Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

342.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Upozorňuji vás, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a v 11.30 proběhne jejich losování.

Máme na dnešek celkem čtyři písemné interpelace. Tou první je interpelace pana poslance Karla Fiedlera ve věci národního plánu výuky cizích jazyků a pan poslanec Fiedler interpeluje pana předsedu vlády. Ten je omluven, nicméně u této interpelace nám pouze chybí hlasovat o návrhu usnesení. Já poprosím pana poslance, aby návrh usnesení zopakoval.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedo, ale já se obávám, že nám nechybí jenom zopakovat to usnesení, ale že nám chybí asi 22 poslanců, nebo přesně podle toho, co svítí na tabuli. Takže pokud máme hlasovat o usnesení a do minimálního kvora 67 momentálně chybí 20 poslanců, což je ještě horší stav než minule, když jsme tuto interpelaci nemohli dokončit, tak asi hlasovat není možno.

A já jsem si nestihl spočítat ministry. Přeslechl jsem tedy premiéra, ale obávám se, že na odpolední interpelace z těch 17 členů vlády... Bude tady vůbec někdo?

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já vám samozřejmě přesná čísla mohu sdělit... Někdo tady bude. (Pobavení v sále, smích.)

 

Poslanec Karel Fiedler: Někdo tady bude. Co na to mám říct. Jak se říká, stále kvoká, stále kvoká.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, já mám 14 omluv členů vlády s tím, že ale u pana ministra Pelikána je to pouze do 14.30. Takže ten tady bude. Pan ministr Ťok se omlouvá až od 17 hodiny - ten by tu měl být také.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ano, pan ministr pro přítomnost Herman má stabilně dobrou účast...

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr Herman tu bude jistě také... Takže mohu říci, že někteří ministři zde odpoledne budou.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ono to nicméně nesouvisí s touto mou interpelací. Takže já nebudu zbytečně natahovat čas. Pořád na tabuli svítí 52. Takže já nevím, jestli má vůbec smysl, abych znovu zopakoval to usnesení nebo aspoň dvěma větami připomenul, o co jde, když stejně hlasovat nemůžeme. A otázkou je, jestli vůbec budou opět probíhat dále písemné interpelace.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak já se zatím pokouším přivolat kolegy z předsálí. Ale máte pravdu, nemáme kvorum 67. V tom případě přeruším jednání o této interpelaci a budeme pokračovat. Ano, prosím. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já ještě pane předsedo, jestli bych mohl, když jsem tedy u pultu, protože jaksi nejsem obdařen přednostním právem. Ale je to opakující se stav. My jsme... Kdyby se grémium Sněmovny dohodlo nebo lépe naprogramovalo činnost Sněmovny a tyto častokrát velmi chabě účastí obsazené dopolední interpelace jsme místo toho naplánovali body, kterých máme v programu schůze více než dost, tak jsme mohli řadu zákonů místo těchto - promiňte mi ten výraz - trapných interpelací díky přítomnosti nebo nepřítomnosti, mohli řadu zákonů projednat.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já s vámi do jisté míry souhlasím, pane poslanče. Nicméně toto není v moci grémia Sněmovny. Toto je dáno jednacím řádem Poslanecké sněmovny. To znamená, můžeme to brát jako inspiraci pro příští Poslaneckou sněmovnu. Pokud bude měnit jednací řád, tak může upravit i institut písemných interpelací.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dovolím si říct, zopakuji oblíbenou větu vašeho stranického kolegy a mého předsedy výboru. Sněmovna je suverén, pokud si něco odhlasujeme, nevidím důvod, proč bychom nemohli místo promarněného času dopoledních interpelací projednat řadu zákonů.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dobrá. Pokud se nezmění stav na tabuli, zatím to tak nevypadá, tak tuto interpelaci přeruším. V druhé interpelaci - ta je také přerušena. Zeptám se pana poslance Luzara, zda si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji, pane předsedo. Páni dva ministři, dámy a pánové. Já vaším prostřednictvím se slovy kolegy Fiedlera nebudu souhlasit z pohledu účasti. Já se totiž bojím, že většina kolegů, kteří tady nejsou, tak nejsou právě proto, že vědí, že tady nejsou ministři a že vlastně interpelace nebudou. A to je ten problém. Kdyby kolegové věděli, že tady interpelující budou mít partnera a budou tady ministři, tak jistě přijdou podpořit své kolegy v rámci interpelace. Takhle je to bohužel pouze slovní fraška. To se týká bohužel i mé interpelace na paní ministryni školství. Ta interpelace se vleče. Minulý čtvrtek na dopolední nebyla, na odpolední přišla. Bylo mi řečeno, že tento týden bude, přesto není. Čili bohužel není co dneska projednávat. A omlouvám se tedy těm, co přišli podpořit moji interpelaci, že dneska projednávaná nebude. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Já předpokládám, že byste navrhoval přerušení, ale vzhledem k tomu, že paní ministryně je omluvena, tak trvá přerušení této interpelace. A já prosím pana poslance Valentu, který v třetí interpelaci chce interpelovat paní ministryní Šlechtovou. Ta je také omluvena.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, nemohu říci nic jiného, než sdělili mí předřečníci. Neúčast paní Šlechtové mě velice mrzí, protože už je to opakovaná neúčast. Jedná se o národní elektronický nástroj, který provozuje její ministerstvo. Dochází tam k udělování již pravomocných pokut v řádu sto tisíc korun a nedočerpávání částek ve výši desítek milionů korun. Proto jsem to chtěl s paní ministryní dnes rozebrat, ale paní ministryně zřejmě nemá zájem a ty pokuty bude platit ze svého.

Takže vás prosím o přerušení tohoto bodu do přítomnosti paní ministryně. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, o tom bychom samozřejmě měli hlasovat, ale stále nás není 67, takže já tuto interpelaci přeruším svým rozhodnutím.

Pokročíme ke čtvrté interpelaci, která proběhnout může, protože pan ministr Stropnický je přítomen a je přítomen i interpelující, tedy pan místopředseda Filip. Takže já dám slovo panu místopředsedovi, aby přednesl svou interpelaci na pana ministra obrany. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, paní a pánové, interpeloval jsem pana ministra obrany, příslušný tisk 1119 máte u sebe. Stručně jenom uvedu důvod své interpelace.

Byl jsem znepokojen otázkou přidružení 4. brigády rychlého nasazení Armády České republiky k vedení 10. obrněné divize německého Bundeswehru. Co mě na tom zarazilo, jsem uvedl ve svých otázkách, a odpověď pana ministra mě, vážené paní kolegyně a páni kolegové, překvapila. Jsem trochu zmaten z toho, jakým způsobem se s mou interpelací pan ministr obrany vypořádal, protože jeho odpověď je plná rozporů, a to nejen slovních.

Ve své odpovědi na mou interpelaci uvádí pan ministr - cituji - "že jde o nezávaznou deklaraci". V této souvislosti bych rád sdělil, že v politice je symbolika velmi důležitá, a tedy i takzvaná nezávazná deklarace, jak uvádí pan ministr obrany, má svou nezanedbatelnou váhu. Předpokládám, že pan ministr Stropnický jako herec si uvědomuje sílu vyřčeného slova. Já na rozdíl od něj jako právník ho mohu ubezpečit, že slovo napsané má váhu ještě mnohem větší. Nakonec některé smlouvy se nemohou uzavírat ústně a musí se uzavírat písemně a rozdíl tedy mezi slovem vyřčeným a psaným je dán.

Pokud vycházím, pane ministře, z vaší verze, že jde pouze o nezávaznou deklaraci, ptám se tedy, zda bylo nutné ji vůbec podepisovat.

Další otázkou, kterou mám, je, pokud deklarace nemá žádnou váhu, zda jste se nepokusil prosadit takové její znění, které by přidružovalo 10. obrněnou divizi německého Bundeswehru k velení 4. brigády rychlého nasazení Armády České republiky. To přece bylo možné. Opačný postup. Já osobně bych proti takovému znění nenamítal vůbec nic. Přidružení armády nebo její části suverénního státu pod velení armády jiného suverénního státu je vždy vnímáno jako uznání podřízeného vztahu. Dá se to také interpretovat jako uznání jisté formy vazalství.

Ptám se tedy, zda vám, pane ministře, tato skutečnost došla, zda vám nevadí. Mně vadí.

Ve své odpovědi dále sám říkáte, že záměrem dokumentu není pouze - a slovo pouze zdůrazňuji - společné cvičení. Z této formulace jasně vyplývá, že záměrem je tedy něco víc než jen, pouze, vojenské cvičení.

V souvislosti s vaším tvrzením, že deklarace nemá žádnou váhu, že je vlastně jenom takovým bezcenným cárem papíru, nevím, jak vám tedy mám rozumět. Buď platí jedno, nebo druhé. Která varianta je správná? Proč tedy máte ten rozpor ve své odpovědi?

Dále jsem se vás ptal, pane ministře, zda si uvědomujete, že velení armády jakékoli země je podřízeno politické reprezentaci daného státu a zda si tuto skutečnost dostatečně uvědomujete. Vaše odpověď, že tuto otázku považujete za řečnickou, mě opravdu neuspokojuje. Svědčí buď o vaší nekompetenci, nebo - a to by mě zaráželo ještě víc - o aroganci ve vaší odpovědi. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

V pokračování pak uvádíte, že 4. obrněná brigáda podpisem dokumentu samozřejmě nezačala podléhat vůli německé vlády. Promiňte, ale mně to tak samozřejmé nepřipadá. Je smutné, že ministru obrany musím připomenout posloupnost branné moci. Nejvyšším velitelem je politická reprezentace dané země, té podléhá nejvyšší velení armády, kterému dále dle příslušné subordinace podléhají nižší složky. Pokud tedy přidružíme 4. brigádu rychlého nasazení Armády České republiky k velení německého Bundeswehru, je logické, že v tomto okamžiku podléhá nejvyšší velení armády velení německého Bundeswehru, a tedy vůli politické reprezentace Spolkové republiky Německo. Nebo snad každý rozkaz, který 4. brigáda rychlého nasazení obdrží od svého německého velení, bude konzultován a schvalován s vládou a Parlamentem České republiky? Pokud ano, obávám se, že se nebude jednat zrovna o operativní způsob rozhodování. Pokud tomu tak ovšem nebude, a to já předpokládám, tak to jenom potvrzuje nejen moje obavy, jednoznačně to pak znamená, že ztrácíme kontrolu nad částí své branné moci a předáváme ji do německých rukou.

Prosím vás tedy o vysvětlení, která z variant je správná. Takové vysvětlení totiž nepožaduji pouze já. Ta interpelace totiž vyplývá z toho, kolik rozhořčených dopisů z vašeho rozhodnutí jsem obdržel do své poslanecké pošty.

V souvislosti se zmíněnou, i když možná jen částečnou ztrátou naší kontroly nad 4. brigádou rychlého nasazení jsem se vás ptal, zda si nemyslíte, že v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by nebyla namístě určitá zdrženlivost, a to minimálně z důvodů historických. Ptal jsem se tak proto, že političtí představitelé Spolkové republiky Německo svými kroky a výroky dokázali a stále dokazují, že mají velké potíže s vnímáním reality, a zejména současná německá kancléřka aktivně, svévolně a zcela iracionálně vytvořila pro Evropu a Evropany bezpečnostní hrozbu, která je nejzávažnější od doby, kdy bezpečnostní hrozbu pro Evropu a Evropany vytvořil jeden německý kancléř. Ptal jsem se, zda si tuto ztrátu kontaktu s realitou uvědomujete a zda s konáním paní Merkelové souhlasíte. Myslím, že v momentě, kdy podřizujeme část své armády německému velení, je podobná otázka zcela namístě. A promiňte, vaše odpověď, že na takový dotaz nebudete odpovídat, protože je irelevantní, považuji pouze za důkaz vaší arogance, ale také nekompetentnosti. Asi máte špatný scénář. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

Možná se ale také jedná o zásadní nepochopení pojmu diskuse v parlamentní demokracii. Pokud totiž nehodláte odpovídat na otázky členům Parlamentu s tím, že jsou podle vás irelevantní, tak dáváte najevo, že nehodláte odpovídat ani na otázky voličů. Možná byste si měl připustit, že kritériem relevantnosti otázky není to, zda se vám líbí, nebo nelíbí, nebo zda se vám na ni chce, nebo nechce odpovídat. Jsem toho názoru, že demokracie je založená právě na tom, že každá otázka je otázkou relevantní a každá otázka si zaslouží odpověď. Zejména by se to mělo týkat právě otázek nepříjemných. Rád bych od vás slyšel, zda tento pohled sdílíte rovněž.

Dále musím trvat na vaší odpovědi na otázku, zda politika Spolkové republiky Německo a konkrétně politika kancléřky Angely Merkelové má vaši podporu. Důvody, které mě k tomuto dotazu vedou, jsem, myslím, vysvětlil dostatečně a srozumitelně.

Tolik tedy otázky, na kterých trvám, abyste mi odpověděl, protože z vašeho písemného vyjádření odpovědi nevyplývají a nejsem schopen ani ochoten se s takovou odpovědí smířit. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu místopředsedovi a nyní vystoupí pan ministr obrany. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je skutečně s podivem, jaký moje bývalá profese vyvolává závan emocí. Já myslím, že dříve nebo později se k tomu k velké potěše řady z vás vrátím a že si ulevíte. Jenom jak jistě pan poslanec vašim prostřednictvím, pane předsedo, ví, tak odpověď vypracovávají právníci, zvlášť takto relativně subtilní nebo složitou materii, takže tím dostali všichni právníci Ministerstva obrany právě pětku.

Samozřejmě, že to možná nejdůležitější zaznělo v úplném závěru, a to je otázka voličů. Těm je směřována tahleta interpelace především a zřejmě se blíží zase týdny, kdy budeme vykopávat různé historické disentimenty a budeme vytahovat kostlivce ze skříní. Já bych rád zdůraznil znovu - a nejsem si jist, že moje odpověď uspokojí, protože myslím, že je to nastaveno tak, aby neuspokojila žádná odpověď, ale budiž -, jsme ve fázi, kdy my jsme podepsali dopis o záměru. Dopis o záměru - to není smlouva, to není právě závazný dokument, je to jakási iniciační fáze nějaké možné spolupráce a konkrétní návazné kroky budou rozhodně ještě předmětem právě zvažování a rozhodování a nepůjde přitom o návazné kroky směřující k omezení naší suverenity nebo bojeschopnosti. Opak je cílem.

Motivem podpisu dopisu o záměru je posílení systému kolektivní obrany NATO. Ale zdá se, že právě toto je nesmiřitelný prvek pro některé ze zde přítomných, a zároveň je ale klíčový pro zajištění bezpečnosti České republiky. Nevím, jakou vidí někteří z nás tedy alternativu. Vytváření mnohonárodních formací následných sil pro účely článku 5 Severoatlantické smlouvy prostřednictvím afilace, čili přidružení, je esencí spolupráce v rámci NATO. Zlepšená spolupráce pak umožní i efektivnější působení v rámci EU nebo OSN. Konkrétně jsme podpisem dopisu o záměru určili pro 4. brigádu rychlého nasazení partnera. Partnera, tedy německou 10. divizi, se kterým by měla umět působit v operaci většího rozsahu, jako je úroveň divizního úkolového uskupení a výše. Cílem je se lépe poznat v rámci společných cvičení, výcviku a vzdělávání, sladit postupy a požadavky na schopnosti a jejich důsledným rozvojem odstranit případné překážky, které by bránily hladké spolupráci v případě společného nasazení.

Spolupráci neprohlubujeme jenom s Německem, to je patrně třeba opakovaně zdůrazňovat, ale ve větší či menší míře se všemi spojenci v NATO, především s Polskem a dalšími zeměmi V4. Viz např. náš záměr vyslat šest osob do velitelství mnohonárodní divize Severovýchod v Elblagu včetně zástupce velitele divize a záměr afilovat 7. mechanizovanou brigádu k této divizi od roku 2019.

Předmětem dopisu o záměru je prosté zvyšování interoperability, abychom my byli lépe připraveni čelit útoku vedenému proti území NATO v Evropě nebo tento útok odvrátili efektivním odstrašením. Předmětem dopisu o záměru není vytvoření smíšené česko-německé jednotky, a tedy ani žádné vzájemné závislosti. Nizozemsko-německá a francouzsko-německá spolupráce pro nás v tomto ohledu není vzorem. Takovýto krok by beztak vyžadoval souhlas Parlamentu České republiky.

A k těm nezodpovězeným otázkám. Ty dvě poslední otázky jsem označil za irelevantní nikoli z despektu k vám, nikoli z despektu k těm, kteří toto téma zvedají, ani proto, že bych chtěl bagatelizovat některé kontroverzní kroky německé vlády. Označil jsem je za irelevantní, protože afilací, tak jak je popsána v dopise o záměru, se v žádném případě nepodřizujeme politické vůli německé vlády ani se nevzdáváme byť jen části naší suverenity v rozhodování kdy, kde a za jakých podmínek bude 4. brigáda rychlého nasazení použita. Díky afilaci získáme jen povědomí, jak a s kým bychom reagovali v rámci kolektivní obrany na aktivaci článku 5 a o aktivaci tohoto článku přitom rozhodne kolektivně NATO, tedy i my. Naše suverenita tak není dotčena, opakuji.

Určitá zdrženlivost v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by tedy byla namístě pouze tehdy, pokud by hrozilo, že naše jednotky budou afilací předurčeny k vykonávání politické vůle německé vlády, což nehrozí. Nehledě na to, že o nasazení Bundeswehru nerozhoduje německá vláda, ale Spolkový sněm. V tomto kontextu bych se přimlouval za častější a strukturovanější debatu mezi výbory pro obrany našeho parlamentu a Spolkového sněmu. Panují-li jakékoli obavy, nechť jsou osloveny ve vzájemné důvěře a dialogu.

Stejně tak dopisem o záměru nevyjadřujeme souhlas či nesouhlas s politikou a činy německé kancléřky Angely Merkelové, prosím. To mi z pozice ministra obrany České republiky ani nepřísluší. Argumentace paní Merkelová, utečenci, armáda je navíc z mého pohledu účelová a zavádějící. Jako člen exekutivy se hodlám řídit duchem Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji přijaté před dvaceti lety. Některé nedávné kroky německé vlády mohou být kontroverzní, ale nedávají tušit, že by mělo dojít ke změně dlouhodobého strategického směřování Německa, které se mimo jiné projevuje silným multilateralismem při posilování obranyschopnosti evropského pilíře NATO, což je pro naše rozhodování určující, stejně tak jako snaha o posílení schopnosti EU na poli obrany.

Německo bezpochyby převzalo v reakci na změnu bezpečnostního prostředí aktivní roli v obraně NATO a EU a bez této jeho aktivní role nebudou pro nás tyto z bezpečnostního hlediska klíčové organizace dostatečně akceschopné. Dopisem o záměru vyjadřujeme odhodlání dále prohlubovat dlouhodobě nadstandardní česko-německé vztahy v oblasti obranné spolupráce a rovněž se tak připojujeme k aktivní roli v obraně NATO a EU.

Prohlubováním spolupráce přitom nemáme na mysli výstavbu smíšených jednotek s Německem tak, jak to učinili naši nizozemští a francouzští spojenci. Z textu dopisu o záměru nelze nic takového dovodit. A v neposlední řadě spolupráce k Bundeswehrem není krokem pouze politickým, je i krokem, který vítá Armáda České republiky, krokem, který totiž má napomoci dalšímu rozvoji jejich, a tedy našich sil. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji pane ministře. Zeptám se pana místopředsedy, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedo. Pane ministře, děkuji za doplnění, ale příliš jste mne neuklidnil. Za prvé vůbec nebylo smyslem mé interpelace tahat sem historické disentimenty. Opravdu ne. Mě šlo přece o současný reálný stav, o to, jakým způsobem máte v tom napsaném slovu, jak jsem řekl, záměr. A ten záměr sleduje nikoliv tedy společné cvičení, ale - a to znovu opakuji - ten základní rozdíl mezi společným cvičením, a to je to samotné symbolické přidružení. Já chápu, že při překladu některých slov, která se používají, mohou lidé pod tím vnímat něco jiného. Ale na druhou stranu jsem neuspokojen vaší odpovědí proto, že říkáte, že jsme sice nepostupovali francouzským nebo holandským způsobem, ale že naše posílení je dáno našimi závazky k Severoatlantické alianci. Přitom je evidentní, že spor uvnitř Aliance je i pro Českou republiku velmi relevantní.

Proti sobě stojí dva státy paktu NATO. Dnes v Iráku a Sýrii stojí proti sobě armáda Spojených států amerických a armáda Turecka. Už nejde jen o ten spor, který se tady v rámci paktu léta táhne, a to je spor turecko-řecký, ale tentokrát jde o spor mnohem vyšší. Ten eskaluje tím, jakým způsobem přistupuje k Washingtonské smlouvě současný americký prezident.

V Evropě vznikají jasné debaty o tom, jestli se bude vytvářet takzvaná evropská armáda v souvislosti s tím, že Spojené státy americké říkají, že platí příliš mnoho a my platíme příliš málo, a oni tedy nebudou zabezpečovat obranu Evropy. NATO ji skutečně nezajišťuje. Když se podíváme na rok 2015, tak je evidentní, že po výmluvách, že do ochrany schengenského prostoru NATO nemáme zatahovat, tak potom bylo řečeno, že se tím má zabývat někdo jiný a že nepůjde o evropskou armádu a že půjde o posílení Frontexu.

Já jsem přece ve své interpelaci nijak nezpochybnil potřebu vnější ochrany jednotlivých spojeneckých států. To jsem nijak nezpochybnil. Zpochybňuji tedy jenom to, jestli konkrétní přidružení Armády České republiky k německému Bundeswehru má sloužit základním potřebám obrany jiného společenství, ve kterém jsme také a které je pro nás primární, a to je Evropy. To skutečně zpochybňuji, protože k tomu nedošlo. Dál proudí běženci, Evropa dává výpalné Turecku, příčiny migrační krize se neřeší. Řeší se jenom důsledky a ta ochrana vnější hranice zajištěna není.

A vy jste řekl ve své odpovědi velmi zajímavou věc. Že by bylo dobré, aby výbory pro obranu českého Parlamentu jednaly s konkrétním výborem německého Bundestagu, a s tím, aby na parlamentní půdě probíhala tato debata, já nemám problém. Protože potom by v této Sněmovně nemohl vzniknout takový dokument, který chce změnit Ústavu a odebrat Poslanecké sněmovně právo rozhodovat o tom, kam vyslat a kam nevyslat vojáky. To se v německém Bundestagu opravdu ještě nestalo. A pravděpodobně po diskuzi s nimi by se to nestalo ani tady.

Čili nejde o žádné historické disentimenty. Opravdu ne. Jde mi o to, kam směřujeme uzavíráním těch, jak říkáte, nezávazných deklarací. A jestli se chystá Evropa na zajištění vlastní vnější bezpečnosti, jak se na tom budeme podílet, anebo jestli dál nebudeme mít evropskou emancipovanou politiku a budeme dále sloužit něčemu jinému, co zatím není otázkou prioritní. Protože bezpečnostní hrozbou je migrační vlna a její příčiny, které tkví v tom vojenském konfliktu v Iráku, Libyi a Sýrii.

Ale na to jste mi neodpověděl. Já jsem se ptal - a to byl také ten důvod, proč jsem se znovu ptal na vaši podporu či nepodporu politiky německé vlády. Vy jste mi odpověděl a za tu část té odpovědi děkuji. Ale na tyhle věci, které jste naznačil, na ty mi neodpovídáte. Protože já nevnímám podřízení 4. brigády rychlého nasazení 10. obrněné divizi německého Bundeswehru za prioritu českých bezpečnostních zájmů, pokud jde o vnější bezpečnost České republiky. Opravdu ne. A to z té vaší odpovědi stále nevyplývá.

Rozumím tomu, že pro vás vypracoval odpověď nějaký právní útvar Ministerstva obrany. To je asi logické. Proč by to ministr dělal sám? Ale mně jde o ten politický záměr, který tím sledujete. Protože skutečně i ta nezávazná deklarace má obrovskou symboliku jak pro občany České republiky, ale obecně i v rámci Evropy.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě pan ministr.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení přítomní, mám pocit, že teď v tom vystoupení toho bylo smícháno hodně dohromady. Že jsme se malinko vzdálili od té afilace. Že jsme se dostali až do Turecka a na Blízký východ a na celý obvod schengenské hranice. To si myslím, že je trošku ambiciózní. Ale přesto, abych nebyl nařčen, že se vyhýbám odpovědi.

Spor uvnitř aliance. Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, vy samozřejmě důsledně používáte slovo pakt. Už jsem to tady jednou říkal, a je to skutečně téměř dojemné, jak používáte toto slovo, které vždycky používali naši politici před rokem 1989, aby z té Aliance skutečně udělali takový jednoslabičný úderný zvuk. Aby to bylo něco zlého, agresivního, nepřátelského. Tak dobře, říkejte tomu klidně dál pakt. Pro mě to je spojenectví, které nám poprvé snad skutečně zajišťuje nějakou účinnou a efektivní obranu.

Situace v Turecku a na Blízkém východě je skutečně nesmírně složitá. A myslím si, že je trošku takové nefér si tady na ní přihřívat polévku. Je to určité napětí vyvolané samozřejmě poměry především na turecké politické scéně a zatím se je daří, řekněme, držet v takové rovině, která k zvyšující se migraci nepřispívá, naopak.

Teď skutečně nevím přesně, o co jde. Nemyslím si, že už v té odpovědi, nebo v té vaší reakci šlo o tu afilaci, ale spíš o NATO. Rád bych zdůraznil, že NATO je vojenské uskupení a tomu nepřísluší z titulu svých kompetencí nebo obsahu činnosti střežit hranici. To, jak jistě všichni víme, přísluší především policii a policiím jednotlivých členských států, případně jejich společné spolupráce. A armáda je nasazována až v nějakých extrémních chvílích. Ale na to má ta Washingtonská smlouva různé články. Má taky článek čtyři, kde ten příslušný stát musí vyvolat jednání o případném použití článku pět. A nikdo z členských států Aliance to v souvislosti s migrační vlnou v Evropě neudělal. Protože článek pět nebude nikomu vnucován. O jeho spuštění se musí požádat a musí se, byť třeba někdy i velmi rychle, projednat. Proto nedošlo k nasazení Aliance na schengenských hranicích. To skutečně není alianční úkol. To by měl být úkol společného úsilí policejních evropských sborů, kde ta spolupráce by rozhodně měla být efektivnější a účinnější. Myslím, že Česká republika v tomhle rozhodně pasivní není, naopak. A samozřejmě s tím, že stejně jako Česká republika, tak i jiné státy by měly mít v rezervách připravenu na různé emergentní případy i tu armádní složku. Což my jako Česká republika máme. Máme v podstatě v permanentní pohotovosti 800 mužů pro jakoukoliv emergenci, kteří jsou samozřejmě schopni nastoupit prakticky ihned. A toto číslo jsme schopni podstatně navýšit. Ale to navýšení si s odpuštěním v tuhle chvíli nechám pro sebe. Ani to není podstatné. Myslím, že je podstatné říci, že my tu situaci rozhodně nepodceňujeme, že armádní účast v tom je doplňková a nikoliv prvoplánová.

Co se týče ale úlohy NATO, ta může nepochybně být výraznější. A počkejme si ještě pár hodin na výsledky z dnešního summitu, nebo půlsummitu, jak se tomu říká v Bruselu, kde nepochybně kromě tématu sdílení finančního břemene bude také významným tématem boj proti terorismu. A tam se s velkou pravděpodobností NATO přihlásí k té mnohonárodní koalici dnes už 68 států v boji proti terorismu. Bude se tomu v té deklaraci možná říkat ISIL, nebo to už jedno. Ale všichni víme, o co jde. Takže v tomhle ta Aliance bude mít svoji židli u stolu, abych tak řekl, a bude v tom nepochybně aktivnější.

To je snad ve stručnosti vše. Jenom bych ještě chtěl dodat k té pověstné afilaci. Pokud má být aliance funkční, a vy, prostřednictvím pana předsedajícího, po tom vlastně voláte, tak funkční může být jenom tehdy, když bude schopna po silách rychlé reakce disponovat taky dobře secvičenými a účinnými silami následného sledu. A předmětem vytváření větších celků v rámci i evropských uskupení je právě schopnost následných sil, aby byly účinně schopny zasáhnout v případě napadení některého z členských států. Nic ví, nic míň. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dvě faktické poznámky - nejprve pan poslanec Luzar a potom pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Pane ministře, použil jste krásné úderné slovo v boji - boj proti ISIL. Je to krásné slovo, krásně zní, ale ten výklad dle komentátorů NATO je v tom, že vojáci NATO posílí radiolokátory monitorování letouny AWACS. To není boj, to je pouze sledování z velké dálky boje, který se odehrává na zemi. Pokud to opravdu myslíte s bojem proti ISIL vážně, tak NATO musí přijít v pozemních silách do těchto zemí a do těchto bojů.

Co se týče článku 5, dneska jsem shodou okolností slyšel komentáře přímo z Bruselu, které hovoří o tom, jak se všichni těší na přítomnost amerického prezidenta Trumpa, aby z jeho úst konečně slyšeli, přímo z jeho úst, zda opravdu platí článek 5. Že nechtějí slyšet komentátory jeho výroku, ale chtějí to slyšet od něho. Čili kde je ten slavný článek 5 NATO, když tomu sami nevěříme a musíme počkat, až přijede nový americký prezident, aby nás, vazaly, ubezpečil, že opravdu ta Amerika za námi bude stát? Přehrajte si zpravodajství dnešní ČT, uvidíte, že má slova jsou pravdivá. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ondráček, také faktická poznámka.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Jak jsem poslouchal pana ministra Stropnického, tak nevím, jestli si z nás dělá blázny, anebo neví, o čem mluví. Na jednu stranu - (Hlas z vládní lavice: Ježíšmarjá!) Ano, ježíšmarjá. Na jednu stranu mluvíte o tom, že NATO nemá za úkol chránit evropský prostor a nebude plnit úlohu pohraniční policie někde ve Středozemním moři, aby bránilo, dovolím si říct bránilo Evropu před invazí, která tady už několik let probíhá, a jsou to miliony lidí, kteří sem přišli, protože to není problém NATO a tvrdíte, že je to problém policie, a na druhou stranu si NATO osvojuje jednu z věcí, která je vyloženě právě policejní, a to je boj proti terorismu. Takže NATO nechce chránit Evropu, ale chce bojovat v Evropě proti teroristům. Takže si chce hrát na policajty uvnitř Evropy. Takže pane ministře, pokud by NATO chtělo chránit členské státy Evropské unie, tak taky chrání to, aby sem nepronikaly miliony lidí, protože pak by terorismus, se kterým chce NATO bojovat, nebylo potřeba.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní má slovo pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji vám, pane předsedo. Pane ministře, postupnými kroky se dostaneme možná k tomu, co jsem chtěl při té interpelaci vědět. Dostali jsme se k tomu, jakým způsobem vnímáte politiku Spolkové republiky Německo, dostali jsme se k tomu, a to myslím, že je dobré, že nikdo z těch ohrožených států, a dobře rozumím tomu, že Česká republika se necítí podle vás státem ohroženým tou migrační vlnou, že jednotlivé členské státy paktu - a já to slovo použiji v pozitivním slova smyslu, abych nemusel, a řekl jsem to několikrát, když jsem ve svém úvodním slově řekl ten celý název Washingtonské smlouvy - nepožádaly o aktivaci článku 5, aby se tedy použila armáda členských států na ochranu vnější schengenské hranice. To jsem se dozvěděl.

Přesto jsem přesvědčen, že vysvětlení, které jste nám podal ve věci afilace, jak citujete z té nikoliv české verze té nezávazné deklarace, tak úplně spokojen s odpovědí nejsem. Navrhuji tedy Poslanecké sněmovně, aby nesouhlasila s odpovědí na mou interpelaci, ale podotýkám, že přece jen dvě další odpovědi, které jste původně považoval za nepotřebné, jste mi řekl a za ty osobně děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji za návrh usnesení. O tom samozřejmě budeme hlasovat. Ještě si s přednostním právem přál vystoupit pan ministr kultury.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil do této diskuse, protože nechci, aby se písemné interpelace změnily v komunistickou propagandu. To, co zde zaznívá, jsou nehorázné nepravdy. Mír v Evropě po druhé světové válce je zajištěn právě pouze díky společenství Severoatlantické aliance. Komunistům se nepodařilo rozpoutat další válku. Samozřejmě že ruská okupace východu Ukrajiny a Krymu je velké bezpečnostní riziko velmi blízko našim hranicím. A jedině díky našemu členství v Severoatlantické alianci máme skutečně bezpečnostní jistoty. Je třeba, aby to tady také zaznělo. Komunisté měli čtyřicet let čas na to, aby tuto zemi zdevastovali morálně a hospodářsky takovým způsobem, že se z toho hrabeme dodnes. A já tady pozvedám hlas proti této komunistické propagandě, která v roce 2017 zaznívá na půdě českého parlamentu!

Je to nepřijatelné a je to hanba české politiky, že komunisté stále v Parlamentu sedí!

Děkuji za pozornost. (Z řad poslanců KSČM se ozývá bušení do lavic.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím poslance z levé strany spektra o klid. Kdo se přihlásí, dostane slovo, není potřeba bušit do nábytku.

Prosím pana předsedu Kováčika, potom pan poslanec Mackovík, potom pan poslanec Ondráček, všechno faktické poznámky.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já se velmi ostře ohrazuji jménem oněch statisíců voličů KSČM a žádám pana ministra Hermana, aby se jim především okamžitě omluvil za svoje slova o tom, že v této době zde komunisté nemají co dělat. (Hovoří velmi důrazně.) Ti voliči jsou občané České republiky a nejsou to žádní lidé druhé kategorie! Jsou to stejně rovnoprávní občané se stejnými politickými právy, jako mají voliči KDU-ČSL nebo hnutí ANO nebo sociální demokracie, Občanské demokratické strany nebo kterékoliv z jiných politických stran, které se podle Ústavy České republiky ve svobodné soutěži ucházejí o to být tady a zastupovat občany České republiky zde při zákonodárné a jiné činnosti, která tomuto ctihodnému shromáždění přísluší.

Zejména podivně to zní z úst člověka, který těmi samými ústy říká o tom, jak je dlouho po druhé světové válce dobře, že nás tady hájí, možná s jeho názorem to tak skutečně souvisí, agresivní pakt, čili pacta sunt servanda, čili dohody je třeba držet, čili pakt je dohoda, to není nic, co by bylo nějaké špatné slovo. Je to jednoslovné vyjádření, jednoslabičné vyjádření. Ano, je to přesně to vyjádření. Podle našeho soudu NATO je agresivní pakt! Podle našeho soudu NATO není mírotvůrce. Podle našeho soudu tam, kde NATO poslední možná desítky let zasahovalo, a jmenuji Libyi, Irák, Sýrii a další, třeba Afghánistán, tak není klid. Jsou to zničené státy a jsou hnízda terorismu, a právě odsud sem do Evropy proudí miliony uprchlíků, pravda, většinou zoufalých lidí, kteří hájí svoje životy, kteří hájí holé přežití, ale s nimi také přicházejí teroristé. (Předsedající upozorňuje na čas.)

Já žádám pana ministra Hermana, aby se okamžitě voličům KSČM omluvil. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Mackovíka, potom pan poslanec Ondráček a další.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, dovolím si takový historický exkurz na vystoupení pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího. Za prvé bych chtěl připomenout, že Severoatlantická aliance za posledních 14 let zlikvidovala 7 států. Nemusíme jmenovat, protože občané těchto států migrují do Evropy a spolu s nimi i mnozí teroristé, kteří jsou Západem živeni, vycvičeni a financováni. První střet s islamisty byl už v 80. letech. Byla to válka v Afghánistánu. Pak se nám to přelilo dál. A nemusím tady vykládat, kdo afghánské mudžahedíny cvičil. Byli to především západní experti.

Teď trošku starší historický exkurz, pane ministře prostřednictvím předsedajícího. Název Bundeswehr pochází od Hasso von Manteuffela, který mimo jiné velel 5. tankové armádě během ofenzivy v Ardenách v prosinci 1944. Je to Němec. Byl to člověk, který byl orientován na fašisty, protože jim sloužil. Dál chci podotknout, že víc jak stovka bývalých generálů a plukovníků Wehrmachtu sloužila později v Severoatlantické alianci a Bundeswehru a zakládala právě Bundeswehr. Nemusím připomínat letecká esa, která v roce 1955 velela útvarům letectva. Školili se ve Spojených státech a mnozí mají za sebou desítky a stovky sestřelů, a především západních pilotů, nejen těch ruských.

Takže pane ministře, když tady chcete argumentovat, tak jak argumentujete, tak pouze dáváte najevo svůj blízký vztah k sudetoněmeckému landsmanšaftu. Není to nic, co by občané České republiky potřebovali slyšet. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Budu velmi krátký. Nevážený pane ministře, projevy tohoto charakteru, řeknu pindy, si nechte na srazy sudeťáků, kde vy veřejně vystupujete. Neurážejte české občany. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: S řádnou přihláškou pan předseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Kdybych si nevážil jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tak bych panu ministru Hermanovi odpověděl před vámi, ale protože si toho vážím, tak na jeho ideologický projev reagovat nebudu, najdu si na to jinou příležitost. Kdyby se radši pan ministr staral o to, jak funguje Ministerstvo kultury, jak je podfinancované, jakým způsobem lidé reagují na jeho nesmyslné kroky, jakým způsobem oceňují jeho nepráci. Ať se stydí! (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan ministr kultury. Ještě upozorňuji, že tématem je interpelace na pana ministra obrany.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Ano, děkuji. Nicméně na tuto invektivu musím zareagovat. Nevím, co měl pan předseda na mysli, protože když jsem nastupoval na Ministerstvo kultury, tak náš rozpočet byl 8,7 miliardy, letos je to 12,7 miliardy. Bylo to před těmi třemi lety 0,76 % ze státního rozpočtu, letos je to 0,96 a pro příští rok jsme na 1,3 %. Takže to, co jsme slibovali, 1 %, bude splněno. Kultura byla velice výrazně finančně navýšena. Kulturní památky jsou opravovány nebývalým způsobem. Když jsem před deseti lety na Ministerstvu kultury pracoval, tak byl rozpočet Národního památkového ústavu 400 milionů korun, letos hospodaří se 4 miliardami. Státní fond kinematografie měl tehdy rozpočet 58 milionů korun, letos má 1,2 miliardy. A platy zvyšujeme způsobem, který opět nemá v posledních letech obdoby.

Takže jsou to plané invektivy. Já to samozřejmě chápu. Když scházejí skutečné argumenty, tak se uchylujeme ke lžím, což je komunistická praxe celá desetiletí. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášky do rozpravy nemám. Ještě přivolám kolegy z předsálí.

 

Návrh usnesení, který přednesl pan místopředseda, jsme slyšeli, to znamená je to vyjádření nesouhlasu s odpovědí pana ministra obrany.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem usnesení. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 155, přihlášeno je 89, pro 23, proti 32. Tento návrh nebyl přijat. Tím tedy končím interpelaci na pana ministra Stropnického.

 

Zeptám se pana poslance Fiedlera, zda by souhlasil s postupem, protože máme dostatečné kvorum, zda by v této fázi mohl přednést návrh usnesení k první interpelaci, a my se s ní vypořádáme hlasováním. Vidím, že se mnou souhlasí. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ano, pane předsedo, měli jsme oba stejnou myšlenku, takže jste mě předešel. Já bych to stejně navrhl sám. Chtěl bych využít toho, abychom konečně dokončili sněmovní tisk 1085, kdy bychom mohli přistoupit pouze k závěrečnému kroku, a to je hlasovat o usnesení.

Nejdříve dvěma třemi větami velmi krátce řeknu, co se odehrálo, a potom přednesu návrh usnesení. Jednali jsme o koncepci Ministerstva školství k jazykovému vzdělávání, která dlouhodobě není zpracována, a nebyly podávány věcné a relevantní informace. Na základě toho jsem navrhl usnesení, které zní: "Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas s odpovědí premiéra vlády."

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Takže to je usnesení, o kterém můžeme hlasovat. Ještě jednou, je to vyjádření nesouhlasu Poslanecké sněmovny s odpovědí pana předsedy vlády na interpelaci pana poslance Karla Fiedlera.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro návrh usnesení. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 156, přihlášeno je 90, pro 20, proti 15. Tento návrh nebyl přijat.

 

A pokud budou páni poslanci Luzar a Valenta souhlasit, tak bychom stejně vyřešili i interpelace... (Jmenovaní poslanci namítají, že tam nebyla ani otevřena rozprava.) Prosím, nechte mě domluvit ... stejně vyřešili interpelace na paní ministryni Valachovou a Šlechtovou v tom smyslu, že bychom je hlasováním přerušili, protože ony byly přerušené pouze mým rozhodnutím v důsledku nedostatku kvora a bude pro mě čistší, když budeme hlasovat o přerušení do doby přítomnosti interpelovaných.

 

Takže jestli je s tím souhlas, není námitka, tak nejprve bychom hlasovali o tom, že přerušujeme interpelaci pana poslance Leo Luzara na paní ministryni Valachovou do přítomnosti paní ministryně.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 157, přihlášeno je 90, pro 59, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

Teď budeme hlasovat o přerušení interpelace pana poslance Valenty na paní ministryni Šlechtovou taktéž do doby přítomnosti paní ministryně.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 158, přihlášeno je 90, pro 58, proti nikdo. Tento návrh byl přijat a interpelace byla přerušena.

 

Tím jsme se tedy vypořádali i procesně se všemi písemnými interpelacemi a já ještě upravím seznam omluv. Pan ministr Zaorálek svoji celodenní omluvu upravuje na omluvu od 12 hodiny z důvodu zahraniční cesty. Pan poslanec Petr Adam ruší svoji omluvu, protože je přítomen. Pan poslanec Čihák se omlouvá od 9 do 11 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Urban z celého jednacího dne bez udání důvodu, pan poslanec Kaňkovský po celý jednací den z osobních důvodů, paní poslankyně Lorencová od 9 do 13 z důvodu návštěvy lékaře a pan poslanec Sedlář mezi 9 a 11.30 z pracovních důvodů. Tolik omluvy.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali písemné interpelaci, přeruším jednání Sněmovny a budeme pokračovat v 11 hodin body, které jsou zařazeny na pořadu schůze. Do 11 hodin přerušuji jednání Sněmovny.

 

(Jednání přerušeno v 9.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji pěkné dopoledne. Nyní bychom se měli věnovat pevně zařazeným bodům 246, 288 a 229. Jsou to sněmovní tisky 1105, 968 a 996. Ve 12 hodin bychom měli zahájit projednávání bodu 11. Je to sněmovní tisk 931, Vojenské zpravodajství, druhé čtení. Poté bychom případně projednávali body z bloku smlouvy, první a druhé čtení dle schváleného pořadu schůze. Odpoledne projednáme bod 343, což jsou ústní interpelace.

S přednostním právem se hlásí pan předseda Mihola. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si vás požádat o pevné zařazení bodu 183, což je sněmovní tisk 1020, tedy novela zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, předložená Vítem Kaňkovským.

Včera zde Vít Kaňkovský odůvodňoval potřebu projednat tuto novelu zákona, protože stávající znění nelogicky zvyšuje náklady zdravotnických zařízení, a to nejen nemocnic, ale i ambulantních zařízení na servis zdravotnických přístrojů a instruktáže k práci s nimi. Jsem přesvědčen, že pokud chceme efektivně čerpat prostředky z veřejného zdravotního pojištění a nezatěžovat zdravotní systém k zajišťování externích služeb, které kladou nároky personální, pak je tato změna více než potřebná. Chci také podotknout, že jde o nápravu stavu, který schválilo toto složení Poslanecké sněmovny, takže je to šance odejít z tohoto volebního období v tomto ohledu s čistým štítem.

Dovoluji si vás proto, vážené kolegyně a kolegové, zdvořile požádat o zařazení tohoto bodu, aby mohl být schválen ještě do konce volebního období, a to tedy konkrétně na středu 7. 6. 2017 ve 14.30 hodin. Připomínám, že návrh má podporu Ministerstva zdravotnictví, souhlasné stanovisko vlády.

Děkuji vám za pozornost, a prosím tedy ještě jednou o podporu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Pro pořádek zopakuji návrh - ve středu 7. 6. ve 14.30 jako první pevně zařazený bod. Dobře, děkuji.

Táži se, zda má někdo další ještě návrh na změnu programu. Prosím, pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem to sice nekonzultoval s panem předsedou Miholou, ale ten návrh zákona má podporu našeho klubu a já si myslím, že jsme schopni projednat zítra. Nezaznamenal jsem větší výhrady z ostatních poslaneckých klubů. To projednání by mohlo jít poměrně rychle. Já jenom, abychom to zkusili projednat zítra po pevně zařazených bodech. Tím se nijak nenarušuje schválený program jednání a uvidíme, jestli to zítra zvládneme, nebo ne. Jestli by pan předseda Mihola proti tomu neměl námitek?. Bylo by to hotovo dřív.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já eviduji váš návrh a eviduji jej jako protinávrh. To znamená, předpokládám, že pan předseda Mihola souhlasí s tím, že by tento bod byl dán na 26. 5. V případě, že nebude schválen, tak poté dám hlasovat na 7. 6. Táži se, zda někdo další máte ještě návrh na úpravu nebo změnu programu. Žádné návrhy nevidím.

 

Jestliže je tomu tak a nikdo nepředkládá návrhy na změnu programu, přečtu tedy návrh. Ten zní, aby bod č. 183, sněmovní tisk 1020, zákon o zdravotnických prostředcích, byl zařazen zítra 26. 5. jako první bod po pevně zařazených bodech.

 Já zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 159. Přihlášeno je 109 poslankyň a poslanců, pro návrh 79. S návrhem byl vysloven souhlas a tento bod byl pevně zařazen zítra, 26. 5., po pevně zařazených bodech. A o tom dalším návrhu tedy nedám hlasovat.

 

Vzhledem k tomu, že další bod by měl uvádět ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a nikde ho zde nevidím, přeruším jednání Sněmovny na pět minut a počkám, až se dostaví pan ministr zahraničních věcí. To znamená, přerušuji jednání Sněmovny do 11.11 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 11.06 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.11 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážení paní poslankyně, vážení páni poslanci, čas na přestávku vypršel, pan ministr zahraničních věcí se dostavil a my můžeme tedy pokračovat v projednávání pevně zařazených bodů.

 

Já tedy otevírám bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.