mám uveden pod číslem 5507.

Jsem v polovině. Čtvrtý pozměňovací návrh je věnován problematice nového vymezení odměnění u dohod o pracovní činnosti a u dohod o provedení práce. Navrhujeme opět vypuštění tohoto omezení v oblasti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to vypuštění zavedení povinného odměňování zaručenou mzdou namísto dosavadní mzdy minimální. Dosavadní praxe, kdy se odměna z dohod, respektive jejich dolní hranice odvíjela od minimální mzdy, v mnohem větší míře umožňovala zaměstnavatelům, například vysokým školám, zapojit do své činnosti i studenty. Tato nová úprava a náročnosti zjišťování příslušné sazby povede k útlumu této praxe. Navíc pro každou jednotlivou činnost bude nutno sjednat samostatnou dohodu z důvodu rozličností sazeb.

Tento pozměňovací návrh je veden pod číslem 5509.

Pátý pozměňovací návrh, vedený pod číslem 5570, je věnován problematice nového omezení možnosti krácení dovolené, kdy zaměstnavatel může zaměstnanci krátit dovolenou pouze v případě neomluvené absence v době pracovní směny, a to pouze o hodiny, které zaměstnanec zameškal. Krácení je v podstatě zastropováno tím, že nelze zaměstnanci zkrátit na méně než na tři týdny za odpracovaný rok. De facto tak může nově dojít ke zkrácení dovolené pouze o jeden týden, respektive 5 dnů proti zákonnému nároku. Předkladatel tady argumentuje úmluvou Mezinárodní organizace (práce) z roku 1970, tak teď si na ni vzpomněli, a podle mě, nebo mých kolegů je ta úmluva chybně interpretována a její odůvodnění v důvodové zprávě je zavádějící. Úmluva hovoří o nároku na placenou dovolenou, o její délce, která nesmí být kratší než 3 týdny za kalendářní rok. Mohl bych tady citovat tu úmluvu. Myslím si, že bychom neměli zvýhodňovat osoby, které se vyhýbají plnění svých povinností, případně páchají společensky škodlivé jednání, a že tento nový novelizační bod jim nadržuje. Proto se domnívám, že by tento příslušný novelizační bod měl být vypuštěn a ponechán v původním znění zákona.

Další pozměňovací návrh se týká evidence týdenní pracovní doby. Mám ho veden pod číslem 5191. Navrhovatel předpokládá, že bude povinné rozvrhování týdenní pracovní doby a v souladu s tímto rozvrhem bude přidělována zaměstnancům práce, což je naprosto nevhodné do prostředí vysokých škol. Znamená to, lidově řečeno, že nám prostě pevně nadiktují pracovní dobu třeba od osmi do půl páté, a co se děje mezi, na to se nevztahuje zákoník práce. Je to jeden z nejabsurdnějších návrhů, který tady je. Takže na to samozřejmě reaguje reprezentace vysokých škol, Rada vysokých škol, která - a to si tady dovolím citovat usnesení: Rada vysokých škol nesouhlasí s povinností rozvrhovat týdenní pracovní dobu na vysokých školách stanovenou v novele zákoníku práce, která je aktuálně projednávána v Poslanecké sněmovně. Tato povinnost významně administrativně zatíží vysoké školy a je cizorodá akademickému prostředí vysokých škol."

Svým způsobem je to - použiji možná trošku nadnesený pojem - likvidační nástroj pro české vysoké školy a samozřejmě také pro českou vědu. Prostě představa, že akademikovi zakážou, aby v sobotu, v neděli nestudoval (studoval?) nebo neprovozoval (provozoval?) vědu a dělal to jenom v daný konkrétní časový úsek, tak to tady nebylo myslím od založení Karlovy univerzity. To je prostě novinka, která je naprosto podivná.

Tento pozměňovací návrh mám pod číslem 5191 také uložen v informačním systému.

Předposlední pozměňovací návrh pod číslem 5786 se týká opět problematiky home office, kdy podle té novely musíme zjišťovat náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a další náklady, které vzniknou při výkonu práce. Tyto náklady, a domnívám se, a to je tam ten náš vklad - domnívám se, že tyto náklady by mohly být po předchozí písemné dohodě zaměstnance a zaměstnavatele zahrnuty ve mzdě, platu nebo v odměně z dohody. Prostě jde o to, abychom nemuseli evidovat, kolik elektrické energie spotřebujeme na to, když třeba zapneme počítač. Ty vyznačené změny jsou tedy uvedeny v tomto pozměňovacím návrhu, kdy navrhuji, aby nová úprava home office umožnila zaměstnavateli promítnout náklady na home office přímo do mzdy, platu nebo odměny z dohody, pokud se na tom předem písemně zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli.

Poslední pozměňovací návrh, který mám pod číslem 5888, se týká doručování písemností. Je to spíš technické zpřesnění toho, co navrhovatel zamýšlel. Navrhovatel v podstatě hovoří rozumně, že písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti. Není-li možno doručit písemnost na pracovišti, může ji zaměstnavatel doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služeb elektronických komunikací. Tady jde v podstatě o jakési zpřesnění, aby bylo zřejmé, jakým způsobem je ta komunikace v doručování písemností.

Omlouvám se za to, že jsem vás tak dlouho zdržoval, ale je to osm pozměňovacích návrhů, přičemž u řady z nich se v podstatě snažím zpřesnit ty věci, které navrhovatel možná v dobré víře předložil, ale nešikovně je napsal do novely. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde dvě faktické poznámky. Jednu od pana poslance Karla Fiedlera, jednu od pana ministra Ivana Pilného. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Když se dívám na tabuli, tak vidím, že někteří poslanci jsou napsáni i dvakrát do podrobné diskuze. Asi tedy omylem, ale nevadí. Dnešní jednání bude určitě dlouhé, a když už Poslanecká sněmovna vyjádřila tu vůli dneska zařadit některé body, tak si dovolím navrhnout, abychom dnes jednali po 19. a 21. hodině pouze o pevně zařazených bodech, tak abychom ty body, které byly navrženy jako pevně zařazené, projednali. Abychom tedy ukázali, že to nebyla švejkovina, že se odhlasovalo zařazení bodu 194, ale abychom se podívali, jak to opravdu Poslanecká sněmovna myslela vážně s tou vůlí zdanit korunové dluhopisy.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vás jenom upozorním, pane poslanče, že tento návrh na prodloužení jednací doby mohou podat pouze dva poslanecké kluby podle jednacího řádu. (Poslanec Fiedler hledá podporu u poslanců ostatních poslaneckých klubů. K návrhu se nikdo nepřipojil.)

Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Pilný. Prosím.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, už jsem svoje námitky k tomu zákoníku práce tady vyjadřoval jako předseda hospodářského výboru a teď se k němu musím připojit i jako ministr financí. Ekonomika musí nějakým způsobem fungovat a nelze do ní házet stále vidle. Už takhle máme velké problémy. Chybí nám 120 tisíc míst, která nejsou naplněna. Mohl bych pokračovat dál. To, co se stalo, je to, že na tripartitě byla dohodnuta nějaká kostra zákoníku práce. Na to se navalilo velké množství pozměňovacích návrhů, z nichž některé možná i jdou správným směrem, ale řada z nich způsobí víc škody, než užitku.

Nemíním tady rozvíjet diskuzi, která tady byla minule. To znamená, že zaměstnavatelé vlastně mohou být rádi, že mají zaměstnance. Myslím, že to platí i naopak. A podmínkou pro fungování ekonomiky zdaleka není jenom korektní a správný výběr daní, jako to dělal můj předchůdce, ale i další věci. Z toho důvodu navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám za luxusní dodržení času. Jenom vteřinku přečtu omluvu paní poslankyně Květy Matušovské, která se omlouvá s dnešního dne od 16.00 do konce jednacího dne z osobního důvodu a paní poslankyně Jana Hnyková ruší svoji omluvu, je přítomna, už si to vyřídila.

Nyní s přednostním právem pan předseda Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající. Těší mě, že současný pan ministr financí vykonává i část té opoziční práce. Takže naše úloha jako opozice je tím jednodušší a za to mu velmi děkuju. Nicméně dovolte mi, abych i já řekl část stanoviska, které má klub TOP 09 už dlouhodobě k tomuto zákonu, a samozřejmě s tím, že navrhnu i některé další postupy.

Jak jistě víte, vláda zde předkládá novelu zákoníku práce, kde deklaruje cíl zpružnit trh práce. TOP 09 už od samého začátku popírá, že by tento návrh i přes ten deklarovaný cíl šel správným směrem. Naopak jde přímo opačným směrem. To znamená, že trh práce se nezpružní, ale přesně naopak. Na tom se shodují i zaměstnavatelé, a to ať už ti velcí, které zastupuje Svaz průmyslu a dopravy České republiky, nebo i ti menší, kteří jsou zastoupeni v Asociaci malých a středních podniků a živnostníků České republiky. Proti přijetí novely zákoníku práce v této podobě, jak ji Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládá, vystupuje, pokud vím, i Hospodářská komora.

Jak jistě víte, tak ve výboru pro sociální politiku byla předložena celá řada pozměňovacích návrhů, je to, tuším, něco kolem 60 pozměňovacích návrhů. Ty pozměňovací návrhy předkládali poslanci napříč politickým spektrem, což samo o sobě poukazuje na to, že na této novele není shoda ani v Poslanecké sněmovně, a jak zde před chvílí předvedl i pan ministra financí, ani v celé koalici.

Výborem přijaté pozměňovací návrhy učinily dle našeho názoru z celé novely takového kočkopsa, kdy pozměňovací návrhy odborů byly prosazeny právě přes jednotlivé poslance, a to i přesto, že na tripartitě byla dohoda, že ani jedna strana hospodářské a sociální dohody již nebude do vládního návrhu zasahovat. Odbory sice tuto dohodu popírají, popírá ji, tuším, i kolega předseda výboru pro sociální politiku Jaroslav Zavadil, ale jak jistě víme, tak ta dohoda zazněla. Nevím, jestli pan předseda Zavadil na jednání tripartity, na které tato dohoda zazněla, byl, nicméně z dostupných veřejných zdrojů tato dohoda padla. Vycházím z toho, že i 6. června o ní hovořila paní ministryně Michaela Marksová, kdy řekla - cituji: "Došlo k dohodě mezi sociálními partnery, že v té podobě, v jaké je teď ta novela, může být postoupena na vládu s tím, že pokud i nadále v legislativním procesu bude nějaké téma, na kterém se obě strany shodnou, tak se tam může vložit za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí. Ale v podstatě jsme se shodli na tom, že nikdo ze sociálních partnerů nebude zneužívat legislativního procesu a nebude se snažit protlačit do zákoníku práce něco, na čemž není dohoda. Ten samý slib jsem dala i já za vládní stranu." To je citace paní ministryně Michaely Marksové.

To samozřejmě, jak už jsem tady říkal, bylo z jedné strany, a to ze strany odborů, nedodrženo a porušeno. Samozřejmě že pokud neexistuje písemná a podepsaná dohoda, tak je přesto evidentní, že tato dohoda vznikla, a jediný, kdo ji porušil, byly tedy odbory, které v rámci projednávání ve výboru předložily desítky návrhů. Z tohoto důvodu bych chtěl požádat Poslaneckou sněmovnu, aby v souladu s § 93 odst. 2 vrátila návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání.

Již v prvním čtení zde zmiňovali poslanci TOP 09, a zejména má kolegyně Markéta Adamová, výhrady, které TOP 09 k novele zákoníku práce má. Nebudu zde dlouze opakovat, co již tady řekla v prvním čtení má kolegyně Markéta Adamová, nicméně jen krátce shrnu. Hovořila zde o zavádění nové kategorie vrcholných zaměstnanců, což považujeme za naprosto zbytečné. Hovořila o změnách v počítání dovolené, o zásadních změnách týkajících se neomluvených absencí, podle kterých nebude moci mít zaměstnanec zkrácenou dovolenou o jeden až tři dny, ale pouze o tu zmeškanou dobu, což postrádá veškeré preventivní účinky. Dalším zásadně chybným legislativním krokem je nová povinnost pro zaměstnavatele předcházet riziku stresu nebo zbytečně podrobně specifikovaná práce z domova, která bude mít za následek to, že žádný zaměstnavatel raději nebude tento institut svým zaměstnancům nabízet. Podle TOP 09 je nezodpovědný i návrh, podle kterého podnikatel nebude moci přesunout zaměstnance na jinou pozici, pokud s tím nebude sám zaměstnanec souhlasit. Na to v případě krize doplatí zaměstnavatelé a v konečném důsledku samozřejmě i zaměstnanci.

To, že s našimi výtkami souhlasí i zástupci zaměstnavatelů, je evidentní. Proto již bylo avizováno, že budeme opětovně navrhovat zamítnutí této novely, a společně se Svazem zaměstnavatelů jsme jako TOP 09 vyzvali ostatní parlamentní strany, aby se k tomuto návrhu přidaly. Tedy zde avizuji, že zde budeme navrhovat i návrh na zamítnutí.

Chtěl bych ještě využít tohoto času k tomu, abych zde krátce odůvodnil pozměňovací návrh týkající se práce z domova, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě a který vytvořila a do systému vložila má kolegyně paní poslankyně Markéta Adamová.

Jak sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, zákoník práce umožňuje vykonávat práci mimo pracoviště zaměstnavatele, neboť takovou práci nezakazuje. Z toho důvodu se domnívám, že současná právní úprava je dostačující a není potřeba do zákoníku práce podrobnou specifikace práce z domova a práce na dálku zakotvovat. Vymezení vzájemných vztahů při práci na dálku v současné době stojí na individuální dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatelé poskytují tzv. home office svým zaměstnancům jako pracovní benefit, který je velmi populární a využívaný. Navrhované vymezení práce z domova je zbytečně podrobné a přináší další administrativní zátěž pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel by v tomto případě byl, pokud zákon projde, např. nově povinen hradit náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a další náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce, byl by nucen zajistit, aby zaměstnanci vykonávajícímu práci mimo pracoviště zaměstnavatele nebyl odepřen kontakt s ostatními zaměstnanci, což mi přijde úplně úsměvné, nebo zajistit technické a programové vybavení potřebné pro výkon práce zaměstnance. Jinými slovy, pokud tento zákon projde v této navržené podobě a tento pozměňovací návrh nebude přijat, se téměř znemožní práce doma, tzv. home office. To vše je v rozporu s deklarovaným úsilím vlády o snižování administrativní zátěže podnikání. Proti zvýšené administrativní zátěži nepřináší navrhovaná úprava žádné přínosy oproti dosavadnímu stavu. To je, myslím, dnes už evidentní.

V případě přijetí navrhované změny hrozí, že zaměstnavatelé vzhledem k novým povinnostem přestanou tento benefit nabízet. Proto navrhuji z novely všechny nové povinnosti pro zaměstnavatele, které se týkají práce z domova, vypustit a je to součástí onoho pozměňovacího návrhu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní novela zákona v současné podobě, a tím spíš po přijetí dalších pozměňovacích návrhů převážně z poslaneckých řad ČSSD, výrazně poškodí trh práce. Na to nedoplatí víc nikdo jiný než sami zaměstnanci. Proto opakuji svou výzvu: Nepřijměme tento zákon, zamítněme ho a začněme společně pracovat na podobě, která bude odpovídat skutečným potřebám trhu práce a nebude jeho flexibilitu pouze deklarovat, ale skutečně umožňovat. Zřejmě už to nestihneme toto volební období, ale zato s čistým svědomím přijmeme zákon, který bude mít podporu, doufám, napříč celým politickým spektrem, i sociálních partnerů, a zejména bude odpovídat potřebám 21. století.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Máme tu teď čtyři faktické poznámky. Jako první s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Adamec, po něm pan ministr Pilný, po něm paní poslankyně Chalánková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, nepřítomná vládo, kolegyně a kolegové. Já si tady dnes připadám opravdu jak v Jiříkově vidění. A fakt, jestli jste to nezaregistrovali, jestli sledujete tu rozpravu, tak tady je vládní návrh, který se týká zákoníku práce, a vládní ministr tady navrhuje zamítnout tento návrh. Kde to prosím vás jsme? Co to je za vládu, kdy jeden z ministrů říká k vládnímu návrhu, že je potřeba ho zamítnout? To opravdu si ze sebe děláme dneska legraci? Já chápu, že tady na to může mít každý trochu jiný názor. Já tomu rozumím. Už to tady padlo minule, když jsme probírali druhé čtení, že někdo si myslí, že práva zaměstnanců mají být vyšší než práva zaměstnavatelů a obráceně. To je v pořádku, o tom diskutujme. Ale toto jsem tady ještě skutečně neviděl ani neslyšel. Skutečně apeluji na všechny - nevím, jak to teď udělat. Myslím, že bychom v tuto chvíli měli přerušit jednání o tomto vládním návrhu, požádat vládu, ať se dohodne, co vlastně chce, a pak ať nás tady úkoluje, ať to můžeme zpracovat a dát to do oběhu.

Souhlasím s panem ministrem, že potřebujeme flexibilní pracovní právo, je to důležitá součást naší ekonomiky. A co se týká osočování odborů, víte, odbory samozřejmě hájí zájmy zaměstnanců. A můžu si o tom někdy myslet, co chci, nicméně proto ony vznikly. Ale nepodsouval bych jim, že ony tady dělají něco přímo. Kdyby tady neměly poslance, kteří jsou na ně navázáni nebo případně s nimi nekomunikují, nevzali by si jejich názory za své, tak tady odbory v této svébytné Sněmovně nic nezmůžou. To říkám zcela otevřeně. Říkejme, jak to je! Tripartita udělala nějakou předběžnou dohodu a samozřejmě těm různým členům tripartity některé části se nelíbí, tak proto to přenáší do Sněmovny a snaží se to změnit. Já si myslím, že to je legální, s tím se takhle musí počítat. (Upozornění na čas.) Ale co mě zaráží opravdu: je to vládní návrh a vládní ministr je proti!

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan ministr Pilný není přítomen, takže s faktickou poznámkou paní poslankyně Chalánková, po ní pan poslanec Chalupa, poté pan předseda Kováčik. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, já budu celkem krátká, protože mnohé již bylo řečeno. Chtěla bych také za klub TOP 09 a také za náš expertní tým TOP 09 říci, že našimi výstupy je apel na zpracování strategického směřování země a tomu také přizpůsobit neustále předkládané novely, ať už se to týká zákoníku práce, anebo jsou to neustále další a další novely zákonů o zaměstnanosti. Sedněme si, skutečně najděme shodu jak napříč politickým spektrem, tak mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a v souladu se strategickým směřováním země, které musí být definováno, tak teprve potom se bavme, jak mají být také zpracovány takovéto zákony, jako je zákoník práce nebo zákony o zaměstnanosti.

Mnohé věci se posouvají z oblasti benefitů právě tímto zákoníkem práce do zákonem nařízených povinností pro zaměstnavatele. To považuji za opravdu zbytečné a nevhodné.

Připojuji se k tomu, co již zaznělo, připojuji se k návrhu na zamítnutí. Je to postoj TOP 09. Nebo vrácení garančnímu výboru k novému projednání. A samozřejmě souhlasím také s přerušením projednávání tohoto návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Chalupa, po něm pan poslanec Kováčik, po něm pan poslanec Zavadil.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Já bych jenom v té souvislosti s tím, co tady dneska projednáváme, tak bych chtěl slyšet od předkladatele ujištění o tom, že ten návrh zahrnuje i definice, které jsou obsaženy v tzv. evropské antidiskriminační směrnici, protože pokud si dobře vzpomínám, tak jsme měli výbor pro bezpečnost, kde přišli pánové z vlády, přečetli nám, co ta antidiskriminační směrnice obsahuje, a odešli s tím, že jsme jim to neodhlasovali. Nikdo nevěděl, o co vlastně přesně jde. Já na to upozorňuji z toho důvodu, že sice v této chvíli Česká republika odmítá kvóty, ale chtěl bych vědět, co budeme dělat ve chvíli, až se Česká republika dostane skutečně do situace, kdy nás - a já si to nepřeju, ale ta varianta tady je - kdy nás Evropská unie přinutí k tomu, že přijmeme 20, 50 nebo 100 tisíc migrantů z Afriky, bude tady tento zákoník práce a bude tady tato antidiskriminační směrnice. Jak si s tím poradíme? Protože i ti migranti budou mít právo být zaměstnáni! A jsem zvědav, jak se to bude řešit, protože to tady úplně, mám pocit, že to z toho úplně vypadlo. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Kováčik, po něm pan zpravodaj, po něm paní ministryně. (Dohoda s poslancem Zavadilem.) Pan zpravodaj je džentlmen, dá přednost dámě. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Paní a pánové, já tentokrát, ač je mi to docela líto, musím souhlasit s panem kolegou Adamcem. Co to je za vládu, která projedná v řádném procesu návrh zákona, přijde s ním sem do Sněmovny a tady potom jednotliví ministři ten návrh cupují až po návrh na zamítnutí? Já jenom připomínám, a panu kolegovi Adamcovi to nabízím a jeho kolegům z klubu ODS rovněž, že to, co jsme tady říkali o tom, že ta vláda už nic nepřináší pořádného, protože když už sem do Sněmovny s něčím přijde, tak si to obstruuje vzájemně, jednotlivé vládní strany, tak jenom připomínám, že od zítřka budu mít na svém stole na mém místě v Poslanecké sněmovně opět onen seznam poslanců a poslankyň, kteří budou žádat o svolání schůze na vyslovení nedůvěry vládě. Bude to rychlejší proces než toto trápení tady, kdy čím novější ministr, tím více protivládně vystupuje. Děkuji. (Potlesk několika poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní ministryně s faktickou poznámkou. Poté pan zpravodaj s faktickou poznámkou, poté pan ministr Pilný s faktickou poznámkou.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, chci jen reagovat na tu otázku o antidiskriminaci. Ono co se týče těch formulací, které u nás jsou již obsaženy v antidiskriminačním zákoně, tak tam se hovoří o tom, že nikdo nesmí být diskriminován například při přijetí do zaměstnání na základě určitých kritérií. Ale to znamená v praxi to, že samozřejmě jsou i kritéria jiná. Jestli máte nějaké pracovní místo, na které je potřeba nějakou kvalifikaci, určitý druh vzdělání, případně určitý počet let v praxi, tak to je to první. A teprve potom by se dala uplatnit nějaká kritéria, jestli ten člověk je určité národnosti nebo barvy pleti nebo jestli je to muž nebo žena. Takže opravdu musím říci, že tyto obavy svázané s touto novelou zákoníku práce jsou zcela irelevantní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já jsem opravdu muž. Nyní pan předseda Zavadil. Prosím, pane poslanče. (Někteří poslanci se baví mezi sebou, ruší vystoupení řečníků.)

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové. No, tak samozřejmě že i já jsem byl překvapen tím, že ministr koaliční vlády vystoupil, jak vystoupil. Ale jeden ministr, žádný ministr, to je potřeba si taky říct. Takže vláda působí jako celek, ale na jeho obranu je nutno říct, že tam nebyl v době, kdy se vláda na něčem dohodla, takže asi ani neví, na čem se dohodla, a proto tak možná vystoupil. Tolik snad na jeho obranu.

Ale mně nevadí, když kdokoliv z této Sněmovny bude vystupovat proti jakémukoli... (Odmlka pro hluk, řečník se obrací k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Mně to vadí, když se tam baví, ano.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: To mně taky, tak jim dejte přes uši!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak já poprosím kolegy, aby se ztišili, nebo je začnu jmenovat a budou, jak říkal pan předseda, navěky ve stenozáznamech. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Takže já zopakuji. Mně nevadí, když kdokoliv zprava, zleva, ze středu bude napadat jakýmkoli způsobem formálním a férovým jakýkoli zákon včetně zákoníku práce. Ale prosím vás, některé věci ani nemůžete vědět, ani nevíte, a vy se k nim stavíte jako k hotovým věcem.

Já začnu tou dohodou. Už jsem to tady říkal jednou. Já jsem účastníkem tripartit od roku 1994, čili skoro od samého počátku. A za celou tu dobu jenom jednou došlo k dohodě. Nikdy nedošlo k žádné dohodě! To vám tady garantuji! Žádná dohoda nebyla. Ani teď nebyla dohoda o tom, že by si nemohly jednotlivé zaměstnavatelské nebo zaměstnanecké svazy lobbovat v parlamentu tak, jak se to dělalo každým tím rokem, kdy se zákoník práce upravoval. Tohle je běžná věc.

Jediná dohoda, která byla tady v tomto parlamentu poslaná sem v roce 2007 za vlády Petra Nečase, kdy jsme všichni zúčastnění podepsali písemně, že takto ta norma bude vypadat, a požádali jsme tento parlament, aby na té normě nic neměnil. Tak to byla jediná dohoda za 20 let. Takže neříkejme tady věci o tom, že je nějaká dohoda. Jestli nějaká dohoda je, pseudodohoda, tak je to o tom, že si řekli: Pošleme ten zákoník tak, jak je, do vlády. To je jediné.

Takže prosím vás jenom k tomuhle jsem chtěl vystoupit a to je všechno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je všechno, protože váš čas vypršel, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Pilný. Po něm pan předseda Kučera. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já samozřejmě nejsem účasten jednání tripartity. Já se v tomto případě také opřu o usnesení hospodářského výboru, který jasně konstatoval, že bylo dosaženo nějaké dohody a že ta dohoda byla těmi pozměňovacími návrhy překročena a že by překročena být neměla, a vyzval k tomu i vládu. Já bych neměl žádné problémy s tím, byť se skřípějícími zuby, abych odhlasoval zákoník práce v tom smyslu, na co se přistoupilo a kde byl určitý konsenzus. Nevím, jestli to mám nazvat dohodou. Na tripartitě jsem naštěstí nebyl. Se skřípěním zubů bych samozřejmě pro opravu zákoníku práce hlasoval. Ale na ten základní konsenzus se nabalila taková spousta pozměňovacích návrhů, které jsou totálně kontraproduktivní, takže to mě nutí k tomu, že je úplně nová situace.

Já se tady necítím jako příslušník opozice, natož tady odsud, protože já tady pravici v mnohých případech nevidím. Stačí připomenout hlasování TOP 09 k otázce zaměstnanců v dozorčích radách.

Já jsem ministr financí, byl jsem předseda hospodářského výboru a musím podporovat ekonomiku. Jestliže se použil nosič, který byl, myslím, i podnikateli se skřípějícími zuby přijat, a tento nosič byl porušen, tak potom samozřejmě musím bojovat za zájmy české ekonomiky - jako ministr financí a jako bývalý předseda hospodářského výboru. Nemá to nic společného s opozicí, nemá to nic společného s jakýmkoliv rozkladem vlády. Ta situace se změnila. Jsme v nové situaci. Původní návrh bych podpořil, tento podpořit nemohu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Kučera a jeho faktická poznámka. Po něm pan poslanec Adamec, po něm pan předseda Sklenák. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuji za slovo a děkuji za slova mého předřečníka pana ministra financí v jeho poněkud dvojjediné roli, kterou si stále ještě zjevně neujasnil.

Chtěl bych tady jenom navázat na slova pana předsedy Zavadila o tom, že nikdy žádná dohoda neexistovala. Chtěl bych mu znovu, tedy ještě jednou, připomenout slova paní ministryně práce a sociálních věcí, která sedí po jeho pravici, a je to jeho kolegyně ze stejné strany. A tady cituji - a doufám, že mě pan kolega předseda Zavadil poslouchá. Cituji: "Došlo k dohodě mezi sociálními partnery, že v té podobě, v jaké teď ta novela je, může být postoupena na vládu s tím, že pokud i nadále v legislativním procesu bude nějaké téma, na kterém se obě strany shodnou, tak se tam může vložit za podpory MPSV. Ale v podstatě jsme se shodli na tom, že nikdo ze sociálních partnerů nebude zneužívat legislativního procesu a nebude se snažit protlačit do zákoníku práce něco, na čem není dohoda. Ten samý slib jsem dala i já za vládní stranu." Tolik citace paní ministryně práce a sociálních věcí Marksové.

Já prosím pěkně žádnému poslanci či poslankyni neupírám právo na to, aby zde přednesl jakýkoliv návrh, dokonce neupírám ani zájmovým skupinám, nebo odborným skupinám, oborovým skupinám, aby tyto pozměňovací návrhy prostřednictvím poslanců, pokud s tím samozřejmě souhlasí a ztotožňují se, předložily. Toto je plné právo všech poslanců. Nicméně si přiznejme, že dohoda tady existovala a že teď ji pan předseda výboru Zavadil zpochybňuje.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Adamec. Po něm pan předseda Sklenák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, můj úžas pokračuje, musím říct. Tady pan poslanec Zavadil řekl, že jeden ministr, žádný ministr. Když se podívám za sebe, tak bych mohl taky říct, že můžeme rovnou za chvilku skončit jednání, když tedy nepovažuje ministra za ministra. Já tedy nevím, já si skutečně myslím, že je to vládní návrh. Situace se samozřejmě změnila, s tím souhlasím. A dokonce podporuji názor pana ministra financí. Podporuji ho osobně, protože s ním naprosto souhlasím. Nikdy jsem neměl jiný názor, než má na to v tomto případě on. Ale není možné tady před námi tvrdit, že vládní návrh má oponenturu ve členovi vlády na plénu Sněmovny. Já si myslím, že toto je potřeba projednat na vládě, vysvětlit si. Jak chcete získat většinu v této ctihodné Sněmovně, když prostě mezi sebou máte rozdílné názory? Já tady nechci nikoho poučovat, nechci vám tady vyprávět, jak by to mělo fungovat, ale přece je jednoznačné, že si to musíte vyříkat ve vládních kruzích, a teprve potom předstupovat před Sněmovnu jako jedna vláda. A to mi v tuhle chvíli tady strašně chybí. Víceméně mě pan ministr Pilný teď přesvědčil o tom, že je to horší, než jsem si myslel. Opravdu jo.

Musím tedy říct - pojďme najít řešení, jak z této patové situace ven, protože tu ztrácíme čas. Opozice za vás pro to hlasovat nebude. Říkám to zcela otevřeně. Aspoň ne ta naše, nevím, jak ta levá, třeba ano. Ale přece nechcete takhle důležitou normu prohlasovávat skrz Sněmovnu opozičními hlasy. Co byste to byli za vládnoucí koalici? To snad nemůžete myslet vážně? Vzpamatujte se.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan předseda Sklenák. Po něm paní ministryně s přednostním právem.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já v reakci na dvě vystoupení pana ministra Pilného chci říci, že jeho úvaha nemá logiku. On říká, že by pro původní vládní verzi zvedl ruku, ale že se na ni nabalily pozměňovací návrhy. O kterých pozměňovacích návrzích mluvíte? Vždyť jsme v obecné rozpravě, žádné pozměňovací návrhy ještě nebyly načteny. A pokud jste dal návrh na zamítnutí, pane ministře, o tom se bude hlasovat jako o prvním, takže vy vůbec nezjistíte, jestli pozměňovací návrhy mají podporu. Třeba nemají a nakonec bychom hlasovali o původní vládní verzi v podobě, v jaké ji vláda schválila a poslala do Sněmovny.

K tomu, co říká kolega Adamec, jak z toho ven. Právě jedině tak, že absolvujeme druhé čtení, uvidíme, kdo se k jakým pozměňovacím návrhům přihlásí, a ve třetím čtení se rozhodne. Možná že návrh nakonec nebude schválen, protože ve znění přijatých pozměňovacích návrhů bude pro většinu Sněmovny neakceptovatelný, ale to nezjistíme, pokud se ke třetímu čtení nedostaneme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní ministryně, poté s faktickou poznámkou paní poslankyně Hnyková, pan ministr Pilný a pan poslanec Adamec.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Já děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, chci říci něco podobného, co tady můj předřečník, pan předseda poslaneckého klubu Sklenák. My už, jestli se nemýlím, jsme tady ve druhém čtení potřetí. Nevidím žádný důvod, proč prostě normálně nehlasovat. Máme tady různé názory. To, že různé strany z koalice hlasovaly u různých zákonů spolu s některou částí opozice, se tady děje celou dobu. To opravdu není žádné novum. Pojďme hlasovat. Ale my nejsme ti, kteří to blokují. Pojďme to pustit do výborů, tam se podiskutuje nad těmi pozměňovacími návrhy, ať jsou, jaké jsou, a pak o nich pojďme hlasovat. Kdybychom se takhle všichni chovali, už zákoník práce můžeme mít dávno z krku, ať už to dopadne jakkoliv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Hnyková. Po ní pan ministr Pilný, poté pan poslanec Adamec. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, moji dva předřečníci už řekli to, co jsem chtěla opravdu říci i já prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Adamcovi. Nic jiného asi nemůžeme udělat, než se dopracujeme k tomu, že si tady každý načte pozměňovací návrhy, a opravdu rozhodne hlasování. Měli jsme tady jiné zákony, které měly daleko více pozměňovacích návrhů. Myslím si, že jsme se dopracovali k závěru. Já chápu, že jsou tady rozdílné názory na zaměstnance a jejich práva. Já to všechno beru, ale zbytečně to zdržovat a potřetí, jak už zde bylo řečeno, se vracet ve druhém čtení k zákoníku práce, si myslím, že je opravdu nedůstojné vůči zaměstnancům.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan ministr Pilný. Po něm pan poslanec Adamec. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom bych se pokusil, protože tady mluvím většinou, nebo snad dokonce vždycky ve jménu logiky a zdravého rozumu. Já o těch pozměňovacích návrzích samozřejmě vím. Byly probírány na hospodářském výboru, který se na to sešel. Tady se už několik hodin tyto pozměňovací návrhy citují. Takže není to pravda, že bych naslepo střílel do něčeho, co tady vůbec nebylo podáno. Ty pozměňovací návrhy důkladně znám a projednával je i hospodářský výbor na své schůzi. Logiku to má. Kdyby toto nebylo, tak bych se prostě nechoval tak, jako se momentálně chovám. Ale s těmi pozměňovacími návrhy jsem seznámen velmi důkladně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Adamec a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Když se podívám po plénu Sněmovny, tak ráno když jsme tady probírali těch osm nebo devět farem, tak tady bylo plno, mediální zájem, venku se tleskalo, pan poslanec Böhnisch asi zažil vrcholnou část své politické kariéry tady na tom náměstí v těch klecích. Ale budiž. Teď se podívejte, kolik nás je tady na tak důležitou normu. (Odhadem je v sále nanejvýš třetina poslanců.) Jaký je to zájem?

A jen tak mimochodem, můžete si tady říkat, kolegové, co chcete, že se vždycky mění ty návrhy zákonů pozměňovacími návrhy. Já s vámi souhlasím. A dokonce jsem se nechal poučit od starého matadora pana poslance Kalouska v dobrém, když se nás tady zeptal: Víte, co je to velbloud? To je kůň, který projde legislativním procesem.

Ale ta situace je tu teď úplně jiná. Ta tu ještě nebyla. Ať ty návrhy byly jakékoli a byly vládní, tak vláda tu stála jako jeden muž. Dámy prominou, je to rčení. Samozřejmě se to týká i žen ve vládě. Takže ta situace je tu teď úplně jiná. Tak nám nepodsouvejte, že je to vládní návrh.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan poslanec Vilímec a jeho faktická poznámka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, nechci být úplným arbitrem sporu, kdo má pravdu, jestli odbory, nebo zaměstnavatelé, zda došlo k dohodě, nebo nedošlo k dohodě. Ale možná by bylo dobré se seznámit se stanoviskem Svazu průmyslu k novelizaci zákoníku práce. To stanovisko bylo vydáno v únoru letošního roku, tedy ještě před projednáním v sociálním výboru. Budu citovat, snad se vejdu do těch dvou minut.

Svaz průmyslu a dopravy od samého začátku neviděl důvod pro novelizaci zákoníku práce. Nicméně přistoupil k přípravě a sociálnímu dialogu zodpovědně a nakonec akceptoval kompromisní návrh, který vznikl na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí. Sami jsme v průběhu jednání stáhli několik návrhů, a to v zájmu, aby nakonec vznikl co nejmenší zásah do fungujícího prostředí. Za tento přístup jsme byli některými členy svazu kritizováni. Novela, na které jsme se se sociálními partnery dohodli, byla rovněž projednána na tripartitě dne 6. 6. 2016. Není tedy pravdou, jak tvrdí odbory, že neexistuje písemný záznam o tom, co bylo dohodnuto. Zástupci odborů však ještě před projednáváním v Poslanecké sněmovně avizovali, že připravovaná novela bude pro ně jen nosičem, prostředkem pro prosazení mnohých dalších změn, které se jim nepodařilo prosadit do kompromisního návrhu. Pokud sociální výbor schválí něco více, než bylo dohodnuto na tripartitě a než bylo dohodnuto s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pak se necítíme vázáni dohodami, které jsme učinili, a budeme oslovovat všechny poslance Parlamentu, aby odmítli všechny návrhy. Proto se připojujeme k iniciativě na zamítnutí novely zákoníku práce.

To je stanovisko Svazu průmyslu z února 2017.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. To byla zatím poslední faktická přihláška. A nyní do obecné rozpravy řádně přihlášená paní poslankyně Jana Černochová. S chutí do toho, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Nemožné se stalo skutečností. Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, abych se přihlásila ke svým pozměňovacím návrhům, které jsou v systému zaevidovány pod číslem 5966.

Zaprvé se pozměňovací návrh týká odměňování za práci, kde v části první v článku jedna návrhu se za bod 54 vkládá nový bod 54a, který nově zní: 54a V (římská pět) § 111 odst. 3 se druhá věta zrušuje.

Odůvodnění: Jde o zpřehlednění právní úpravy. Ustanovení upravuje vyšší základní sazby minimální mzdy tak, že právní úprava současně obsahuje zmocnění pro vládu, aby uvedenou sazbu minimální mzdy upravila nařízením, a současně tuto základní sazbu výslovně upravuje sama. Takováto duplicita je nepřípustná. Navíc původní konkrétní částky jsou již několik let překonány.

Další ustanovení se týká části první článku jedna návrhu, kdy se za bod 62 vkládají nové body 62a a 62b, které nově znějí: 62a v § 116 se slova "průměrného výdělku" nahrazují slovy "částky, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 3 jako základní sazbu minimální mzdy".

Opět odůvodnění: Navrhuje se stanovit příplatek za noční práci minimální sazbou odvozenou od minimální mzdy, obdobně jako je tomu u příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Podle § 117 není důvodné, aby tento příplatek byl stanoven ve vztahu k průměrnému výdělku, neboť v něm se odráží množství, kvalita a náročnost vykonávané práce. Uvedené práce jsou práce konané za stejných podmínek a to také musí být vyjádřeno ve stejném příplatku, nikoli ve vztahu k dosahovanému průměrnému výdělku. Jen takový postup zajistí rovné zacházení a nebude diskriminační. Možnost sjednání odchylné výše a způsobu určení příplatku zůstává nedotčena.

Další změna by se týkala 62b, kdy v § 117 druhá věta zní: Vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování podle výskytu faktorů, které mohou mít nepříznivý vliv na organismus zaměstnance a minimální výši příplatku, stanoví vláda nařízením.

Opět odůvodním: Zpřesnění zmocňovacího ustanovení a stanovení základního kritéria pro vymezení ztíženého pracovního prostředí pro právní úpravu v nařízení vlády, dále též návaznost na změnu uvedenou v ustanovení § 111.

Další změna se týká části první článku jedna návrhu, kdy se za bod 72 vkládají nové body 72a a 72b, které by nově zněly: 72a v § 140 se slova "průměrného výdělku" nahrazují slovy "částky, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 3 jako základní sazbu minimální mzdy".

Odůvodnění: Navrhuje se odvozovat nejnižší sazbu odměny za pracovní pohotovost od minimální mzdy obdobně, jako je tomu například u příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí podle § 117. Není důvodné, aby odměna za pracovní pohotovost byla odvozována od průměrného výdělku, neboť v něm se odráží množství, kvalita a náročnost vykonávané práce. Odměna za pracovní pohotovost kompenzuje omezení práva zaměstnance nakládat se svým volným časem neboli dobou odpočinku, tj. jde o obdobné omezení bez ohledu na to, zda jde například o lékaře, nebo servisního technika. Jen takové nastavení zajistí rovné zacházení a nebude diskriminační. Možnost sjednání vyšší sazby odměny za pracovní pohotovost tím ale není dotčena.

Další změna by se týkala bodu 72b. V § 143 se v odst. 2 za slova "zahraničí" vkládají slova "nebo zaměstnancům s bydlištěm v zahraničí".

Opět odůvodnění: Zákon řeší v § 143 v odst. 2 výplatu mzdy nebo platu v dohodnuté cizí měně u zaměstnanců s místem výkonu práce v zahraničí. V praxi jsou však již běžné případy, kdy je zaměstnanec s místem trvalého pobytu v jiném státě zaměstnán podle práva České republiky na jejím území a požaduje výplatu mzdy v cizí měně, například při zaměstnávání v příhraničních oblastech. Není důvod, aby nemohlo být takovýmto požadavkům na základě dohody obou smluvních stran vyhověno. Jde o zbytečně byrokratické omezení.

Další návrh na změnu stále pod tím číslem 5966 se týká náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kdy v části první článku I. návrhu se za bod 127a až 127c, které znějí: 127a. V § 257 odst. 2 se slovo "čtyřapůlnásobku" nahrazuje slovem "šestinásobku".

Opět kratičké odůvodnění: S ohledem na dosahovanou průměrnou výdělkovou úroveň a rostoucí ceny různých zařízení by v případě přijetí této změny po mnoha letech došlo v této oblasti k narovnání vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Další změna se týká 127b. V § 263 odst. 2 se ve větě první slova "jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal" zrušují.

Odůvodnění: Tato úprava je zcela nadbytečná.

A poslední bod se týká 127c, kdy v § 263 se odstavec 3 zrušuje, kdy opět kratičké odůvodnění je takové, že není důvodné, aby v současné době byl zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady. Otázku projednání si mohou odbory se zaměstnavatelem dohodnout v kolektivní smlouvě podle zásady co není zakázáno, je dovoleno.

Děkuji vám za pozornost a samozřejmě že se přihlásím k těmto návrhům ještě v rozpravě podrobné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Simeon Karamazov. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhovaná novela zákoníku práce stanovuje řadu povinností zaměstnavatele souvisejících s prací zaměstnanců mimo pracoviště zaměstnavatele. Zejména při práci z domova mimo jiné povinnost uhradit zaměstnanci náklady spojené s takto vykonávanou prací. Už to tady mnohokrát zaznělo. V praxi může jít o náklady na komunikaci zaměstnance se zaměstnavatelem, například o cenu za internetové připojení či mobilní paušál. Ty musí podle navrhovaného znění zaměstnavatel zaměstnanci uhradit zvlášť, nemůže je sjednat jako součást mzdy nebo odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Taková úprava popírá pojetí práce z domova jako benefitu, který zaměstnavatel z dobré vůle poskytuje k dobru zaměstnance. Nebudou-li zaměstnavatelé moci dohodnout se zaměstnancem zahrnutí uvedených nákladů do mzdy a budou-li je muset hradit zvlášť, jejich ochota umožnit tento způsob výkonu práce nepochybně klesne. Tím, kdo na takový přístup doplatí nejvíce, budou paradoxně právě zaměstnanci, které zřejmě dané ustanovení mělo chránit.

Ve svém pozměňovacím návrhu proto navrhuji, aby zaměstnavatelé měli možnost se zaměstnanci ujednat, že náklady zaměstnance související s prací z domova budou zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Ideově s touto úpravou úzce souvisí i můj druhý pozměňovací návrh, který se týká dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nesouhlasím s tím, aby zaměstnanci byli povinni evidovat začátek a konec doby výkonu práce, neboť jde o administrativní zbytečnost, která by jim snížila atraktivitu těchto dohod. V praxi by takové omezení pouze způsobilo, že by hodiny byly vykazovány pouze účelově, často fiktivně.

Ve stručnosti pak na závěr musím vedle svého třetího pozměňovacího návrhu týkajícího se nové právní úpravy dovolené zmínit zejména čtvrtý pozměňovací návrh, v němž navrhuji, aby dohodu o dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli bylo možné se zaměstnancem uzavřít kdykoliv, nejen až šest měsíců po uzavření pracovního poměru. Je-li dohoda se zaměstnancem nezbytnou podmínkou k dočasnému přidělení, není důvodu zaměstnavatele ani zaměstnance nikterak blíže omezovat. Jsem přesvědčen, že takto navržená úprava pomůže dosáhnout určité rozumné pružnosti vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Josef Hájek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, předkladatel v pořadí již 40. novely zákoníku práce, kterým je Ministerstvo práce a sociálních věcí, ve své důvodové zprávě konstatuje, že zákoník práce je ve svém komplexu vyhovující právní normou, na druhé straně ale připouští, že se v praxi projevují některé problémy a nedostatky, které je žádoucí řešit.

V této souvislosti bych se chtěl zmínit o problémech zhruba čtyř tisíců bývalých horníků, kteří z důvodu pracovního úrazu nebo choroby z povolání nejsou schopni nadále pracovat pod zemí. V souladu se zákoníkem práce tito bývalí horníci pobírají náhradu za ztrátu výdělku, tzv. rentu. Dalo by se říci, že jsou v pohodě. Opak je ale pravdou. Většina těchto bývalých horníků, tzv. rentistů, je v evidenci úřadu práce, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, že řada těchto vyřazených horníků má celou řadu zdravotních omezení. Druhým důvodem je to, že se bojí jít pracovat.

Současná legislativa je totiž nastavena tak, že pokud je zdravotně postižený horník v evidenci úřadu práce, je z jeho náhrady za ztrátu výdělku odečítána částka ve výši minimální mzdy. Pokud jde pracovat a následně tuto práci ztratí, tak mu na úřadu práce od této tzv. renty odčítají částku ve výši jeho posledního výdělku.

Nejlépe vám tuto problematiku vysvětlím na následujícím příkladu. Horníka Nováka vyřadili 1. ledna 2014 z dolu z důvodu choroby z povolání, a to ve věku 40 let. V hornictví odpracoval 20 let a náhradu za ztrátu výdělku mu vypočetli ve výši 24 tis. korun. Horník Novák se po propuštění z dolu přihlásil dne 2. ledna 2014 do evidence úřadu práce. Má zdravotní hendikep, a tak nemůže sehnat práci. Z jeho náhrady na ztrátě výdělku, která činí 24 tisíc korun, se mu každý měsíc odečítá částka ve výši minimální mzdy. V roce 2014 se mu tak odečítala částka ve výši 8 tisíc korun, v letošním roce se mu však odečítá částka ve výši 11 tisíc korun. V průběhu tří let se roční příjem takto postiženého horníka snížil o 36 tisíc korun, což je pro rodiny těchto osob již citelný zásah do jejich rodinných rozpočtů. Z tohoto důvodu Ministerstvo práce a sociálních věcí v předložené novele zákoníku práce upravilo znění § 271 písm. b) odst. 3, a to tak, že bude dotčené osobě odečtena minimální mzda ve výši, která byla platná v den zařazení do evidence. Touto úpravou i do budoucna nebude v případě růstu minimální mzdy snižována náhrada na ztrátě výdělku, což je samozřejmě pro zdravotně postižené horníky dobrá zpráva.

Touto legislativní úpravou bohužel dojde k vyřešení pouze jednoho z problémů, se kterými se tato skupina zdravotně postižených horníků setkává. Druhým velkým problémem této skupiny, o které jsem se zmínil v úvodu svého vystoupení, je to, že se bojí jít pracovat. Velkým strašákem pro tyto bývalé horníky je to, že pokud odejdou z úřadu práce a najdou si zaměstnání, ve kterém vydělají více než minimální mzdu, a pak tuto práci ztratí, tak je jim při opětovném zaevidování na úřadu práce odečítána nikoliv částka ve výši minimální mzdy, ale částka ve výši posledního dosaženého výdělku. Takže pokud by šel například náš fiktivní bývalý horník pracovat jako řidič a vydělal by si například 18 tisíc korun, tak po ztrátě tohoto zaměstnání by se mu z jeho náhrady na ztrátě výdělku neodečítala částka ve výši minimální mzdy, ale částka ve výši 18 tisíc korun. Náhrada na ztrátě výdělku by mu pak náležela pouze ve výši 6 tisíc korun, což náš fiktivní horník Novák, který má nárok na výplatu náhrady na ztrátě výdělku, je to pro něj složité.

Takže víceméně má potom tři možnosti. První možnost je, aby zůstal na úřadu práce a měl svých 13 tisíc korun měsíčně jistých, a to až do dovršení 65 let věku. Druhou možností je hledat práci za minimální mzdu, což je i v našem hornickém regionu problém, protože většina pracovních pozic s minimální mzdou je specifická a výhodná většinou pro ženy. Třetí možnost je hledat práci s vyšším výdělkem, ale v tomto případě dotyčný riskuje, že po ztrátě tohoto zaměstnání mu bude náhrada na ztrátě výdělku krácena. V našem případě nikoliv o 11 tisíc, ale o 18 tisíc. Takže dle přísloví "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše" většina takto postižených horníků volí variantu první, to znamená zůstat na úřadu práce.

Pro variantu zůstat na úřadu práce, se rozhodl i náš fiktivní horník Novák. Na úřadu práce se zaevidoval ve svých čtyřiceti letech a v evidenci úřadu práce zůstane do svých šedesátých pátých narozenin. V 65 letech ovšem skončí povinnost pojišťovny hradit náhradu na ztrátě výdělku a náš pan Novák by měl odejít do starobního důchodu. Bohužel ale na starobní důchod nebude mít nárok, protože nebude mít odpracovaných potřebných 35 let. A tak po 65. roku života pan Novák již bude žít pouze ze sociálních dávek.

Riziko propadu do sociální sítě po 65. roku života nehrozí jenom našemu fiktivnímu zdravotně postiženému horníkovi Novákovi, ale tisícům jeho dalších kolegů. Je to časovaná bomba, kterou by z mého pohledu mělo deaktivovat zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí. Z tohoto důvodu jsem inicioval jednání podvýboru pro pracovní legislativu, zaměstnanost a činnost Úřadu práce, které proběhlo 2. března tohoto roku za účasti zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva průmyslu a obchodu a odborářů. Na závěr jednání tohoto podvýboru bylo přijato usnesení, ve kterém podvýbor žádá ministryni práce a sociálních věcí a ministra průmyslu a obchodu, aby připravili možné změny řešení odškodnění těchto specifických skupin. Na návrhy řešení, které by měly systémově vyřešit mnou popsané problémy, čekají tisíce zdravotně postižených horníků. Neměli bychom proto jejich oprávněná očekávání zklamat.

Já doufám, že prvním krokem bude schválení toho § 271 písm. b), který řeší, aspoň v této chvíli, odečet té minimální mzdy ve výši nabytí jejich renty.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hájkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, i přes ty výhrady, které jsem měl v úvodu, tak pokud projednáváme dál tento návrh zákona, tak jsem si také připravil několik pozměňujících návrhů. A musím říct, že mě k tomu vedlo projednání na hospodářském výboru, když jsem se o tento návrh zákona začal podrobněji zajímat, protože víceméně tam byl z okrajových důvodů, když to řeknu velmi v uvozovkách. A tam už jsem narazil na problémy, které se týkaly home office, nebo česky řečeno práce doma, kdy mě to opravdu překvapilo. A řekl bych, že těch překážek jsem tam viděl tolik, že jsem se začal zajímat o návrh tohoto zákona jako celku.

A nebudu tady už rozvíjet to, co tam padlo, co tam nepadlo. Já si myslím, že je potřeba, aby Sněmovna rozhodla, jak bude konečný návrh vypadat. Ale musím říct, že nemám z toho radost, že každý nový návrh v zákoníku práce je, jak to vždycky už bývá, když neotevřeme ty návrhy, tak je k horšímu. Já jsem konzervativec a vždycky říkám, že každá změna většinou bývá k horšímu. A tady to není výjimka. A myslím si, že těch problémů a těch antiflexibilních opatření, která tam jsou navržena, je tam celá řada. Já jsem si vybral víceméně jenom tři. Jako tři pozměňující návrhy, které vám tady za chvilku řeknu. A myslím si, že kolegové budou pokračovat, ti, co se tím zabývají víc ve výborech, které tomu jsou víc příslušné. Ale říkám, mě to zaujalo spíš jako reakce na projednávání v hospodářském výboru, kdy tedy opravdu jsem byl velmi nemile překvapen některými ustanoveními.

Zkusme se teď podívat na ty mé tři pozměňující návrhy. Jednak se týká vrcholových řídících zaměstnanců. Myšlenka možná dobrá, ale problém je, že nemáme tu jenom velké firmy. Jsou i menší firmy, kde to může dělat problémy, základní mzda těchto řídících pracovníků. A tak jsem navrhl pozměňující návrh, který má dvě varianty. Jedna z nich je taková, že snižuje, resp. ta první... Ano, ta snižuje částku 75 tisíc na 60 tisíc, což samozřejmě se někomu může zdát velmi málo. A já s tím souhlasím. Ale berte to z mé strany jako pokus o vstřícnost. A ta druhá tuto částku úplně vypouští a nechává to na zaměstnavateli. Má to svoji logiku. Nejsou jenom léta dobrá, léta výdělečná, kdy roste ekonomika. Jsou i doby horší, kdy to pak tomu zaměstnavateli může udělat skutečně vážný problém.

Musím říct, že i tady to vidím jako vyváženou záležitost, kterou je potřeba takhle doladit, protože pokud má zákoník práce fungovat a má, řekl bych, mít ty vlastnosti, které podporují podnikání v České republice, zaměstnávání v České republice, tak skutečně ten zákon musí být navržen co nejvíc vyvážený ze všech stran.

Takže to je první pozměňující návrh, který později v podrobné rozpravě načtu.

Pak tady mám záležitost, která se týká inspekce práce. A tady tedy musím říct, že také mám variantní řešení. Tam se dost drakonickým způsobem zvyšují pokuty. Já nevím, to je asi dneska takový trend všude dávat pokuty. Vysoké pokuty. A otázka je pak, co to udělá s těmi zaměstnavateli.

Já chápu, že občas je potřeba kontrolovat, jestli se zaměstnanec chová podle pravidel vůči tomu zaměstnanci, ale já pořád tvrdím, že pokuta má mít výchovný charakter. Teď už jsem zjistil při tom návrhu zákona, že má mít odrazující charakter. No, ale ten odrazující charakter také může být pak velmi lehce likvidační charakter. Takže proto tam navrhuji některé sankce buď úplně vypustit a případně je zvětšit, kde se částky pohybují v částce 200 tisíc, na 400 tisíc. Přesně. Teď vás s tím nebudu zdržovat. To vám přečtu až v podrobné rozpravě. A samozřejmě jsou tam úpravy takové, aby ty delikty byly posuzovány, řekl bych, správně, jednoznačně a v rozumné míře. To si myslím, že je velmi důležité.

A třetí typ pozměňovacího návrhu se týká pracovní doby a doby odpočinku. A tady řeknu, proč dělám odůvodnění. Vládní návrh... tomu říkám vládní návrh, poslouchejte dobře. Vládní návrh má napříště upravit minimální dobu dvou dnů pro seznámení zaměstnance se změnou pracovního rozvrhu i pro případy, že se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou na jiné době seznámení než standardních 14 dní předem... (Neklid v sále. Řečník se odmlčel.) Já počkám... V některých provozech... Tak já vidím, že to přečtu znova.

Třetí okruh pozměňujících návrhů se týká pracovní doby a doby odpočinku. Je to tak, že vlastně vládní návrh má napříště upravit minimální dobu dvou dnů pro seznámení zaměstnance se změnou pracovního rozvrhu pro případy, že se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou na jiné době seznámení než standardních 14 dní předem...

Já být tam na levé straně, tak bych raději poslouchal. Končí nám volební období a někteří z vás možná budou zase zaměstnanci a bude se vám to hodit.

Tak ještě jednou! Pracovní doba a doba odpočinku. Můžu vám už přečíst rovnou, čeho se to týká. V části první článek jedna návrhu se bod 29 vypouští.

Odůvodnění tohoto návrhu. Vládní návrh má napříště upravit minimální dobu dvou dnů pro seznámení zaměstnance se změnou pracovního rozvrhu i pro případy, že se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou na jiné době seznámení než standardních 14 dní předem. (Další odmlka pro hluk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám. Kolegy prosím, aby přenesli své hovory do předsálí, a pana kolegu poprosím, aby pokračoval.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Budu pokračovat. Akorát se tu začínám rosit, protože je tady docela dusno.

V některých provozech, jako je doprava, energetika, je ale nutná i větší flexibilita. Například v případě různých mimořádných provozních situaci, havárií, kalamit nebo při zajištění nepřetržitých provozů.

Zaměstnanci jsou již dostatečně chráněni tím, že seznámení s rozvrhem pracovní doby nebo s jeho změnou je v případě lhůty kratší než 14 dní možné pouze na základě dohody, to znamená s jejich souhlasem. Já tento bod skutečně považuji za nadbytečný a navrhuji ho tímto pozměňujícím návrhem vypustit.

A pak ještě má tento pozměňující návrh druhou část. V části první článku jedna se za bod 44 vkládá nový bod 44A, který zní: Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek stanovených pro pracovnělékařské služby zvláštním zákonem. Tím zákonem se rozumí zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Jedná se o to, že noční práce je jedním z bezpečnostních rizikových faktorů, které mohou ovlivnit zdravotní způsobilost k práci, a souhrnně jsou tyto faktory uvedeny v prováděcím právním předpise, v zákoně o specifických zdravotních službách. Navrhuje se úprava zákoníku práce v § 64 odst. 2 tak, že v případě povinnosti zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské prohlídky pro zaměstnance pracující v noci se odkazuje na postup podle zákona o specifických zdravotních službách. Pracovnělékařské prohlídky související s noční prací budou vymezeny v prováděcí vyhlášce s tím, že jejich periodicita bude stanovena na dva roky. Úhrada vstupní lékařské prohlídky v souvislosti s noční prací bude prováděna podle ustanovení § 59 zákona č. 373/2011 Sb.

Navržená úprava je součástí vládní novely zákona o specifických zdravotních službách, sněmovní tisk č. 874, část třetí, článek 4, bod 2. Legislativní postup tohoto tisku však získal značné zpoždění a není jisté, zda bude dokončen včas, nicméně mělo by to být podle tohoto tisku.

Dámy a pánové, seznámil jsem vás velmi stručně se svými pozměňovacími návrhy. Jsem rád, že jste mě vyslechli a že jsem mohl některá ustanovení přečíst až třikrát. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte i mně, abych řekl nebo okomentoval některé části navrhovaných změn zákoníku práce, dokumentu, který se týká opravdu mnoha oblastí a měl by vyváženým způsobem chránit nejenom zaměstnance, ale také zaměstnavatele. A myslím si, že čím bude tento zákon jednodušší, tím snadnější bude jej dodržovat, a čím pružnější bude, tím vlastně bude lépe i lidem na pracovním trhu.

Já jsem si dovolil navrhnout několik pozměňovacích návrhů, které bych stručně jenom vysvětlil, a okomentuji je potom podrobně v podrobné rozpravě.

Nejprve ke sněmovnímu dokumentu číslo 5954, což je pozměňovací zákon (návrh), kde se v jedné části zrušuje, v § 38 odst. 3 zrušuje odstavec 3, a týká se to předkládání odborové organizaci zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech. Jde o povinnost zaměstnavatele, že takovouto zprávu by měl ze zákona předkládat každý zaměstnavatel odborové organizaci. Myslím si, že už je to relikt minulosti, že to je zpráva, která pokud nebude, protože se stejně odborové organizace pravidelně scházejí s vedením společnosti a projednávají záležitosti týkající se zaměstnanosti, není potřeba, aby něco takového striktně bylo dáno zákonem. Myslím si, že je to úprava nadbytečná a v tuto dobu už opravdu nedůvodná. Jde o přebírání úpravy zakotvené již v dávno zrušeném zákoně č. 37/1959 Sb., kde podávání případných zpráv by mělo být dnes už předmětem vzájemné dohody obou smluvních stran, tudíž zaměstnavatele i případně odborové organizace reprezentující zaměstnance.

Další návrh, který jsem podal, je zrušení § 99, který se týká pracovní doby, práce přesčas, možnosti požadovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, protože jde o úpravu, kterou, myslím, už není potřeba upravovat zákonem. Uvedená opatření v oblasti hromadné úpravy pracovní doby i práce přesčas, možnost požadovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou zcela v kompetenci zaměstnavatele, který je však povinen je nastavit a realizovat v souladu s pracovněprávními předpisy a právní úpravou a projednat je s odborovou organizací. Na této skutečnosti se nic nemění. Projednání uvedených opatření si mohou odbory se zaměstnavatelem dohodnout v kolektivních smlouvách, případně využít obecné úpravy o projednání záležitostí s odbory podle zásady co není zakázáno, je dovoleno. Je to řešeno v § 287 odst. 2 např. písmeno g).

Další můj návrh se týká spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance. Navrhuji, aby v § 199 odst. 2 právě slova "včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance" byla zrušena. Myslím si, že jde zrovna tak o přežitou právní úpravu v oblasti úpravy jiných důležitých osobních překážek v práci. Na straně zaměstnance jde o situaci, kterou lze zcela určitě řešit vzájemnou dohodou zaměstnavatele s odborovou organizací, případně individuálně se zaměstnanci. Určitě jste se už setkali s takovou smutnou záležitostí. Neznám zaměstnavatele, který by neumožnil kolegům z práce se případně zúčastnit této smutné události někoho z jejich kolegů, se kterým pracovali třeba i v minulosti, když už třeba není v tom pracovním poměru, byl dlouhodobým zaměstnancem. Znám spoustu případů, kdy takto zaměstnavatel postupoval. Naopak neznám situaci, že by zaměstnavatel něco podobného neumožnil, nehledě na to, že i takovýto problém je možné upravit konkrétně kolektivní smlouvou a není potřeba mít takovéto přesné zákonné opatření. Je to podle mě paragraf zcela nadbytečný.

Dále navrhuji, aby v § 203 odst. 2 písm. b) a c) byla zrušena a dosavadní písmena d) až l) se nově označila jako b) až j), přičemž musím říci, že požadavky úmluvy MOP č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevy, které jim mají být poskytnuty, jsou v maximálním rozsahu upraveny už v § 203 odst. 2 písm. a) a také v § 277.

Pokud jde o naplnění úmluvy č. 140 o placeném studijním volnu, jde navrhovaná úprava zcela evidentně nad rámec požadavku. Jde o přebírání zastaralé úpravy, rovněž v kontextu s citovanou úmluvou. Jde podle mého přesvědčení o nesystémovou úpravu, protože z celé té škály vzdělávání preferuje pouze vzdělávání odborové. Navíc by navrhovaná úprava zakládala nerovnost mezi zaměstnanci i zaměstnavateli z hlediska toho, zda u nich působí, či nepůsobí odbory. Z hlediska péče o kvalifikaci zaměstnanců je v současné době důležitější, aby zaměstnavatelé zabezpečovali získávání, zlepšení a přizpůsobení odborné kvalifikace potřebné k výkonu práce, což jsem citoval tedy část té úmluvy. V této otázce návrh zákona ponechává logicky na posouzení zaměstnavatele, zda a v jakém rozsahu placené volno jednotlivým zaměstnancům poskytne, a nestanovuje žádné minimální hranice pro poskytování placeného volna. V rámci naplňování smluvního principu a zásady co není zakázáno, je povoleno nic tedy nebrání tomu, aby konkrétní podmínky účasti na odborovém vzdělávání byly dohodnuty v řádné projednané kolektivní smlouvě.

Další změna, kterou navrhuji, se týká bodu 106a v § 217 odst. 1, kde v první větě, nebo první slova "s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců" se nahrazují slovy "po projednání s odborovou organizací a radou zaměstnanců". Návrh přebírá současnou a myslím, že v praxi už přežitou neživotnou právní úpravu a není vůbec důvod, aby dobu čerpání dovolené zaměstnance mohl zaměstnavatel určit pouze za předpokladu předchozího souhlasu příslušné odborové organizace.

Dalším návrhem, který jsem poslal do systému, je změna bodu 111a, § 220, který navrhuji včetně nadpisu zrušit. Důvodem je, že hromadné čerpání dovolené může zaměstnavatel v dohodě s odborovou organizací určit, jestliže je to nutné z provozních důvodů. Jde o přežité svazující ustanovení. Dohody mohou být i jiné, např. nedostatek odbytu produkce, nebo si můžeme zcela určitě najít spoustu jiných důvodů, pro které tak může být učiněno. Jde o nadbytečnou úpravu, neboť čerpání dovolené určuje ustanovení § 217. Jde o příklad další, řekl bych zbytečné administrativy, kterou vkládáme uměle do udržovaných oprávnění odborů, která ve svém důsledku vytváří nerovnost mezi zaměstnavateli z hlediska působení odborů u zaměstnavatele.

Další změna, kterou jsem vložil do systému a navrhuji v novele zákoníku práce, se týká bodu 146a, kde v § 348 navrhuji zrušit odstavec 3. Navrhovaná úprava se týká zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací a jeho určování, zda jde o neomluvené zmeškání práce, či nikoliv. Myslím si, že takto je ta navrhovaná úprava už nedůvodná. Pokud jsou v tomto zákoně definovány překážky na straně zaměstnance, pro něž nemusí konat práci, a je z ní omluven, pak je myslím naprosto nesmyslné, aby zaměstnavatel v dohodě s odborovou organizací určoval, zda o neomluvené zmeškání práce se zaměstnancem jde, nebo nejde. Zda jde o neomluvené zmeškání práce, je zcela v kompetenci zaměstnavatele, který se musí v tomto držet striktně příslušných ustanovení, a projednání s odbory, na tom se myslím nic nemění. Jen se klade další byrokratická zátěž celému systému fungování trhu práce. Úprava by byla sporná i z hlediska zaměstnanců, kteří nejsou odborově organizováni a nepřáli by si, aby s touto jejich osobní záležitostí byl seznámen a projednával ji případně i někdo další. Jde o relikt, zcela určitě relikt minulosti.

Další návrh, který jsem podal do systému ke změně zákoníku práce, se týká kvalifikačních dohod, protože bod 116a v § 234 odst. 1 zní: "Uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, zaměstnanec nesmí bez vážného důvodu zvyšování kvalifikace ukončit. Součástí kvalifikační dohody je zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance řádně plnit povinnosti zvyšování kvalifikace a setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu pěti let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr nebo bez vážného důvodu ukončí zvyšování kvalifikace před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace."

A bod 116b, v § 134 odst. 3 se tečka na konci písmene c) nahrazuje čárkou a za slovo "zaměstnání" se doplňují slova "popř. zvyšování kvalifikace nebo prohlubování kvalifikace podle odst. 2 bez vážných důvodů ukončí."

Kurzovné a uhrazení nákladů za studium, např. MBA, nebo si k tomu můžete do závorky dát jakýkoli jiný typ dosaženého vzdělání, bývá nejenom finančně velmi nákladné, ale je často požadováno jeho zaplacení předem. Je nutné finančně zainteresovat i zaměstnance, aby měl zájem studium ukončit. Vazba na skončení pracovního poměru je pro motivaci zaměstnavatelů k investicím do vzdělávání zaměstnanců nedostatečná. Navíc i po uchazečích o zaměstnání lze požadovat úhradu nákladů na rekvalifikaci, pokud ji bez vážných důvodů ukončí. Není důvodu, aby toto oprávnění nemohl mít vůči zaměstnanci i zaměstnavatel. Sám musím potvrdit, že toto z praxe znám, že se zaměstnavatel v případě třeba našich krajských nemocnic často podílí milionovými částkami na financování zvyšování kvalifikace lékařů, financuje jim vše, co souvisí s novými atestacemi, a jde o částky často se blížící milionu korun. Je logické, že pokud zaměstnavatel takovéto částky zaplatí a umožní tomu dotyčnému nebo dotyčné, aby si zvedl kvalifikaci za peníze zaměstnavatele, je logické, že bude chtít i zaměstnavatel nějakou kompenzaci v případě, že zaměstnanec buď brzy odejde, anebo nebude mít nakonec zájem studium dokončit.

Posledním návrhem, který jsem podal v rámci novely zákoníku práce, je sněmovní dokument číslo 5953 a týká se prací na moři. Možná budete překvapeni, ti z vás, kteří to nevědí, že Česká republika se od roku 1993 významně podílí na výzkumných pracích v mořské oblasti na zkoumání mořského dna, v oblasti Clarion - Clipperton. Dokonce se podílí na výzkumech mořského dna, které je několikanásobně větší, než je území České republiky, a není to málo lidí, kteří by v této oblasti pracovali. I oni by si zasloužili vzhledem ke svým pracovním podmínkám, aby jim zákoník práce v některých svých částech vyšel vstříc.

Nebudu tady číst podrobně celý pozměňovací návrh, neboť se týká řady bodů, tak aby byl pojat komplexně, a řady paragrafů, § 78, § 90, § 91 i § 92, tak to nebudu číst podrobně, protože to by bylo nadlouho a četl bych tady stránku a půl. Jenom drobné zdůvodnění k této záležitosti. Podle článku dva bodu osm směrnice číslo 2003 z roku 1998 Evropského společenství, o některých aspektech úpravy pracovní doby, je práce na moři "práce vykonávaná hlavně na zařízení nebo z něj (včetně vrtných zařízení) spojená přímo nebo nepřímo s průzkumem, těžbou nebo dobýváním nerostných zdrojů včetně uhlovodíků a potápění v souvislosti s takovýmito činnostmi, prováděném ze zařízení na moři nebo z plavidla". A pro tyto pracovníky umožňuje v článku 17 výjimky z pravidel pro rozvržení směn a doby odpočinku. Překvapivě i v České republice, jak už jsem řekl, jsou tedy zaměstnanci, kteří, byť dočasně, pracují na ropných plošinách, například při zavádění softwaru pro klienta, ale i při jiných případech, a tato úprava se jich tedy může bezprostředně dotýkat. Fungování provozu na těchto plošinách zpravidla umožňuje dopravu na a z plošiny ve dvou- až třítýdenních turnusech. Umožnění výjimek z obecné úpravy pro tyto zaměstnance by pomohlo jak zaměstnavatelům, tak zásadně i zaměstnancům samotným. Došlo by ke zkrácení pobytu v někdy velmi nehostinných podmínkách, byla by kratší pracovní cesta, a tedy i kratší odloučení od rodiny a podobně.

Jedná se konkrétně o možnost zkrátit těmto zaměstnancům odpočinek mezi dvěma směnami, myšleno nepřetržitý denní odpočinek, až na 8 hodin z 24 hodin denně, což se týká § 90 odst. 2. Možnost prodloužit dobu poskytnutí kompenzačního volna za zkrácený odpočinek obdobně sezónním pracím v zemědělství, § 90 písm. a). Možnost nařídit těmto zaměstnancům práci ve dnech pracovního klidu, což se týká § 91 odst. 3. A možnost dohodnout se zaměstnancem, zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu tak, aby byl následně kompenzován delším odpočinkem v následujících třech týdnech, což se týká § 92 odst. 3 písm. a).

Podotýkám, všechny navrhované změny jsou v souladu s článkem 17 směrnice 2003/88/ES. Není tam nic, co by překračovalo rámec evropského vnímání legislativy, a myslím si, že by stálo za to, kdybychom lidem, kteří jsou z našeho pohledu nám velmi vzdáleni a nežijí na pevnině, ale svou významnou část pracovního života tráví na moři - aby měli šanci být u rodin déle za podmínky, že jim některá nadbytečná ustanovení zákoníku práce upravíme tak, aby šla v praxi používat. Myslím si, že oni sami by tuto úpravu ocenili.

Děkuji vám za pozornost a v podrobné rozpravě přečtu všechny konkrétní návrhy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme pokračovat v rozpravě. Před kolegou Kořenkem využije své přednostní právo zpravodaj, takže ho požádám o strpení. Kolega Zavadil, tady mám poznámku, že se hlásil, ale před ním ještě kolegyně Černochová s faktickou poznámkou. Takže faktická poznámka paní kolegyně Černochové. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vzhledem k těm prázdným lavicím za mnou, přede mnou, vedle mě vlevo, vedle mě vpravo, tak myslím, že stejně jako vy ostatní cítím, že tato norma dneska nemá šanci na to, aby se doprojednala. Myslím si, že bychom měli požádat, a už tady něco podobného říkali někteří mí předřečníci, požádat členy vládní koalice, aby buďto tento návrh stáhli, dohodli se v rámci vládní koalice. Myslím si, že těch norem, které ještě máme před sebou a které stojí za to, a je na nich shoda projednat do konce volebního období, máme dost. Tady se skutečně zaobíráme něčím, co nemá šanci v této Sněmovně projít. A všichni to tak cítíme. Skutečně chceme tady mrhat časem, energií, finančními prostředky? Navrhuji přerušení tohoto bodu do září 2017.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To je hezký procedurální návrh. Musím honem spočítat, že to není víc než 120 dnů. Já samozřejmě o tomto procedurálním návrhu dám hlasovat bez rozpravy. Nejdřív vás všechny odhlásím, požádám vás o novou registraci. Zagonguji. A jakmile se ustálí počet přihlášených, tak o tom nechám hlasovat. (Nedostatečné kvorum. Poslanci přicházejí do sálu.) Já samozřejmě musím posečkat, až bude potřebné kvorum pro procedurální hlasování. (Prodleva.) Samozřejmě požádám předsedy vládních poslaneckých klubů, aby zvýšili svoji aktivitu v zajištění svých kolegů. (Kvora dosud nedosaženo.)

Já samozřejmě mohu přerušit jednání. Než tak učiním, samozřejmě budu chtít hovořit s předsedy poslaneckých klubů, protože jde, byť s určitými peripetiemi, o bod programu, který v úterý byl dohodnut napevno, takže já samozřejmě jsem srozuměn s tím, že poslanecké kluby s tím počítaly. Tak já bych alespoň na minutku požádal předsedy poslaneckých klubů, aby za mnou přišli. (Předsedové poslaneckých klubů se radí s předsedajícím.)

 

(Jednání přerušeno od 17.21 do 17.29 hodin.)

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po dohodě s předsedy poslaneckých klubů přerušuji jednání do 18. hodiny. My se sejdeme v místnosti grémia a poradíme se, jak dál pokračovat. Máte půl hodiny na to, abyste nás přiměli k nějakému vážnému rozhodnutí.

 

(Jednání přerušeno v 17.30 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat v přerušeném jednání s tím, že nejdříve přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 17.30 se omlouvá ze zdravotních důvodů Vojtěch Adam, pan poslanec Herbert Pavera od 17.30, od 17. 30 se omlouvá do konce jednacího dne Martin Komárek, od 17.15 paní poslankyně Margita Balaštíková z pracovních důvodů a pan poslanec Milan Šarapatka také z pracovních důvodů do konce jednacího dne.

Dosáhli jsme potřebného kvora pro projednání procedurálního návrhu na přerušení projednávaného bodu č. 22, tisku 903, zákoníku práce, do září letošního roku, který předložila paní poslankyně Jana Černochová. Rozhodneme o něm v hlasování číslo 297, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro... Pardon, omlouvám se. Prohlašuji hlasování číslo 297 za zmatečné. Všechny vás odhlásím.

 

Požádám vás o novou registraci s tím, že rozhodneme o tomto návrhu v hlasování číslo 298, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení do září. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 298, z přihlášených 96 pro 16, proti 72. Návrh nebyl přijat.

 

Ještě před zpravodajem Zavadilem se hlásí předseda klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte, abych vznesl procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do příští schůze Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Další procedurální návrh, který rozhodneme v hlasování číslo 299, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro toto přerušení. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadového číslo 299, z přítomných 104 poslanců pro 63, proti 30. Návrh byl přijat.

 

Je mou povinností přerušit tedy projednávání bodu č. 22, vládního návrhu zákona o změně zákoníku práce, s tím, že přerušuji v obecné rozpravě, když s přednostním právem je přihlášen jako první pan zpravodaj Jaroslav Zavadil. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodaji a přerušuji tedy bod 22.

 

Podle schváleného pořadu schůze se budeme nyní zabývat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.